Volný blok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
VOLNÝ blok
Logo
ZkratkaVolný blok
Datum založení2011 (registrace)
PředsedaJana Volfová
SídloU průhonu 1201/23, Praha, 170 00, Česko
Ideologiepravicový populismus[1]
nacionalismus[1][2]
tvrdý euroskepticismus
konzervatismus[3]
sociální patriotismus
antiprogresivismus
antiislamismus[3][4]
antiimigrace[5]
Politická pozicekrajní pravice[6][7]
Stát. příspěvek (mil. Kč)0 Kč
Evropská stranažádná
Počet členů1 500 (červenec 2013)[8]
Volební výsledek7,29 % – 1 993 hlasy pro kandidátku Janu Bobošíkovou ve volebním obvodu 30 – Kladno (volby do Senátu v roce 2011)
0,42 % – 21 241 hlasů pro volební uskupení Hlavu vzhůru, ve kterém byla strana sdružena (volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013)
IČO71443240 (PSH)
Oficiální webvolnyblok.cz
Zisk mandátů ve volbách
Sněmovna2021
0/200
Zastupitelstva obcí2018
1/62300
[9][10]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Logo České suverenity

Volný blok je česká politická strana, kterou spoluzaložila Jana Bobošíková. Zaregistrována byla 21. ledna 2011 a ustavující sjezd se konal 4. června téhož roku v Praze.[11] Strana vznikla po politickém rozchodu Bobošíkové s Petrem Hannigem, se kterým spolupracovala v období let 2002–2010 v rámci koalice Suverenita - blok Jany Bobošíkové, strana zdravého rozumu. Předsedkyní strany je od 18. ledna 2014 bývalá sociálnědemokratická poslankyně Jana Volfová.

Původní název strany zněl SUVERENITA – Blok Jany Bobošíkové (SBB), mezi roky 2014–2021 se jmenovala Česká Suverenita (ČS), mezi únorem až dubnem 2021 pak VOLNÝ blok – Česká suverenita (VOLNÝ blok) a od dubna 2021 nese název VOLNÝ blok.[12]

V roce 2021 do strany vstoupili poslanci Lubomír Volný a Marian Bojko, kteří byli do sněmovny zvoleni v říjnu 2017 na kandidátce SPD.[13] Volný se následně stal volebním lídrem strany.[14]

Ideologie[editovat | editovat zdroj]

Strana se definuje jako subjekt hájící zájmy obyčejných občanů, prosazuje boj proti korupci, omezení byrokracie, silným prvkem v programu je rovněž euroskepticismus, odpor vůči přijetí eura, omezení přistěhovalectví zejména z civilizačně odlišných oblastí atd. Někteří z politiků a politologů stranu definují jako výrazně nacionální.[15]

Vedení strany[editovat | editovat zdroj]

Historie strany[editovat | editovat zdroj]

Volby do Senátu Parlamentu České republiky 2010[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách 2010 neúspěšně kandidovala do Senátu za obvod č. 22 – Praha 10 Jana Bobošíková, když se ziskem 9,20 % hlasů obsadila 4. místo. Bobošíková kandidovala i v doplňovacích volbách do Senátu v březnu 2011, ve kterých se obsazovalo v Kladně místo po zemřelém senátorovi Jiřím Dienstbierovi. Ani v těchto volbách Bobošíková se ziskem 7,29 % hlasů neuspěla a nepostoupila ani do druhého kola.

V polovině roku 2013 se spekulovalo o tom, že by se strana stala základem pro další působení bývalého prezidenta Václava Klause ve vysoké politice. V tomto ohledu si měla změnit název, mohla se dále nazývat Suverenita Václava Klause[17] nebo Suverenita a prosperita – Klausovci.[18] Další zvažovanou variantou bylo SUPR klausovci.[19] Klaus se však nakonec rozhodl ve volbách nekandidovat a „klausovské síly“ se koncentrovaly ve volebním bloku Hlavu vzhůru.

Volby do Evropského parlamentu v Česku 2014[editovat | editovat zdroj]

Strana se zúčastnila voleb do Evropského parlamentu. Lídryní kandidátky byla Jana Volfová. V těchto volbách strana obdržela 2 086 hlasů (0,13 %) a nezískala tak žádný mandát.[20]

Volby do Senátu Parlamentu České republiky 2018[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Senátu ČR 2018 kandidoval za Českou Suverenitu bývalý hejtman Středočeského kraje David Rath. V obvodu 29 – Litoměřice získal 4,97 % hlasů.

Volby do Evropského parlamentu v Česku 2019[editovat | editovat zdroj]

Strana se zúčastnila voleb do Evropského parlamentu. Lídrem kandidátky byl David Rath. V těchto volbách obdržela 2 609 hlasů (0,11 %) a nezískala tak žádný mandát.[21]

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2021[editovat | editovat zdroj]

Strana oznámila zájem účastnit se voleb do Poslanecké sněmovny.[22] Zájem kandidovat za Volný blok oznámili například Jana Bobošíková,[23] Hana Lipovská,[24] Ilona Csáková a Roman Horký.[25] V těchto volbách obdržel Volný blok 71 587 hlasů (1,33 %) a nezískal tak žádný mandát.[26]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ENTER, Tomáš. Nacionálně - populistické politické strany v České republice: příčiny neúspěchu, podmínky etablování. Brno, 2009. bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Stanislav Balík. Dostupné online.
  2. HOKOVSKÝ, Radko; JANDA, Jakub. Politics and policies of integration in Austria, Hungary, Czechia, Denmark and at the EU level. Redakce Radko Hokovský, Jiří Kopal (eds.). Brno & Praha: League of Human Rights; European Values Think-Tank, 2013. ISBN 978-80-87414-12-5. Kapitola Czech Republic. (anglicky) 
  3. a b Náš program [online]. [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. 
  4. „Omlouvám se paní Bobošíkové.” Volný vyrazil do voleb a všechny zaskočil.. parlamentnilisty.cz [online]. 2021-07-13. Dostupné online. 
  5. Manifest Lubomíra Volného na Twitter-i. Archivováno, [1]
  6. KUBITA, Jan. Shluk Volných radikálů není nebezpečný. Naopak, demokratům spíš pomůže. iHNed.cz [online]. 2021-07-28 [cit. 2021-07-28]. Dostupné online. 
  7. Církev se distancovala od politiky Lipovské, jež kandiduje za extremisty. Seznam Zprávy [online]. 2021-07-27 [cit. 2021-07-28]. Dostupné online. 
  8. Zeman láká nováčky do SPOZ. Po jeho výhře se počet zájemců o členství zvedl o polovinu. ihned.cz [online]. 2013-07-31. Dostupné online. 
  9. Volby do zastupitelstev obcí : Zastupitelé dle navrhující strany : Zastupitelstva obcí, městysů a měst [online]. Volby.cz [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. 
  10. Volby do zastupitelstev obcí : Zastupitelé dle navrhující strany : Zastupitelstvo městské části nebo městského obvodu [online]. Volby.cz [cit. 2021-10-28]. Dostupné online. 
  11. Usnesení z ustavujícího sjezdu Archivováno 21. 8. 2011 na Wayback Machine, web strany
  12. Seznam politických stran a hnutí, Ministerstvo vnitra České republiky
  13. Iniciátor poslanecké rvačky Volný chce sjednotit národovce a vystoupit z EU. iDNES.cz [online]. 2021-02-03 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  14. a b c d Naši lidé [online]. Volný blok [cit. 2021-08-03]. Dostupné online. 
  15. Programová východiska a principy Archivováno 21. 8. 2011 na Wayback Machine, web strany
  16. ČTK; BRZYBOHATÁ, Anna. Volný blok bude bez kandidátů DSSS, oznámil Vandas. Strana své adepty stáhla. iDNES.cz [online]. 2021-08-03 [cit. 2021-08-03]. Dostupné online. 
  17. Právo; MARTINEK, Jan; OVČÁČEK, Jiří. Suverenita Václava Klause. Exprezident míří do vysoké politiky. Novinky.cz [online]. 2013-08-20 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  18. ČTK; JIŘIČKA, Jan. Bobošíková jednala s exprezidentem. Ve hře je vznik Klausovců. iDNES.cz [online]. 2013-08-23 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  19. Právo; OVČÁČEK, Jiří. Klaus se vrátí, tvrdí Bobošíková. Strana se má jmenovat SUPR. Novinky.cz [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  20. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 23.05. – 24.05.2014 [online]. Volby.cz [cit. 2021-07-18]. Dostupné online. 
  21. Volby do Evropského parlamentu 2019 - Volební speciál iDNES.cz. iDNES.cz [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. 
  22. RAMBOUSKOVÁ, Michaela. Volný blok jde do voleb s Dělnickou stranou. Okamura kandiduje sám. Seznam Zprávy [online]. 2021-06-22 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  23. Bobošíková bude kandidovat do Sněmovny. Za radikální blok poslance Volného. iDNES.cz [online]. 2021-07-12 [cit. 2021-07-18]. Dostupné online. 
  24. Hana Lipovská bude kandidovat do Sněmovny. Povede Volný blok v Pardubicích. iDNES.cz [online]. 2021-07-26 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  25. Zpěvačka Csáková chce do Sněmovny, kandiduje za blok poslance Volného. iDNES.cz [online]. 2021-07-16 [cit. 2021-07-18]. Dostupné online. 
  26. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 8.10. – 9.10.2021 [online]. [cit. 2021-10-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]