Přeskočit na obsah

Třetí vlna kávy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třetí vlna kávy pohlíží přípravu kávy jako na umění a snaží zdůraznit chuť jednotlivých káv.

Třetí vlna kávy označuje současné hnutí snažící se produkovat kvalitní kávy a přistupuje k přípravě kávy jako k umění, podobně jako u vína. Káva už není jen komodita.[zdroj⁠?!] Označení zahrnuje všechny fáze od pěstování, přes sklizeň, skladování, pražení i přípravu. Vznikají přímé vztahy farmářů s pražírnami a kavárníky.[1]

Třetí vlna se snaží o největší chuťový požitek z kávy, aby bylo možné vychutnat jemné rozdíly chutí různých odrůd a regionů stejně jako je to u dalších kulinářských produktů vína, čaje nebo čokolády. Mezi hlavní znaky třetí vlny patří nákup přímo z farem (direct trade), výběrová káva, světlejší pražení. Káva se kromě espressa připravuje pomocí dalších metod jako Vacuum pot, Chemex nebo drip.

Pojem třetí vlna vznikl v roce 2002 jako fenomén v USA. Zde začala třetí vlna v devadesátých letech. Podobná hnutí fungují v Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu, ve Skandinávii a v Evropě. V širším pojetí zahrnuje třetí vlna výběrovou kávu.

Historie pojmu

[editovat | editovat zdroj]

Trish Rothgeb z Wrecking Ball Coffee Roasters prvně psala o třetí vlně kávy v listopadu 2002 v článku[2] pro The Flamekeeper, zpravodaji Roaster's Guild (gildě pražičů), obchodní skupině Americké asociace pro výběrovou kávu (Specialty Coffee Association of America, SCAA). Nicholas Cho z Murky Coffee poté definoval třetí vlnu přesněji v jeho článku.[3] a v dřívějším interview v březnu 2005 v programu Bereme do úvahy vše program.[4] V současnosti je termín třetí vlna běžně užíván novinami jako The New York Times,[5][6][7] LA Weekly,[8][9][10] Los Angeles Times,[11][12] La Opinión[13] and The Guardian.[14]

V březnu 2008, laureát Pulitzerovy Ceny a kritik Jonathan Gold z LA Weekly definoval třetí vlnu kávy takto:

První vlna kávy v americké kultuře spadá na začátek dvacátého století a řetězce jako Folgers, které přinesly kávu do každé domácnosti. Druhá vlna znamenala šíření kávy od šedesátých let a její hnacími motory byly řetězce jako Peet's Coffee & Tea a Starbucks. Vděčíme jí za bezkofeinové latté, espresso a kávu s označením původu. Teď jsme ve třetí vlně a zajímá nás farma a ne země, ze které káva pochází, pražení se snaží podtrhnout chuť kávy, místo aby jí překrylo díky dlouhému pražení do černa. [8]

Dřívější termín výběrová káva pochází z roku 1974 a označuje vysoce kvalitní kávu, která dosáhla 80 bodů na 100 bodové stupnici SCAA.

  1. Třetí vlna kávy Archivováno 3. 1. 2015 na Wayback Machine., vokafi.cz blog o káve
  2. Norway and Coffee, The Flamekeeper, Spring 2003. timwendelboe.no [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-26. 
  3. Nicholas Cho. The BGA and the Third Wave [online]. April 1, 2005 [cit. 2015-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-12-2009. 
  4. Stuart Cohen. Coffee Barista Preps for National Competition. NPR. March 10, 2005. Dostupné online. 
  5. Hannah Wallace. Do I Detect a Hint of ... Joe?. The New York Times. May 29, 2008. Dostupné online. 
  6. Gregory Dicum. Los Angeles: Intelligentsia. The New York Times. March 9, 2008. Dostupné online. 
  7. Ted Botha. Bean Town. The New York Times. October 24, 2008. Dostupné online. 
  8. a b Jonathan Gold. La Mill: The Latest Buzz. LA Weekly. March 12, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-24. 
  9. Jonathan Gold. The 10 Best Dishes of 2008. LA Weekly. December 31, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-26. 
  10. Jonathan Gold. Tierra Mia Explores Coffee for the Latino Palate. LA Weekly. August 20, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-26. 
  11. Amy Scattergood. Artisans of the roast. Los Angeles Times. October 25, 2006. Dostupné online. 
  12. Cyndia Zwahlen. Coffeehouse Serves the Latino Community. Los Angeles Times. September 15, 2008. Dostupné online. 
  13. Yolanda Arenales. Cafe Gourmet Pese La Crisis. La Opinion. September 7, 2008. Dostupné online. (Spanish) 
  14. Stuart Jeffries. It’s the third wave of coffee!. The Guardian. March 16, 2009. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]