Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 68: | Řádek 68: | ||
| počet_stran = 375 |
| počet_stran = 375 |
||
| strany = 243 |
| strany = 243 |
||
| kapitola = Světová federace liberální a radikální mládeže |
|||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Aktuální verze z 9. 6. 2024, 09:18
Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran | |
---|---|
Země s členskými a sdruženými stranami | |
Zkratka | EIPRPDS |
Vznik | 1924 |
Zánik | 1938 |
Typ | Politická internacionála |
Účel | klasický radikalismus antimilitarismus sociální liberalismus |
Sídlo | Paříž |
Generální tajemník | Émile Borel |
Prezident | Ferdinand Buisson Ivar Berendsen |
Hlavní orgán | L'Entente |
Přidružení | Mezinárodní ententa mladých radikálů |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran (francouzsky: Entente Internationale des Partis Radicaux et des Partis Démocratiques Similaires), známá též jako Radikální internacionála, byla mezinárodní internacionála sdružující radikální a sociálně liberální politické strany, která existovala v letech 1924 až 1938.[1][2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vznik organizace byl motivován potřebou vytvoření mezinárodního společenství radikálních a středových politických stran po vzoru konkurenční Socialistické dělnické internacionály, kterou v roce 1923 vytvořili sociálně demokratické politické strany. První ustavující sjezd Mezinárodní ententy radikálních a podobných demokratických stran se konal 29. srpna 1924 v Ženevě. V jeho čele stál nositel Nobelovy ceny za mír Ferdinand Buisson, který se poté stal prvním prezidentem výkonného výboru.
Postupně vstupující členské politické strany pocházeli z Belgie, Bulharska, Československa, Dánska, Finska, Francie, Nového Zélandu, Německa, Nizozemska, Norska, Polska, Rumunska, Řecka, Spojeného království, Švédska, Švýcarska, Lucemburska, Turecka, Maďarska a Litvy a v rámci organizace působili také přidružení exiloví politici z Ukrajiny a Itálie.[3][4]
V roce 1938 organizace v souvislosti s mezinárodní krizí přestala fungovat a zanikla. V roce 1947 řada z jejich původních členských stran založila širší nástupnickou organizaci Liberální internacionála.[5]
Ideová základna[editovat | editovat zdroj]
Ideově organizace stála na základech demokratického klasického radikalismu. Ten v reakci na první světovou válku stál na ideovém antimilitarismu, který měl být upevňován mezinárodní spoluprací především na půdě Společnosti národů a podporou demokratických hodnot. V ekonomické oblasti byl postoj internacionály ovlivněn dohodou o levo-středové sociálně liberální politice mezi francouzskými radikálními socialisty a britskou Liberální stranou, která postupně odvrhla manchesterský liberalismus 19. století.
Organizační struktura[editovat | editovat zdroj]
Výkonný výbor skládající se ze zástupců členských politických stran byl volen na mezinárodních kongresech, kam jednotlivé členské strany vysílaly své delegáty. V jeho čele stál prezident organizace. Organizační záležitosti pak řídil jemu podřízený generální tajemník. V letech 1929–1936 byl jedním z místopředsedů výkonného výboru Antonín Uhlíř. Organizace sídlila v pařížském paláci radikálně socialistické strany ve čtvrti Rue de Valois v 1. pařížském obvodě.[6] V roce 1929 po iniciačním kongresu ve Stockholmu, byla na ustavujícím kongresu v Berlíně vytvořena také mládežnická organizace s názvem Mezinárodní ententa mladých radikálů (francouzsky: Entente internationale des jeunesses radicales) existující do jejího zániku v roce 1940.[7]
Československé zastoupení[editovat | editovat zdroj]
V Československu byla členskou stranou Mezinárodní ententy Československá strana národně socialistická. V souvislosti s posunem strany doleva v době vzniku Československa, na začátku 20. let českoslovenští národní socialisté působili jako pozorovatelská strana v Socialistické dělnické internacionále spolu s Československou sociální demokracií, která byla plným členem. V souvislosti upevněním vedení demokratického proudu předsedy Václava Klofáče, příchodem člena vedení Společnosti národů Edvarda Beneše na pozici místopředsedy strany v roce 1926 a také sloučením středové Národní strany práce do ČSNS se strana odklání od Socialistické dělnické internacionály a v roce 1929 vstupuje do Mezinárodní ententy radikálních a podobných demokratických stran. Tato mezinárodní stranická spolupráce byla vnímána jako další pilíř zahraniční politiky spolupráce především s francouzskou vládní Republikánskou, radikální a radikálně socialistickou stranou a Francií, jako nejvýznamnější velmocí a spojencem Československa.[8]
Rok 1938 pak znamená okupaci Československa i přerušení mezinárodní organizace. ČSNS se rozpouští a část strany vstupuje do Strany národní jednoty a část do Národní strany práce. S obnovením ČSNS po osvobození Československa v roce 1945 přicházejí i další snahy mezinárodní stranické spolupráce. V dubnu 1947 jsou zástupci československých národních socialistů vysláni na mezinárodní konferenci do oxfordské Wadham College, kde se podílejí na znění takzvaného Oxfordského manifestu, který vede k vytvoření nové Liberální internacionály. Přichází ale Únor 1948, který mezinárodní působení strany a její svobodný vývoj ukončuje. V lednu 1949 se v Londýně exiloví českoslovenští národní socialisté spolu s dalšími představiteli exilových stran z východního bloku i ze Španělska účastní provolání za svobodu evropských národů a stávají se přidruženými členy Liberální internacionály. V únoru 1949 se exilová ČSNS stává nejsilnější politickou stranou nové Rady svobodného Československa.[9][10]
V Československu pak dosazené vedení Československé strany socialistické spolu se slovenskou Stranou slobody udržuje vztahy s dalšími satelitními stranami východního bloku. V rámci takzvaného „liberálního socialismu“ spolupracuje např. s východoněmeckou Liberálnědemokratickou stranou Německa nebo polskou Demokratickou stranou.[11]
Kongresy[editovat | editovat zdroj]
- 1925: Kodaň
- 1927: Karlsruhe[12]
- 1927: Paříž
- 1928: Londýn
- 1929: Stockholm
- 1931: Athény
- 1932: Amsterdam
- 1933: Sofie
- 1934: Kodaň
- 1935: Londýn
- 1936: Paříž
- 1937: Lucemburk
- 1938: Évian-les-Bains[13]
Členské a sdružené strany[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ LORENZINI, Sara. For Peace in Europe: Institutions and Civil Society Between the World Wars. Redakce Donatella Cherubini. [s.l.]: Peter Lang, 2007. ISBN 978-9-05-201364-0. Kapitola The White International and Peace in Europe, 1925-1932, s. 367–368.
- ↑ New Political Ideas in the Aftermath of the Great War. Redakce Alessandro Salvador. [s.l.]: Springer International, 2017. ISBN 978-3-31-938915-8. Kapitola Preface, s. vii.
- ↑ BERSTEIN, Serge. Le milieu genevois dans la France de l'entre-deux-guerres [online]. Řím: École française de Rome, 1987 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ UYAR, Hakkı. Mete Tunçay'a armağan. Istanbul: İletişim, 2007. 760 s. Dostupné online. ISBN 978-9750504815. Kapitola CHP'nin Avrupa'nın Radikal a Demokrat Partileri ile İlişkileri (1926-1935), s. 707–724. (turecky)
- ↑ International Entente of Radical and Similar Democratic Parties [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Appendix 1 Information about the Christian Democrat and People's Parties International, International Democratic Union, Liberal International and Socialist International [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
- ↑ ARKADAKSKIJ, J. A. Příručka Mezinárodní společenské organizace. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1963. 375 s. Dostupné online. Kapitola Světová federace liberální a radikální mládeže, s. 243.
- ↑ KUBÍČEK, Jaromír a Univerzitní knihovna. Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918–1938. Brno: Blok, 1982. s. 68.
- ↑ COOSEMANS, Thierry. Les internationales de partis [online]. cairn.info, 2014-12-16 [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Oxford Manifesto 1947 – Manifesto – Politics – Liberalism [online]. Liberal-international.org [cit. 2011-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 February 2011.
- ↑ LAPP, Peter Joachim. Die "befreundeten Parteien" der SED : DDR-Blockparteien heute. Köln: Wissenschaft und Politik, 1988. 224 s. ISBN 978-3804686991. S. 104. (německy)
- ↑ Entente Internationale des Partis Radicaux et des Partis Démocratiques Similaires 1927 [online]. eBay [cit. 2024-05-06]. Dostupné online.
- ↑ TURAN, Murat. Türk-Fransız İlişkileri Örneğinde, Parti-Devlet Beraberliği Konusunun İncelenmesi (1923-1939). S. 2189–2205. History Studies: International Journal of History [online]. Osman Köse, 2019-12 [cit. 2024-05-16]. Roč. 11, čís. 6, s. 2189–2205. ISSN 1309-4173. DOI 10.9737/hist.2019.806. (turecky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní ententa radikálních a podobných demokratických stran na Wikimedia Commons