Údolíčko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údolíčko
Malodolský potok protékající Údolíčkem
Malodolský potok protékající Údolíčkem
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Perštejn
Okres Chomutov
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 32 (2011)[1]
Katastrální území Rájov u Perštejna (4,44 km²)
Nadmořská výška 475 m n. m.
PSČ 431 63
Počet domů 27 (2011)[1]
Údolíčko
Údolíčko
Další údaje
Kód části obce 119423
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Údolíčko (německy Kleinthal[2]) je vesnice, část obce Perštejn v okrese Chomutov. Nachází se asi 2 km na sever od Perštejna. V roce 2009 zde bylo evidováno 71 adres.[3]

Údolíčko leží v katastrálním území Rájov u Perštejna o výměře 4,44 km².[4]

Název[editovat | editovat zdroj]

Český název vesnice je překladem německého jména Kleinthal (malé údolí). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech Tahl (1431), Tool (1508), Tolu (1540), klaintol (1543) nebo Kleinthal (1787).[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1431, kdy se dělilo perštejnské panství pánů ze Šumburka. Údolíčko se tehdy rozdělilo na dvě části, z nichž jedna zůstala u Perštejna a druhá patřila k nově postavenému Šumburku. V roce 1512 byl majitelem celé vesnice Opl z Fictumu. Při pozdějším dělení kláštereckého panství bylo Údolíčko odděleno a získala je Markéta Huvarová. Roku 1607 je od ní koupil Kryštof z Fictumu, který vesnici znovu připojil ke Klášterci. Jako jeden z direktorů stavovského povstání byl posmrtně odsouzen ke ztrátě majetku. Klášterecké panství, u kterého vesnice zůstala až do zrušení poddanství, potom koupil v roce 1623 svobodný pán Kryštof Šimon Thun.[6]

Během třicetileté války vypálili procházející vojáci nejméně jeden dům. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo pět chalupníků a čtyři poddaní bez pozemků. Chalupníci chovali celkem pět krav, dvanáct jalovic, dvě ovce a třináct koz. Bezzemci měli jen tři krávy, jednu jalovici a šest koz. Přestože lidé pěstovali na okolních kamenitých polích žito, hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka a doprava uhlí k hutím.[6]

Nejstarší zmínka o dolování a zpracování železné rudy u Údolíčka pochází z roku 1647, kdy hrabě Thun umožnil Jiřímu Lobnerovi, aby na panské louce dočasně vybudoval rybník pro zásobování železářských podniků. Nad vesnicí stával hamr, z něhož se do konce dvacátého století dochovaly zbytky zdí.[7] Na jižním okraji vesnice bývaly železnorudné doly Oswald a Antonín. Ve štole Oswald dlouhé 150 metrů se dobývala krevelová žíla. Důl byl s mnoha přestávkami otevřen v letech 1748 až 1858 a nejlepším výsledkem bylo až padesát tun rudy ročně. Menší štola Antonín začínala u cesty do Rájova, dobývala stejnou žílu a byla dlouhá 76 metrů. Ruda se odvážela do perštejnských železáren. Mezi Údolíčkem a zaniklou vesnicí Vysoké býval železnorudný důl Šebestián, kde se kromě krevele těžil také pyritchalkopyrit. V první polovině devatenáctého století byly u vesnice také doly Marie Terezie, Barbora a Ondřej.[8]

Roku 1741 byl spuštěn mlýn, do kterého začali vozit obilí také obyvatelé z Kunova. Podle Topographie des Königreiches Böhmen z roku 1787 od Jaroslava Schallera měla vesnice 29 domů, z nichž tři patřily k vintířovskému panství.[7] Po zrušení poddanství se Údolíčko roku 1850 stalo osadou Perštejna[9] a od sčítání lidu v roce 1869 je uváděno jako část obce Perštejn.[10]

Mezi první a druhou světovou válkou byly ve vsi dvě řeznictví, obchod se smíšeným zbožím a obchod se zeleninou a fungovaly dva hostince. Elektřina byla do vesnice zavedena v roce 1935 z kadaňské elektrárny přes rozvodnu ve Vejprtech.[11] Škola v Údolíčku nikdy nebyla a děti docházely do Perštejna.[7]

Mlýn byl po roce 1906 upraven na továrnu na výrobu pozamentů a od roku 1912 se v ní vyráběly nábytkové prýmky. V roce 1918 v továrně pracovalo čtyřicet lidí, ale po roce 1923 se počet zaměstnanců pohyboval mezi deseti a dvanácti. Později se v Údolíčku vyráběly také izolované dráty a v továrně Jahna a Keyla sítě na dámská kola a záclony. Jejich továrna byla uzavřena roku 1948 a postupně zbourána. Při demolici komína v roce 1976 byl jeden z dělníků při rozebírání cihel zavalen, těžce zraněn, a později svým zraněním podlehl.[11]

Po druhé světové válce se bylo vysídleno německé obyvatelstvo a počet obyvatel klesl přibližně na čtvrtinu předválečného stavu. Vesnici se nepodařilo dosídlit, a proto byla v padesátých letech dvacátého století zbořena část neobydlených domů. Řada dalších byla upravena k rekreaci a vesnice se tak změnila v rekreační oblast.[11]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle Tereziánského katastru z roku 1748 měla vesnice 99 obyvatel. Jejich počet stoupl do roku 1846 na 255.[6] V roce 1863 v Údolíčku žilo 259 lidí (z toho 122 mužů)[6] a v roce 1895 měla 313 obyvatel.[7]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 282 obyvatel (z toho 141 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák, jeden cizinec a 277 Němců. Kromě šesti evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 286 obyvatel: pět Čechoslováků, 278 Němců a tři cizince. S výjimkou tří evangelíků byli římskými katolíky.[13]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[14][15]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 270 291 313 293 279 282 286 - 88 67 35 11 7 32
Domy 42 46 52 52 50 53 55 51 . 24 15 20 23 27
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Perštejn.

Většina vesnice patřila k perštejnské farnosti, ale některé domy v horní části vesnice náležely do farnosti Měděnec.[7] Od roku 2013 je Údolíčko součástí farnosti Klášterec nad Ohří.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Výnos ministra vnitra č. 494/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  5. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Kleinthal, s. 235. 
  6. a b c d BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 S. 54. Dále jen Binterová (1999). 
  7. a b c d e Binterová (1999), s. 99.
  8. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 34, 47. 
  9. Binterová (1999), s. 53.
  10. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 590. Dostupné online. 
  11. a b c Binterová (1999), s. 56.
  12. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247. 
  13. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132. 
  14. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  15. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 Kapitola Údolíčko. 
  • Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Údolíčko, s. 193–194. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]