Vykmanov (Perštejn)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vykmanov
Perštejn, Vykmanov, house No. 53.jpg
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 17 (2011)[1] (e)
Domů 27 (2009)
Nadmořská výška 650 m
Lokalita
PSČ 431 63
Obec Perštejn
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Vykmanov u Měděnce (7,62 km²)
Zeměpisné souřadnice
Vykmanov
Vykmanov
Další údaje
Kód části obce 92568
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vykmanov (německy Weigensdorf) je malá vesnice, část obce Perštejn v okrese Chomutov. Nachází se asi 3,5 km na severozápad od Perštejna, v údolí Hučivého potoka. V roce 2009 zde bylo evidováno 27 adres.[2]

Vykmanov leží v katastrálním území Vykmanov u Měděnce o rozloze 7,62 km².[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice je odvozen z německého osobního jména Wigman nebo Wicman. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Wykmanow (1357), Wikmasdorf (1449), Waykmansdorfie (1481), Wugkmestorf (1544), ve Veikmansdorfu (1587) a Weigensdorf (1787 a 1848).[4] Alternativní vysvětlení J. Hossnera název odvozuje z nizozemského slova Wijk, které měli přinést osadníci, kteří se sem přistěhovali na pozvání postoloprtských benediktýnů a založili také vesnice Stráž nad Ohří, Srní nebo Ondřejov.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Vykmanovu pochází z roku 1357. Vesnice však byla založena výrazně dříve na území, které získal postoloprtský klášter od knížete Vladislava I. a spravoval je ze svého proboštstvíBoči. To zaniklo okolo roku 1350 a opat Theodorich poté Boč vyměnil s císařem Karlem IV. za Libočany. Vesnice tehdy stála o něco výše v údolí Lučního potoka pod vykmanovskou hájovnou.[5]

Vykmanov se po výměně stal součástí panství hradu Hauenštejn. Při dělení majetku pánů ze Šumburka v roce 1431[6] připadl Vilémovi, který si postavil hrad Šumburk, jeden poddaný z Vykmanova a zbytek vesnice patřil Alešovi ze Šumburka. Zmínky z počátku šestnáctého století popisují Vykmanov jako pustou vesnici, ale ta byla někdy před rokem 1547 obnovena.[5] I poté zůstávala vesnice rozdělená a spojit ji se podařilo až Kryštofovi z Fictumu, který ji připojil ke kláštereckému panství. Za svůj podíl na stavovském povstání, kterého se zúčastnil jako jeden z direktorů za rytířský stav, byl posmrtně odsouzen ke ztrátě majetku. Zkonfiskované panství koupil roku 1623 svobodný pán Kryštof Šimon Thun.[7]

Z roku 1631 se dochoval záznam o prodeji vykmanovského mlýna za 120 kop grošů, ale později během třicetileté války táhly v letech 1640 a 1641 údolím Hučivého potoka švédské oddíly, které vesnici nejspíš vypálily, protože urbář panství z roku 1649 Vykmanov neobsahuje. Další zmínka o něm pochází až z roku 1691 a nachází se v bočské matrice.[7] Okolí vesnice porůstaly rozsáhlé lesy, z nichž většina patřila klášterecké vrchnosti. Zápis z roku 1729 v nich zaznamenal mimo jiné výskyt vlků, medvědů a rysů. Poslední medvěd byl u Vykmanova zastřelen ve druhé polovině osmnáctého století. Rysové přežívali déle a posledního ulovili v roce 1842.[8]

Podle Topographie des Königreiches Böhmen z roku 1787 od Jaroslava Schallera měla vesnice 21 domů, z nichž tři patřily k vintířovskému panství. Do roku 1846 počet domů vzrostl na 38 a žilo v nich 278 obyvatel. Ve vsi tehdy stály dva mlýny, hospoda a škola, do které chodilo přibližně šedesát dětí.[7]

Podobně jako v okolních vesnicích se i ve Vykmanově obdělávala zemědělská půda, ale ta vzhledem k vysoké nadmořské výšce poskytovala jen malé výnosy, a lidé si proto museli vydělávat peníze na obživu jinak. Kromě práce v lese, lomu a ve vápenkách si muži vydělávali jako stavební dělníci a ženy vyráběly krajky a pozamenty.[9]

Hornictví[editovat | editovat zdroj]

V šestnáctém století se v okolí Vykmanova začal těžit krevel a pyrit, ale drobné žíly byly brzy vytěžené a doly nejpozději za třicetileté války zanikly.[5] V malé míře byly obnoveny v polovině osmnáctého století,[5] ale většina jich bývala na levém břehu Hučivého potoka, a patřily tedy k Mýtince.[10] Naposledy se železná ruda těžila na obou březích potoka po roce 1860, kdy těžební práva získal svobodný pán z Riese-Stallburgu, kterému patřily perštejnské železárny.[7]

Na okraji vesnice, ovšem již v katastrálním území Mýtinky, se dochoval zatopený vápencový lom. Těžila se v něm čtyřicet metrů mocná čočka zrnitě bílého vápnitého dolomitu uloženého v muskovitických rulách.[11] Získaný materiál se prodával do kladenských Spojených oceláren[11] a zpracovával se v blízkých vápenkách. V letech 1841–1876 nechala klášterecká vrchnost těžit v oblasti pod Vysokou sečí rašelinu. V letech 1877–1878 byla postavena silnice z Perštejna do Horní Halže, která nahradila starou a obtížně sjízdnou cestu.[12]

Dvacáté století[editovat | editovat zdroj]

Roku 1901 byl ve Vykmanově založen hasičský spolek, ale přesto v letech 1902 a 1904 vyhořely oba vykmanovské mlýny. Jejich provoz už nebyl obnoven. Roku 1910 měla vesnice dvě hospody, tři obchody se smíšeným zbožím, trafiku a živnost provozovali dva pekaři, ševci, truhlář, tesaři a košíkáři.[9]

V důsledku vysídlení Němců z Československa po druhé světové válce zůstalo ve Vykmanově v roce 1947 pouze 52 obyvatel. Při sčítání lidu v roce 1950 jejich počet krátce vzrostl na 341, což bylo způsobeno započítáním posádky pohraniční stráže a patnácti německých rodin ze sběrných táborů v Kadani a ve Vejprtech přidělených na práci v lomu a v lese. Elektřina byla do vsi zavedena až v roce 1950. Prvním elektrifikovaným domem bylo čp. 20, v němž sídlila jednotka pohraniční stráže. O pět let později se začala elektřina využívat i v lomu a do obytných domů byla rozvedena až o dva roky později.[13]

Později se většina lidí vystěhovala do Německa nebo do jiných částí okresu, a vesnice se téměř vylidnila. V letech 1958–1959 proto byla zbořena řada neobydlených domů. K určitému oživení došlo až v sedmdesátých letech dvacátého století, ale přeměně na rekreační oblast zabránila stavební uzávěra, která měla chránit kvalitu vody v Hučivém potoce, který sloužil jako zdroj pitné vody pro Perštejn.[13]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 357 obyvatel (z toho 179 mužů), kteří byli kromě čtyř cizinců německé národnosti a všichni patřili k římskokatolické církvi.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 353 obyvatel: pět Čechoslováků, 345 Němců a tři cizince. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[15]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[16][17]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 334 376 428 375 416 357 353 341 58 29 18 16 12 17
Domy 56 59 63 64 61 60 61 64 17 9 6 20 9 10

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Vykmanov patřil až do konce osmnáctého století k bočské farnosti a roku 1797 byl převeden k farnosti Perštejn nad Ohří.[8] Od roku 2013 spadá pod farnost Klášterec nad Ohří.

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení poddanství se Vykmanov stal roku 1850 samostatnou obcí v okrese Přísečnice. Už roku 1868 byl uveden pouze jako osada obce Měděnec v kadaňském okrese.[12] V roce 1879 se znovu stal obcí,[12] ke které v letech 1879–1949 patřila osada Mýtinka.[18] Společně bývaly v okrese Kadaň, ale roku 1906 byla obec převedena do okresu Přísečnice. V letech 1943 a 1944 Vykmanov patřil opět ke kadaňskému okresu a v roce 1945 se stal částí okresu Vejprty. V roce 1950 byla obec zrušena a připojena znovu jako osada k Měděnci v okrese Karlovy Vary-okolí.[12] Dne 1. ledna 1986 se vesnice stala částí obce Perštejn v okrese Chomutov.[19]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Škola byla ve Vykmanově založena nejspíše v roce 1783, ale neměla vlastní budovu a vyučování probíhalo v různých domech i v Mýtince. Roku 1824 ji navštěvovala 43 vykmanovských dětí a osm žáků z Mýtinky. Školní budova byla postavena až v roce 1853.[8] Vzhledem k velkému počtu dětí musela být budova roku 1895 rozšířena o jednu třídu.[9] Dvoutřídní škola byla uzavřena roku 1952 a v dalším roce ji nahradila jednotřídní škola, která fungovala až do roku 1963.[13]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Vykmanov, s. 660. 
  5. a b c d e BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 S. 57. Dále jen Binterová (1999). 
  6. Binterová (1999), s. 51.
  7. a b c d Binterová (1999), s. 58.
  8. a b c Binterová (1999), s. 59.
  9. a b c Binterová (1999), s. 61.
  10. Binterová (1999), s. 58.
  11. a b BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 89. 
  12. a b c d Binterová (1999), s. 60.
  13. a b c Binterová (1999), s. 62.
  14. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 256. 
  15. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 295. 
  16. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  17. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293. 
  18. BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. ISBN 80-238-5409-7. S. 114. Dále jen Binterová (1999). 
  19. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 641. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 Kapitola Vykmanov. 
  • Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Vykmanov, s. 194–196. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]