Antonín Petrák

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Petrák
Historická pohlednice s fotografií Antonína Petráka
Historická pohlednice s fotografií Antonína Petráka
Rodné jménoAntonín Petrák
Jiná jménaLurich II., Rajcevič II., Železný muž z Krkonošských hor, Král Podkrkonošský a Český lev
Narození3. dubna 1873
Horní Branná u Jilemnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1949 (ve věku 75–76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
(rodinný hrob VIII, 10, 206)
BydlištěPraha
Národnostčeská
EtnikumČeši
Vzdělánívyučen
Povolánířecko-římský zápasník
Hmotnost83 kg
OceněníI. cena za krásu těla
ChoťSofie (rozená Řehořková)
DětiHana a Helena
PříbuzníHelena (vnučka), Antonín (vnuk) a Pavel (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Petrák (3. dubna 1873 Horní Branná u Jilemnice[1] – ? 1949 Praha) byl profesionální český zápasník, mistr a trenér v řecko-římském zápase. Jako celoživotní sportovec se plně angažoval na prosperitě tělocvičného spolku, a to konkrétně Sokola podkrkonošského, jehož byl spoluzakladatelem.

Ve své době byl, po Gustavu Frištenském, považován za nejlepšího technika a svalovce daného oboru[1].

Mimo zápasnickou žíněnku se pravidelně objevoval také v manéžích slavných cirkusů[2] a na pódiích zábavních podniků (kabaret, varieté apod.), kde se pod přízviskem Železný muž z Krkonošských hor[1] věnoval silovým a akrobatickým vystoupením.[3]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Horní Branné nedaleko Jilemnice. Po vyučení se v Jičíně se přestěhoval do Prahy, kde se po mnoho let živil jako řezník a uzenář.[4]

Disponoval výraznou muskulaturou, kterou vedle fyzicky náročné řeznické práce udržoval její pravidelnou kultivací v prostorách smíchovské tělocvičny Sokol Tyrš (dnes T.J. Sokol – Smíchov II), ze které se přemístil do Athletic Clubu Praha (zkráceně AC Praha)[5], v němž se připravoval na profesionální kariéru v řecko-římském zápase.

Zápasnická dráha[editovat | editovat zdroj]

Zápasník Josef Soukup se svým vyučencem Antonínem Petrákem[6]

Byl odchovancem a dlouholetým kolegou Josefa Soukupa, vrchního jateckého z Prahy, nejstaršího průkopníka české atletiky, mistra světa ve zvedání břemen a v řecko-římském zápase, po jehož boku procestoval v průběhu své kariéry téměř celý Evropský kontinent. Jeho dalšími mentory byli Jiří Hackenschmied a Jindřich Eberle (s tím se utkal v roce 1905[7]).

Jako zápasník a mistr střední váhy, jehož typickou závodní váhou bylo 83 kg, na turnajích vystupoval pod přezdívkami Lurich II. a Rajcevič II. (těmi vzdával poctu svým tehdejším oblíbencům z branže, jimiž byli Jiří Lurich[8][9] z Estonska a Giovanni Raicevich[10] z Itálie). Nebylo výjimkou to, že se některé jeho zápasy odehrávaly i ve vyšší váhové kategorii, a to 94 kg.

Zmínka o zápase mezi Gustavem Frištenským a Antonínem Petrákem v někdejším tisku
Pohled na budovu smíchovského Sokola (Vrázova 1163/6), v němž v minulosti působil

Mezi jeho soupeře, které se mu podařilo porazit, patří František Pulda z Kosařic, Josef Vinoch z Kolína, Jan Žižka z Jičína, mistr Ladislav Kornatzky z Poznaňska[5], Julius Bauer z Rakouska nebo dále tři afroameričtí bojovníci Abdul Samed, Jack Lewis a Delawari z Afriky. Výhru si připsal také nad Kilbazonem z Finska, Hasanem z Turecka, Ivanovičem ze Srbska, Petrim z Bulharska a mnoha dalšími.

V průběhu své zářné kariéry se dočkal i několika málo proher, a to například s Jessem Pedersenen z Dánska, Ch. Bostonem z Anglie, Dirkem van den Bergem z Nizozemska[11], Augustem Kilbassonem z Finska nebo Alim Ogluim z tehdejšího Turkestánu.[12]

Ocenění a uznání[editovat | editovat zdroj]

Během své kariéry nastřádal nespočet ocenění. Vedle vyznamenání, které zasloužené vyzápasil v průběhu své kariéry, získal i mnoho uznání[1] osob z odvětví malířství, sochařství či lékařství za svou urostlou postavu, díky níž se stal nejpohlednějším českým svalovcem a modelem pro umělecká díla. V této souvislosti obdržel také prestižní I. cenu za krásu těla[4].

Na svém kontě měl rovněž i několik vzpěračských rekordů. Svědectvím všech jeho sportovních úspěchů jsou i historické pohlednice s jeho černobílými portréty.

  • Fotografie historických pohlednic s portrétem Antonína Petráka
    Fotografie historických pohlednic s portrétem Antonína Petráka
  • Historická pohlednice s portrétem Antonína Petráka
    Historická pohlednice s portrétem Antonína Petráka
  • Historická pohlednice s portrétem Antonína Petráka
    Historická pohlednice s portrétem Antonína Petráka
  • Historická pohlednice s portrétem Antonína Petráka
    Historická pohlednice s portrétem Antonína Petráka

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení zápasnické kariéry se po určitou dobu věnoval trenérství a působil převážně v pražské Libni. Přesné datum úmrtí nebylo zjištěno, avšak ještě v roce 1943 mu tisk blahopřál k sedmdesátým narozeninám[13]. Podle databáze pražských hřbitovů[14] a následného ověření u Hřbitovní správy Olšan byl do rodinného hrobu (VIII, 10, 206) uložen 13. května 1949.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Byl ženat se Sofií, rozenou Řehořkovou (*1879, dle policejní přihlášky žili manželé odděleně).[16] Měl dvě dcery, Hanu a Helenu. Dcera Helena se stala baletkou. Byl dědečkem tří vnoučat - vnučky Heleny (ze strany dcery Hany) a vnuků Antonína a Pavla (ze strany dcery Heleny).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d PROHL, Karel. Historie 14/2013 - Antonín Petrák. www.vzpirani.cz [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Sportovní věstník. Národní politika. 1906-02-09, s. 5. Dostupné online. ISSN 1214-1240. 
  3. ↑ Ant. Petrák. Stráž Podbrdská. 1912-11-23, s. 3. Dostupné online. 
  4. ↑ a b KRKONOŠE - měsíčník o přírodě a lidech. www.freiheit.cz [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b ŠVUB, Josef. Ohlédnutí [online]. 2008-05-23 [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ CageMatch.net - https://www.cagematch.net/en?id=1&nr=273726&page=2 (English)
  8. ↑ Zapomenutí siláci (III.): Jiří Lurich. kulturistika.ronnie.cz [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ Lurich Jiří. www.esbirky.cz [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ ŠVUB, Josef. Síla z wrestlingu: Giovanni Raicevič [online]. 2012-10-28 [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ SAALBACH, Axel. Wrestlingdata.com. wrestlingdata.com [online]. [cit. 2023-08-22]. Dostupné online. (English) 
  12. ↑ Wrestling-Titles.com https://www.wrestling-titles.com/europe/rg-archive/czech-slovakia.pdf (English)
  13. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-08-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ Správa pražských hřbitovů - http://212.47.2.130:8080/mpo_sphw/sphm.do
  15. ↑ Antonín Petrák (*1873), král... - EVIL HAND Tattoo. www.facebook.com [online]. [cit. 2023-08-15]. Dostupné online. 
  16. ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 457, obraz 492. [s.l.]: Národní archiv Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SUK, Aleš. Zajímavosti - 2x Antonín Petrák: Král Podkrkonošský. Krkonoše. Jizerské hory. Správa Krkonošského národního parku, 2011, roč. 44, čís. 5, s. 43. Dostupné online. ISSN 1214-9381. 
  • VAŠATA, Ondřej. Zajímavosti - 2x Antonín Petrák: Vystoupení ve Vrchlabí v září 1907. Krkonoše. Jizerské hory. Správa Krkonošského národního parku, 2011, roč. 44, čís. 5, s. 43. Dostupné online. ISSN 1214-9381. 
  • PROHL, Karel. Historie vzpírání na olympijských hrách 1896-2016. Brno: Tribun EU, 2018. 2 svazky (230 a 236 s.). ISBN 978-80-263-1385-4, ISBN 978-80-263-1386-1. Ilustrace (převážně barevné), portréty, faksimile. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Petrák&oldid=23577175“