Těchobuz
| Těchobuz | |
|---|---|
 Letecký snímek obce | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Pacov |
| Obec s rozšířenou působností | Pacov (správní obvod) |
| Okres | Pelhřimov |
| Kraj | Vysočina |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°30′37″ s. š., 14°55′50″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 73 (2024)[1] |
| Rozloha | 7,22 km²[2] |
| Katastrální území | Těchobuz |
| Nadmořská výška | 537 m n. m. |
| PSČ | 395 01 |
| Počet domů | 67 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Těchobuz 60 395 01 Pacov obec@techobuz.cz |
| Starosta | Aleš Boháček |
| Oficiální web: www | |
| Úřední web: techobuz | |
  Těchobuz | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 561355 |
| Kód části obce | 165441 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Těchobuz (německy Tiechobus) je obec v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina. Žije zde 73[1] obyvatel.
Historie
[edit | edit source]První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.
V letech 1823–1848 zde na zámku pobýval český osvícenec italského původu profesor a kněz Bernardo Bolzano, v době, když nesměl působit na Karlově univerzitě.
Obyvatelstvo
[edit | edit source]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 544 | 537 | 469 | 525 | 477 | 393 | 378 | 230 | 224 | 217 | 169 | 148 | 129 | 128 | 59 |
| Počet domů | 65 | 69 | 68 | 68 | 68 | 69 | 77 | 79 | 68 | 54 | 47 | 46 | 50 | 66 | 67 |
Obecní správa
[edit | edit source]Mezi lety 1869–1980 Těchobuz byla obcí v okrese Pelhřimov (1869–1930), poté v okrese Pacov (1950) a později v okrese Pelhřimov. Od 1. července 1980 do 31. prosince 1991 patřila jako část města ke Pacovu a od 1. ledna 1992 je opět samostatnou obcí.[6]
Sklárna
[edit | edit source]Ze Staré Hutě přišel do Těchobuz skelmistr František Antonín Adler. Nejprve měl pronajatu skelnou huť v Bošticích, avšak v roce 1721 odkoupil od statku Těchobuz část lesa a na vyklučeném pozemku vybudoval sklárnu Tallenberk. O rok později je však uváděn jako skelmistr ve Slavětíně, kde fungovala sklárna od roku 1710. F. A. Adlerovi se dařilo. Roku 1724 koupil i statek Mezilesí a 24. dubna 1735 se stal za 33 500 zlatých i majitelem panství Těchobuz. V roce 1736 však František Antonín Adler zemřel a vdova po F. A. Adlerovi prodala statek bez Tallenberku švagrovi Antonínu Františku Adlerovi. Antonín František Adler se v roce 1721 oženil v Ratajích s Annou Margaretou Gattermayerovou. Jeho tchán mu, snad jako věno, zřídil sklárnu v Jelenově, kterou pak Adler provozoval až do roku 1735 a dva roky na to koupil pak Těchobuz. Zde zřídil další sklárnu. Ta však dlouho nepracovala, protože v roce 1750 zanikla pro nedostatek dřeva. Tallenberská huť pracovala 18 let, až do roku 1749. Po Antonínově smrti připadla Těchobuz jeho synu Ignácovi. Ten nechal postavit v údolí potoka Trnávky skelnou huť. V roce 1782 však odešel a spolu s bratrem Benediktem provozoval sklárny v prostoru Plání na Vimpersku na Šumavě. Huť v Těchobuzi na čas zanikla.
Po čase ji obnovil Josef Hoffman, jehož otec koupil Těchobuz v roce 1798. K huti patřilo dřevěné stavení zvané „kasárna“ čp. 48, kde žilo 8 sklářských rodin – Adlerovi, Kavalírovi, Štroblovi. Do obnovené huti přišli skláři ze skelné huti v nedalekém Slavětíně. V roce 1825 bylo v těchobuzské huti vyrobeno 17 000 skleněných výrobků, většinou z dutého skla. Z toho asi 1/6 zůstala v zemi, ostatní šlo na vývoz, nejvíce do Dánska, Španělska, Turecka a Ameriky. Skelná huť v Těchobuzi zanikla v roce 1830 z moci úřední. Majitel sklárny ani jeho spolupracovníci totiž nesplňovali podmínky c. k. úřadů k vydání licence ke sklářské výrobě.
Z hutě vzešel sklářský rod Kavalírů, zakladatel sklárny Kavalier na Sázavě František Kavalír (1796–1853). Po uzavření sklárny si František Kavalír roku 1830 pronajal sklářské huť v Ostředku, kde vyráběl laboratorní a technické sklo. Kavalírovi se dařilo a tak 5. 6. 1837 otevřel u mlýna „Na Kácku“ u městečka Sázavy vlastní skelnou huť (Svatoprokopská huť).
Pamětihodnosti
[edit | edit source]- Kostel svatého Marka
- Kaple svatého Jana Nepomuckého
- Zámek Těchobuz
- Základní škola
- Sýpka (technická památka)
Galerie
[edit | edit source]-
Zámek -
Roubenka a domy -
Dům na křižovatce -
Boží muka
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy
[edit | edit source]Reference
[edit | edit source]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 572. Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
Externí odkazy
[edit | edit source]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Těchobuz na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Těchobuz v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Těchobuz v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
