Upolín evropský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Wikipedie:Jak číst taxoboxUpolín evropský
alternativní popis obrázku chybí
Upolín evropský (Trollius europaeus)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rod upolín (Trollius)
Binomické jméno
Trollius europaeus
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení upolínu evropského

Upolín evropský (Trollius europaeus) je vyšší, vytrvalá, vlhkomilná rostlina s nápadnými, jasně žlutými, až 3 cm velkými kulovitými květy. Často se pěstuje jako okrasná rostlina v mnoha kulturních formách s květy v různých odstínech žluté a oranžové barvy, které mohou být plné až jednoduché. V přírodě České republiky neroste.

V minulosti byl upolín evropský ztotožňován s upolínem nejvyšším, který je v české krajině hojný a teprve nedávno byly vylišeny dva druhy. Charakteristickým morfologickým znakem upolínu evropského jsou krátké zobánky na konci plodů, těmi se odlišuje od upolínu nejvyššího, který má zobánky dlouhé a v české přírodě roste.[1][2][3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je poměrně hojný v západní Evropě, Španělsku, Francii, Itálii a Švýcarsku. Ve střední Evropě se vyskytuje pouze na západě, v Rakousku a Německu. Dále na jihovýchodě je znám z Albánie, Bulharska, Řecka a evropské části Ruska a západní Sibiře. Jako nepůvodní druh se vyskytuje na jihozápadě Kanady.[4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Rostlina je místy hojným hemikryptofytem vlhkých luk, světlých okrajů lesů, pramenišť i mokrých příkopů podél nezpevněných polních cest. Mimo vlhké, humózní, písčité až jílovité půdy potřebuje i dostatek světla. Postupným odvodňování vlhkých luk však postupně z přírody mizí a tím se trvale snižuje estetický půvab krajiny. Nejčastěji se vyskytuje do nadmořské výšky až 1600 m n. m. Kvete obvykle v květnu a červnu. Ploidie druhu je 2n = 16.[2][3][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pootevřený květ

Upolín evropský je trsnatá, dlouhověká trvalka se vzpřímenými lodyhami vysokými 40 až 60 cm. Vyrůstá z velkých pupenů na krátkém, hrubém oddenku s četnými adventivními kořeny. Lodyhy jsou nevětvené, pouze vzácně se řídce větví v horní části. Přízemní listy mají dlouhý řapíky na bázi rozšířený v pochvu a dlanitě pětidílnou čepel s obvejčitými, tříklanými, dvakrát hluboce zubatými úkrojky. Střídavé lodyžní listy s krátkými řapíky jsou dlaně pětidílné a jejich obvejčité úkrojky bývají celokrajné nebo zubaté. Všechny listy jsou lysé, lesklé, na lícní straně tmavě zelené a na rubové světlejší.

Na konci lodyh, často i lodyžních větví, vyrůstají jediné květy 2 až 3 cm velké s pevně sevřeným kulovitým okvětím, které chrání pohlavní orgány květů před nepřízni počasí. Okvětí je složeno z osmi až deseti, ojediněle až patnácti okrouhlých, citrónově žlutých, volných kališních lístků rostoucích ve spirále. Korunních lístků, které jsou menší, čárkovité, bývá pět až deset a jsou v podstatě přeměněny v nektaria. Volných tyčinek se žlutými, podlouhlými prašníky bývá nejméně 20. Apokarpní gyneceum je vytvořeno z mnoha plodolistů a má vícero pestíků nesoucí čnělkybliznami.

Uzavření jádra květu do pevného obalu okvětí dělá problémy mnoha opylovačům dostat se k nektaru. Jsou proto opylovány hlavně mohutnějším hmyzem, například květilkami rodu Chiastocheta. Ty po nasání nektaru, při kterém květ opyli, nakladou do semeníků vajíčka. Larvy po vylíhnutí vyžerou část semen a v době jejich dozrávání květinu opustí, spadnou na půdu a zavrtají se do ní. Na jaře vylíhlé imaga po kopulaci opět nakladou vajíčka do květů.

Plody jsou hnědé měchýřky srostlé do několikačetného souplodí. Měchýřek je elipsoidní, asi 10 mm dlouhý a protažený do krátkého, asi 1 mm dlouhého zobánku. Obsahuje četná semena uložená ve dvou řadách, jsou asi 1,5 mm velká, hladká a leskle černá. Semena slouží k rozmnožování, pro jejich vyklíčení je obvykle nutná stratifikace při teplotě pod 0 °C. Kromě semen se mohou rostliny množit i dělením starších trsů.[2][3][5][6][7][8]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Dekorativní rostlina, u které bylo z divoké formy vyšlechtěno mnoho kultivarů. Poměrně často se upolín evropský pěstuje v okrasných zahradách, kde se tato nenáročná trvalka doporučuje vysazovat na osluněná stanoviště podél potoků či k jezírkům. Rostliny se hodí i k řezu, z mateřské rostliny se odřezávají lodyhy s květy brzy po vybarvení ještě uzavřených, ale už nadmutých květů, které pak vydrží při pokojové teplotě čtyři až šest dnů.

Rostlina je pro většinu savců jedovatá, obsahuje isochinolinový alkaloid magnoflorin. V případě hojného zkrmování dobytkem může způsobit otravu, usušením však její škodlivost zmizí.[5][8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 1. Praha: Academia, 1988. 557 s. ISBN 80-200-0643-5. Kapitola Trollius altissimus, s. 371. 
  2. a b c HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Trollius altissimus [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 07.08.2007 [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Trollius altissimus [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 20.02.2010 [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. (česky) 
  4. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Trollius europaeus [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c UHER, Jiří. Trollius altissimus [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice, rev. 13.06.2013 [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b Finland Nature and Species: Trollius europaeus [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Plants For a Future: Trollius europaeus [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Plant Finder: Trollius europaeus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2018-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]