Biotit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Biotit
Tmavá slída - biotit
Tmavá slída - biotit
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec K(Mg,Fe2+)3[(OH,F)2(Al,Fe3+)Si3O10][1]
Identifikace
Barva hnědý až černohnědý
Vzhled krystalu tabulky, lupínky
Soustava jednoklonná
Tvrdost 2,5 - 3
Lesk skelný až perleťový
Štěpnost vynikající štěpnost
ve směru šupinek
Index lomu 1,56 - 1,70
Vryp bílý, šedý
Hustota 2,7–3,4 g/cm³
Ostatní pružnost

Biotit (neboli tmavá slída) je minerál ze skupiny fylosilikátů typický svojí tmavou barvou (černá, hnědá, červenohnědá, zelená, ale velmi vzácně i bezbarvá). Má vynikající štěpnost podle plochy (001) na kterých je až průhledný. Minerál se štípe v lupenech, které jsou pak elastické a dají se při mechanickém tlaku ohýbat. Biotit je jedním ze základních horninotvorných minerálů, který se velmi běžně vyskytuje ve většině hornin. Nejčastějšími příměsmi jsou titan a sodík[1].

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Biotit vzniká převážně krystalizací z magmatu u vyvřelých hornin (žuly, pegmatity, granodioritů, minet atd), či metamorfózou jílovitých minerálů. Krystalizuje do pravidelných pseudohexagonálních tabulek.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se především v magmatitech (např. v granitech, granodioritech, dioritech, syenitech a trachytech) a v metamorfovaných horninách (svorech a rulách). V podobě velkých tabulek se nachází v pegmatitech. V sedimentárních horninách je přítomen jen výjimečně, neboť není odolný vůči zvětrávání.[1]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální - Lupínky a pseudohexagonální tabulky mají perfektní štěpnost podle báze.
  • Chemické - Biotit je často přeměňován pomocí chloritizace na chlorit.
  • Optické - Biotit je dvojosý minerál, který se ale opticky chová jako minerál téměř jednoosý, jelikož úhel optických os je velmi malý. Při pozorování biotitu pozorujeme silně se projevující pleochroismus podle osy x (tzn. napříč štěpností), která je typicky slámově žlutá (případně až hnědožlutá), podle y a z (ve směru bazální štěpnosti, oba dva směry jsou si rovnocenné) má barvu hnědou až rezavou, červenohnědou až temně hnědou. Dvojlom je střední až vysoký v rozmezí od 0,030 až 0,080. Interferenční barvy mohou být maskovány a nemusí se na první pohled objevit. Mají intenzivní barvu. Blízko polohy zhásnutí se řezy projevují jako poseté jemnými šupinkami, což je způsobeno při přípravě výbrusu.
Náčrtek pleochroismu u biotitu

Získávání[editovat | editovat zdroj]

Minerál se získává těžbou v dolech.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Biotit se využívá jako izolační a žáruvzdorný materiál. Je to dobrý tepelný a elektrický izolant, což se využívá ve velkém množství průmyslových odvětví. Vyjma těchto dvou vlastností se využívá jako plnivo barev, součást speciálních cementů, omítek, při výrobě elektroporcelánu.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Svět

ČR

"Kočičí zlato"[editovat | editovat zdroj]

Zvětráváním biotit ztrácí část železa a hořčíku a šupinky slídy zvětráváním získávají zlatožlutou barvu Bývá pak někdy označován (podobně jako pyrit) jako tzv. "kočičí zlato", které je nápadné svou barvou a třpytem obzvláště na dně potoků, protékajících územím s výskytem hornin obsahujících biotit. Svým složením "kočičí zlato" odpovídá minerálu zvanému hydrobiotit.[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ZIMÁK, Jiří. SYSTEMATICKÁ MINERALOGIE. Olomouc : Univerzita Palackého, 2005. Dostupné online. (česky)