František z Thun-Hohensteinu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Josef hrabě z Thun-Hohensteinu
Zemský velitel v Tyrolsku (od 1. ledna 1883 14. armádní sbor v Innsbrucku)
Ve funkci:
1874 – 1883
PředchůdceJosip Filipović
NástupceJohann von Dumoulin
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1881), polní podmaršál (1873), generálmajor (1867)
Narození27. července 1826
Choltice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí30. července 1888 (ve věku 62 let)
Schwaz
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHřbitovní kaple s hrobkou Thun-Hohensteinů
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
ChoťAugusta Evženie z Urachu (od 1877)
RodičeJan Josef Felix z Thun-Hohensteinu a Nicolasina Bailletová z Latour
DětiKonstantin z Thunu a Hohensteinu
Marie Augusta z Thunu a Hohensteinu
PříbuzníTheodor Karel z Thun-Hohensteinu (sourozenec)
Jan z Thun-Hohensteinu[1], Roderich z Thunu a Hohensteinu[1], Otmar z Thunu a Hohensteinu[1], Marie Rosario z Thun-Hohensteinu[1], Josef Bernard z Thunu a Hohensteinu[1] a Matteo z Thunu a Hohensteinu[1] (vnoučata)
Profesedůstojník
OceněníŘád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Josef hrabě z Thun-Hohensteinu (německy Franz Joseph Graf von und zu Thun-Hohenstein; 27. července 1826 Choltice – 30. července 1888 Schwaz) byl česko-rakouský šlechtic a rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1844 a vyznamenal se v několika válkách, mimo jiné byl v Itálii pobočníkem maršála Radeckého. V roce 1864 převzal velení rakouského dobrovolnického sboru v Mexickém císařství, získal hodnost generálmajora mexické armády a svými aktivitami podporoval ambice císaře Maxmiliána. Po fiasku mexického tažení se vrátil do Rakouska a byl velitelem různých jednotek, nakonec zastával funkci zemského velitele Tyrolsku (1874–1883). V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1881), aktivní službu opustil ze zdravotních důvodů v roce 1883.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

František Josef Thun-Hohenstein

Pocházel ze starého šlechtického rodu Thun-Hohensteinů, patřil k tzv. choltické větvi.[2] Narodil se na zámku v Cholticích jako čtvrtý syn hraběte Jana Nepomuka z Thun-Hohensteinu (1785–1861) a jeho manželky Nicolasiny, rozené hraběnky Bailletové de la Tour (1788–1840),[3] po matce byl vnukem generála Maximiliena Baillet-Latoura (1737–1806), vojevůdce rakouské armády v době francouzských revolučních válek. Jeho bratr Theodor Karel byl poslancem rakuoské Říšské rady.

František Josef vstoupil do armády jako kadet v roce 1844 k pěšímu pluku č. 28 a brzy dosáhl hodnosti poručíka. V revolučních letech 1848–1849 bojoval v Itálii (první italská válka za nezávislost) a byl zajat při obraně Milána. Po propuštění se ještě v roce 1848 zúčastnil obléhání revoluční Vídně, v roce 1849 byl zraněn v bitvě u Novary a byl povýšen do hodnosti kapitána.

V padesátých letech byl jako major ordonančním důstojníkem a osobním pobočníkem maršála Radeckého v Itálii, formálně byl tehdy příslušný k 1. pěšímu pluku v Opavě.[4] Po Radeckého úmrtí (1858) převzal velení praporu u 49. pěšího pluku. Znovu se vyznamenal ve válce se Sardinií a účastnil se bitvy u Solferina (1859). Během roku 1859 byl v rychlém sledu povýšen na podplukovníka a plukovníka a po válce se stal velitelem 9. pěšího pluku.[5]

Náhrobní deska Františka Thun-Hohensteina v rodové hrobce v Cholticích

Na osobní žádost arcivévody Maxmiliána přijal nabídku na velení vojenského sboru v Mexiku, který měl podpořit francouzskou armádu v mexické občanské válce (1864).[6] Thun byl jmenován generálmajorem mexické armády a na přelomu let 1864–1865 přepravil do Mexika téměř sedmitisícový kontingent dobrovolníků různých národností z celé monarchie. Po příjezdu do Mexika umístil Thun svůj štáb ve městě Puebla a v čele svého rakousko-belgického sboru bojoval se střídavými úspěchy proti jednotkám Benita Juáreze. Maxmiliánovo mexické dobrodružství se ale záhy proměnilo v sérii neúspěchů a po změně v celkové politické konstelaci nakonec skončilo jeho porážkou a popravou (1867). Thun se do sporů s Maxmiliánem dostal již v roce 1866, konflikty měl i s francouzským vrchním velitelem maršálem Bazainem a v již létě 1866 se vrátil zpět do Rakouska.[7]

V rakouské armádě byl povýšen na generálmajora (1867) a převzal velení brigády v Budapešti,[8] již o rok později byl přeložen do Innsbrucku.[9] Poté krátce sloužil v Tridentu a v roce 1871 se stal velitelem 25. pěší divize ve Vídni.[10] V roce 1873 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem 8. pěší divize v Innsbrucku, zároveň byl velitelem c. k. zeměbrany pro Tyrolsko.[11][12] K datu 1. listopadu 1881 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra[13] a v Innsbrucku zůstal i po reorganizaci armády jako velitel 14. armádního sboru (1883).[14][15][16]

V Tyrolsku se uplatnil mimo jiné i v civilní správě a proslul především organizací záchranných prací při povodních v letech 1882–1883. Ze zdravotních důvodů rezignoval na velení armádního sboru v prosinci 1883 a do aktivní služby se již nevrátil. Penzionován byl k datu 1. února 1887.[17]

František Josef z Thun-Hohensteinu zemřel krátce po svých 62. narozeninách 30. července 1888 v tyrolském Schwazu. Pohřben byl o týden později (5. srpna 1888) v rodové hrobce v Cholticích.[18]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Plukovník František Josef z Thun-Hohensteinu

V roce 1854 byl jmenován c. k. komořím[19] a v roce 1878 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[20] Od roku 1877 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 54 dislokovaného v Olomouci.[21][22] Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[23]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1877 se v Innsbrucku oženil s princeznou Augustou Evženií z Urachu (1842–1916) z vedlejší linie panovnické dynastie Württembergů,[24] která byla již vdovou po hraběti Rudolfu Enzenbergovi a z prvního manželství měla tři děti. Augusta byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[25] Z manželství se narodily dvě děti, syn Konstantin (1878–1962) sloužil za první světové války jako major v armádě, dcera Marie Augusta (1879–1958) byla manželkou italského šlechtice hraběte Cajetana Francesca Forniho.[26]

Františkův nejstarší bratr Theodor Karel (1815–1881) byl dědicem velkostatku Choltice, krátce sloužil v armádě a byl také poslancem českého zemského sněmu. Další bratr Konstantin (1821–1876) dosáhl v armádě hodnosti generálmajora a byl komturem Řádu německých rytířů. Jejich sestry Terezie (1812–1874), Žofie (1814–1867) a Nikolasina (1817–1885) kvůli značnému zadlužení rodiny zůstaly neprovdané a byly nadačními dámami Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze.[27]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Rodokmen Thun-Hohensteinů na webu euweb.cz dostupné online
  3. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1829; Gotha, 1829; s. 264 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 193 dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 102, 148 dostupné online
  6. ↑ Rakouský dobrovolnický sbor v Mexiku. Okolnosti jeho vzniku a činnosti dostupné online
  7. ↑ Rakouský dobrovolnický sbor v Mexiku v letech 1864–1867 dostupné online
  8. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 128 dostupné online
  9. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 123 dostupné online
  10. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1872; Vídeň, 1872; s. 106 dostupné online
  11. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 202, 204 dostupné online
  12. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1874; Vídeň, 1874; s. 97, 106 dostupné online
  13. ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. ↑ 14. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
  15. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  16. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 104, 114 dostupné online
  17. ↑ Služební postup Františka Thun-Hohensteina in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 187 dostupné online
  18. ↑ Pohřebiště Thun-Hohensteinů na webu royaltyguide dostupné online
  19. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1856; Vídeň, 1856; s. 99 dostupné online
  20. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1879; Vídeň, 1879; s. 194 dostupné online
  21. ↑ Pěší pluk č. 54 na webu valka.cz dostupné online
  22. ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 54 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 486 dostupné online
  23. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Františka Thun-Hohensteina in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 277 dostupné online
  24. ↑ Rodokmen Württembergů v 18. a 19. století na webu euweb.cz dostupné online
  25. ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender 1898; Gotha, 1898; s. 504 dostupné online
  26. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1922; s. 1000–1001 dostupné online
  27. ↑ ŽÁKOVÁ, Michaela: Chudé aristokratky? Strategie šlechtičen k uchování společenského postavení v dlouhém 19. století; Akademie věd České republiky Praha, 2023; s. 145–148, 380 ISBN 978-80-200-3381-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_z_Thun-Hohensteinu&oldid=23804999“