Bílá krvinka: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
upravy
Řádek 60: Řádek 60:
== Parametry ==
== Parametry ==
[[Image:White blood cell distribution.png|thumb|Diferenciální diagnóza zastoupení jednotlivých typů bílých krvinek v krvi]]
[[Image:White blood cell distribution.png|thumb|Diferenciální diagnóza zastoupení jednotlivých typů bílých krvinek v krvi]]
===Počet===
Bílé krvinky jsou stálou součástí krve ale jejich množství poměrně výrazně kolísá. V 1 [[milimetr|mm]]<sup>3</sup> (1 [[mikrolitr]]) se u zdravého dospělého člověka pohybuje od 5&nbsp;000 do 11&nbsp;000<ref>http://www.rnceus.com/cbc/cbcwbc.html</ref><ref>http://www.ndsu.nodak.edu/instruct/tcolvill/435/leukocytes.htm</ref> bílých krvinek bez ohledu na jejich konkrétní typ. Průměrný počet bílých krvinek na jeden mililitr krve se u člověka uvádí 7&nbsp;400 na 1 [[milimetr|mm]]<sup>3</sup>,<ref name=microbio>{{Citace monografie | příjmení = Murray
| jméno = Patrick R.
| příjmení2 = Rosenthal
| jméno2 = Ken S.
| příjmení3 = Pfaller
| jméno3 = Michael A.
| titul = Medical Microbiology, Fifth edition
| rok = 2005
| vydavatel = Elsevier
⚫
}}</ref> tedy 7,4×10<sup>9</sup> na [[litr]] krve. Koncentrace bílých krvinek je ovlivněna pohlavím, výživou, tělesnou námahou, zdravotním stavem a mnoha dalšími faktory. Po jídle a při probíhajícím infekčním onemocnění jejich množství stoupá.{{doplnit zdroj}}


U ostatních živočichů jsou samozřejmě počty velice odlišné. Ptáci mají v krvi poněkud vyšší koncentraci leukocytů: například u [[bažant obecný|bažanta obecného]] bylo zjištěno v jednom mm<sup>3</sup> asi 8&nbsp;000–24&nbsp;000 leukocytů (nižší hranice v březnu, vyšší hranice v listopadu).<ref>{{citace periodika| url=http://www.cazv.cz/attachments/VM_51_29-34.pdf| autor=| periodikum=Veterinární medicína|ročník= 51 |rok=2006 |(číslo=1|strany= 29–34| příjmení=Hauptmannová| jméno=K| příjmení2= Malý|jméno=M| příjmení=Literák| jméno=I| titul=Changes of haematological parameters in common pheasant throughout the year}}</ref> V krvi [[želvy]] [[tereka velká|tereky velké]] (''Podocnemis expansa'') je ve stejném objemu pouhých jen asi 6000–9000 bílých krvinek.<ref>{{Cite journal
Bílé krvinky jsou stálou součástí krve. Jejich množství v 1 mm<sup>3</sup> se u zdravého dospělého člověka pohybuje kolem 5 až 8 tisíc. Obecně u savců jejich fyziologická koncentrace kolísá od 8 do 12 tisíc na mm<sup>3</sup>, u ptáků je v jednom mm<sup>3</sup> 12-28 tisíc leukocytů.
| volume = 38

| pages = 351–356
⚫
Koncentrace bílých krvinek je ovlivněna pohlavím, výživou, tělesnou námahou, zdravotním stavem a mnoha dalšími faktory. Po jídle a při probíhajícím infekčním onemocnění jejich množství stoupá. Stav, kdy počet bílých krvinek poklesne pod fyziologickou normu, se nazývá [[leukopenie]]. Naopak stav, při kterém je bílých krvinek více, se nazývá [[leukocytóza]].
| last = Tavares-Dias
| first = M.
| coauthors = A. A Oliveira-Júnior, J. L Marcon
| title = Methodological limitations of counting total leukocytes and thrombocytes in reptiles (Amazon turtle, Podocnemis expansa): an analysis and discussion
| journal = Acta Amazonica
| date = 2008
| url=http://www.scielo.br/scielo.php?pid=S0044-59672008000200020&script=sci_arttext&tlng=en
}}</ref>


=== Diferenciální diagnóza ===
Zjištění přesného zastoupení typů leukocytů v periferní krvi (diferenciální diagnóza) je důležité pro stanovení diagnózy. Změněné poměry mohou být příznakem infekčních onemocnění (již zmíněný tyfus, [[AIDS]] a mnoho dalších). Přítomnost nezralých bílých krvinek v oběhu je např. příznakem [[Leukemie|leukémie]].
Zjištění přesného zastoupení typů leukocytů v periferní krvi (diferenciální diagnóza) je důležité pro stanovení diagnózy. Změněné poměry mohou být příznakem infekčních onemocnění (již zmíněný tyfus, [[AIDS]] a mnoho dalších). Přítomnost nezralých bílých krvinek v oběhu je např. příznakem [[Leukemie|leukémie]].


Řádek 92: Řádek 112:


* [[granulocyt]]y: V cytoplazmě obsahují specifická [[granula]]. Mají polymorfní [[buněčné jádro|jádro]], někdy se proto nazývají polymorfonukleární leukocyty. Podle barvitelnosti těchto granul (dle Pappenheima nebo Giemsa-Romakowski) se dále dělí na [[eosinofilní granulocyt]]y, [[basofilní granulocyt]]y a [[neutrofilní granulocyt]]y.
* [[granulocyt]]y: V cytoplazmě obsahují specifická [[granula]]. Mají polymorfní [[buněčné jádro|jádro]], někdy se proto nazývají polymorfonukleární leukocyty. Podle barvitelnosti těchto granul (dle Pappenheima nebo Giemsa-Romakowski) se dále dělí na [[eosinofilní granulocyt]]y, [[basofilní granulocyt]]y a [[neutrofilní granulocyt]]y.
* [[agranulocyt]]y: Neobsahují v cytoplazmě specifická granula. To ale neznamená, že neobsahují žádná granula. Azurofilní granula, které byly nalezeny v cytoplazmě agranulocytů, odpovídají funkcí [[lyzosom]]ům. Agranulocyty nemají segmentované jádro, jejich cytoplazma se barví basofilně (zásaditými barvivy, hematoxylinem modře). Patří k nim [lymfocyt]y (vč. [[NK buňky|NK buněk]], [[monocyt]]y a [[makrofág]]y.
* [[agranulocyt]]y: Neobsahují v cytoplazmě specifická granula. To ale neznamená, že neobsahují žádná granula. Azurofilní granula, které byly nalezeny v cytoplazmě agranulocytů, odpovídají funkcí [[lyzosom]]ům. Agranulocyty nemají segmentované jádro, jejich cytoplazma se barví basofilně (zásaditými barvivy, hematoxylinem modře). Patří k nim [[lymfocyt]]y (vč. [[NK buňky|NK buněk]], [[monocyt]]y a [[makrofág]]y.


===Přehled bílých krvinek člověka===
===Přehled bílých krvinek člověka===
Řádek 98: Řádek 118:
! Typ !! Vzhled !! Diagram !! Přibliž. % zastoupení<br/>u dospělých<ref name="isbn0-443-01657-7">{{cite book |author=Daniels, Victor G.; Wheater, Paul R.; Burkitt, H. George |title=Functional histology: a text and colour atlas |publisher=Churchill Livingstone |location=Edinburgh |year=1979 |pages= |isbn=0-443-01657-7 |oclc= |doi=}}</ref> !! Průměr ([[mikrometr|μm]])<ref name="isbn0-443-01657-7"/> !! Funkce<ref name="alberts table">{{Cite web|url=http://www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez/query.fcgi?cmd=Search&db=books&doptcmdl=GenBookHL&rid=mboc4.table.4143|title=Leukocyte functions and percentage breakdown|accessdate=2007-04-14|publisher=NCBI Bookshelf|year=2005|author=Alberts, Bruce|work=Molecular Biology of the Cell}}</ref> !! Typ jádra<ref name="alberts table"/> !! Granula<ref name="alberts table"/> !! Doba života<br /> buňky<ref name="isbn0-443-01657-7"/>
! Typ !! Vzhled !! Diagram !! Přibliž. % zastoupení<br/>u dospělých<ref name="isbn0-443-01657-7">{{cite book |author=Daniels, Victor G.; Wheater, Paul R.; Burkitt, H. George |title=Functional histology: a text and colour atlas |publisher=Churchill Livingstone |location=Edinburgh |year=1979 |pages= |isbn=0-443-01657-7 |oclc= |doi=}}</ref> !! Průměr ([[mikrometr|μm]])<ref name="isbn0-443-01657-7"/> !! Funkce<ref name="alberts table">{{Cite web|url=http://www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez/query.fcgi?cmd=Search&db=books&doptcmdl=GenBookHL&rid=mboc4.table.4143|title=Leukocyte functions and percentage breakdown|accessdate=2007-04-14|publisher=NCBI Bookshelf|year=2005|author=Alberts, Bruce|work=Molecular Biology of the Cell}}</ref> !! Typ jádra<ref name="alberts table"/> !! Granula<ref name="alberts table"/> !! Doba života<br /> buňky<ref name="isbn0-443-01657-7"/>
|-
|-
| [[neutrofilní granulocyt|Neutrofil]]
| [[Neutrofilní granulocyt|Neutrofil]]
| [[Image:pBNeutrophil.jpg|75px]] || [[Image:Neutrophil.png|75px]] || 54–62%<ref name="wisc-online.com">http://www.wisc-online.com/objects/index_tj.asp?objID=AP14704</ref> || 10–12 ||
| [[Image:pBNeutrophil.jpg|75px]] || [[Image:Neutrophil.png|75px]] || 54–62%<ref name="wisc-online.com">http://www.wisc-online.com/objects/index_tj.asp?objID=AP14704</ref> || 10–12 ||
*[[bakterie]]
*[[bakterie]]
Řádek 104: Řádek 124:
| mnoholaločnaté || jemná, světle růžová s [[H&E]] || 6 hodin<br/>(ale déle v [[slezina|slezině]] a dalších tkáních)
| mnoholaločnaté || jemná, světle růžová s [[H&E]] || 6 hodin<br/>(ale déle v [[slezina|slezině]] a dalších tkáních)
|-
|-
| [[Eosinofil]] || [[Image:Eosinophil.jpg|75px]] || [[Image:Eosinophil2.png|75px]] || 1–6% || 10–12 ||
| [[Eosinofilní granulocyt|Eosinofil]] || [[Image:Eosinophil.jpg|75px]] || [[Image:Eosinophil2.png|75px]] || 1–6% || 10–12 ||
*[[Parazit]]i
*[[Parazit]]i
*[[Alergická reakce]]
*[[Alergická reakce]]
Řádek 127: Řádek 147:
| [[Makrofág]] || [[Image:Macrophage.jpg|75px]] || [[Image:Macrophage.png|75px]] || || 21 (u člověka)<ref name=Krombach97>{{cite journal |author=Krombach F, Münzing S, Allmeling AM, Gerlach JT, Behr J, Dörger M |title=Cell size of alveolar macrophages: an interspecies comparison |journal=Environ. Health Perspect. |volume=105 Suppl 5 |issue= |pages=1261–3 |year=1997 |month=September |pmid=9400735 |pmc=1470168 |doi=10.2307/3433544 |issn=00916765 |day=01 |first=F. |first2=S. |first3=A. |first4=J. T. |first5=J. |first6=M. }}</ref> ||[[Fagocytóza]] zbytků buněk a patogenů a stimulace [[lymfocyt]]ů či dalších buněk || || aktivní v řádu dnů<br> nedospělé měsíce i roky
| [[Makrofág]] || [[Image:Macrophage.jpg|75px]] || [[Image:Macrophage.png|75px]] || || 21 (u člověka)<ref name=Krombach97>{{cite journal |author=Krombach F, Münzing S, Allmeling AM, Gerlach JT, Behr J, Dörger M |title=Cell size of alveolar macrophages: an interspecies comparison |journal=Environ. Health Perspect. |volume=105 Suppl 5 |issue= |pages=1261–3 |year=1997 |month=September |pmid=9400735 |pmc=1470168 |doi=10.2307/3433544 |issn=00916765 |day=01 |first=F. |first2=S. |first3=A. |first4=J. T. |first5=J. |first6=M. }}</ref> ||[[Fagocytóza]] zbytků buněk a patogenů a stimulace [[lymfocyt]]ů či dalších buněk || || aktivní v řádu dnů<br> nedospělé měsíce i roky
|-
|-
| [[Dendritická buňka]]||[[Image:Dendritic cell.JPG|75px]] || [[Image:Dendritic Cell ZP.svg|75px]] || || || [[Antigen prezentující buňka]] (APC) aktivuje T-lymfocyty || || podobně jako makrofág
| [[Dendritická buňka]]||[[Image:Dendritic cell.JPG|75px]] || [[Image:Dendritic Cell ZP.svg|75px]] || || 7<ref>{{citace elektronické monografie | titul=Diameter of dendritic cell -Human Homo sapiens| vydavatel= Bionumbers |url= http://bionumbers.hms.harvard.edu/bionumber.aspx?s=n&id=102641&ver=0}}</ref>

|| [[Antigen prezentující buňka]] (APC) aktivuje T-lymfocyty || || podobně jako makrofág
|-
|-
|}
|}

== Onemocnění ==
Stav, kdy počet bílých krvinek poklesne pod fyziologickou normu, se nazývá [[leukopenie]]. Naopak stav, při kterém je bílých krvinek více, se nazývá [[leukocytóza]].


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 3. 11. 2009, 17:21

ikona
Tato stránka je právě ve výstavbě nebo prochází rozsáhlou přestavbou
Jste zváni, abyste s touto činností pomohli vlastními editacemi. Vyhledejte v historii vkladatele, nebo nahlédněte do diskuse, pokud se chcete seznámit s jeho představou o budoucí koncepci stránky. Pokud stránku právě editujete, zvláště v případě, že editace trvá jen krátkou dobu, použijte raději šablonu {{Pracuje se}}, abyste zabránili editačním konfliktům.
Tato šablona je určena pro užití v řádu dní. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než týden, neváhejte šablonu odstranit.
Zleva: Červená krvinka, krevní destička a bílá krvinka

Bílá krvinka neboli leukocyt je krevní buňka, má schopnost ničit viry, bakterie, plísně, cizorodé částice, nádorově změněné buňky a vůbec všechny organismu cizí materiály. Existuje mnoho typů bílých krvinek, všechny jsou však výkonnými buňkami imunitního systému.

Evoluce

Fagocytární buňky má mnoho různých živočichů, ale pravé lymfocyty, představující specifickou (adaptivní) imunitu, se vyvinuly zřejmě až u čelistnatců, jako je tento vyhynulý pancířnatec rodu Dunkleosteus

Imunita se rozvíjela v rámci živočišné říše velice pozvolna a i organizmy, které nemají buněčnou imunitu, mají do jisté míry rozvinutý imunitní systém schopný rozlišovat cizí od svého. Buněčná imunita však na druhou stranu není vlastnost vyhrazená pouze člověku; s bílými krvinkami se setkáváme nejen u všech obratlovců, ale i u mnohých bezobratlých živočichů.[1] Ale i u primitivních organizmů, jako jsou améby, byly odhaleny zvláštní buňky pohybující se uvnitř masy améboidních buněk a odstraňujících patogenní bakterie.[2] Nejčastěji se bílé krvinky u bezobratlých omezují na fagocytující buňky, které se pohybují uvnitř těla živočichů, v cévách či tkáních, a zajišťují tzv. nespecifickou (vrozenou) imunitu. V tom představují předky lidských makrofágů.[1] Byly nalezeny u většiny živočichů, od primitivních houbovců, přes hmyz až k obratlovcům.[3][4]

Z tohoto přehledu je tedy jasné, že kořeny nespecifické buněčné imunity se dají vystopovat hluboko do historie živočišné říše. Co se týče tzv. specifické čili adaptivní imunity, která je představována především T-lymfocyty a B-lymfocyty, tam je situace poněkud odlišná. Nepochybně spolupracuje s imunitou vrozenou a má s ní mnoho společných rysů. Obecně se uvádí, že se poprvé vyvinula u nejstarších čelistnatých obratlovců: všichni čelistnatci (Gnathostomata), tedy obratlovci bez mihulí a sliznatek, mají podobné T-buněčné a B-buněčné receptory, MHC komplexy, ale probíhá u nich i unikátní jev označovaný V(D)J rekombinace.[5] Situace u mihulí a sliznatek je poněkud nejasná, zvláště proto, že buňky nerozeznatelné od lymfocytů u nich jsou opakovaně nalézány, a navíc se objevují studie, které popisují určitý způsob rekombinace genů pro povrchové struktury, odlišný od V(D)J rekombinace. Zřejmě však nemají zmíněné TCR, BCR a MHC komplexy.[6][5]

Společné znaky bílých krvinek

Bílých krvinek známe mnoho druhů, jednotlivé typy se od sebe liší velikostí, tvarem jádra, vývojem i způsobem, jakým se podílejí na obraně organismu. Všechny ale mají několik společných znaků.

  • Bílé krvinky jsou plnohodnotné buňky, mají jádro, ale plně diferencované a zralé leukocyty se již nedělí. Jejich vývoj probíhá procesem leukopoézy v kostní dřeni a v brzlíku.
  • Bílé krvinky jsou pohyblivé buňky, na podložce jsou schopné améboidního pohybu.
  • Bílé krvinky mají schopnost přilnout k různým povrchům (adhezivita)
  • Dokážou opustit krevní řečiště a vycestovat do okolní tkáně, tj. vaziva (diapedéza leukocytů)
  • Schopnost fagocytózy - přestože ne všechny bílé krvinky jsou fagocytující buňky, fagocytóza je typická pro leukocyty. Je to hlavní nástroj nespecifické imunity.

Parametry

Diferenciální diagnóza zastoupení jednotlivých typů bílých krvinek v krvi

Počet

Bílé krvinky jsou stálou součástí krve ale jejich množství poměrně výrazně kolísá. V 1 mm3 (1 mikrolitr) se u zdravého dospělého člověka pohybuje od 5 000 do 11 000[7][8] bílých krvinek bez ohledu na jejich konkrétní typ. Průměrný počet bílých krvinek na jeden mililitr krve se u člověka uvádí 7 400 na 1 mm3,[9] tedy 7,4×109 na litr krve. Koncentrace bílých krvinek je ovlivněna pohlavím, výživou, tělesnou námahou, zdravotním stavem a mnoha dalšími faktory. Po jídle a při probíhajícím infekčním onemocnění jejich množství stoupá.[zdroj?]

U ostatních živočichů jsou samozřejmě počty velice odlišné. Ptáci mají v krvi poněkud vyšší koncentraci leukocytů: například u bažanta obecného bylo zjištěno v jednom mm3 asi 8 000–24 000 leukocytů (nižší hranice v březnu, vyšší hranice v listopadu).[10] V krvi želvy tereky velké (Podocnemis expansa) je ve stejném objemu pouhých jen asi 6000–9000 bílých krvinek.[11]

Diferenciální diagnóza

Zjištění přesného zastoupení typů leukocytů v periferní krvi (diferenciální diagnóza) je důležité pro stanovení diagnózy. Změněné poměry mohou být příznakem infekčních onemocnění (již zmíněný tyfus, AIDS a mnoho dalších). Přítomnost nezralých bílých krvinek v oběhu je např. příznakem leukémie.

Tvorba

V procesu tvorby krve vzniká velké množství různých buněčných typů, velká část z nich se řadí mezi bílé krvinky
Podrobnější informace naleznete v článku krvetvorba.

Leukopoéza, tedy tvorba bílých krvinek v těle, je nezbytná k udržení stabilního počtu imunitních buněk v těle. Je zpravidla součástí širšího procesu krvetvorby. V některé části těla živočicha se totiž zpravidla nachází zásoba kmenových buněk, které se pravidelně dělí a část jejich potomstva se specializuje (diferencuje) na určitý buněčný typ krevních buněk, jako jsou červené krvinky, krevní destičky nebo právě bílé krvinky. U nejjednodušších živočichů je místo leukopoézy v těle stále neznámé a například u houbovců je vznik amébocytů zahalen nejistotou. Zřejmě neprobíhá na nějakém konkrétním místě těla. U živočichů s výraznějším členěním na orgány se však již vznik bílých krvinek soustřeďuje do jednoho místa: coelomocyty kroužkovců vznikají například v určité ohraničené části coelomu, jako například na hrudní a laterální straně pobřišnice v hrudních segmentech. U hlavonožců pro změnu vznikají fagocytární buňky v bílých tělískách za očima. U hmyzu je míst tvorby bílých krvinek buď více, nebo probíhá leukopoéza přímo v lymfě nepřetržitým dělením buněk. Pláštěnci (Urochordata), tedy bezprostřední příbuzní obratlovců, mají již jisté „mízní uzliny“ ve stěně hltanu a na jiných místech těla, u kopinatců se však vše odehrává ve stěně coelomu.[12]

U člověka a ostatních obratlovců je situace složitější, vzhledem k tomu, že se u nich objevuje mnohem širší repertoár bílých krvinek, než jen fagocytární buňky.

Rozdělení

V cytoplazmě některých typů bílých krvinek byly nalezeny tzv. specifická granula. Podle přítomnosti nebo absence těchto granul se bílé krvinky rozdělují na:

Přehled bílých krvinek člověka

Typ Vzhled Diagram Přibliž. % zastoupení
u dospělých[13]		 Průměr (μm)[13] Funkce[14] Typ jádra[14] Granula[14] Doba života
buňky[13]
Neutrofil 54–62%[15] 10–12 mnoholaločnaté jemná, světle růžová s H&E 6 hodin
(ale déle v slezině a dalších tkáních)
Eosinofil 1–6% 10–12 dvoulaločnaté růžovočervená s H&E 8–12 dní (v oběhu však několik hodin)
Bazofil <1% 12–15 dvou- či trojlaločnaté velká modrá Hodiny až dny[16]
Lymfocyt 25–33% 7–8 silně barvitelné, mimo střed buňky přítomna u NK buněk a CD8+ T buněk[17] týdny až roky
Monocyt 2–8% 14–17 Migruje z krve do dalších tkání a diferencuje se na makrofágy či dendritické buňky ledvinovité žádná hodiny až dny
Makrofág 21 (u člověka)[18] Fagocytóza zbytků buněk a patogenů a stimulace lymfocytů či dalších buněk aktivní v řádu dnů
nedospělé měsíce i roky
Dendritická buňka 7[19] Antigen prezentující buňka (APC) aktivuje T-lymfocyty podobně jako makrofág

Onemocnění

Stav, kdy počet bílých krvinek poklesne pod fyziologickou normu, se nazývá leukopenie. Naopak stav, při kterém je bílých krvinek více, se nazývá leukocytóza.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku White blood cell na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Jakeway, Charles A., et al. Immunobiology. 5. vyd. [s.l.]: Garland Science, 2001. Dostupné online. 
  2. ↑ CHEN, Guokai, Olga Zhuchenko, Adam Kuspa. Immune-like phagocyte activity in the social amoeba. Science (New York, N.Y.). 2007-08-03, s. 678-681. Dostupné online [cit. 2009-11-01]. ISSN 1095-9203. DOI 10.1126/science.1143991. 
  3. ↑ DELVES, P. J.; MARTIN, S. J.; BURTON, D. R.; ROIT, I. M. Roitt's Essential Immunology. 11th. vyd. Malden, MA: Blackwell Publishing, 2006. ISBN 1405136030. 
  4. ↑ Hanington PC, Tam J, Katzenback BA, Hitchen SJ, Barreda DR, Belosevic M. Development of macrophages of cyprinid fish. Dev. Comp. Immunol.. 2009, s. 411–29. Dostupné online [cit. April 5, 2009]. DOI 10.1016/j.dci.2008.11.004. PMID 19063916. 
  5. ↑ a b LIANG, Jiao, Xin Liu, Fen-Fang Wu, Qing-Wei Li. [Progress of adaptive immunity system of agnathan vertebrates]. Yi Chuan = Hereditas / Zhongguo Yi Chuan Xue Hui Bian Ji. 2009-10, s. 969-976. Dostupné online [cit. 2009-11-01]. ISSN 0253-9772. 
  6. ↑ MAYER, Werner E., Tatiana Uinuk-ool, Herbert Tichy, Lanier A. Gartland, Jan Klein, Max D. Cooper. Isolation and characterization of lymphocyte-like cells from a lamprey. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2002-10-29, s. 14350-14355. Dostupné online [cit. 2009-11-01]. DOI 10.1073/pnas.212527499. 
  7. ↑ http://www.rnceus.com/cbc/cbcwbc.html
  8. ↑ http://www.ndsu.nodak.edu/instruct/tcolvill/435/leukocytes.htm
  9. ↑ MURRAY, Patrick R.; ROSENTHAL, Ken S.; PFALLER, Michael A. Medical Microbiology, Fifth edition. [s.l.]: Elsevier, 2005. 
  10. ↑ LITERÁK, I; MALÝ. Changes of haematological parameters in common pheasant throughout the year. Veterinární medicína. 2006, roč. 51, s. 29–34. Dostupné online. 
  11. ↑ TAVARES-DIAS, M., A. A Oliveira-Júnior, J. L Marcon. Methodological limitations of counting total leukocytes and thrombocytes in reptiles (Amazon turtle, Podocnemis expansa): an analysis and discussion. Acta Amazonica. 2008, s. 351–356. Dostupné online. 
  12. ↑ RATCLIFFE, N.A., et al. Invertebrate Immunity: Basic Concepts and Recent Advances. In: BOURNE, Geoffrey H. International Review of Cytology. Londýn: Academic Press, 1985. Dostupné online. Svazek 97.
  13. ↑ a b c Daniels, Victor G.; Wheater, Paul R.; Burkitt, H. George. Functional histology: a text and colour atlas. Edinburgh: Churchill Livingstone, 1979. ISBN 0-443-01657-7. 
  14. ↑ a b c Alberts, Bruce. Leukocyte functions and percentage breakdown [online]. NCBI Bookshelf, 2005 [cit. 2007-04-14]. Dostupné online. 
  15. ↑ http://www.wisc-online.com/objects/index_tj.asp?objID=AP14704
  16. ↑ Body Part - Basophil [online]. bioeng.auckland.ac.nz. Dostupné online. 
  17. ↑ Semester 4 medical lectures at Uppsala University 2008 by Leif Jansson
  18. ↑ Krombach F, Münzing S, Allmeling AM, Gerlach JT, Behr J, Dörger M. Cell size of alveolar macrophages: an interspecies comparison. Environ. Health Perspect.. 1997, s. 1261–3. ISSN 00916765. DOI 10.2307/3433544. PMID 9400735. 
  19. ↑ Diameter of dendritic cell -Human Homo sapiens [online]. Bionumbers. Dostupné online. 

Související články

Krev
krevní skupina · darování krve · srážení krve
Imunitní systém / Imunologie
Obecná imunologie
Vrozená imunita
Získaná imunita
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bílá_krvinka&oldid=4568368“