František Sequens
František Sequens (21. listopadu 1836 Plzeň – 14. června 1896 Praha) byl český malíř, autor církevních obrazů a historických výjevů.
Život [editovat]
Narodil se v Plzni jako syn koželuha.[1] Vyrůstal v prostředí ovlivněném silnými katolickými tradicemi.[2] Vystudoval reálku v rodném městě a vyšší reálku v Praze.[1] Roku 1853 nastoupil na pražskou malířskou akademii, odkud přešel do Mnichova (profesor Wilhelm Kaulbach) a později do Antwerp (Jozef van Lerius). V roce 1860 se vrátil do Prahy, získal zde klarovské stipendium a odjel na další studijní cestu do Říma. Strávil tam sedm let, společně s Ludvíkem Šimkem, Petrem Maixnerem a Václavem Levým.[1] V Itálii se sblížil s hnutím nazarénů,[2] romantických malířů náboženských obrazů s typickými strnulými, stylizovanými, asketickými, úzkostlivě oblečenými postavami, které co nejméně působí na smyslnost.[3] Pod jejich vlivem zcela změnil svůj přístup a přeorientoval se z historické malby na církevní umění.[2]
Roku 1868 se vrátil do Čech, oženil se s dcerou plzeňského klavíristy Josefa Gerlacha a usadil se v Praze, kde se věnoval umělecké tvorbě. Spolupracoval přitom s architektem Josefem Mockerem.[2] V roce 1880, po smrti ředitele Jana Swertse, získal místo profesora pro malířství náboženské a dějinné na pražské malířské akademii. Působil tam až do smrti.[1] V letech 1882-83, 1884-85, 1886-87 a 1890-93 vykonával na této škole funkci rektora. Jeho kurzy prošlo během šestnácti let 98 posluchačů, mezi jinými např. Luděk Marold, František Kupka, Gustav Miksch, Josef Karel Linhart, Viktor Oliva[2] a Maxmilián Pirner.[4] Na umělecký vývoj studentů měl ale vliv minimální. Jeho styl nenašel u mladší generace odezvu, přímého pokračovatele nevychoval.[2]
Účastnil se i veřejného života – od roku 1875 byl členem vedení Křesťanské akademie.[5], kde předsedal uměleckému odboru. Zasedal v Jednotě pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta. Počátkem 80. let byl členem komise pro posouzení projektu pražského městského muzea.[2] Roku 1890 získal členství v České akademii věd a umění.[1] Byl oddaný vlasti, církvi i národu. Zemřel 14. června 1896 ve 2 hodiny v noci po dlouhé srdeční nemoci.[6] Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.[2]
Dílo [editovat]
František Sequens je považován za posledního českého představitele hnutí nazarénů,[2] k němuž se u nás dále řadí např. Joseph von Führich a v určité době zčásti Felix Jenewein.[3] Výjimečně je uváděn mezi prerafaelity,[1] kteří byli obdobně zaměřenou mladší uměleckou skupinou.[7] Navázal na tradice italského malířství pozdního středověku.[2] Církevní obrazy považoval za vrchol umění. Snažil se působit spíše na mysl diváka než na jeho smysly. Malby mají harmonické, ale nevýrazné zbarvení. Postavy světců jsou strnulé, bez vnitřního výrazu, slavnostního rázu dosahuje jen vnějším uspořádáním. Nesouhlasil s tehdy moderním realistickým přístupem; domníval se, že důraz na realismus by poškodil stylovost díla. Maloval proto také zásadně bez modelu.[4] V dílech se projevuje autorova zbožnost a nadání k zobrazování náboženských předmětů.[2]
K jeho dílům patří:
- Výjevy ze života sv. Václava a Prokopa pro děkanský chrám v Plzni – vytvořil v Antverpách[5]
- Navštívení Panny Marie, Narození Kristovo, Andělský pozdrav – vytvořeno v Římě[1]
- Oprava císařského oltáře na Svaté Hoře, první práce v Čechách[1]
- Výzdoba Svatovítské katedrály: návrh emailových šesti domečkových relikviářů na hlavním oltáři, návrhy vitráží dvanácti oken, nástěnné malby v kaplích Martinické, Arcibiskupské a Nejsvětější trojice.[2]
- Předlohy pro okna a figurální malby na stěnách v kostele sv. Václava na Smíchově[8]
- Předloha pro velké okno ve votivním chrámu ve Vídni, které financoval Adolf Josef Schwarzenberg (martyrium sv. Václava, čeští patroni), dvě menší okna a 9 předloh k obrazům na hlavní oltář[8]
- Oprava maleb v kapli na Staroměstské radnici[8]
- Fresky v hrobkách rodin Šebkových a Lannových na Olšanských hřbitovech[5]
- Figurální malby na schodišti domu Šebkových v Bredovské ulici[5] (dnes Politických vězňů)[9]
- Fresky na levé boční lodi karlínského kostela[5]
- Narození Spasitelovo v kapli Klarova ústavu[5]
- Obrazy pro další kostely (Písek, Cheb aj.)[5]
- Několik komorních portrétních studií, uložených v Západočeské galerii v Plzni.[2]
návrh vitráží oken presbytáře v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
Reference [editovat]
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).
- ↑ a b c d e f g h WEITENWEBER, Vilém. František Sequens. Zlatá Praha. 1896-06-19, roč. 13, čís. 32, s. 381-382. Dostupné online [cit. 2010-09-08].
- ↑ a b c d e f g h i j k l m CÍSAŘ, Jaromír. Nástěnné malby Františka Sequense v Martinické kapli svatovítského chrámu v Praze. Bakalářská diplomová práce. Brno : Filosofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2006. 46 s. Dostupné online.
- ↑ a b Nazaréni – Lecyklopaedia (leccos.com)
- ↑ a b Sequens, František – Lecyklopaedia (leccos.com)
- ↑ a b c d e f g František Sequens. Světozor. 1896-06-26, roč. 30, čís. 33, s. 395. Dostupné online [cit. 2010-09-08].
- ↑ František Sequens. Světozor. 1896-06-19, roč. 30, čís. 32, s. 384. Dostupné online [cit. 2010-09-08].
- ↑ Preraffaelisté – Lecyclopaedia (leccos.com)
- ↑ a b c František Sequens. Humoristické listy. 1887-04-01, roč. 29, čís. 14, s. 112. Dostupné online [cit. 2010-09-08].
- ↑ Politických vězňů (atlasceska.cz)
