Anohni
Anohni | |
---|---|
Bjork (vlevo) a Anohni (vpravo) | |
Základní informace | |
Jinak zvaná | „Anohni“, „Fiona Blue“ |
Narození | 1971 Chichester, Anglie |
Povolání | hudebník |
Nástroje | klavír, zpěv |
Vydavatel | Secretly Canadian |
Příbuzná témata | Antony and the Johnsons |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anohni (narozená jako Antony Hegarty, * 1971) je anglická transgender zpěvačka a skladatelka, vizuální artistka, známá jako vedoucí zpěvačka skupiny Antony and the Johnsons, dříve užívala jméno „Antony“. Od vydání alba sólového alba Hopelessness v roce 2016 používá umělecké jméno Anohni.[1]
Rané roky
Narodila se ve městě Chichester (West Sussex, Spojené království). V roce 1977 se s rodinou přestěhovala do Amsterdamu a v roce 1981 do San Franciska. V době dospívání ji ovlivnil britský synth pop – zvláště emotivní zpěváci jako Marc Almond, Alison Moyet a Boy George. Mezi další umělce, kteří ovlivnili její tvorbu, patří: Diamanda Galas, Rozz Williams, Divine a Klaus Nomi a američtí umělci jako Nina Simone, Otis Redding a Donna Hathaway.[2]
V roce 1990 se Anohni přestěhovala na Manhattan a navštěvovala Experimental Theatre Wing na New York University. Založila soubor Blacklips[3] spolu s kreativní partnerkou Johannou Constantine. Začali hrou The Scarlet Letter od Antonyho, premiéra byla 12. října 1992. Poslední hra 13 Ways to Die byla uvedena poprvé a naposledy 13. března 1995. Během představení zazněly písně „Cripple and the Starfish“, „Blue Angel“ a „Hitler in My Heart“. Dalších několik let Antony zpívala v newyorských barech a klubech sama s doprovodem předem nahraných kazet. Věnovala se tak psaní a režírování divadelních her pro pozdní noc.
Antony and the Johnsons
V roce 1996 získala Anohni grant od New York Foundation for the Arts pro realizaci představení The Birth of Anne Frank/The Ascension of Marsha P. Johnson v neziskové organizaci pro moderní umění Performance Space 122. Anohni s doprovodem vybraných hudebníků nahrála ve studiu některé ze svých písní. V roce 1997 vystoupila skupina pod jménem Antony and the Johnsons poprvé v The Kitchen, části představení avantgardního skladatele Williama Basinskiho Life on Mars. V roce 1999 skupina začala vystupovat pravidelně a častěji na akcích, například Joe's Pub a Knitting Factory v New Yorku.
Britský experimentální hudebník David Tibet z hudební skupiny Current 93 slyšel nahrávky a nabídl skupině, že mohou u jeho nahrávacího studia Durtro vydat hudební album; debutové album Antony and the Johnsons vyšlo v roce 2000. V roce 2001 Antony vydala další EP u společnosti Durtro, I Fell in Love with a Dead Boy, spolupracovali David Lynch/Angelo Badalamenti.
Na albu z roku 2005 I Am a Bird Now účinkovali hosté jako Lou Reed, Boy George, Rufus Wainwright a Devendra Banhart. Album vyšlo v Severní Americe u Secretly Canadian Records a v Evropě u Rough Trade. Získalo ocenění a Antony s ním vyhrála prestižní britskou cenu Mercury Prize.[4] Album také bylo nominováno na album roku časopisem Mojo.[5] Skupina připravila na podporu alba turné, cestovala po Severní Americe, Evropě, Austrálii a částech Jižní Ameriky. Píseň „Bird Gerhl“ vyšla na soundtracku k filmu V for Vendetta.[6]
Skupina Antony and the Johnsons spolupracovala také s experimentálním režisérem Charlesem Atlasem, připravili představení TURNING v listopadu 2006 v Římě, Londýně, Paříži, Madridu a Braze. Koncert zahrnoval živá videa s portréty několika tajemných žen z New Yorku. Ian Gittins z časopisu The Guardian popsal představení jako „křehké, pozitivně se stavějící k životu a upřímně krásné“.[7] Le Monde, pařížský časopis, uvítal TURNING jako „Koncertní manifest transexuálů“.
Další EP album s pěti písněmi od skupiny Antony and the Johnsons Another World bylo vydáno 7. října 2008. Na obalu je fotografie japonského butoh umělce Kazuo Ohno od Pierre-Oliviera Deschamps z roku 1984.
Třetí album skupiny, The Crying Light, bylo vydáno 19. ledna 2009. Na obalu je opět fotografie japonského butoh tanečníka Kazuo Ohno z roku 1977 od Naoya Ikegami. Album je tomuto umělci věnováno. Album se vyšplhalo na první pozici v European Billboard charts.[8] Anohni se vyjádřila k obsahu alba tak, že zpívá o „smutné budoucnosti země“. "Ústředními tématy The Crying light je smrt a přírodní krásy. V úvodní Her Eyes Are Underneath The Ground oplakává mrtvou matku, zatímco v Another World se pouští do dojemné eulogie umírající Země…... „Potřebuji jiný svět, tento je již skoro pryč. Bude mi scházet vítr, jež mne tak dlouho líbal“. Surreálné obrazy plné květin a sněhu v písních snad odkazují na pomíjivost krásy a spravedlnost přírody, v níž všechno živé musí jednou zemřít". [9] Album namixoval Bryce Goggin a obsahuje aranžmá Nico Muhly. Kritička Ann Powers napsala o The Crying Light do LA Times online: „Významné vyjádření k stavu přírody, vytvořil nečekané pouto mezi queer kulturou a hnutím zelených. Hudba je nádherná – umírněnější a sdělující, že cokoliv Antony and the Johnsons udělali určitě zůstane v mysli posluchačů.“[10]
Při turné v Severní Americe a Evropě na podporu nového alba bylo připraveno unikátní jevištní provedení alba The Crying Light spolu s britským komorním orchestrem Manchester Camerata v Manchester Opera House na Manchester International Festival. Koncertní hala měla vzhled křištálové jeskyně s laserovými efekty, které připravil umělec Chris Levine. Antony and the Johnsons koncertovali s dalšími symfonickými orchestry v létě roku 2009: Opera Orchestra of Lyon, The Metropole Orchestra, Roma Sinfonietta a The Montreux Jazz Festival Orchestra. Pro Salle Playel v Paříži navrhl Antonyin kostým pro jeviště Riccardo Tisci z Givenchy.[11]
EP Thank Your for Your Love zahrnuje pět písní a je předvojem studiového alba Swanlights, které je připraveno na říjen 2010, vidoeklip k písni „Thank You for Your Love“ ukazuje archivní záběry Antony z dob kolem roku 1991, kdy poprvé přijela do New Yorku, natočené na klasický filmový materiál (Super 8 mm film). Zachycuje zpěvačku jako dvacetiletého mladíka a také jako ženu. Vkusný a z větší části černobíle zpracovaný klip sestříhal David Boatman a svou barevností, nebo respektive nebarevností se stylově doplňuje s obalem EP Thank You for Your Love, na kterém najdete kromě titulní písně, dvou béček a tohoto klipu například i předělávky „Imagine“ Johna Lennona či „Pressing On“ Boba Dylana.[12]
Hudební spolupráce
Anohni kromě účinkování ve skupině Antony and the Johnsons spolupracovala s mnoha hudebníky různých žánrů.
V roce 2003 začala spolupráce s Lou Reedem: spolupracovala jako vokalistka v turné Animal Serenade, na albu The Raven nazpívala Anohni pozadí (s Sharon Jones a dětským sborem), účastnila se živých představení, zpívala s Lou Reedem píseň „Candy“ a „Just a Perfect Day“. V roce 2006 spolupracovala při nahrávání s islandskou hudebnicí Björk. Písně „The Dull Flame of Desire“ a „My Juvenile“ jsou součástí alba Volta. S Björk také zpívala duet na několika koncertech v Londýně, Reykjavíku a New Yorku.
V roce 2008 Anohni účinkovala s pěti písněmi na eponymním albu skupiny Hercules and Love Affair, nejvíce se proslavila píseň „Blind“[13], kterou Pitchfork Media zvolili za nejlepší píseň roku 2008 a dosáhla druhého místa v žebříčku deseti nejlepších singlů roku 2008 v časopisu Entertainment Weekly.[14]
Také odehrála koncert s Londýnským symfonickým orchestrem v Barbicanu v Londýn. Warren Howard z britského časopisu The Independent napsal: Dvě večerní představení s Londýnským symfonickým orchestrem mohou pro Hegarty představovat zasloužený vrchol umělecké spolupráce. Je to drtivý, úchvatný večer, který v rukou někoho jiného může působit už samolibě, ale místo toho, díky její skromnosti a vrozenému citu pro interpretaci, je příjemným překvapením.[15]
Anohni spolupracovala s Bernardem Butlerem, původně z rockové skupiny Suede, na několika akustických sezeních pro XFM.[16] Účinkovala také s Yoko Ono a skupinou Plastic Ono Band na Ornette Coleman's Meltdown v Royal Festival Hall v Londýně 14. června 2009, zpívala píseň Yoko Ono „Toy Boat“ z alba Season of Glass.
V roce 2010 spolupracovala na písni „Returnal“ skupiny Oneohtrix Point Never. Rovněž zpívala duet s Elisou v písni „Forgiveness“ a podílela se na skladbě „Another Day in America“ z alba Homeland hudebnice Laurie Anderson. Roku 2011 spolupracovala se skupinou MEN na písni „Who Am I To Feel So Free“ z alba Talk About Body. Dále se podílela na opeře The Life and Death of Marina Abramović režisére Roberta Wilsona.[17][18] Spolupracoval na krátkém filmu Christina's Farm natočeném speciálně pro Biennale di Venezia 2011, režie Milica Zec.[19]
Film a televize
- Film režiséra Stevea Buscemiho Animal Factory[20] (2000)- píseň Rapture
- Ve francouzském filmu Wild Side (2004) - píseň „I Fell in Love With a Dead Boy“
- Ve filmu Leonard Cohen: I'm Your Man[21] (2005) - píseň „If It Be Your Will“
- Ve filmu The Secret Life of Words (2005) - píseň „Hope There's Someone“
- Ve filmu V for Vendetta[22] (2006)- píseň „Bird Gerhl“
- V epizodě Random Shoes seriálu Torchwood (2006)- píseň „Hope There's Someone“
- V epizodě The He and th She seriálu Sběratelé kostí[23] (2008) - píseň „River of Sorrow“
- Vizuální produkce Fleurs 2, hudebník Franco Battiato (Universal, November 2008) - Del suo veloce volo
- Ve filmu I'm Not There[24] (2007) - píseň „Knocking on Heaven's Door“
- V závěrečné sekvenci epizody v první sezóně kriminálního dramatu Saving Grace[25] - píseň „Hope There's Someone“
Jiné projekty
- V červenci 2008 Anohni debutovala s výstavou obrazů v Brussels exhibition pod vedením kurátora Jerome Sanse.[26]
- V samostatných výstavách pokračovala v Galerii Isis v Londýně [26] a Accademia Albertina v italském Turíně.
- V dubnu 2009 se Anohni se stala kurátorkou výstavy 6 Eyes u Agnes B., Galerie Du Jour in Paris..Na této výstavě Antony zdůraznila spojení mezi její vlastní prací a prací umělců Petera Hujara, Kiki Smith, Barbary Cummard, Alice O'Malley, Jamese Elaine a Williama Basinski.
- V roce 2007 Anohni vytvořila původní soundtrack k videu Nicka Knighta návrháře Husseina Chalayana.[27]
- Spolupracovala s italskou módní firmou Prada, pro jejíž kampaň napsala píseň The Great White Ocean
- V roce 2009 se Anohni objevila jako múza Riccarda Tisci a Givenchy v časopisech Dazed & Confused a L'Uomo Vogue
- 26. ledna 2012 vystoupila v Museum of Modern Art (New York), představení mělo název "Swanlights", spolupracovala s laserovým umělcem Chris Levinem a scénografem Carl Robertshawem. New York Times zveřejnil příští den článek s názvem "Cries From the Heart, Crashing Like Waves", (Pláče od srdce, burácí jako vlny) [28]
Anohni v České republice
- 13. července 2012, Festival Colours of Ostrava - Antony And The Johnsons vytoupili poprvé v České republice s Janáčkovou filharmonií [29]
Diskografie
- S Antony and the Johnsons
- Antony and the Johnsons (2000)
- I Am a Bird Now (2005)
- The Crying Light (2009)
- Swanlights (2010)
- Jako Anohni
- Hopelessness (2016)
- Paradise EP (2017)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antony Hegarty na anglické Wikipedii.
- ↑ (anglicky)Anohni, the artist once known as Antony Hegarty, on life beyond the Johnsons, theguaridan.com, 9. dubna 2016
- ↑ http://www.nytimes.com/2005/09/04/magazine/04ANTONY.html?pagewanted=4&_r=1&sq=john%20hodgman%20anthony%20johnsons&st=cse&scp=1
- ↑ http://www.blacklips.org/
- ↑ http://musicserver.cz/clanek/12459/Mercury-Prize-ziskal-transvestita-Anthony/
- ↑ http://www.contactmusic.com/new/xmlfeed.nsf/story/antony-and-the-johnsons-top-mojo-poll
- ↑ http://www.csfd.cz/film/194884-v-jako-vendeta-v-for-vendetta/
- ↑ http://antonyandthejohnsons.com/news/guardianreview.html
- ↑ http://www.billboard.biz/bbbiz/content_display/industry/e3i6229a90fa9a407c3cf06c569aeeeb2d5
- ↑ Karel Veselý,Nový prostor 3. února 2009
- ↑ http://latimesblogs.latimes.com/music_blog/antony_and_the_johnsons/
- ↑ http://www.wwd.com/fashion-news/fashion-scoops/tisci-and-antony-michael-jackson-crystallized-lucy-liu-around-town-2188106?src=rss/recentstories/20090625#/article/fashion-news/fashion-scoops/tisci-and-antony-michael-jackson-crystallized-lucy-liu-around-town-2188106?page=1
- ↑ http://musicserver.cz/clanek/31102/Podivejte-se-na-Thank-You-For-Your-Love-Antony-And-The-Johnsons/
- ↑ http://www.rozhlas.cz/radiowave/deskatydne/_zprava/443058
- ↑ http://www.ew.com/ew/gallery/0,,20162677_20164091_20247335_8,00.html
- ↑ http://www.independent.co.uk/arts-entertainment/music/reviews/antony-and-the-johnsons-barbican-london-986198.html
- ↑ http://www.xfm.co.uk/article.asp?id=81713
- ↑ {title}. mif.co.uk [online]. [cit. 09-06-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-03-2013.
- ↑ http://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=umelec.aspx&ju=687
- ↑ http://www.milicazec.com/
- ↑ http://www.csfd.cz/film/1083-veznice-animal-factory/
- ↑ http://www.csfd.cz/film/220025-leonard-cohen-im-your-man/
- ↑ http://www.csfd.cz/film/194884-v-for-vendetta/
- ↑ http://www.csfd.cz/film/221410-kosti-bones/
- ↑ http://www.csfd.cz/film/136082-im-not-there/
- ↑ http://www.csfd.cz/film/235039-saving-grace/
- ↑ a b http://www.isisgallery.org/images/antonyhegarty/PolarBear.jpg
- ↑ http://www.youtube.com/watch?v=V7SelR1qNk0&feature=PlayList&p=BEBC501E940053CC&playnext=1&playnext_from=PL&index=23
- ↑ http://www.nytimes.com/2012/01/28/arts/music/antony-and-the-johnsons-at-radio-city-music-hall.html
- ↑ http://musicserver.cz/clanek/39854/Antony-And-The-Johnsons-Colours-Of-Ostrava-Dolni-oblast-Vitkovice-13-7-2012/
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antony Hegarty na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Diskografie skupiny Antony And The Johnsons na Discogs
- Diskografie
- Antony And The Johnsons na My Space
- Antony Hegarty na IMDb
- Diskografie
- Hercules-And-Love-Affair-recenze
- Musicserver.cz Thank-You-For-Your-Love
- Marina Abramovič na Praguebiennale