Tonalit
| Tonalit | |
|---|---|
 Tonalit | |
| Zařazení | vyvřelé horniny (hlubinné) |
| Hlavní minerály | křemen, plagioklas, ortoklas, biotit |
| Akcesorie | hornblend, zirkon, monazit |
| Textura | zrnitá |
| Barva | šedá |
Tonalit je hlubinná magmatická hornina, patřící mezi granitoidy. Obsahuje křemen, ze živců plagioklas a méně andezin a tmavé minerály.
Pojmenována byla podle průsmyku Tonale na severu Itálie zavedl v roce 1864 G. Roth.[1]
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Tonalit má faneritickou texturu. Ze živců obsahuje hlavně plagioklasy (obvykle oligoklas nebo andezin) a všeobecne jen 10 % nebo méně procent alkalických živců. Křemen tvoří více než 20 % horniny. Amfiboly (hornblendit) a pyroxeny jsou poměrně běžnými akcesoriemi.
Starší členění někdy termín tonalit zaměňovala s křemenným dioritem. Současná klasifikace IUGS považuje za tonalit horninu s obsahem křemene nad 20 %, zatímco křemenný diorit má obsah křemene od 5 do 20 %.
Trondhjemit je na oligoklas bohatá varieta tonalitu s malým obsahem biotitu jako jediným mafickým minerálem. Variety naopak bohaté na ortoklas, jsou označovány křemenné monzonity nebo adamellity.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Tonality vznikají diferenciací granitoidních intruzí. M-typy granitoidů mohou vznikat frakční krystalizací bazaltového magmatu v oblastech ostrovních oblouků. Většinou jde o amfibolické tonality a trondhejmity. Někdy jsou všeobecně označovány i jako „plagiogranity“ (podle klasifikace IUGS jde o leukotonality). Horniny tzv. tonalit-trondhjemitové skupiny se významnou mírou podílejí na složení prekambrické zemské kůry.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
V Českém masivu se nachází pyroxenové tonality například v středočeském plutonu na Benešovsku. Jde o některé biotit-amfibolové tonality sázavského typu (Mrač, Žampach), Chrášťany a Bystřice u Benešova.
Menší výskyty jsou v dyjském masivu (okolí Dobšice), častější jsou v brněnském masivu. Amfibol-biotitové tonality jsou známy od Žulové v okrese Jeseník, amfibolové se vyskytují v Železných horách i v okolí Mariánských Lázní a v brněnském masivu (okolí Dolních Kounic).
Na Slovensku jsou biotitické leukotonality (biotitický tonalit až granodiorit) známé jako typ Sihla, podle typové lokality Sihla v Nízkých Tatrách. Nacházejí se například v modranském masivu Malých Karpat a masivu Považského Inovce, též v Tribeči a pohořích Čierna hora, Malá Fatra.[2]
Těžba tonalitu[editovat | editovat zdroj]
Amfibol–biotitický tonalit[p. 1] se těžil ve formě kamenných bloků v lokalitě nalézající se na Šumavě v místě označovaném jako turistický rozcestník „Chaloupky“ na cestě mezi Bučinou (Kvilda) a Knížecími Pláněmi (Borová Lada).[3] Těžba v této povrchové lokalitě (malém lomu) se prováděla původně pomocí ocelových klínů a místní obyvatelé používali vytěžený kámen jako materiál na stavby, výrobu kamenných koryt a k úpravě cest.[3] V letech 1966 až 1967 se k ruční těžbě kamenných bloků v tomto povrchovém lomu o rozloze asi 100 x 100 metrů používala metoda vrtání.[3] Firma Kusser v Německu zde vytěžila několik vagonů kamene, jenž se používal k výrobě pomníků.[3] V turisticky přístupné lokalitě tohoto bývalého lomu jsou stále zřetelně patrné stopy po předchozí těžební činnosti.[3]
- Pozůstatky těžby tonalitu v šumavské lokalitě Bučina – Knížecí Pláně
-
Zbylý nedotěžený kamenný blok -
Nedotěžený kamenný blok v malém lomu -
Kamenný blok poblíž turistického rozcestníku „Chaloupky“ (léto 2020)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Tonalit je synonymum pro křemenný diorit.[3] Hornina se strukturou podobá žule.[3] Tvoří přechod od žul k pravým (bezkřemenným) dioritům.[3] Na rozdíl od žul obsahuje větší podíl tmavých součástek (biotit a amfibol) a má také bazičtější sodnovápenatý živec – oligoklas až andezín.[3] Naproti tomu obsahuje méně křemene a draselného živce (ortoklasu).[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tonalit na slovenské Wikipedii.
- ↑ Přehled názvů hornin [online]. geologie.estranky.cz [cit. 2016-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Broska, I., Petrík, I. 1993: Tonalit typu Sihla sensu lato: variský plagioklasovo-biotitický magmatit I-typu v Západných Karpatoch. Mineralia Slovaca, 25, s. 23-28
- ↑ a b c d e f g h i j Veřejně přístupná dvojjazyčná (česky / německy) informační tabule s názvem „Těžba tonalitu“ na Šumavě na červené turistické značce vedoucí z Bučiny (Kvilda) na Knížecí Pláně (Borová Lada) v místě, kde se křižuje se žlutou turistickou značkou (na rozcestí nazývaném „Chaloupky“) (GPS souřadnice informační tabule: 48.9552908N, 13.5995642E).
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu tonalit na Wikimedia Commons
