Přeskočit na obsah

Agatha Christie: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
oprava chybně citovaného údaje
rozšíření kapitoly o díle, další úpravy, odstranění odkazů na roky #WikiGap
Řádek 99: Řádek 99:
| datum přístupu = 2017-05-02
| datum přístupu = 2017-05-02
}}</ref>
}}</ref>

=== Odkaz ===

Během života autorky bylo jejímu dílu, i přes jeho značnou popularitu, věnováno jen málo pozornosti ze strany [[literární věda|literární vědy]]. Sama Agatha Christie vnímala jako případné jen úvahy nad tím, jak její práce naplňují svou hlavní funkci, tedy pobavení čtenáře; i proto byla zaražená, když se v roce 1967 objevilo první akademické zhodnocení její tvorby, které vydal americký literární kritik [[Gordon Ramsey (literární vědec)|Gordon Ramsey]]. Po autorčině smrti se nicméně začaly objevovat další a další publikace zabývající se její tvorbou z teoretického hlediska, na přelomu 70. a 80. let vydali své texty [[H. R. F. Keating]], [[Robert Barnard]] a [[Charles Osborne]]. I přes původní neochotu zabývat se detektivkou jakožto „nízkým“ žánrem byli badatelé zaujati vlivem Agathy Christie na přetváření a formování žánru a její schopností oslovit čtenáře bez ohledu na generaci, společenskou třídu a vzdělání.<ref>Bernthal, Evans (2023), s. 3–4.</ref>


== Dílo ==
== Dílo ==
Jedná se o světově nejznámější spisovatelku [[detektiv]]ních [[příběh]]ů a také nejlépe prodávaného [[autor]]a svého [[žánr]]u. Jejích knih se prodalo již přes 2&nbsp;mld. výtisků v angličtině a 1&nbsp;mld. v dalších 103 jazykových mutacích. Například ve Francii se oproti 22&nbsp;mil. výtisků knih [[Émile Zola|Emila Zoly]] prodalo již přes 40&nbsp;mil. výtisků jejích knih.


Agatha Christie je světově nejznámější spisovatelka detektivních příběhů a také nejlépe prodávaným autora svého žánru. Jejích knih se prodalo již přes 2&nbsp;miliardy výtisků v angličtině a 1&nbsp;miliardy v dalších minimálně 103 jazykových mutacích.<ref name="gill-x" /> Často patří k nejprodávanějším autorům také v zemích mimo anglicky mluvící svět – ve Francii například v prodejnosti překonává i [[Émile Zola|Émila Zolu]], nejprodávanějšího domácího autora.<ref>{{Citace sborníku
Její [[divadelní hra]] ''Past na myši'' je vůbec nejdéle hranou divadelní hrou. V londýnském Ambassadors Theatre proběhla premiéra [[25. listopad]]u [[1952]]. Odtud se roku 1974 přesunula do nedalekého St. Martins Theatre, kde se stále hraje. V listopadu [[2012]], kdy hra slavila 60 let od londýnské premiéry, měla za sebou již 25&nbsp;000. představení.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = White
| jméno = Nicholas
| titul = Naturalism
| příjmení sestavitele = Wilson
| jméno sestavitele = Emma
| příjmení sestavitele2 = Hammond
| jméno sestavitele2 = Nicholas
| příjmení sestavitele3 = Burgwinkle
| jméno sestavitele3 = William
| sborník = The Cambridge History of French Literature
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok vydání = 2011
| isbn = 9780521897860
| strany = 530
| jazyk = en
}}</ref>

Christie publikovala 84 románů (z nich 78 detektivních a 6 společenských či psychologických románů), přibližně 150 povídek a 19 divadelních her.<ref name="gill-x" /> V některých dílech porušovala nepsaná pravidla o stavbě detektivního románu – ''[[Vražda Rogera Ackroyda]]'', díky které získala již v roce 1926 značný věhlas, je známá svým překvapivým, provokativním rozuzlením. Na rozdíl od detektivních příběhů doylovského typu autorka jsou však v textech Agathy Christie na závěr čtenáři předložena všechna fakta, z nichž bylo možné odvodit, kdo vraždu spáchal. Indicie jsou přitom „ukryty všem na očích“, a přestože [[forenzní vědy|forenzní analýza]] ([[Daktyloskopie|otisky prstů]], [[soudní balistika|balistika]]) může být rovněž přítomna, obvykle funguje jen jako prostředek pro zúžení okruhu podezřelých, nikoliv jako hlavní důkaz.<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Kazmer
| jméno = Michelle M
| titul = Christie's Clues as Information
| příjmení sestavitele = Wilson
| jméno sestavitele = Emma
| příjmení sestavitele2 = Hammond
| jméno sestavitele2 = Nicholas
| příjmení sestavitele3 = Burgwinkle
| jméno sestavitele3 = William
| sborník = The Cambridge History of French Literature
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok vydání = 2011
| isbn = 9780521897860
| strany = 68
| jazyk = en
}}</ref> Příběhy nicméně nelze označit za čistě mechanické sbírání indicií. Roli někdy hraje také intuice nebo analogie naznačená odkazem k jinému literárnímu dílu. V románu ''[[Viděla jsem vraždu]]'' je například zločin odhalen pomocí analogie s tradičním křesťanským příběhem o zlu, nikoliv racionální dedukcí, která pak slouží pouze k potvrzení nastolených předpokladů.<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Mills
| jméno = Rebecca
| titul = The Middlebrow Woman Detective Author
| příjmení sestavitele = Wilson
| jméno sestavitele = Emma
| příjmení sestavitele2 = Hammond
| jméno sestavitele2 = Nicholas
| příjmení sestavitele3 = Burgwinkle
| jméno sestavitele3 = William
| sborník = The Cambridge History of French Literature
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok vydání = 2011
| isbn = 9780521897860
| strany = 57–58
| jazyk = en
}}</ref>

Agatha Christie se prosadila rovněž jako autorka [[divadelní hra|dramat]]. Její divadelní hra ''[[Past na myši (divadelní hra)|Past na myši]]'' drží rekord vůbec nejdéle hrané divadelní hry. V londýnském [[Ambassadors Theatre]] proběhla premiéra 25. listopadu 1952. Odtud se roku 1974 přesunula do nedalekého [[St. Martins Theatre]], kde se stále hraje. V listopadu [[2012]], kdy hra slavila 60 let od londýnské premiéry, měla za sebou již 25&nbsp;000. představení.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Past na myši slaví 60 let {{!}} Agatha Christie
| titul = Past na myši slaví 60 let {{!}} Agatha Christie
| periodikum = www.agatha.cz
| periodikum = www.agatha.cz
Řádek 109: Řádek 167:
| jazyk = cs
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2017-05-02
| datum přístupu = 2017-05-02
}}</ref> Představení byla dočasně přerušena pouze v roce 2020 v souvislosti s [[pandemie covidu-19|pandemií covidu-19]] a návštěva této hry je pro mnohé návštěvníky „[[přechodový rituál|přechodovým rituálem]]“.<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Peters
| jméno = Barbara
| titul = Agatha Christie: Personal Encounters
| příjmení sestavitele = Wilson
| jméno sestavitele = Emma
| příjmení sestavitele2 = Hammond
| jméno sestavitele2 = Nicholas
| příjmení sestavitele3 = Burgwinkle
| jméno sestavitele3 = William
| sborník = The Cambridge History of French Literature
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge
| rok vydání = 2011
| isbn = 9780521897860
| strany = 57–58
| jazyk = en
}}</ref>
}}</ref>


=== Postavy ===
Christie publikovala přes 80 [[román]]ů, [[Povídka|povídkových]] knih a divadelních her, především šlo o [[Detektivka|detektivky]]. Ráda porušovala nepsaná pravidla o stavbě detektivního románu – jedna z jejích raných knih ''Vražda Rogera Ackroyda'' je známá svým překvapivým rozuzlením – autorka však na konci knihy čtenáři předkládá všechna fakta, z nichž bylo možné odvodit, kdo je [[vrah]].


Základní rozvržení postav poirotovských příběhů na počátku autorčiny tvorby je zřetelně inspirováno Arthurem Conanem Doylem – charakteristická je ústřední trojice, k níž patří výstřední detektiv ([[Hercule Poirot]], [[Sherlock Holmes]]), nepříliš bystrý pomocník ([[Arthur Hastings|kapitán Hastings]], [[doktor Watson]]) a tápající policejní vyšetřovatel ([[inspektor Japp]], [[inspektor Lestrade]]). Sama autorka se v této oblasti k Doylově odkazu hlásila. Do žánru nicméně vnesla koncept indicií, které jsou čtenáři představovány a ze kterých posléze detektiv vyvodí řešení, aniž by se uchyloval k jiným, čtenáři nedostupným informacím; Doyle a jeho pokračovatelé naproti tomu nechají detektiva přijít s nečekaným, fantastickým řešením a teprve poté následuje jeho racionalizace. Představa, že Christie převzala rovněž způsob práce s indiciemi od Doyla (a že je tedy jeho naprostou [[epigon]]kou) je mylná. Z nemalé části patrně vychází ze zjednodušujícího zhodnocení, které v jedné ze svých knih v roce 1985 uveřejnil spisovatel [[Julian Symons]], nástupce Christie v čele britského [[Klub detektivů|Klubu detektivů]].<ref>Bernthal, Evans (2023), s. 8–9.</ref>

Z jejích literárních detektivů je nejslavnější Hercule Poirot. Původem belgický detektiv se poprvé objevil v ''[[Záhada na zámku Styles|Záhadě na zámku Styles]]'', prvním autorčině vydaném díle. Je představen jako postarší, úspěšný vyšetřovatel, jejž si anglická policie značně váží. O jeho osobním životě se až na zálibu v pohodlí, belgickém původu a katolickém vyznání čtenář příliš nedozví. Je popisován jako okouzlující a vždy velmi zdvořilý muž, který ovšem někdy působí trochu komicky. Tato kombinace z Poirota rychle učinila nejoblíbenější postavu čtenářů.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Harmon
| jméno = Lucyna
| titul = Agatha Christie's Poirots in Word and Picture
| vydavatel = V&R unipress
| místo = Göttingen
| rok vydání = 2023
| počet stran = 208
| strany = 18–40
| isbn = 9783847016199
| jazyk = en
}}</ref> Sama Christie však začala být postavou rychle frustrovaná a již ve 30. letech litovala, že vytvořila „to odpudivé, bombastické, únavné stvořeníčko“. Své pocity nicméně dokázala potlačit a Poirota používala až do konce života, i když v pozdějších románech někdy vystupuje jen okrajově.<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Bernthal
| jméno = James Carl
| titul = 'A Look of Doglike Devotion': Hercule's Poirot's Stooges and Foils
| příjmení sestavitele = Andrew
| jméno sestavitele = Lucy
| příjmení sestavitele2 = Saunders
| jméno sestavitele2 = Samuel
| sborník = The Detective's Companion in Crime Fiction: A Study in Sidekicks
| vydavatel = Palgrave Macmillan
| místo = Cham
| rok vydání = 2021
| isbn = 9783030749897
| strany = 311
| jazyk = en
}}</ref>

Velmi populární je také [[Jane Marplová|slečna Marplová]], která se objevila nejprve v povídku „[[Úterní klub]]“ (1928), později, počínaje ''[[Vražda na faře|Vraždou na faře]]'' (1930), se však stala vyšetřovatelkou v detektivních románech. Podobně jako Poirot je slečna Marplová postavou, kterou ostatní snadno podceňují. Inteligentní a moudrá, avšak někdy zmateně se vyjadřující stará panna žije ve smyšlené typicky anglické vesničce St. Mary Mead a často se zaobírá pozorováním každodenního života, nikoliv pouze zločinem. Spisovatelka v bystré stařence nalezla „spřízněnou duši“ a ráda vymýšlela její pronikavé postřehy týkající se vztahů ve společnosti.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hack
| jméno = Richard
| titul = Duchess of Death
| vydavatel = Phoenix Books
| místo = Beverly Hills
| rok vydání = 2009
| počet stran = 284
| strany = 131
| isbn = 978-1-59777-620-2
| jazyk = en
}}</ref>

Dalšími postavami jsou například manželé [[Tommy a Pentlička|Tommy a Pentlička Beresfordovi]] nebo statistický úředník na penzi [[Parker Pyne]]. Z linie vyšetřovatelů se poněkud vymyká tajemný [[Harley Quin]], který reprezentuje [[harlekýn]]ovskou postavu nadpřirozené spravedlnosti – přestože je však nadán vyšším poznáním než běžní smrtelníci, nezasahuje do vyšetřování přímo, pouze umožňuje panu Satterthwaitovi, aby své snahy po dosažení spravedlnosti dovedl do úspěšného konce.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Rowland
| jméno = Susan
| titul = From Agatha Christie to Ruth Rendell: British Women Writers in Detective and Crime Fiction
| vydavatel = Palgrave
| místo = Houndmills, Basingstoke
| rok vydání = 2000
| počet stran = 222
| strany = 139
| isbn = 978-0-333-67450-5
| jazyk = en
}}</ref>

=== Prostředí ===

Detektivní příběhy Agathy Christie jsou obvykle zasazeny do prostředí více či méně uzavřené společnosti – na palubu vlaku, lodě či letadla, na izolovaný ostrov, ale nejtypičtěji do venkovského domu. Domy jsou dominantním prostředím v autorčině tvorbě především ve 20., 40. a 50. letech. Toto prostředí přitom využívá oblíbené a dobře zavedené „[[gotično|gotické]]“ a [[romantismus (literatura)|romantické]] imaginace, která hraje významnou roli v anglické literatuře. Již od vydání románu ''[[Měsíční kámen (román)|Měsíční kámen]]'' (1868) od [[Wilkie Collins|Wilkieho Collinse]], někdy považovaného za první detektivní román, byl venkovský dům – se svým služebnictvem, rodinou a hosty, početnými místnostmi a tajnými chodbami – stabilní rekvizitou detektivních příběhů. V kontextu rozvíjejícího se [[Modernismus (literatura)|literárního modernismu]] využívala Christie také další motivy a problémy spojené s tímto prostředím – tlak starostí o domácnost, společenská očekávání, a především rodinná dramata. Sama autorka vlastnila několik domů, přičemž některé z nich využila jako kulisy pro příběhy (nejtypičtěji patrně [[Greenway House]] v [[Dartmoor]]u, jenž je ústředním místem románu ''[[Hra na vraždu]]'').<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Bright
| jméno = Brittain
| titul = House and Home: The Country House
| příjmení sestavitele = Evans
| jméno sestavitele = Mary Anna
| příjmení sestavitele2 = Bernthal
| jméno sestavitele2 = James Carl
| sborník = The Bloomsbury Handbook to Agatha Christie
| vydavatel = Bloomsbury Academic
| místo = London – New York – Oxford – New Delhi – Sydney
| rok vydání = 2023
| isbn = 978-1-3502-1247-3
| strany = 227–229
| jazyk = en
}}</ref>

Práci v lékárně zužitkovala Christie jako zdroj svým znalostí o jedech. V tomto ohledu zapadá mezi ostatní „královny zločinu“ zlaté detektivní éry – také v knihách [[Dorothy L. Sayersová|Dorothy L Sayersové]], [[Ngaio Marshová|Ngaio Marshové]] a [[Margery Allinghamová|Margery Allinghamové]] hraje jed často ústřední roli, přičemž u těchto autorek je použit jako prostředek vraždy přibližně ve třetině prací. U Christie však otravy bývají ještě četnější – statistiky ukazují, že zmínka o jedech se objevuje ve dvou třetinách jejích knih a že přibližně 40 % zavražděných postav v jejích textech sejde ze světa právě tímto způsobem.<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Harkup
| jméno = Kathryn
| titul = House and Home: The Country House
| příjmení sestavitele = Evans
| jméno sestavitele = Mary Anna
| příjmení sestavitele2 = Bernthal
| jméno sestavitele2 = James Carl
| sborník = The Bloomsbury Handbook to Agatha Christie
| vydavatel = Bloomsbury Academic
| místo = London – New York – Oxford – New Delhi – Sydney
| rok vydání = 2023
| isbn = 978-1-3502-1247-3
| strany = 285
| jazyk = en
}}</ref> K jedům užitým v jejích příbězích patří například [[kyanid]], [[oxid arsenitý|arsenik]], [[chloral]], [[strychnin]], [[kokain]], [[thallium]] nebo [[nikotin]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Harkup
| jméno = Kathryn
| titul = A is for Arsenic: The Poisons of Agatha Christie
| vydavatel = Bloomsbury Sigma
| místo = London – New York
| rok vydání = 2015
| počet stran = 320
| strany = 291–307
| isbn = 9781472911308
| jazyk = en
}}</ref>

=== Bibliografie ===

==== Detektivní knihy ====
* 1920 ''[[Záhada na zámku Styles]]'' (The Mysterious Affair at Styles), autorčino první dílo, napsané za první světové války, objevil se v něm poprvé [[Hercule Poirot]]
* 1922 ''Tajemný protivník'' (The Secret Adversary), první kniha, ve které vystupuje detektivní pár Tommy a Pentlička
* 1923 ''Vražda na golfovém hřišti'' (Murder on the Links)
* 1924 ''Muž v hnědém obleku'' (The Man in the Brown Suit)
* 1924 ''Poirotova pátrání'' (Poirot Investigates)
* 1925 ''Tajemství Chimneys'' (The Secret of Chimneys)
* 1926 ''Vražda Rogera Ackroyda'' (The Murder of Roger Ackroyd)
* 1927 ''Velká čtyřka'' (The Big Four)
* 1928 ''Záhada Modrého vlaku'' (The Mystery of the Blue Train)
* 1929 ''Zločiny pro dva'' (Partners in Crime)
* 1929 ''Záhada sedmi ciferníků'' (The Seven Dials Mistery) – přeložil [[Jan Klíma (fyzik)|Jan Klíma]] (1995)
* 1930 ''[[Vražda na faře]]'' (The Murder at the Vicarage), mylně uváděno jako první příběh slečny Marplové
* 1930 ''[[Záhadný pan Quin]]'' (The Mysterious Mr Quin), krátké povídky, ve kterých poprvé vystupuje pan Harley Quin
* 1931 ''Sittafordská záhada'' (The Sittaford Mystery)
* 1932 ''Dům na úskalí'' (Peril at End House)
* 1932 ''Třináct záhad'' (The Thirteen Problems), část povídek publikována časopisecky v roce 1928 – jde o vůbec první vystoupení slečny Marplové
* 1933 ''Smrtonoš'' (The Hound of Death), dvanáct krátkých povídek
* 1933 ''Smrt lorda Edgwarea'' (Lord Edgware Dies)
* 1934 ''[[Vražda v Orient expresu (román)|Vražda v Orient-expresu]]'' (Murder on the Orient Express)
* 1934 ''Parker Pyne zasahuje'' (Parker Pyne Investigates), dvanáct krátkých povídek, kde se poprvé objevují Parker Pyne a Ariadne Oliverová
* 1934 ''Záhadné zmizení lorda Listerdalea'' (The Listerdale Mystery), dvanáct krátkých povídek
* 1935 ''Tragédie o třech dějstvích'' (Three-Act Tragedy)
* 1935 ''Proč nepožádali Evanse?'' (Why Didn't They Ask Evans?)
* 1935 ''Smrt v oblacích'' (Death in the Clouds)
* 1936 ''Vraždy podle abecedy'' (The A.B.C. Murders)
* 1936 ''Vražda v Mezopotámii'' (Murder in Mesopotamia)
* 1936 ''Karty na stole'' (Cards on the Table)
* 1937 ''Smrt na Nilu'' (Death on the Nile)
* 1937 ''Němý svědek'' (Dumb Witness)
* 1937 ''Vražda v postranní ulici'' (Murder In the Mews), sbírka 4 povídek
* 1938 ''Schůzka se smrtí'' (Appointment with Death)
* 1939 ''[[Deset malých černoušků]]'' (And Then There Were None, také Ten Little Niggers nebo Ten Little Indians)
* 1939 ''Vždyť je to hračka'' (Murder Is Easy)
* 1939 ''Vánoce Hercula Poirota'' (Hercule Poirot's Christmas)
* 1939 ''Regatta Mystery and Other Stories'', sbírka povídek vydaná v USA, v Británii se povídky objevily v jiných sbírkách
* 1940 ''Temný cypřiš'' (Sad Cypress)
* 1941 ''Zlo pod sluncem'' (Evil Under the Sun)
* 1941 ''N či M?'' (N or M?)
* 1941 ''Nástrahy zubařského křesla'' (One, Two, Buckle My Shoe)
* 1942 ''Mrtvá v knihovně'' (The Body in the Library)
* 1942 ''Pět malých prasátek'' (Five Little Pigs)
* 1942 ''Není kouře bez ohýnku'' (The Moving Finger)
* 1944 ''Nultá hodina'' (Towards Zero)
* 1945 ''Cyankáli v šampaňském'' (Sparkling Cyanide)
* 1945 ''Nakonec přijde smrt'' (Death Comes as the End)
* 1946 ''Poslední víkend'' / ''Poslední weekend'' (The Hollow)
* 1947 ''Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota'' (The Labours of Hercules), dvanáct povídek
* 1948 ''Čas přílivu'', nově publikováno pod názvem ''Na vrcholu vlny'' (Taken at the Flood)
* 1948 ''Svědek obžaloby a jiné příběhy'' (The Witness for the Prosecution and Other Stories), sbírka jedenácti krátkých povídek, nikdy nevydáno v Británii, viz poznámka u Regatta Mystery
* 1949 ''[[Hadí doupě]]'' (Crooked House)
* 1950 ''Oznamuje se vražda'' (A Murder is Announced)
* 1950 ''Tři slepé myšky a jiné příběhy'' (Three Blind Mice), sbírka devíti krátkých povídek, i tato kniha byla vydána pouze v USA, povídka Tři slepé myšky navíc nebyla zařazena do žádné z povídkových sbírek Agathy Christie vydané na území Velké Británie
* 1951 ''Sešli se v Bagdádu'' (They Came to Baghdad)
* 1951 ''Outsider a jiné povídky'' (The Under Dog and Other Stories), devět povídek, viz poznámka u Regatta Mystery
* 1952 ''Smrt staré posluhovačky'' (Mrs McGinty's Death)
* 1952 ''Smysluplná vražda'' (They Do It With Mirrors)
* 1953 ''Kapsa plná žita'' (A Pocket Full of Rye)
* 1953 ''Po pohřbu'' (After the Funeral)
* 1955 ''Zlatá brána otevřená'' (Hickory Dickory Dock)
* 1955 ''Místo určení neznámé'' (Destination Unknown)
* 1956 ''Hra na vraždu'' (Dead Man's Folly)
* 1957 ''Vlak z Paddingtonu'' (The 4.50 from Paddington)
* 1957 ''Zkouška neviny'' (Ordeal by Innocence)
* 1959 ''Kočka mezi holuby'' (Cat among the Pigeons)
* 1960 ''Královský rubín a jiné povídky'' (The Adventure of the Christmas Pudding), šest povídek
* 1961 ''Plavý kůň'' (The Pale Horse)
* 1962 ''Prasklé zrcadlo'' (The Mirror Crack'd from Side to Side)
* 1963 ''Hodiny'' (The Clock)
* 1964 ''Karibské tajemství'' (The Caribbean Mystery)
* 1965 ''V hotelu Bertram'' (At Bertram's Hotel)
* 1966 ''Třetí dívka'' (Third Girl)
* 1967 ''Nekonečná noc'' (Endless Night)
* 1968 ''Dům u kanálu'' (By the Pricking Of My Thumbs)
* 1969 ''Viděla jsem vraždu'' (Hallowe'en Party)
* 1970 ''Cestující do Frankfurtu'' (''Passenger to Frankfurt'')
* 1971 ''Nemesis'' (Nemesis)
* 1971 ''Zlatý míč a jiné příběhy'' (The Golden Ball and Other Stories), patnáct povídek, viz poznámka u Regatta Mystery
* 1972 ''Sloni mají paměť'' (Elephants Can Remember)
* 1973 ''Akhnaton – A play in three acts'' – knižně vydaná historická divadelní hra
* 1973 ''Brána osudu'' (Postern of Fate), poslední napsaný román Agathy Christie
* 1974 ''[[Rané případy Hercula Poirota]]'' (Poirot's Early Cases), osmnáct krátkých povídek
* 1975 ''[[Opona: Poslední případ Hercula Poirota]]'' (Curtain: Poirot's Last Case), kniha byla napsaná již během 2. světové války
* 1976 ''[[Zapomenutá vražda]]'' (Sleeping Murder), napsáno pravděpodobně již za 2. světové války
* 1979 ''Poslední případy slečny Marplové a dva jiné příběhy'' (Miss Marple's Final Cases), sbírka povídek
* 1991 ''Potíže v zálivu Pollensa'' (Problem at Pollensa Bay and Other Stories), osm krátkých povídek vydaných až po autorčině smrti
* 1997 ''Dokud světlo nepohasne'' ('While the Light Lasts and Other Stories)

==== Spolupráce ====
* 1930 Trhák (The Scoop, slovensky jako Trhák; účast v příběhu, kdy každý ze šesti autorů napsal vždy dvě kapitoly)
* 1930 Za španělskou stěnou (Behind the Screen, slovensky jako Za španielskou stenou; účast v příběhu, kdy každý ze šesti autorů napsal vždy jednu kapitolu)
* 1931 ''Plovoucí admirál'' (The Floating Admiral, česky dosud nepublikováno; každý autor napsal jednu kapitolu, další autoři: [[G. K. Chesterton]], [[Dorothy L. Sayersová]] a další členové [[Detektivní klub|Detektivního klubu]])

==== Divadelní hry ====
* 1952 ''Past na myši'' (The Mousetrap)
* 1953 ''Svědek obžaloby'' (Witness for the Prosecution)
a další divadelní hry jako například Neočekávaný host nebo Deset malých černoušků

==== Romány vydané pod pseudonymem Mary Westmacott ====
* 1930 ''Obrův chléb'' (Giant's Bread)
* 1934 ''Nedokončený portrét'' (Unfinished Portrait)
* 1944 ''Odloučeni zjara'' / ''Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro'' (Absent in the Spring)
* 1948 ''Růže a tis'' (The Rose and the Yew Tree)
* 1952 ''Dcera je dcera'' (A Daughter's a Daughter)
* 1956 ''Břímě'' (The Burden)

==== Další díla ====
* 1946 ''Pověz mi, jak žijete'' (Come, Tell Me How You Live)
* 1977 ''Vlastní životopis'' (Autobiography)
* 2012 ''Velká výprava'' (The Grand Tour)

=== Adaptace ===

Většina z jejích [[Dílo|děl]] byla zfilmována, některá i vícekrát (''[[Vražda v Orient expresu (román)|Vražda v Orient-expresu]]'', ''Smrt na Nilu'', ''Vlak z Paddingtonu'' – jedna z adaptací pod českým názvem ''To je vražda, řekla''). Televize již vytvořila televizní a [[rozhlas]]ové verze většiny případů [[Hercule Poirot]]a i slečny Marplové. Televizní seriál ''Agatha Christie's Poirot'' (česky jako ''Hercule Poirot'') s [[David Suchet|Davidem Suchetem]] v hlavní roli uvedla v letech [[1989]] až [[2013]] soukromá britská televize ITV.<ref>[http://www.agatha.cz/serial-hercule-poirot-skoncil Seriál Hercule Poirot skončil], Společnost Agathy Christie, 14. 11.2013</ref> V roce [[2004]] vytvořila japonská společnost [[Nippon Housou Kyoukai]] animovanou verzi příběhů Hercule Poirota a slečny Marplové.
Většina z jejích [[Dílo|děl]] byla zfilmována, některá i vícekrát (''[[Vražda v Orient expresu (román)|Vražda v Orient-expresu]]'', ''Smrt na Nilu'', ''Vlak z Paddingtonu'' – jedna z adaptací pod českým názvem ''To je vražda, řekla''). Televize již vytvořila televizní a [[rozhlas]]ové verze většiny případů [[Hercule Poirot]]a i slečny Marplové. Televizní seriál ''Agatha Christie's Poirot'' (česky jako ''Hercule Poirot'') s [[David Suchet|Davidem Suchetem]] v hlavní roli uvedla v letech [[1989]] až [[2013]] soukromá britská televize ITV.<ref>[http://www.agatha.cz/serial-hercule-poirot-skoncil Seriál Hercule Poirot skončil], Společnost Agathy Christie, 14. 11.2013</ref> V roce [[2004]] vytvořila japonská společnost [[Nippon Housou Kyoukai]] animovanou verzi příběhů Hercule Poirota a slečny Marplové.
Několikrát byl také zfilmován její detektivní román ''Ten Little Niggers'' (1939), který vyšel v českém překladu jako ''[[Deset malých černoušků]]''. Mj. se jedná o následující snímky: v roce [[1945]] vznikl film ''Ten Little Indians'', jeho [[remake]] se stejným názvem pochází z roku [[1965]], třetí verze pochází z roku [[1989]]. V roce [[2015]] vyšlo seriálové zpracování s názvem ''And Then They Were None''. Ruská verze ''Děsjať Něgriťat'' vznikla roku [[1987]].
Několikrát byl také zfilmován její detektivní román ''Ten Little Niggers'' (1939), který vyšel v českém překladu jako ''[[Deset malých černoušků]]''. Mj. se jedná o následující snímky: v roce [[1945]] vznikl film ''Ten Little Indians'', jeho [[remake]] se stejným názvem pochází z roku [[1965]], třetí verze pochází z roku [[1989]]. V roce [[2015]] vyšlo seriálové zpracování s názvem ''And Then They Were None''. Ruská verze ''Děsjať Něgriťat'' vznikla roku [[1987]].

Z jejích literárních detektivů jsou nejslavnější [[Hercule Poirot]] (belgický detektiv) a [[Jane Marplová|slečna Marplová]]. Dalšími postavami jsou například manželé Tommy a Pentlička Beresfordovi, statistický úředník na penzi Parker Pyne nebo tajemný pán Quin.


== Český kontext ==
== Český kontext ==
Řádek 145: Řádek 437:


V České republice od roku 1997 funguje [[Společnost Agathy Christie]].
V České republice od roku 1997 funguje [[Společnost Agathy Christie]].

=== Knihy ===
* [[1920]] ''[[Záhada na zámku Styles]]'' (The Mysterious Affair at Styles), autorčino první dílo, napsané za první světové války, objevil se v něm poprvé [[Hercule Poirot]]
* [[1922]] ''Tajemný protivník'' (The Secret Adversary), první kniha, ve které vystupuje detektivní pár Tommy a Pentlička
* [[1923]] ''Vražda na golfovém hřišti'' (Murder on the Links)
* [[1924]] ''Muž v hnědém obleku'' (The Man in the Brown Suit)
* [[1924]] ''Poirotova pátrání'' (Poirot Investigates)
* [[1925]] ''Tajemství Chimneys'' (The Secret of Chimneys)
* [[1926]] ''Vražda Rogera Ackroyda'' (The Murder of Roger Ackroyd)
* [[1927]] ''Velká čtyřka'' (The Big Four)
* [[1928]] ''Záhada Modrého vlaku'' (The Mystery of the Blue Train)
* [[1929]] ''Zločiny pro dva'' (Partners in Crime)
* [[1929]] ''Záhada sedmi ciferníků'' (The Seven Dials Mistery) – přeložil [[Jan Klíma (fyzik)|Jan Klíma]] (1995)
* [[1930]] ''[[Vražda na faře]]'' (The Murder at the Vicarage), mylně uváděno jako první příběh slečny Marplové
* [[1930]] ''[[Záhadný pan Quin]]'' (The Mysterious Mr Quin), krátké povídky, ve kterých poprvé vystupuje pan Harley Quin
* [[1931]] ''Sittafordská záhada'' (The Sittaford Mystery)
* [[1932]] ''Dům na úskalí'' (Peril at End House)
* [[1932]] ''Třináct záhad'' (The Thirteen Problems), část povídek publikována časopisecky v roce 1928 – jde o vůbec první vystoupení slečny Marplové
* [[1933]] ''Smrtonoš'' (The Hound of Death), dvanáct krátkých povídek
* [[1933]] ''Smrt lorda Edgwarea'' (Lord Edgware Dies)
* [[1934]] ''[[Vražda v Orient expresu (román)|Vražda v Orient-expresu]]'' (Murder on the Orient Express)
* [[1934]] ''Parker Pyne zasahuje'' (Parker Pyne Investigates), dvanáct krátkých povídek, kde se poprvé objevují Parker Pyne a Ariadne Oliverová
* [[1934]] ''Záhadné zmizení lorda Listerdalea'' (The Listerdale Mystery), dvanáct krátkých povídek
* [[1935]] ''Tragédie o třech dějstvích'' (Three-Act Tragedy)
* [[1935]] ''Proč nepožádali Evanse?'' (Why Didn't They Ask Evans?)
* [[1935]] ''Smrt v oblacích'' (Death in the Clouds)
* [[1936]] ''Vraždy podle abecedy'' (The A.B.C. Murders)
* [[1936]] ''Vražda v Mezopotámii'' (Murder in Mesopotamia)
* [[1936]] ''Karty na stole'' (Cards on the Table)
* [[1937]] ''Smrt na Nilu'' (Death on the Nile)
* [[1937]] ''Němý svědek'' (Dumb Witness)
* [[1937]] ''Vražda v postranní ulici'' (Murder In the Mews), sbírka 4 povídek
* [[1938]] ''Schůzka se smrtí'' (Appointment with Death)
* [[1939]] ''[[Deset malých černoušků]]'' (And Then There Were None, také Ten Little Niggers nebo Ten Little Indians)
* [[1939]] ''Vždyť je to hračka'' (Murder Is Easy)
* [[1939]] ''Vánoce Hercula Poirota'' (Hercule Poirot's Christmas)
* [[1939]] ''Regatta Mystery and Other Stories'', sbírka povídek vydaná v USA, v Británii se povídky objevily v jiných sbírkách
* [[1940]] ''Temný cypřiš'' (Sad Cypress)
* [[1941]] ''Zlo pod sluncem'' (Evil Under the Sun)
* [[1941]] ''N či M?'' (N or M?)
* [[1941]] ''Nástrahy zubařského křesla'' (One, Two, Buckle My Shoe)
* [[1942]] ''Mrtvá v knihovně'' (The Body in the Library)
* [[1942]] ''Pět malých prasátek'' (Five Little Pigs)
* [[1942]] ''Není kouře bez ohýnku'' (The Moving Finger)
* [[1944]] ''Nultá hodina'' (Towards Zero)
* [[1945]] ''Cyankáli v šampaňském'' (Sparkling Cyanide)
* [[1945]] ''Nakonec přijde smrt'' (Death Comes as the End)
* [[1946]] ''Poslední weekend'' (The Hollow)
* [[1947]] ''Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota'' (The Labours of Hercules), dvanáct povídek
* [[1948]] ''Čas přílivu'', nově publikováno pod názvem ''Na vrcholu vlny'' (Taken at the Flood)
* [[1948]] ''Svědek obžaloby a jiné příběhy'' (The Witness for the Prosecution and Other Stories), sbírka jedenácti krátkých povídek, nikdy nevydáno v Británii, viz poznámka u Regatta Mystery
* [[1949]] ''[[Hadí doupě]]'' (Crooked House)
* [[1950]] ''Oznamuje se vražda'' (A Murder is Announced)
* [[1950]] ''Tři slepé myšky a jiné příběhy'' (Three Blind Mice), sbírka devíti krátkých povídek, i tato kniha byla vydána pouze v USA, povídka Tři slepé myšky navíc nebyla zařazena do žádné z povídkových sbírek Agathy Christie vydané na území Velké Británie
* [[1951]] ''Sešli se v Bagdádu'' (They Came to Baghdad)
* [[1951]] ''Outsider a jiné povídky'' (The Under Dog and Other Stories), devět povídek, viz poznámka u Regatta Mystery
* [[1952]] ''Smrt staré posluhovačky'' (Mrs McGinty's Death)
* [[1952]] ''Smysluplná vražda'' (They Do It With Mirrors)
* [[1953]] ''Kapsa plná žita'' (A Pocket Full of Rye)
* [[1953]] ''Po pohřbu'' (After the Funeral)
* [[1955]] ''Zlatá brána otevřená'' (Hickory Dickory Dock)
* [[1955]] ''Místo určení neznámé'' (Destination Unknown)
* [[1956]] ''Hra na vraždu'' (Dead Man's Folly)
* [[1957]] ''Vlak z Paddingtonu'' (The 4.50 from Paddington)
* [[1957]] ''Zkouška neviny'' (Ordeal by Innocence)
* [[1959]] ''Kočka mezi holuby'' (Cat among the Pigeons)
* [[1960]] ''Královský rubín a jiné povídky'' (The Adventure of the Christmas Pudding), šest povídek
* [[1961]] ''Plavý kůň'' (The Pale Horse)
* [[1962]] ''Prasklé zrcadlo'' (The Mirror Crack'd from Side to Side)
* [[1963]] ''Hodiny'' (The Clock)
* [[1964]] ''Karibské tajemství'' (The Caribbean Mystery)
* [[1965]] ''V hotelu Bertram'' (At Bertram's Hotel)
* [[1966]] ''Třetí dívka'' (Third Girl)
* [[1967]] ''Nekonečná noc'' (Endless Night)
* [[1968]] ''Dům u kanálu'' (By the Pricking Of My Thumbs)
* [[1969]] ''Viděla jsem vraždu'' (Hallowe'en Party)
* [[1970]] ''Cestující do Frankfurtu'' (''Passenger to Frankfurt'')
* [[1971]] ''Nemesis'' (Nemesis)
* [[1971]] ''Zlatý míč a jiné příběhy'' (The Golden Ball and Other Stories), patnáct povídek, viz poznámka u Regatta Mystery
* [[1972]] ''Sloni mají paměť'' (Elephants Can Remember)
* [[1973]] ''Akhnaton – A play in three acts'' – knižně vydaná historická divadelní hra
* [[1973]] ''Brána osudu'' (Postern of Fate), poslední napsaný román Agathy Christie
* [[1974]] ''[[Rané případy Hercula Poirota]]'' (Poirot's Early Cases), osmnáct krátkých povídek
* [[1975]] ''[[Opona: Poslední případ Hercula Poirota]]'' (Curtain: Poirot's Last Case), kniha byla napsaná již během 2. světové války
* [[1976]] ''[[Zapomenutá vražda]]'' (Sleeping Murder), napsáno pravděpodobně již za 2. světové války
* [[1979]] ''Poslední případy slečny Marplové a dva jiné příběhy'' (Miss Marple's Final Cases), sbírka povídek
* [[1991]] ''Potíže v zálivu Pollensa'' (Problem at Pollensa Bay and Other Stories), osm krátkých povídek vydaných až po autorčině smrti
* [[1997]] ''Dokud světlo nepohasne'' ('While the Light Lasts and Other Stories)

=== Spolupráce ===
* [[1930]] Trhák (The Scoop, slovensky jako Trhák; účast v příběhu, kdy každý ze šesti autorů napsal vždy dvě kapitoly)
* [[1930]] Za španělskou stěnou (Behind the Screen, slovensky jako Za španielskou stenou; účast v příběhu, kdy každý ze šesti autorů napsal vždy jednu kapitolu)
* [[1931]] ''Plovoucí admirál'' (The Floating Admiral, česky dosud nepublikováno; každý autor napsal jednu kapitolu, další autoři: [[G. K. Chesterton]], [[Dorothy L. Sayersová]] a další členové [[Detektivní klub|Detektivního klubu]])

=== Divadelní hry ===
* [[1952]] ''Past na myši'' (The Mousetrap)
* [[1953]] ''Svědek obžaloby'' (Witness for the Prosecution)
a další divadelní hry jako například Neočekávaný host nebo Deset malých černoušků

=== Romány vydané pod pseudonymem Mary Westmacott ===
* [[1930]] ''Obrův chléb'' (Giant's Bread)
* [[1934]] ''Nedokončený portrét'' (Unfinished Portrait)
* [[1944]] ''Odloučeni zjara'' ''/'' ''Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro'' (Absent in the Spring)
* [[1948]] ''Růže a tis'' (The Rose and the Yew Tree)
* [[1952]] ''Dcera je dcera'' (A Daughter's a Daughter)
* [[1956]] ''Břímě'' (The Burden)

=== Další díla ===
* [[1946]] ''Pověz mi, jak žijete'' (Come, Tell Me How You Live)
* [[1977]] ''Vlastní životopis'' (Autobiography)
* [[2012]] ''Velká výprava'' (The Grand Tour)


== Reference ==
== Reference ==

Verze z 5. 4. 2024, 21:58

Agatha Christie
Rodné jménoAgatha Mary Clarissa Miller
Narození15. září 1890
Torquay, Devon
Spojené království Anglie
Úmrtí12. ledna 1976 (ve věku 85 let)
Winterbrook House, Wallingford, Oxfordshire
Anglie Anglie
Místo pohřbeníKostel sv. Marie, Cholsey, Oxfordshire, England
PseudonymMary Westmacott
Povolánívšeobecná sestra, spisovatelka, romanopiskyně, scenáristka, dramaturgyně, prozaička, autorka autobiografie, básnířka, dramatička a autorka detektivek
Alma matersoukromé vzdělání
Žánrkriminální román, dobrodružný román, autobiografie a detektivka
Tématakriminální román, detektivní literatura, literární tvorba a literární činnost
Významná dílaVražda Rogera Ackroyda
Sittafordská záhada
Dům na úskalí
Smrt lorda Edgwarea
Vražda v Orient-expresu
… více na Wikidatech
OceněníThe Grand Master (1955)
komandér Řádu britského impéria (1956)
Dáma komandér Řádu britského impéria (1971)
Cena Anthony (2000)
společník Královské literární společnosti
Manžel(ka)Archie Christie (1914–1928)
Max Mallowan (1930–1976)
DětiRosalind Hicks
RodičeFrederick Alvah Miller[1][2] a Clarisa Margaret Boehmer[1]
PříbuzníMargaret Frary Miller a Louis Miller (sourozenci)
Mathew Prichard[1] (vnuk)
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová, obvykle známá jako Agatha Christie (někdy i přechýleně Christieová, 15. září 1890, Spojené království – 12. ledna 1976. Spojené království), občas používající pseudonym Mary Westmacott, byla anglická spisovatelka, autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů. Je označována za nejvlivnější autorku detektivní literatury ve 20. století,[3] někdy také za nejznámější spisovatelku všech dob, popřípadě dokonce nejznámějšího spisovatele vůbec.[4]

Jako autorka byla Agatha Christie neobyčejně produktivní a publikovala 78 detektivních románů, přibližně 150 povídek, 6 „běžných“ románů a 19 divadelních her. Její díla byla přeložena do více než stovky jazyků a prodalo se více než dvě miliardy výtisků.[4] V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare,[5] podle jiných odhadů Shakespeara dokonce překonává.[4]

K autorčiným nejpopulárnějším dílům, které přetvořily žánr a překvapují stále další generace čtenářů svými neočekávanými zvraty, patří především Vražda Rogera Ackroyda, Vražda v Orient expresu, Smrt na Nilu a Vraždy podle abecedy. Román A pak nezbyl žádný (Deset malých černoušků) patří mezi nejprodávanější romány v historii a hra Past na myši drží rekord nejdéle hraného představení.[6] Do obecného kulturního povědomí vstoupily také její literární postavy, především pak dva vyšetřovatelé – Hercule Poirot a slečna Marplová. Díla Agathy Christie si získala popularitu nejen díky svým komplikovaným zápletkám a složitým zločinům, ale také důrazem na psychologii postav a na úvahy nad různorodými motivacemi lidí ve světě, bez ohledu na věk, gender či společenské postavení. Její texty jsou často označovány za nadčasové, jen málo dotčené dobovými kulturními stereotypy a předsudky, a proto přístupné i moderním čtenářům.[7]

Jednou z příčin neutuchající popularity jsou také četné filmové a seriálové adaptace autorčiných děl, především pak filmové zpracování poirotovských příběhů s Peterem Ustinovem z 80. let, seriálová adaptace s Davidem Suchetem vysílaná v letech 1989–2013 či vysokorozpočtová a komerčně úspěšná zpracování Kennetha Branagha; oblíbené jsou také adaptace příběhů slečny Marplové, od čtyř filmů v podání Margaret Rutherfordové v 70. letech, přes zpracování s Joan Hicksonovou na přelomu 80. a 90. let až po nejmladší seriál s Geraldine McEwanovou a později Julií McKenzie v hlavní roli.[8]

Životopis

Narodila se v typické viktoriánské rodině, a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906 odjela do Paříže studovat hudbu a zdokonalit se ve francouzštině. Zde zjistila, že má talent na zpěv a klavír, pro ostýchavost před publikem a nedostatečně silný hlas však od kariéry pěvkyně upustila.

Dne 24. prosince 1914 se provdala za důstojníka Archibalda Christieho. V průběhu první světové války A. Christie pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v Ashfieldu. Zkušeností získaných během těchto let při práci s léky, často i s jedy, využila později při psaní detektivek. Roku 1919 se jí narodila dcera Rosalind.

Roku 1926 se po smrti své matky a kvůli manželské krizi nervově zhroutila. V té době došlo k jejímu slavnému zmizení. Po dobu jedenácti dnů byla nezvěstná a ani po jejím nalezení v hotelu v Harrogate se tento incident nikdy plně nevyjasnil. Na motivy autorčina zmizení vznikl i film Agatha (1979) v hlavní roli s Vanesou Redgraveovou, Dustinem Hoffmanem a Timothy Daltonem.

Roku 1928 bylo její manželství s Archibaldem Christie rozvedeno, nicméně jako již zavedená autorka (první kniha Záhada na zámku Styles jí vyšla v Británii roku 1921, v USA knižně a v Británii na pokračování již roku 1920)[9] netrpěla finančními problémy.

Roku 1928 se vydala do Bagdádu a mimo jiné navštívila i slavné archeologické vykopávky v Uru, kde se seznámila s archeologem sirem Leonardem Woolleym a jeho ženou Catherine. Při opětovné návštěvě Uru v roce 1930 poznala i asistenta Wooleyho a svého druhého manžela Maxe Mallowana.

Během první i druhé světové války A. Christie pracovala jako dobrovolnice ve výdejně léků.

V roce 1956 byla jmenována C.B.E. (Velitel britského impéria) a roku 1971 jí královna Alžběta II. udělila titul „dáma britského impéria“, z nějž vyplývalo právo na titul dáma. Díky tomu, že byl její druhý manžel Max roku 1968 pasován na rytíře, a tak se stal sirem, mohla užívat titul lady.[10]

Odkaz

Během života autorky bylo jejímu dílu, i přes jeho značnou popularitu, věnováno jen málo pozornosti ze strany literární vědy. Sama Agatha Christie vnímala jako případné jen úvahy nad tím, jak její práce naplňují svou hlavní funkci, tedy pobavení čtenáře; i proto byla zaražená, když se v roce 1967 objevilo první akademické zhodnocení její tvorby, které vydal americký literární kritik Gordon Ramsey. Po autorčině smrti se nicméně začaly objevovat další a další publikace zabývající se její tvorbou z teoretického hlediska, na přelomu 70. a 80. let vydali své texty H. R. F. Keating, Robert Barnard a Charles Osborne. I přes původní neochotu zabývat se detektivkou jakožto „nízkým“ žánrem byli badatelé zaujati vlivem Agathy Christie na přetváření a formování žánru a její schopností oslovit čtenáře bez ohledu na generaci, společenskou třídu a vzdělání.[11]

Dílo

Agatha Christie je světově nejznámější spisovatelka detektivních příběhů a také nejlépe prodávaným autora svého žánru. Jejích knih se prodalo již přes 2 miliardy výtisků v angličtině a 1 miliardy v dalších minimálně 103 jazykových mutacích.[4] Často patří k nejprodávanějším autorům také v zemích mimo anglicky mluvící svět – ve Francii například v prodejnosti překonává i Émila Zolu, nejprodávanějšího domácího autora.[12]

Christie publikovala 84 románů (z nich 78 detektivních a 6 společenských či psychologických románů), přibližně 150 povídek a 19 divadelních her.[4] V některých dílech porušovala nepsaná pravidla o stavbě detektivního románu – Vražda Rogera Ackroyda, díky které získala již v roce 1926 značný věhlas, je známá svým překvapivým, provokativním rozuzlením. Na rozdíl od detektivních příběhů doylovského typu autorka jsou však v textech Agathy Christie na závěr čtenáři předložena všechna fakta, z nichž bylo možné odvodit, kdo vraždu spáchal. Indicie jsou přitom „ukryty všem na očích“, a přestože forenzní analýza (otisky prstů, balistika) může být rovněž přítomna, obvykle funguje jen jako prostředek pro zúžení okruhu podezřelých, nikoliv jako hlavní důkaz.[13] Příběhy nicméně nelze označit za čistě mechanické sbírání indicií. Roli někdy hraje také intuice nebo analogie naznačená odkazem k jinému literárnímu dílu. V románu Viděla jsem vraždu je například zločin odhalen pomocí analogie s tradičním křesťanským příběhem o zlu, nikoliv racionální dedukcí, která pak slouží pouze k potvrzení nastolených předpokladů.[14]

Agatha Christie se prosadila rovněž jako autorka dramat. Její divadelní hra Past na myši drží rekord vůbec nejdéle hrané divadelní hry. V londýnském Ambassadors Theatre proběhla premiéra 25. listopadu 1952. Odtud se roku 1974 přesunula do nedalekého St. Martins Theatre, kde se stále hraje. V listopadu 2012, kdy hra slavila 60 let od londýnské premiéry, měla za sebou již 25 000. představení.[15] Představení byla dočasně přerušena pouze v roce 2020 v souvislosti s pandemií covidu-19 a návštěva této hry je pro mnohé návštěvníky „přechodovým rituálem“.[16]

Postavy

Základní rozvržení postav poirotovských příběhů na počátku autorčiny tvorby je zřetelně inspirováno Arthurem Conanem Doylem – charakteristická je ústřední trojice, k níž patří výstřední detektiv (Hercule Poirot, Sherlock Holmes), nepříliš bystrý pomocník (kapitán Hastings, doktor Watson) a tápající policejní vyšetřovatel (inspektor Japp, inspektor Lestrade). Sama autorka se v této oblasti k Doylově odkazu hlásila. Do žánru nicméně vnesla koncept indicií, které jsou čtenáři představovány a ze kterých posléze detektiv vyvodí řešení, aniž by se uchyloval k jiným, čtenáři nedostupným informacím; Doyle a jeho pokračovatelé naproti tomu nechají detektiva přijít s nečekaným, fantastickým řešením a teprve poté následuje jeho racionalizace. Představa, že Christie převzala rovněž způsob práce s indiciemi od Doyla (a že je tedy jeho naprostou epigonkou) je mylná. Z nemalé části patrně vychází ze zjednodušujícího zhodnocení, které v jedné ze svých knih v roce 1985 uveřejnil spisovatel Julian Symons, nástupce Christie v čele britského Klubu detektivů.[17]

Z jejích literárních detektivů je nejslavnější Hercule Poirot. Původem belgický detektiv se poprvé objevil v Záhadě na zámku Styles, prvním autorčině vydaném díle. Je představen jako postarší, úspěšný vyšetřovatel, jejž si anglická policie značně váží. O jeho osobním životě se až na zálibu v pohodlí, belgickém původu a katolickém vyznání čtenář příliš nedozví. Je popisován jako okouzlující a vždy velmi zdvořilý muž, který ovšem někdy působí trochu komicky. Tato kombinace z Poirota rychle učinila nejoblíbenější postavu čtenářů.[18] Sama Christie však začala být postavou rychle frustrovaná a již ve 30. letech litovala, že vytvořila „to odpudivé, bombastické, únavné stvořeníčko“. Své pocity nicméně dokázala potlačit a Poirota používala až do konce života, i když v pozdějších románech někdy vystupuje jen okrajově.[19]

Velmi populární je také slečna Marplová, která se objevila nejprve v povídku „Úterní klub“ (1928), později, počínaje Vraždou na faře (1930), se však stala vyšetřovatelkou v detektivních románech. Podobně jako Poirot je slečna Marplová postavou, kterou ostatní snadno podceňují. Inteligentní a moudrá, avšak někdy zmateně se vyjadřující stará panna žije ve smyšlené typicky anglické vesničce St. Mary Mead a často se zaobírá pozorováním každodenního života, nikoliv pouze zločinem. Spisovatelka v bystré stařence nalezla „spřízněnou duši“ a ráda vymýšlela její pronikavé postřehy týkající se vztahů ve společnosti.[20]

Dalšími postavami jsou například manželé Tommy a Pentlička Beresfordovi nebo statistický úředník na penzi Parker Pyne. Z linie vyšetřovatelů se poněkud vymyká tajemný Harley Quin, který reprezentuje harlekýnovskou postavu nadpřirozené spravedlnosti – přestože je však nadán vyšším poznáním než běžní smrtelníci, nezasahuje do vyšetřování přímo, pouze umožňuje panu Satterthwaitovi, aby své snahy po dosažení spravedlnosti dovedl do úspěšného konce.[21]

Prostředí

Detektivní příběhy Agathy Christie jsou obvykle zasazeny do prostředí více či méně uzavřené společnosti – na palubu vlaku, lodě či letadla, na izolovaný ostrov, ale nejtypičtěji do venkovského domu. Domy jsou dominantním prostředím v autorčině tvorbě především ve 20., 40. a 50. letech. Toto prostředí přitom využívá oblíbené a dobře zavedené „gotické“ a romantické imaginace, která hraje významnou roli v anglické literatuře. Již od vydání románu Měsíční kámen (1868) od Wilkieho Collinse, někdy považovaného za první detektivní román, byl venkovský dům – se svým služebnictvem, rodinou a hosty, početnými místnostmi a tajnými chodbami – stabilní rekvizitou detektivních příběhů. V kontextu rozvíjejícího se literárního modernismu využívala Christie také další motivy a problémy spojené s tímto prostředím – tlak starostí o domácnost, společenská očekávání, a především rodinná dramata. Sama autorka vlastnila několik domů, přičemž některé z nich využila jako kulisy pro příběhy (nejtypičtěji patrně Greenway House v Dartmooru, jenž je ústředním místem románu Hra na vraždu).[22]

Práci v lékárně zužitkovala Christie jako zdroj svým znalostí o jedech. V tomto ohledu zapadá mezi ostatní „královny zločinu“ zlaté detektivní éry – také v knihách Dorothy L Sayersové, Ngaio Marshové a Margery Allinghamové hraje jed často ústřední roli, přičemž u těchto autorek je použit jako prostředek vraždy přibližně ve třetině prací. U Christie však otravy bývají ještě četnější – statistiky ukazují, že zmínka o jedech se objevuje ve dvou třetinách jejích knih a že přibližně 40 % zavražděných postav v jejích textech sejde ze světa právě tímto způsobem.[23] K jedům užitým v jejích příbězích patří například kyanid, arsenik, chloral, strychnin, kokain, thallium nebo nikotin.[24]

Bibliografie

Detektivní knihy

  • 1920 Záhada na zámku Styles (The Mysterious Affair at Styles), autorčino první dílo, napsané za první světové války, objevil se v něm poprvé Hercule Poirot
  • 1922 Tajemný protivník (The Secret Adversary), první kniha, ve které vystupuje detektivní pár Tommy a Pentlička
  • 1923 Vražda na golfovém hřišti (Murder on the Links)
  • 1924 Muž v hnědém obleku (The Man in the Brown Suit)
  • 1924 Poirotova pátrání (Poirot Investigates)
  • 1925 Tajemství Chimneys (The Secret of Chimneys)
  • 1926 Vražda Rogera Ackroyda (The Murder of Roger Ackroyd)
  • 1927 Velká čtyřka (The Big Four)
  • 1928 Záhada Modrého vlaku (The Mystery of the Blue Train)
  • 1929 Zločiny pro dva (Partners in Crime)
  • 1929 Záhada sedmi ciferníků (The Seven Dials Mistery) – přeložil Jan Klíma (1995)
  • 1930 Vražda na faře (The Murder at the Vicarage), mylně uváděno jako první příběh slečny Marplové
  • 1930 Záhadný pan Quin (The Mysterious Mr Quin), krátké povídky, ve kterých poprvé vystupuje pan Harley Quin
  • 1931 Sittafordská záhada (The Sittaford Mystery)
  • 1932 Dům na úskalí (Peril at End House)
  • 1932 Třináct záhad (The Thirteen Problems), část povídek publikována časopisecky v roce 1928 – jde o vůbec první vystoupení slečny Marplové
  • 1933 Smrtonoš (The Hound of Death), dvanáct krátkých povídek
  • 1933 Smrt lorda Edgwarea (Lord Edgware Dies)
  • 1934 Vražda v Orient-expresu (Murder on the Orient Express)
  • 1934 Parker Pyne zasahuje (Parker Pyne Investigates), dvanáct krátkých povídek, kde se poprvé objevují Parker Pyne a Ariadne Oliverová
  • 1934 Záhadné zmizení lorda Listerdalea (The Listerdale Mystery), dvanáct krátkých povídek
  • 1935 Tragédie o třech dějstvích (Three-Act Tragedy)
  • 1935 Proč nepožádali Evanse? (Why Didn't They Ask Evans?)
  • 1935 Smrt v oblacích (Death in the Clouds)
  • 1936 Vraždy podle abecedy (The A.B.C. Murders)
  • 1936 Vražda v Mezopotámii (Murder in Mesopotamia)
  • 1936 Karty na stole (Cards on the Table)
  • 1937 Smrt na Nilu (Death on the Nile)
  • 1937 Němý svědek (Dumb Witness)
  • 1937 Vražda v postranní ulici (Murder In the Mews), sbírka 4 povídek
  • 1938 Schůzka se smrtí (Appointment with Death)
  • 1939 Deset malých černoušků (And Then There Were None, také Ten Little Niggers nebo Ten Little Indians)
  • 1939 Vždyť je to hračka (Murder Is Easy)
  • 1939 Vánoce Hercula Poirota (Hercule Poirot's Christmas)
  • 1939 Regatta Mystery and Other Stories, sbírka povídek vydaná v USA, v Británii se povídky objevily v jiných sbírkách
  • 1940 Temný cypřiš (Sad Cypress)
  • 1941 Zlo pod sluncem (Evil Under the Sun)
  • 1941 N či M? (N or M?)
  • 1941 Nástrahy zubařského křesla (One, Two, Buckle My Shoe)
  • 1942 Mrtvá v knihovně (The Body in the Library)
  • 1942 Pět malých prasátek (Five Little Pigs)
  • 1942 Není kouře bez ohýnku (The Moving Finger)
  • 1944 Nultá hodina (Towards Zero)
  • 1945 Cyankáli v šampaňském (Sparkling Cyanide)
  • 1945 Nakonec přijde smrt (Death Comes as the End)
  • 1946 Poslední víkend / Poslední weekend (The Hollow)
  • 1947 Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota (The Labours of Hercules), dvanáct povídek
  • 1948 Čas přílivu, nově publikováno pod názvem Na vrcholu vlny (Taken at the Flood)
  • 1948 Svědek obžaloby a jiné příběhy (The Witness for the Prosecution and Other Stories), sbírka jedenácti krátkých povídek, nikdy nevydáno v Británii, viz poznámka u Regatta Mystery
  • 1949 Hadí doupě (Crooked House)
  • 1950 Oznamuje se vražda (A Murder is Announced)
  • 1950 Tři slepé myšky a jiné příběhy (Three Blind Mice), sbírka devíti krátkých povídek, i tato kniha byla vydána pouze v USA, povídka Tři slepé myšky navíc nebyla zařazena do žádné z povídkových sbírek Agathy Christie vydané na území Velké Británie
  • 1951 Sešli se v Bagdádu (They Came to Baghdad)
  • 1951 Outsider a jiné povídky (The Under Dog and Other Stories), devět povídek, viz poznámka u Regatta Mystery
  • 1952 Smrt staré posluhovačky (Mrs McGinty's Death)
  • 1952 Smysluplná vražda (They Do It With Mirrors)
  • 1953 Kapsa plná žita (A Pocket Full of Rye)
  • 1953 Po pohřbu (After the Funeral)
  • 1955 Zlatá brána otevřená (Hickory Dickory Dock)
  • 1955 Místo určení neznámé (Destination Unknown)
  • 1956 Hra na vraždu (Dead Man's Folly)
  • 1957 Vlak z Paddingtonu (The 4.50 from Paddington)
  • 1957 Zkouška neviny (Ordeal by Innocence)
  • 1959 Kočka mezi holuby (Cat among the Pigeons)
  • 1960 Královský rubín a jiné povídky (The Adventure of the Christmas Pudding), šest povídek
  • 1961 Plavý kůň (The Pale Horse)
  • 1962 Prasklé zrcadlo (The Mirror Crack'd from Side to Side)
  • 1963 Hodiny (The Clock)
  • 1964 Karibské tajemství (The Caribbean Mystery)
  • 1965 V hotelu Bertram (At Bertram's Hotel)
  • 1966 Třetí dívka (Third Girl)
  • 1967 Nekonečná noc (Endless Night)
  • 1968 Dům u kanálu (By the Pricking Of My Thumbs)
  • 1969 Viděla jsem vraždu (Hallowe'en Party)
  • 1970 Cestující do Frankfurtu (Passenger to Frankfurt)
  • 1971 Nemesis (Nemesis)
  • 1971 Zlatý míč a jiné příběhy (The Golden Ball and Other Stories), patnáct povídek, viz poznámka u Regatta Mystery
  • 1972 Sloni mají paměť (Elephants Can Remember)
  • 1973 Akhnaton – A play in three acts – knižně vydaná historická divadelní hra
  • 1973 Brána osudu (Postern of Fate), poslední napsaný román Agathy Christie
  • 1974 Rané případy Hercula Poirota (Poirot's Early Cases), osmnáct krátkých povídek
  • 1975 Opona: Poslední případ Hercula Poirota (Curtain: Poirot's Last Case), kniha byla napsaná již během 2. světové války
  • 1976 Zapomenutá vražda (Sleeping Murder), napsáno pravděpodobně již za 2. světové války
  • 1979 Poslední případy slečny Marplové a dva jiné příběhy (Miss Marple's Final Cases), sbírka povídek
  • 1991 Potíže v zálivu Pollensa (Problem at Pollensa Bay and Other Stories), osm krátkých povídek vydaných až po autorčině smrti
  • 1997 Dokud světlo nepohasne ('While the Light Lasts and Other Stories)

Spolupráce

  • 1930 Trhák (The Scoop, slovensky jako Trhák; účast v příběhu, kdy každý ze šesti autorů napsal vždy dvě kapitoly)
  • 1930 Za španělskou stěnou (Behind the Screen, slovensky jako Za španielskou stenou; účast v příběhu, kdy každý ze šesti autorů napsal vždy jednu kapitolu)
  • 1931 Plovoucí admirál (The Floating Admiral, česky dosud nepublikováno; každý autor napsal jednu kapitolu, další autoři: G. K. Chesterton, Dorothy L. Sayersová a další členové Detektivního klubu)

Divadelní hry

  • 1952 Past na myši (The Mousetrap)
  • 1953 Svědek obžaloby (Witness for the Prosecution)

a další divadelní hry jako například Neočekávaný host nebo Deset malých černoušků

Romány vydané pod pseudonymem Mary Westmacott

  • 1930 Obrův chléb (Giant's Bread)
  • 1934 Nedokončený portrét (Unfinished Portrait)
  • 1944 Odloučeni zjara / Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro (Absent in the Spring)
  • 1948 Růže a tis (The Rose and the Yew Tree)
  • 1952 Dcera je dcera (A Daughter's a Daughter)
  • 1956 Břímě (The Burden)

Další díla

  • 1946 Pověz mi, jak žijete (Come, Tell Me How You Live)
  • 1977 Vlastní životopis (Autobiography)
  • 2012 Velká výprava (The Grand Tour)

Adaptace

Většina z jejích děl byla zfilmována, některá i vícekrát (Vražda v Orient-expresu, Smrt na Nilu, Vlak z Paddingtonu – jedna z adaptací pod českým názvem To je vražda, řekla). Televize již vytvořila televizní a rozhlasové verze většiny případů Hercule Poirota i slečny Marplové. Televizní seriál Agatha Christie's Poirot (česky jako Hercule Poirot) s Davidem Suchetem v hlavní roli uvedla v letech 1989 až 2013 soukromá britská televize ITV.[25] V roce 2004 vytvořila japonská společnost Nippon Housou Kyoukai animovanou verzi příběhů Hercule Poirota a slečny Marplové. Několikrát byl také zfilmován její detektivní román Ten Little Niggers (1939), který vyšel v českém překladu jako Deset malých černoušků. Mj. se jedná o následující snímky: v roce 1945 vznikl film Ten Little Indians, jeho remake se stejným názvem pochází z roku 1965, třetí verze pochází z roku 1989. V roce 2015 vyšlo seriálové zpracování s názvem And Then They Were None. Ruská verze Děsjať Něgriťat vznikla roku 1987.

Český kontext

V knize Smrt v oblacích (1935) – podobně jako i v několika dalších příbězích[26] – se zmiňuje i o Československu: „Slečna Greyová jde s dobou. Používá nejmodernější systém vynalezený jedním Čechoslovákem.“ „Opravdu? Československo musí být úžasná země. Zdá se, že všechno pochází odtamtud – boty, sklo, rukavice a teď i těsnopis. Úžasné.“

Od roku 1961 si až do své smrti dopisovala s Olgou Simonovou, učitelkou z jižních Čech, po níž dokonce pojmenovala jednu z postav v knize Viděla jsem vraždu.[26][27]

První českou knihou byl román Muž v hnědém obleku, který v překladu Františka Poledny vyšel v roce 1927 ve vydavatelství Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské.[28]

V České republice od roku 1997 funguje Společnost Agathy Christie.

Reference

  1. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ EVANS, Mary Anna; BERNTHAL, James Carl. Introduction, and Chronology. In: EVANS, Mary Anna; BERNTHAL, James Carl. The Bloomsbury Handbook to Agatha Christie. London – New York – Oxford – New Delhi – Sydney: Bloomsbury Academic, 2023. ISBN 978-1-3502-1247-3. S. 3. (anglicky)
  4. ↑ a b c d e GILL, Gillian. Agatha Christie: The Woman and Her Mysteries. New York: Free Press, 1990. 243 s. ISBN 978-0029117026. S. x. (anglicky) 
  5. ↑ Od narození královny detektivek Agathy Christie uplyne 120 let, Lidovky.cz, 11. září 2010
  6. ↑ MCDERMID, Val. Foreword. In: EVANS, Mary Anna; BERNTHAL, James Carl. The Bloomsbury Handbook to Agatha Christie. London – New York – Oxford – New Delhi – Sydney: Bloomsbury Academic, 2023. ISBN 978-1-3502-1247-3. S. xiii. (anglicky)
  7. ↑ Gill (1990), s. 7–8.
  8. ↑ ALDRIDGE, Mark. Film and TV Adaptations of Christie. In: EVANS, Mary Anna; BERNTHAL, James Carl. The Bloomsbury Handbook to Agatha Christie. London – New York – Oxford – New Delhi – Sydney: Bloomsbury Academic, 2023. ISBN 978-1-3502-1247-3. S. 358–369. (anglicky)
  9. ↑ Záhada na zámku Styles | Agatha Christie. www.agatha.cz [online]. [cit. 2017-05-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ Život | Agatha Christie. www.agatha.cz [online]. [cit. 2017-05-02]. Dostupné online. 
  11. ↑ Bernthal, Evans (2023), s. 3–4.
  12. ↑ WHITE, Nicholas. Naturalism. In: WILSON, Emma; HAMMOND, Nicholas; BURGWINKLE, William. The Cambridge History of French Literature. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. ISBN 9780521897860. S. 530. (anglicky)
  13. ↑ KAZMER, Michelle M. Christie's Clues as Information. In: WILSON, Emma; HAMMOND, Nicholas; BURGWINKLE, William. The Cambridge History of French Literature. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. ISBN 9780521897860. S. 68. (anglicky)
  14. ↑ MILLS, Rebecca. The Middlebrow Woman Detective Author. In: WILSON, Emma; HAMMOND, Nicholas; BURGWINKLE, William. The Cambridge History of French Literature. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. ISBN 9780521897860. S. 57–58. (anglicky)
  15. ↑ Past na myši slaví 60 let | Agatha Christie. www.agatha.cz [online]. [cit. 2017-05-02]. Dostupné online. 
  16. ↑ PETERS, Barbara. Agatha Christie: Personal Encounters. In: WILSON, Emma; HAMMOND, Nicholas; BURGWINKLE, William. The Cambridge History of French Literature. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. ISBN 9780521897860. S. 57–58. (anglicky)
  17. ↑ Bernthal, Evans (2023), s. 8–9.
  18. ↑ HARMON, Lucyna. Agatha Christie's Poirots in Word and Picture. Göttingen: V&R unipress, 2023. 208 s. ISBN 9783847016199. S. 18–40. (anglicky) 
  19. ↑ BERNTHAL, James Carl. 'A Look of Doglike Devotion': Hercule's Poirot's Stooges and Foils. In: ANDREW, Lucy; SAUNDERS, Samuel. The Detective's Companion in Crime Fiction: A Study in Sidekicks. Cham: Palgrave Macmillan, 2021. ISBN 9783030749897. S. 311. (anglicky)
  20. ↑ HACK, Richard. Duchess of Death. Beverly Hills: Phoenix Books, 2009. 284 s. ISBN 978-1-59777-620-2. S. 131. (anglicky) 
  21. ↑ ROWLAND, Susan. From Agatha Christie to Ruth Rendell: British Women Writers in Detective and Crime Fiction. Houndmills, Basingstoke: Palgrave, 2000. 222 s. ISBN 978-0-333-67450-5. S. 139. (anglicky) 
  22. ↑ BRIGHT, Brittain. House and Home: The Country House. In: EVANS, Mary Anna; BERNTHAL, James Carl. The Bloomsbury Handbook to Agatha Christie. London – New York – Oxford – New Delhi – Sydney: Bloomsbury Academic, 2023. ISBN 978-1-3502-1247-3. S. 227–229. (anglicky)
  23. ↑ HARKUP, Kathryn. House and Home: The Country House. In: EVANS, Mary Anna; BERNTHAL, James Carl. The Bloomsbury Handbook to Agatha Christie. London – New York – Oxford – New Delhi – Sydney: Bloomsbury Academic, 2023. ISBN 978-1-3502-1247-3. S. 285. (anglicky)
  24. ↑ HARKUP, Kathryn. A is for Arsenic: The Poisons of Agatha Christie. London – New York: Bloomsbury Sigma, 2015. 320 s. ISBN 9781472911308. S. 291–307. (anglicky) 
  25. ↑ Seriál Hercule Poirot skončil, Společnost Agathy Christie, 14. 11.2013
  26. ↑ a b Agatha Christie a Československo | Agatha Christie. www.agatha.cz [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. 
  27. ↑ PANCEROVÁ, Alena. Vzpomínka na učitelku z Prachatic, která si dopisovala s Agathou Christie. Českobudějovický deník. 2019-05-19. Dostupné online [cit. 2022-10-29]. 
  28. ↑ Muž v hnědém obleku | Agatha Christie. www.agatha.cz [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Dílo Agathy Christie
Detektivové
Romány
  • Záhada na zámku Styles
  • Tajemný protivník
  • Vražda na golfovém hřišti
  • Muž v hnědém obleku
  • Tajemství Chimneys
  • Vražda Rogera Ackroyda
  • Velká čtyřka
  • Záhada Modrého vlaku
  • Záhada sedmi ciferníků
  • Vražda na faře
  • Sittafordská záhada
  • Dům na úskalí
  • Smrt lorda Edgwarea
  • Vražda v Orient-expresu
  • Proč nepožádali Evanse?
  • Tragédie o třech dějstvích
  • Smrt v oblacích
  • Vraždy podle abecedy
  • Vražda v Mezopotámii
  • Karty na stole
  • Němý svědek
  • Smrt na Nilu
  • Schůzka se smrtí
  • Vánoce Hercula Poirota
  • Vždyť je to hračka
  • Deset malých černoušků
  • Temný cypřiš
  • Nástrahy zubařského křesla
  • Zlo pod sluncem
  • N či M?
  • Mrtvá v knihovně
  • Pět malých prasátek
  • Není kouře bez ohýnku
  • Nultá hodina
  • Nakonec přijde smrt
  • Cyankáli v šampaňském
  • Poslední víkend
  • Čas přílivu
  • Hadí doupě
  • Oznamuje se vražda
  • Sešli se v Bagdádu
  • Smrt staré posluhovačky
  • Smysluplná vražda
  • Po pohřbu
  • Kapsa plná žita
  • Místo určení neznámé
  • Zlatá brána otevřená
  • Hra na vraždu
  • Vlak z Paddingtonu
  • Zkouška neviny
  • Kočka mezi holuby
  • Plavý kůň
  • Prasklé zrcadlo
  • Hodiny
  • Karibské tajemství
  • V hotelu Bertram
  • Třetí dívka
  • Nekonečná noc
  • Dům u kanálu
  • Viděla jsem vraždu
  • Cestující do Frankfurtu
  • Nemesis
  • Sloni mají paměť
  • Dům u kanálu
  • Opona: Poslední případ Hercula Poirota
  • Zapomenutá vražda
  • Brána osudu
    		•
    Pod pseudonymem
    Mary Westmacott
    Povídkové sbírky
    Divadelní hry
    Rozhlasové a
    televizní hry
    Nezařazené knihy
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Agatha_Christie&oldid=23797393“