Dendritická buňka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dendritická buňka
Dendritické buňky v kůži; infekce M. ulcerans; obarveno S100 imunoperoxidázou

Dendritická buňka je buňka tvořící malou část bílých krvinek v krvi a tkáních. Jsou schopné fagocytózy cizorodých částic, následně dozrávají, načež různým způsobem interagují (komunikují) s ostatními typy bílých krvinek (zejména s T-lymfocyty). Představují čekající „strážce těla“ v různých tkáních, ale když se aktivují, žijí již jen asi 3[1] dny. Patří mezi antigen-prezentující buňky imunitního systému a také mezi fagocyty. Dosahuje obvykle rozměrů kolem 7 mikrometrů.[2] Vznikají jako ostatní imunitní buňky z hematopoetické kmenové buňky, čímž se liší od folikulárních dendritických buněk.[3]

Existují dva základní typy dendritických buněk, nezralé a zralé. Jindy se dělí podle svého původu na myeloidní a lymfoidní.[4] Dendritické buňky se do budoucna mohou stát významným prostředkem k protinádorové léčbě, neboť by se speciálním způsobem aktivované dendritické buňky vložily do pacienta a spustily by zde boj proti nádorovým buňkám.[4]

Za objev dendritických buněk a popis jejich role v rámci získané imunity získal americký imunolog Ralph M. Steinman Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství pro rok 2011.[5]

Nezralé dendritické buňky[editovat | editovat zdroj]

Nezralé dendritické buňky se vyskytují v tkáních (zejména v kůži a sliznicích dýchací a trávicí soustavy). Tvoří zde asi 1-2% z celkového počtu buněk. Fagocytují („požírají“) odpad z buněk, různé další molekuly a dále také cizorodé částice a patogenní organizmy. Při pohlcování cizorodých částí virů či bakterií se podílí zejména toll-like (TLR) receptory. Nezralé dendritické buňky nejsou schopné účinně aktivovat T-lymfocyty, naopak je spíše tlumí či vyvolávají vznik tzv. regulačních T-lymfocytů. To umožňuje oslabení imunitního systému a zamezuje vzniku smrtelně nebezpečných autoimunitních onemocnění.[1]

V pokožce se dendritické buňky označují jako Langerhansovy buňky. Mají ovšem obdobnou funkci jako nezralé dendritické buňky kdekoliv jinde v těle, tzn., hlídají tělo před choroboplodnými zárodky a podobně.

Zralé dendritické buňky[editovat | editovat zdroj]

Zralé dendritické buňky se od těch nezralých radikálně liší. Vznikají dozráváním dendritických buněk, které přišly do kontaktu s nějakým patogenním organizmem (antigenem). Dozrálá dendritická buňka se přestane „krmit“, stěhuje se do lymfatických uzlin a začne na svém povrchu v tzv. hlavním histokompatibilním komplexu (MHC I a II) vystavovat úlomky z bakteriálních/virových proteinů, čímž aktivuje do té doby naivní pomocné T-lymfocyty nebo cytotoxické T-lymfocyty. Dělají to poměrně sofistikovaným způsobem a aktivně se podle daného druhu cizopasníka rozhodují, jaký druh imunitní obrany zvolí.[1] Zřejmě jsou schopné prezentovat některé molekuly speciálním způsobem i B-lymfocytům.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c RADEK ŠPÍŠEK, JIŘINA BARTŮŇKOVÁ. Dendritická buňka v imunitě; Její role při regulaci imunitní reakce. Vesmír. duben 2003, roč. 82. Dostupné online.  
  2. Diameter of dendritic cell -Human Homo sapiens [online]. Bionumbers. Dostupné online.  
  3. http://www.nlm.nih.gov/cgi/mesh/2009/MB_cgi?mode=&term=Dendritic+Cells
  4. a b c RÉDEI, George P.. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.] : Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.  
  5. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2011 [online]. Nobel Foundation, [cit. 2011-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]