Dějiny Arménie

Arménie jako země v Malé Asii je poprvé zmiňována v polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem.

Arménská republika získala nezávislost 23. srpna 1990, kdy Nejvyšší sovět Arménské sovětské socialistické republiky přijal deklaraci o nezávislosti. Zároveň došlo ke změně názvu státu na Arménskou republiku a byly zavedeny státní symboly a hymna z roku 1920. 23. září 1990 byla nezávislost vyhlášena.

Starší historie

Zříceniny starověkého arménského města Zvarthnoc

Starověký Kavkaz

Původ Arménů je nejasný, nejpřesněji se o nich vyjadřují antičtí autoři. Podle Herodota přišli do oblasti hory Ararat a jezera Van někdy v 9. – 7. století př. n. l., ale není jasné, zda území kontrolovali. Je ale téměř jisté, že se minimálně etnicky podíleli na existenci říše Urartu^[zdroj?]. Další období arménské historie má mnoho interpretací, je typické boji i spoluprací s následníky alexandrijské říše – jak seleukovská, tak Perská říše ovládaly Arménii podle toho, jak byly silné. Od úplné nadvlády na jedné straně, až po letmé kontroly zejména pomocí nepravidelných daní. V roce 301 se Arménie díky působení svatého Řehoře na panovníka Tiridata stala prvním křesťanským státem na světě, a to o pár desetiletí dříve, než Římská říše. Pro křesťanství v Arménii byly určující dva výrazné vlivy – expanzivní politika perských Sásánovců, respektive krvavé boje s nimi, a ideologický konflikt mezi východním a západním křesťanstvím. Arméni sice ještě byli přítomni na koncilu v Nikáji, ale poté ztratili s hlavním křesťanským proudem kontakt^[zdroj?]. Od této chvíle lze arménské křesťanství označit za ortodoxní v původním slova smyslu. Arménští křesťané se věroučně odlišují od pravoslavné i katolické církve. Naopak blízká je místní církev k egyptské koptské církvi a arménskému pojetí byli nakloněni i věrozvěsti Cyril a Metoděj^[zdroj?]. Vliv církve na identitu Arménů je stěžejní^[zdroj?], naposledy se ukázal ve 20. století při turecké genocidě a při sérii konfliktů po rozpadu SSSR.

Moderní dějiny

Vlajka Arménské sovětské socialistické republiky

Politické neúspěchy Osmanské říše v Evropě na konci 19. století vedly Turky k posilování jejich vlivu v Zakavkazí. Na přelomu 19. a 20. století došlo ke genocidě Arménů s následnou arménskou emigrační vlnou. Podle arménských údajů zahynulo 1,5 miliónu Arménů. Celá Arménie je poseta chačkary – kamennými pomníky, jež se nacházejí ve starých chrámech, i volně v přírodě. Arménská komunita žije dodnes v diaspoře, zejména v USA. Někteří emigranti či jejich potomci dosáhli v nových zemích významného úspěchu – například spisovatel William Saroyan. V roce 2001 se udává počet arménských emigrantů na 7 250 000, zatímco v Arménii žijí necelé 4 milióny.

Po vzniku Sovětského svazu se Arméni na více než 70 let ocitli v područí sovětského komunismu, který byl v oblasti Zakavkazí považován za pokračování ruského imperialismu.^[zdroj?]. Národnostní problémy, které vznikaly i na základě náboženských střetů, byly v době komunismu drženy pod pokličkou. Země byla významně modernizována v sovětském stylu.

Ale ještě před rozpadem SSSR se objevily boje mezi Ázerbájdžánci a Armény. Na jedné straně existuje Nachičevanská exkláva Ázerbájdžánců, obklopená Armény - na druhé straně bývalá ázerbájdžánská autonomní oblast Náhorní Karabach, obklopená ázerbájdžánskými muslimy. Pro Arménii vítěznou válku o Náhorní Karabach ukončilo příměří v roce 1994, jejím výsledkem je vznik de facto nezávislé Náhorno-karabašské republiky, která však není uznána žádným státem OSN. Mír dosud uzavřen nebyl, a tak se tato oblast řadí k potenciálním zdrojům neklidu ve světě.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dějiny Arménie na Wikimedia Commons

Portály: Historie | Starověk | Středověk | Novověk