Diorit
| Diorit | |
|---|---|
 Diorit | |
| Zařazení | magmatická hornina |
| Hlavní minerály | plagioklas, amfibol, biotit, pyroxen, křemen, olivín, mikroklin |
| Akcesorie | zirkon, magnetit, ilmenit, apatit, sulfidy |
| Textura | středně zrnitá až jemnozrnná, zřídka porfyrická |
| Barva | šedá, šedozelená |
Diorit je šedá intermediální hlubinná magmatická hornina obsahující hlavně plagioklas (zejména andezin) a Fe-Mg minerály, nejčastěji amfibol, biotit nebo augit. Jde o intruzivní magmatickou horninu vyznačující se hrubým zrnem a tmavou barvou. Jedná se v podstatě o alternativu andezitové lávy nacházející se ve velkých hloubkách. Je velmi obtížné makroskopicky rozpoznat diorit od gabra, protože diorit často obsahuje uzavřeniny jiných hornin, především potom právě gaber.
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Diorit je z geochemického hlediska alkalicko-vápenatá intermediální hornina s obsahem SiO2 přibližně 65 %.[1] Mineralogicky obsahuje asi 50 % Ca-Na živců, z nichž pochází většina z plagioklasové řady.[2]. Dominantním minerálem je andezin, v malém množství se vyskytuje i mikroklín. Asi 5 % objemu může tvořit křemen. Asi čtvrtinu objemu tvoří amfibol a v menší míře tmavá slída biotit. Může obsahovat i minerály skupiny pyroxenu, zvláště augit. Z tmavých minerálů lze zřídka najít i olivín nebo granát. Akcesorickými minerály jsou hlavně zirkon, apatit, magnetit, ilmenit a sulfidické minerály. Diority jsou často šedé, tmavě šedé až šedě-zelené barvy. Zelený odstín je obvykle způsoben chloritizací. Diorit patří mezi přechodné typy vyvřelých hornin, které často prostupují navzájem s horninami podobného složení.[3] Variety chudé na tmavé minerály se označují jako leukodiorit. Pokud je přítomen olivín a na železo bohatý augit, hornina přechází do melanodioritu, který je velmi blízký gabru. Podobně, v případě, že je v hornině zvýšený obsah křemene, lze hovořit o křemenném dioritu. Pokud je křemene více než 20 %, označuje se hornina jako tonalit. Pokud je ve významnějším množství přítomen kromě křemene i ortoklas (draselný živec), hornina se označuje monzodiorit nebo granodiorit.
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Vznik dioritu je často spojen s většími intruzemi granitoidů nebo gabra. Diority také vznikají při parciálním tavení mafických hornin nad subdukčními zónami. Často vzniká a tvoří batolity ve vulkanických obloucích, pohořích kordiliérového typu jako jsou například Andy. Jeho výlevná forma je podstatně častější a označuje se jako andezit.
Použití
[editovat | editovat zdroj]
Diorit je velmi pevná hornina. Ve starověkém Egyptě byly dioritové nástroje používány k opracování granitu. Diorit se po vyleštění též používal na trvanlivé předměty. Známá je zejména stéla z tmavého dioritu s vytesaným Chammurapiho zákoníkem, která je dnes v pařížském Louvru. Diorit byl k podobným účelům používán po celém Blízkém východě ve starověkém Egyptě, Babylonii, Assýrii a Sumeru. Sargon Akkadský vedl kvůli nalezištím dioritu několik válečných tažení.
Dnes se diorit používá jako stavební a obkladový kámen, pro svou tvrdost a vysokou odolnost. Jako drť je vhodný jako přísada do betonů. Dalším využitím dioritu je hlavně štěrk ve stavbě komunikací.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Diorit je poměrně vzácný, jeho nejvýznamnější výskyt ve světě je v okolí města Sondrio v Itálii; Durynsku a Sasku v Německu. Vyskytuje se také ve Finsku, Rumunsku, severovýchodním Turecku, středním Švédsku, Skotsku, ostrově Guernsey v průlivu La Manche, pohoří Darrans range na Novém Zélandu a v Andách. V USA se nachází v oblasti Basin and Range Province, ve státech Minnesota a Montana. Na Korsice se vyskytující orbikulární varieta se označuje jako „napoleonit“ nebo „korzit“.
V České republice jsou diority typické ve Slezsku, v dyjském masivu u Znojma, nebo u Nasavrk, Mutěnína a v kdyňském komplexu.[4]
Na Slovensku se diority vyskytují jen v malé míře v Nízkých a Vysokých Tatrách, Malých Karpatech, ve Štiavnických vrších. Také na některých místech ve veporiku a v Spišsko-gemerském rudohoří.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diorit na slovenské Wikipedii.
- ↑ Veľký, J. a kolektív, 1978; Encyklopédia Slovenska I. zväzok: písmená A — D. Veda, Bratislava, 617 s.
- ↑ a b http://www.mineraly.sk přístup 2016-02-23
- ↑ http://www.geology.cz přístup 2016-02-23
- ↑ http://petrol.sci.muni.cz přístup 2016-02-23
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu diorit na Wikimedia Commons
