Aleš Hrdlička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aleš Hrdlička
Aleš Hrdlička
Aleš Hrdlička
Narození 30. března 1869
Humpolec, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. září 1943
Washington, D.C., Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké

Aleš Hrdlička (30. března 1869, Humpolec5. září 1943, Washington, D.C., USA) byl světoznámý český antropolog a lékař. Přestože většinu svého života strávil v zahraničí, byl vždy vlastencem a podporoval za všech okolností svou českou vlast a také české emigranty v USA. Vždy u něho našli pomocnou ruku.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 30. března 1869 v Humpolci jako Alois Hrdlička, později si změnil jméno na Aleš. Byl prvním ze sedmi dětí. Již od malička byl velice chápavý a nadaný. Základy školního vzdělání mu dala matka Karolína a dokonce mohl být přijat hned do 2. třídy obecné školy. Jeho touhou bylo jít na gymnázium, ale jeho rodina se přestěhovala do New Yorku, když mu bylo 13 let. Jeho otec zde dostal dobrou pracovní nabídku, po příjezdu se tak nestalo a otec musel nastoupit do továrny na doutníky. Aleš pracoval jako pomocný dělník s otcem v továrně. Jeho touha po vzdělání byla však tak silná, že navštěvoval večerní střední školu – kurzy angličtiny jako přípravu pro další vzdělání. Když mu bylo osmnáct, byl rozhodnut podle přání svého otce nastoupit na obchodní školu, ale těžce onemocněl (tyfus, zápal plic, zánět pohrudnice). Když pozoroval v nemocnici průběh své nemoci a práci lékařů, rozhodl se studovat medicínu. Pomohl mu jeho ošetřující lékař. Roku 1889 se dal zapsat na newyorský ústav Eclectic Medical College a již v roce 1892 jako první mezi kolegy graduoval a zahájil v New Yorku v roce 1894 krátkou lékařskou praxi. Přitom však studoval na newyorské Homeopatic College a roku 1894 se podrobil ostatním lékařským zkouškám v Baltimoru. V témže roce nastoupil do ústavu pro mentálně postižené v Middletownu, kde se setkal s antropometrií (tělesné měření člověka), to jej ovlivnilo a rozhodlo o jeho dalším životě.

Po vysoké škole[editovat | editovat zdroj]

V té době byla antropologie ještě v počátcích. Darwin vyvracel zakořeněné mýty o původu člověka, všude se bádalo, objevovalo, ve snaze potvrdit Darwinovy teorie. Zatímco se ostatní přeli, Hrdlička pilně pracoval. Měl k tomu výborné podmínky, pracoval totiž v úřadě antropologického poradce ve Státním patologickém ústavu v New Yorku, ale to mu nestačilo. V roce 1896 odjel do Evropy a vyhledával veškeré materiály (muzea, nemocnice, university, ústavy, věznice, pohřební ústavy). Vyšetřoval měřením stovky případů, které zaznamenával k pozdějšímu zpracování. Výzkum zakončil ve Francii, kde byli tehdy nejvýznamnější badatelé v tomto oboru v roce 1898. Antropologie zde vznikla v 1. polovině 19. století. Jejím úkolem je studovat člověka jako organismus, který je svým způsobem spjat s živočišnou říší, od níž se odloučil svým osobitým historickým vývojem. Zde Hrdlička zkoumal lebku javanského opočlověka z nálezu roku 1891.

Návrat do USA[editovat | editovat zdroj]

Rokem 1898, po návratu do USA, začaly jeho studijní cesty po Americe a od roku 1903, kdy založil Antropologické oddělení Národního muzea USA ve Washingtonu, se cesty staly oficiálními. Začal zkoumat Indiány mezi kterými i nějakou dobu žil, a černochy. Došel k poznatkům, že v Americe nedošlo k vývoji člověka a že tento kontinent byl osídlen později, v poměrně nedávné době, asi před 15 000 lety, v době kdy již Asie, Evropa a Afrika byly osídleny. Spatřoval původ amerických indiánů ve východní Asii, proto studoval národy ve východní Asii, v Mongolsku, Tibetu, na Aleutách, na Sibiři a na Aljašce, kde nalezl důkazy o tom, že indiáni mají asijský původ. Cesta na Aljašku a do Beringovy úžiny, kde je nejbližší spojení kontinentů Asie a Ameriky, tento názor potvrdila. Zde Hrdlička zkoumal kosterní nálezy a podmínky pro stěhování přes tuto trasu. Došel k teorii, že v období mezolitu se vydaly kočovné kmeny za zvěří, nebo i z dalších příčin ve směru nejmenšího odporu na východ, protože jih Asie již byl zalidněn a dostaly se do dnešní Ameriky, kterou během několika století zalidnily. Nejprve dlouholebí Algonkini, Irokézové, Siouxové, na jih pronikli Aztékové, po nich přišli krátkolebí Toltékové, ti šli do Mexika, Yukatanu. Poslední sem přišli Eskymáci a Athabaskové, ti však museli zůstat na severu. Trasa vedla přes Kamčatku, Beringovu úžinu, řetěz ostrovů Diomedových nebo sv. Vavřince, a nebo přes Aleutské ostrovy v dobách, kdy oba světadíly byly spojeny zemí. Šlo o takzvanou Severní cestu. Potvrdily to výzkumy ruského profesora Rudenka konané r. 1945 na Sibiři.

Tři všeobecné zákony šíření lidstva[editovat | editovat zdroj]

  1. ve směru nejmenšího odporu
  2. ve směru největších slibností, zvláště co se týká potravy a podnebí
  3. tlakem vnitřním neb silou zezadu hladem, epidemií, tlakem svých či jiných lidí

Hrdličkova teorie[editovat | editovat zdroj]

S tím souvisí jeho teorie o plemenném rozrůznění lidstva. V tom, že se v plemenných poměrech pozorují nápadně malé rozdíly, spatřuje Hrdlička doklad pro jednotný původ lidstva.

Teorie neandrtálské fáze: Původ dnešního člověka si nelze představit mimo souvislost s vývojovým neandrtálským stupněm. Nelze tudíž mluvit o neandrtálském druhu, nýbrž spíše o neandrtálském stupni vývoje.

Hrdlička k ní dospěl touto úvahou: „Neandrtálci jsou v přímém poměru k dnešnímu člověku. Žili v otevřených tábořištích, v jeskyních i pod útesy skal. Předvěký člověk, který po nich následoval, žil často na týchž místech. Zanechal podobné stopy činnosti – žil téměř stejným způsobem života. Archeologie neposkytuje žádné důvody pro odloučení a oddělení neandrtálského člověka, tj. při sapientaci, poukazují na plynulou vývojovou souvislost.“

V roce 1927 vyslovil teorii o jednotném původu a vývoji člověka (za to byl oceněn Huxleyovou medailí): „Člověk se vyvinul z živočišných předchůdců. Všeobecný zákon vývoje platí též pro člověka. Člověk se mohl vyvinout jen tam, kde dospěl vývoj živočichů k nejvyššímu řádu savců, ke catarhinním primátům, tj. úzkonosým opicím a z nich k lidoopům antropoidům. Na dvou kontinentech světa pokročil vývoj jen k nejnižším řádům savců – k vačnatcům. Tyto dva kontinenty můžeme proto vyřadit z oblastí, kde se mohl člověk vyvinout. Pozůstatky živočišných předchůdců člověka nalézáme v prostorách Starého světa – v Evropě, Asii, a Africe. Na této prostoře došlo k vývoji člověka, jak nám to dokazují četné nálezy z celého staršího období čtvrtohor.“

Byl uznávaným světovým odborníkem a své teorie podložil mnoha nálezy z celého světa (Indie, Cejlon, Jáva, Austrálie, Dálný východ, jižní Afrika a Evropa, Anglie, Nizozemsko, Belgie, tehdejší Československo).

Za svého života napsal více než 300 vědeckých pojednání (většinou anglicky). Jeho díla však v protektorátě za okupace nemohla být vydávána, protože byla protirasistická. Hrdličkovo Muzem člověka bylo založeno v roce 1930 dr. Jindřichem Matiegkou, který se zúčastnil výpravy s Hrdličkou, při Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Hrdlička to financoval. Obsahuje exponáty dokládající hlavní vývoj člověka. Další počin: založil vydávání časopisu světové úrovně – Antropologie.

Aleš Hrdlička byl velice skromný. Vědecké výpravy podstupoval s malými náklady. Měl kolem sebe tým mladých lidí a často s sebou brával studenty. Zemřel 5. září 1943 ve Washingtonu na druhý srdeční záchvat. Vždy si přál zemřít ve své vlasti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Viktor Palivec: Kdo je Aleš Hrdlička, Orbis Praha 1947
  • B. Kočí: Dr. Aleš Hrdlička – O původu a vývoji člověka i budoucnosti lidstva, 1924
  • Příruční slovník naučný, 1963
  • Encyklopedie Diderot

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu