Přeskočit na obsah

Bell UH-1Y Venom

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
UH-1Y Venom
Určenívíceúčelový vrtulník
PůvodSpojené státy americké
VýrobceBell Helicopter
První let20. prosince 2001
Zařazeno8. srpna 2008
CharakterVe službě
UživatelNámořní pěchota
Výroba2001–dosud
Vyrobeno kusů92[1]
Vyvinuto z typuBell UH-1N Twin Huey
Některá data mohou pocházet z datové položky.

UH-1Y Venom je americký dvoumotorový víceúčelový vrtulník vyvinutý pro námořní pěchotu s ohledem na podporu globálních misí následující čtyř desetiletí.

Venom je nejmladším členem rodiny vrtulníků Huey a následovník veterána z vietnamské války UH-1 Iroquois. Představuje v současnosti nejvýznamnější vylepšení bojem prověřených vrtulníků rodiny Huey. Srdcem modernizace je nový čtyřlistý, kompozitní rotorový systém, který se vyznačuje balistickou odolností proti palným zbraní až do ráže 23 mm. Má také vylepšené motory a převodovky, integrovaný digitální kokpit s víceúčelovými displeji. Ve srovnání s UH-1N má Venom větší užitečné zatížení, téměř o 50% větší operační dolet, vyšší cestovní rychlost a snížené vibrace. Sdílí až 84% svých součástek (včetně avioniky) s bojovým vrtulníkem AH-1Z Viper.[2]

UH-1Y je známý také pod přezdívkou "Yankee". Dokáže operovat i v těch nejnáročnějších klimatických podmínkách, od arktického chladu až po pouštní horka. V americké námořní pěchotě nahradil zastaralý typ UH-1N Twin Huey.

Konstrukce

UH-1Y

V přední části kokpitu sedí dva piloti vedle sebe a díky rozměrným čelním sklům mají výborný výhled. V zadní části kabiny je prostor pro přepravu cestujících nebo materiálu.

Dvojice turbohřídelových motorů T700-GE-401C o výkonu 1800 koní pohání hlavní čtyřlistý rotor i menší ocasní rotor. Venom dosahuje maximální rychlosti 314 km/h a cestovní rychlost 272 km/h. Vrtulník vydrží ve vzduchu 3,3 hodiny, má dostup více než 6 100 m a stoupavost 12,8 m/s.

Optický senzor se nachází v přední části pod trupem stroje a na boku vrtulníku jsou dva závěsné body pro výzbroj. Venom může být vyzbrojen dvojicí kanónů M240 ráže 51 mm, GAU16/A ráže 12,7 mm nebo GAU17/A ráže 51 mm. Pozemní cíle však dokáže velmi účinně eliminovat i neřízenými raketami vzduch-zem Hydra70 nebo raketami s laserovým naváděním APKWS.[3]

Uživatelé

USAUSA USA

Specifikace[4]

Technické údaje

  • Posádka: 2 piloti
  • Délka trupu: 17,8 m
  • Průměr rotoru: 14,88 m
  • Výška: 4,5 m
  • Kapacita paliva: 1468 litrů
  • Užitečné zatížení: 3 020 kg
  • Max. vzletová hmotnost 8 391kg
  • Pohonná jednotka: 2x turbohřídelový motor T700-GE-401C
  • Výkon pohonné jednotky: 1 800 koní

Výkony

  • Maximální rychlost: 314 km/ h
  • Cestovní rychlost: 272 km/ h
  • Akční rádius: 220 km
  • Letová vytrvalost: 3,3 hodiny
  • Praktický dostup: více než 6 100 m
  • Maximální přetížení: -0,5 / + 2,3 g
  • Stoupavost: > 12,8 m/s

Výzbroj

  • 2x kanón M240 ráže 51 mm, kanón GAU16/A ráže 12,7 mm nebo kanón GAU17/A ráže 51 mm
    • Neřízené rakety vzduch-zem Hydra70 ráže 70 mm
    • Raket se soupravou APKWS (laserové navádění)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bell UH-1Y Venom na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ World Air Forces 2015 pg. 33 [online]. Flightglobal Insight, 2015 [cit. 2014-12-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ UH-1Y Venom
  3. ↑ Bell UH-1Y Venom (Super Huey )
  4. ↑ BELL UH-1Y The Utility Helicopter For Any Mission

Související články

Externí odkazy

Vojenská označení amerických vrtulníků od r. 1941
Hlavní posloupnost
(1941–1962)
Prefix R (1941–1948)
XR-1 • XR-2 • XR-3 • R-4 • R-5 • R-6 • XR-7 • XR-8 • XR-9 • XR-10 • XR-11 • R-12 • R-13 • XR-14 • XR-15 • R-16
Prefix H (1948–1962)
H-5 • H-6 • XH-9 • XH-10 • XH-11 • H-12 • H-13/J • XH-15 • H-16 • XH-17 • YH-18 • H-19 • XH-20 • H-21 • YH-22 • H-23 • YH-24 • H-25 • XH-26 • XH-27 • XH-28 • XH-29 • YH-30 • YH-31 • YH-32 • XH-33 • H-34 • XH-35 • H-36 • H-37 • H-38 • XH-39 • YH-40 • YH-41 • XH-42 • H-43 • H-44 • H-45
Hlavní společná
posloupnost (od 1962)
Přeznačení v r. 1962
OH-13/UH-13J • UH-19 • CH-21 • OH-23 • UH-25 • CH-34 • CH-37 • HH-43
Nové modely
CH-46/HH-46/UH-46 • CH-47 • UH-48 • XH-49 • QH-50 • XH-51 • HH-52 • CH-53/HH-53/MH-53/CH-53E/CH-53K • CH-54 • TH-55 • AH-56 • TH-57 • OH-58 • XH-59 • UH-60/SH-60/HH-60/HH-60J • YUH-61 • XCH-62 • YAH-63 • AH-64 • HH-65 • RAH-66 • TH-67 • MH-68 • H-69 • ARH-70 • VH-71 • UH-72 • TH-73 • H-74 až H-89 • MH-90 • H-91 • VH-92 • H-93 až H-138 • MH-139
Přeznačení v r. 1962
a opětovné užití čísel
UH-1/N/Y • AH-1/J/T/W/Z • SH-2/G • SH-3/CH-3/HH-3 • YOH-4 • YOH-5 • OH-6/MH-6/AH-6
Posloupnost užívaná v USAAC/USAAF/USAF od r. 1941 dosud, v US Army 1948–1956 a od r. 1962 dosud a v US Navy od r. 1962 dosud.
Vojenská letadla US Navy a USMC po roce 1945
Stíhací letouny
FH • F2H • F3H • F-4 • FR • FJ (FJ-1 • FJ-2/-3 • FJ-4) • F4D • F6U • F7U • F-8 • F8F • F9F • F-9 • F-10 • F-11 • F-14 • F/A-18 • F/A-18E/F • F-35
Bitevní letouny
AM • AU-1 • A-1 • A-2 • A-3 • A-4 • A-5 • A-6 • A-7
Hlídkové letouny
S-2 • S-3 • P-2 • P-3 • P-5 • P-8
Průzkumné letouny
a letouny pro radioelektronický boj
P4M • P4Y • AF • E-1 • E-2 • EP-3 • E-6 • EA-6 • EA-18 • OE/O-1 • OV-10
Bitevní letouny se svislým startem a přistáním
Transportní letouny
JRM • JR2F • RM • R3Y • R4Q • R4Y • R5D • R6D • R7V-1/-2 • UC • UO • C-1 • C-2 • C-4 • C-12 • C-20 • C-21 • C-26 • C-28 • C-37A/B • C-130/J • C-880 • V-22
Cvičné letouny
T-2 • T-6 • T-28 • T-34 • T-38 • T-39 • T-44 • T-45 • EC-24
Vrtulníky
HNS • HTL/HUL • HOK/HTK/HUK • HOS/HO2S • HO3S • HO4S • HO5S • HUS/HSS-1 • AH-1G • AH-1J/T/W • AH-1Z • UH-1 • UH-1N • UH-1Y • SH-2 • SH-2G • SH-3 • CH-37 • CH-46 • CH-53 • CH-53E • CH-53K • TH-57/67 • SH-60/MH-60/VH-60 • TH-73
Bezpilotní letadla
DSN • KDA • RQ-2 • MQ-4C • RQ-7 • MQ-8/C • RQ-11 • RQ-12 • RQ-14 • RQ-15 • RQ-20 • RQ-21 • CQ-24 • RQ-27
Prototypy
A2D • XFY • F2Y • XF2R • F5D • XF-8U • XF10F • F11F-1F • YF-17 • F-111B • L-39 • XP5Y • P6M • R6V • X-32 • X-35 • XHJH • XMQ-17 • YMQ-18 • MQ-25
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bell_UH-1Y_Venom&oldid=16791055“