Mantela zlatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMantela zlatá
Oranžová žába na listu
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaobojživelníci (Amphibia)
Řádžáby (Anura)
Čeleďmantelovití (Mantellidae)
Rodmantela (Mantella)
Binomické jméno
Mantella aurantiaca
Mocquard, 1900
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mantela zlatá, známá též jako mantela žlutá (Mantella aurantiaca), je žába patřící do čeledi mantelovití (Mantellidae) a rodu mantela (Mantella). Její odborné druhové jméno pochází z latinského aurantiacus znamenající zlatý. Druh se vyskytuje na malém území ve středovýchodním Madagaskaru, nejlepším místem pozorování je oblast Torotorofotsy. Je to horský druh, který lze nalézt v nadmořské výšce 920−960 m n. m. Dává přednost vlhkým oblastem s lesy, nevadí jí při tom ani ty sekundární a lze ji často spatřit i v lesích pandánových složených ze stromů rodu Pandanus, kde preferuje slunná stanoviště.

Je malým a zavalitým druhem žáby vzhledem připomínající pralesničku. Dosahuje velikosti 19 až 24 mm u samců a maximálně 31 mm u samic, většina jedinců je však menší. U druhu existuje pohlavní dimorfismus, samci jsou menšího vzrůstu a jejich tělo má hranatější tvar. Zbarvení je žluté, oranžové až červené; svou barvou poukazuje druh případné predátory na svou jedovatost, kůže mantely zlaté obsahuje některé alkaloidy získávané z potravy. Mezi oblíbenou potravu patří termiti (Isoptera), mravencovití (Formicidae) či malé mouchy octomilky. Žerou také velké množství jiného hmyzu a jsou schopny se pokusit spolknout téměř vše i přes případnou odpudivou chuť.

Mantela zlatá je denní živočich, někdy může být aktivní též ráno. Žije ve skupinkách, ve kterých je obvykle dvakrát více samců než samic. Dorozumívá se hlasem, ale také zrakem nebo čichem. Na rozdíl od ostatních mantel tento druh kváká málo. Kvákání je složeno z několika vysokých krátkých cvrlikavých zvuků o délce 50 až 60 ms, které se třikrát opakují. Rozmnožování u mantel zlatých začíná v období dešťů. Samice klade vejce na vlhkou zem, kde je samec oplodní. Deště je poté spláchnou do menších vodních toků, kde se z nich rychle vyvíjejí pulci. Pohlavní dospělosti dosáhnou po 12 až 14 měsících života, mantela zlatá se pak může dožít až osmi let.

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí mantelu zlatou jako kriticky ohrožený druh, nebezpečí způsobuje především ztráta přirozeného prostředí, někde jsou mantely loveny lidmi pro obchod. Druh je zapsán na Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, příloha II, pro jeho ochranu je důležité chránění oblastí, ve kterých se vyskytuje. Druh jde snadno chovat v zajetí.

Nomenklatura

Taxonomie

Mantela zlatá byla jedna z prvních popsaných mantel a její systematika nebyla nikdy více zpochybňována.[2] Patří do čeledi mantelovití (Mantellidae) a rodu mantela (Mantella).[3] Tvoří skupinu Mantella aurantiaca společně s mantelou žlutavou (Mantella crocea) a mantelou druhu Mantella milotympanum.[2] V rámci druhu se mohou objevit různé genetické variace. I přes jasnou systematiku hlavního druhu jsou některé tyto skupiny mantel zlatých považovány za jiný druh a jejich zařazení je nejasné.[4] Například v roce 1996 určil Marc Staniszewski na základě lektotypu, 24,6 mm dlouhé samice, poddruh Mantella aurantiaca rubra vyskytující se mezi oblastmi Beforona a Moramanga a také Mantella aurantiaca aurantiaca. O tři roky později však Vences, Glaw a Böhme tuto systematiku neuznali; pomocí biochemické analýzy nenalezli žádné rozdíly mezi jednotlivými různě zbarvenými populacemi mantel.[2][5][6]

Genetická analýza mantel byla provedena v roce 2002 na základě mitochondriální 16S rRNA, jež byla použita z celkem 23 exemplářům patřícím do čtrnácti druhů v podobě svalů zakonzervovaných v 70 % ethanolu. U všech druhů bylo z celého řetězce shodných 761 párů bází. Navzdory různému zbarvení si jsou všechny mantely blízce příbuzné. Výsledky odpovídaly předchozímu rozdělení do skupin podle Venceho z roku 1999, avšak jeho skupina Mantella aurantiaca, do které se řadí mantela zlatá a jež tvořila podskupinu skupiny Mantella madagascariensis, by měla být osamostatněna.[7]

Postavení mantely zlaté v rámci skupiny Mantella madagascariensis[7]
Skupina druhů M. madagascariensis
 

M. pulchra

 
 
 
 

M. crocea

 
 

M. milotympanum

 
 
 
 

M. aurantiaca

 
 

M. madagascariensis

 
 
 
 

Etymologie

Druh popsal François Mocquard v roce 1900 na základě jednoho jedince, patrně samce, o velikosti 21,2 mm. Druhové jméno pochází z latinského aurantiacus znamenající zlatý. Jméno pro Staniszewskiho neuznaný taxon M. a. rubra, který byl uznán jako synonymum pro mantelu zlatou,[8] pochází z latinského rubra, červený.[2] Českým synonymem je pak mantela žlutá.[3]

Výskyt

Záběr na les s listovým podložím
Habitat mantely zlaté v oblasti Torotorofotsy

Mantela zlatá je endemitem Madagaskaru, vyskytuje se zde na malém území o rozloze méně než 10 km2,[9] které bylo v roce 2010 na základě některých nových populací určeno na 100 km2.[10] Lze ji nalézt v jeho středovýchodě, především v oblasti Tototorofotsy ležící asi 7 km na severovýchod od vesnice Andasibe, kde obývá bažinatou severní část oblasti, přičemž ve vesnici jako takové nežije.[2] Nejlepší místo pro pozorování v Torotorofotsy je v blízkosti nepoužívané železnice,[11] přičemž mantelu zde je možno objevit od listopadu do ledna.[12] Oblast byla pojmenována jako Torotorofotsy 1. Výskyt žab byl například dále hlášen v části Ambakoana, kde žijí žlutooranžoví až načervenalí jedinci, přičemž dva z nich, samec a samice, byli odchyceni. Výzkum z roku 1997 objevil mantely také v oblasti Ambatovy ve zdejším tropickém lese, avšak již během výzkumu oblast začala být narušována lidmi. Další mantely objevili M. Vences, I. Somorjai, L. Raharivololoniaina a J. Edwards v části Andranomena roku 2002, kdy ve zdejších narušených lesích našli velké množství exemplářů a souběžně slyšeli časté kvákání těchto žab. Rovněž v bažinách části Analamay se tyto žáby vyskytují a lze najít v degradovaných lesích, dále v oblastech Andranonakohu a Besariaka, kde byly nalezeny J. Randrianirinou v zachovalém lese v listopadu – prosinci 2005.[11]

Mantela zlatá dává přednost vlhkým oblastem s lesy, může přičemž obývat i ty sekundární a lze ji často spatřit i v lesích pandánových složených ze stromů rodu Pandanus,[4] kde preferuje slunná stanoviště.[13] Jako podrost je nejvhodnější tráva nebo mechy. Je to horský druh, jenž lze najít v nadmořské výšce 920−960 m n. m. V těchto oblastech je vysoká vlhkost vzduchu[14] a napadne zde ročně až 1 700 mm srážek. Teplota se zde pohybuje během roku od 15 do 24 °C, přičemž jsou velké rozdíly mezi nočními a denními teplotami.[15]

Popis

Žlutooranžová mantela zlatá na listu
Žlutooranžová mantela zlatá

Mantela zlatá je malý a zavalitý druh žáby.[2][16] Vzhledem se podobá žábám patřícím do čeledi pralesničkovitým, jež žijí v Jižní Americe, avšak není s nimi blízce příbuzná a vzájemná podobnost je dána konvergenční evolucí.[13] Dosahuje velikosti 19 až 24 mm u samců a maximálně 31 mm u samic,[2][16] většina jedinců je však obvykle menšího vzrůstu.[6] U tohoto druhu je vyvinut pohlavní dimorfismus; samci jsou drobnější a štíhlejší postavy než samice, jejich tělo má na rozdíl od samic hranatý tvar.[14] Končetiny jsou krátké, prsty a jejich zakončení jsou u mantel zlatých rozšířené.[13] Na zadních končetinách roste pět prstů, na předních čtyři. Samci mají jeden rezonanční měchýřek.[8] Pulcům mantely zlaté chybějí vnější žábry.[13]

Červenoranžová mantela zlatá na podkladu
Červenooranžová mantela zlatá

Mantela zlatá má žluté, oranžové až červené zbarvení,[9] přičemž jinak než žlutě zbarvené žáby mohou být menší a také hůře snášejí vyšší teploty.[17] Kůže červených žab působí průsvitně.[2][16] Přestože mají mantely hladkou kůži bez bradavic, někde může mít zrnitý povrch.[8] Na vnitřní straně zadní nohy je červeně zbarvená.[14] Břicho má stejné zbarvení jako celý zbytek těla, avšak je světlejší a skrz něj mohou být viditelné také některé vnitřní orgány.[2][16] U samců má světlejší odstíny než u samic, je to způsobeno úzkými dvojicemi kanálků, které u samců vedou sperma a moč. Přestože i samice mají tyto kanálky, nejsou příliš výrazné, neboť je překrývá děloha a vejcovody.[14] Oko je černé, avšak jeho horní část může být zlatě zabarvená. Mladí jedinci jsou zbarvení olivově s tmavými skvrnami na těle, které slouží jako maskování. Rovněž končetiny jsou posázeny tmavými pruhy; zbarvení charakteristické pro tento druh získají až za pár týdnů.[13] Kvůli barvě kůže je mantela zlatá nezaměnitelným druhem,[12] zlatého zbarvení však mimo tohoto druhu dosahovala také vyhynulá ropucha zlatá (Incilius periglenes), jež se vyskytovala v Kostarice a atelopus panamský (Atelopus zeteki).[18]

Mantela zlatá (červenooranžová) ležící na zádech s odhaleným břichem
Mantela zlatá, břicho

Svým zbarvením mantela zlatá poukazuje stejně jako některé jihoamerické jedovaté žáby na to, že její kůže obsahuje jedovaté alkaloidy,[19] konkrétně pumiliotoxin, allopumiliotoxin, homopumiliotoxin, pyrrolizidiny, indolizidiny a quinolizidiny,[20] jež mantelu chrání před predátory. Žába tyto jedy vstřebává stejně jako pralesničky společně se svou potravou; žáby, jež jsou chovány v zajetí, o svou jedovatost přijdou.[9] Jed však znovu snadno získají přikrmováním drobnými muškami poprášenými těmito alkaloidy.[16] Toxiny mantely zlaté nejsou nebezpečné pro člověka.[8]

Chování

Mantela zlatá v listoví
Mantela zlatá focená v Moramanze

Mantela zlatá je denní živočich, někdy může být aktivní též ráno.[12] Většinu dne tráví hledáním potravy, může však také bojovat nebo lákat ostatní jedince svého druhu. Mantely zlaté s oblibou sedávají v kalužích a nechávají na sebe svítit slunce.[8] Jsou to společenská zvířata žijící ve skupinkách,[18] ve kterých je obvykle dvojnásobný počet samců než samic, samci jsou také plodnější než samice. Mantely zlaté se dorozumívají především vokalizací, ke komunikaci mohou sloužit také vizuální nebo čichové podněty.[14] Kvákání je složeno z několika vysokých krátkých cvrlikavých zvuků o délce 50 až 60 ms, které se třikrát opakují. Má frekvenci 4,5−6,5 kHz (dle jiných pramenů 3 až 7 kHz), dominantní frekvence leží na 5,3 kHz.[16] Na rozdíl od ostatních druhů mantel nekváká mantela zlatá příliš často, proč se tak děje, není známo. Je možné, že tak na sebe nechce upozorňovat predátory, nebo tak šetří energii.[14]

Potrava

Mantela zlatá se prodírá listovím, oblast Torotorofotsy
Mantela zlatá se prodírá listovím, oblast Torotorofotsy

Mantela zlatá je čistě hmyzožravý druh,[13] svou potravu hledá na zemi.[19] Její malá velikost jí umožňuje lovit pouze drobnou kořist.[8] Mezi oblíbenou potravu patří termiti (Isoptera), mravencovití (Formicidae) či malé mouchy octomilky. Žere také velké množství jiného hmyzu a je schopna se pokusit spolknout téměř vše i přes případnou odpudivou chuť.[14][13] Dle studie provedené v roce 2007 v oblasti Torotorofotsy na 23 dospělých samcích a 42 dospělých samicích ve volné přírodě bylo zjištěno, že mravencovitých žáby zkonzumovaly menší počet, než se očekávalo. Tvořili asi 11 % potravy u samců a 15 % potravy u samic. Více mantely pozřely různých roztočů; ti dle studie tvořili 34 % jídelníčku samců a 18 % jídelníčku samic. Největší část potravy však byla zastoupena mouchami a chvostoskoky. Samci i samice se živí stejnými druhy bezobratlých, avšak samice volí raději dvoukřídlé s měkkým tělem, zatímco samci se specializují na roztoče; drobnější samci konzumují obyčejně menší exempláře asi o velikosti 0,2 až 8,6 mm, větší samice si troufnou i na kořist o velikosti 0,2 až 47 mm. Mezi největší zachycenou kořist patřily larvy hmyzu, či stejnonožci a stonožky o délce 6 až 9 mm a vůbec největším exemplářem se stala stonožka měřící 4,7 cm.[21]

Konzumace bezobratlých, například z rodů Tetramorium či Paratrechina, jež obsahují řadu alkaloidů, umožňuje žábám vstřebávat je do kůže. Zbývá otázka, jestli je pro tyto žáby spíš podstatné zkonzumovat velké množství různých druhů roztočů a načerpat tak alkaloidy nebo jestli je pro načerpání jedů potřebný spíše určitý počet některých druhů. Nadměrná konzumace některých mravenců a roztočů totiž může být způsobena hlavně jejich rozsáhlým výskytem v přirozeném prostředí mantel zlatých.[21]

Rozmnožování

Mantela zlatá pod listem
Mantela zlatá pod listem

Rozmnožování u mantel zlatých začíná v období dešťů, kdy je v oblasti výskytu hojnost potravy, například od listopadu do dubna je vhodné období pro páření mantel zlatých, nevhodný je naopak květen až říjen.[8] Samci v tuto dobu lákají samice kvákáním. Obě pohlaví jsou v tento čas agresivní a chrání si území před vetřelci. Převážně samci mohou někdy chytit konkurenty za přední část těla a odtlačit z území pryč.[14] Samec za samičkou běhá,[13] páření mezi nimi je nenápadné a probíhá na zemi, nejčastěji například pod stromovou kůrou nebo kameny. Pokud samice není připravena k páření, snaží se ze sebe samce shodit a převrátit se na záda.[14]

Vajíčka nejsou kladena do vody, ale na vlhkou zem,[13] například do hrabanky.[19] Jsou bílá, o velikosti 1,5−2 mm. V jedné snůšce jich může být 20 až 100 a samice je klade obyčejně tak, aby byly chráněny; například pod kůru, kokosové skořápky, zaznamenány byly rovněž pod plastovou fólií.[8] Po nakladení je samec oplodní, to však může udělat i více samců, přičemž maximální doba od nakladení, kdy je možné vajíčka oplodnit, jsou dva dny. Nakladením vajec se o svá mláďata samice přestává starat.[14] Prudké deště potom vajíčka spláchnou do malých vodních nádrží, kde vývoj pokračuje.[4] Rychle se z nich stávají pulci, kteří se živí převážně rostlinnou potravou. Doba přeměny na žábu nebyla ve volné přírodě zaznamenána, ale z pulce se stane asi po 70 dnech; v tuto dobu malé žabky měří 11 mm a živí se už masitou stravou.[8][13][14][16]

Pohlavní dospělost mantely zlaté dosahují ve 12 až 14 měsících života. Ve volné přírodě se dožívají až osmi let, průměrná délka života je však nižší: činí 3,7 roku.[14]

Predátoři

Had Thamnosophis lateralis na zemi
Had Thamnosophis lateralis, jenž byl zaznamenán jako predátor mantely zlaté

Kvůli svému jedu a výstražnému zbarvení nemá mantela zlatá mnoho predátorů; do roku 2009 byly doloženy pouze dvě predace, obě v oblasti Torotorofotsy. První byla zaznamenána 13. prosince roku 2004. Za slunečného počasí byla pozorována ještěrka z rodu Zonosaurus, jak ulovila a následně pár metrů poodnesla jednu mantelu zlatou, přičemž jí jed nevadil. 22. ledna 2007 pak byl nalezen had rodu Thamnosophis, pravděpodobně Thamnosophis lateralis, jak zabil a pozřel jednu mantelu a ani on nevykazoval známky otravy alkaloidy.[22]

Ohrožení a ochrana

Mantela zlatá napravo v listoví v blízkosti vodní plochy
Mantela zlatá v Smithsonian National Zoological Park, celkem ji chová asi 35 zoologických zahrad a dalších institucí

Populace mantel zlatých je klesající.[4] Nebezpečí způsobuje úbytek přirozeného prostředí. Populace druhu jsou od sebe odděleny a žijí v lesích, jež jsou ohroženy lidskou civilizací, káceny pro těžbu dřeva, která probíhá například v oblasti Mangabe,[23] jinde pro vznik dolů niklu. Piliny z kácení stromů mohou znečišťovat vodní toky.[24] Hrozbou pro tento druh je také zemědělství a požáry. V roce 2001 postihl jeden požár oblast Torotorofotsy a zničil velkou část oblasti, přesto však ještě několik let potom byly mantely v této části pozorovány.[4] Na území výskytu mantely zlaté probíhá ilegální dobývání zlata. Těžbou je ohroženo 15 % území, přičemž 23 % z území není vůbec chráněno.[25]

Mezi další hrozby pro mantelu zlatou se řadí také odchyt žab z volné přírody, především kvůli jejich zbarvení. Přestože ještě neměl velký dopad na populace mantel, v některých oblastech je prováděn nadměrně.[13] John Jensen, jenž je členem Georgia Department of Natural Resources a Carlos Camp z Piedmont College, zmínili, že obchod s druhem je významnou hrozbou, naopak jako menší hrozbu uvedli sběr pro soukromý chov. Herpetolog Simon Stuart však následně zmínil, že sběr žab může mít také pozitivní dopad: Madagaskar patří mezi rozvojové země a jeho obyvatelé jsou nuceni kácet lesy, aby se uživili; finanční prostředky ze sběru žab pro zdejší lidi by tedy mohly snížit kácení lesů.[26]

Potenciální hrozbou je pak nákaza plísní Batrachochytrium dendrobatidis známá jako chytridiomykóza, jež je nebezpečná pro všechny druhy obojživelníků. Případnému šíření této plísně pak muže napomoci změna klimatu.[24]

Mantela zlatá šplhá na list
Mantela zlatá v oaklandské zoologické zahradě

Mezinárodní svaz ochrany přírody řadí mantelu zlatou jako kriticky ohrožený druh; je jedním z devíti kriticky ohrožených obojživelníků na Madagaskaru,[25] dle studie z roku 2010 zde žije okolo 471 mantel zlatých.[10] Podobně jako všechny ostatní druhy mantel je i mantela zlatá zapsána na druhou přílohu Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.[26] Obchod s druhem byl snížen, plánuje se prosadit kvóty.[4] Mantela zlatá neobývá žádné chráněné oblasti mimo blízkosti Réserve Spéciale d'Analamazaotra,[4] jedním z cílů ochrany je tedy jejich vytvoření, čímž by pokleslo nebezpečí ztráty přirozeného prostředí, chráněny by měly být především bažinaté oblasti, ve kterých se mantely zlaté rozmnožují.[10] První část ochrany by měla být věnována oblasti Moramaranga, v jejichž degradovaných lesích byly mantely nalezeny v roce 2008.[4] Pro zachování druhu je také důležité vzdělání místního obyvatelstva o jeho ochraně, protože habitat, ve kterém se vyskytuje, je ničen zemědělstvím, které je pro zdejší obyvatele důležité pro přežití; z ochrany lesů mají jen minimální výhody.[27]

Mantelu zlatou na celém světě chová 35 zoologických zahrad, ve kterých bude druh zachován při případném vyhynutí, či odtud mohou být vypouštěny žáby zpět do volné přírody.[13] Od roku probíhá v Andasibe v rámci Madagaskaru unikátní projekt Mitsinjo amphibian captive breeding facility, jedinci chovaní zde jsou testováni na choroby a plánuje se jejich vypuštění.[28]

Chov v zajetí

Mantelu zlatou lze chovat v zajetí a patří mezi vhodné druhy pro začínající chovatele.[6] Přestože se jedná o malé žáby, nejvhodnější je pro ně prostorné terárium; samci jsou teritoriální a velké množství žab na malém prostoru může vést až k úmrtí některých z nich.[15] Vhodný je podklad ze štěrku, keramzitu nebo rašeliníku, je možno do něj nadále zasadit živé rostliny. Doporučeno je přidat kusy dřeva jako přístřeší. Vhodné je přidat vodní plochu, tyto žáby však ve vodě netráví velkou část času, proto by neměla být příliš velká. Nutností je, aby neobsahovala chlór a těžké kovy.[29]

Mantely zlaté žijí v nižších teplotách než pralesničkovití a teplota v jejich domovině kolísá; vhodné je udržovat teplotu okolo 20−23 °C ve dne s vlhkostí až 90 % a 16−18 °C v noci, kdy by se měla vlhkost přiblížit maximu. Nutné je žábám zajistit 10 až 12 hodin světla v zimě, v létě více, asi 12−14 hodin. Terárium by mělo být dobře větrané, aby se tam zamezilo množení bakterií a plísní.[15][29]

Mantely zlaté se v zajetí živí běžným krmivem,[6] jako vhodná potrava se nabízejí octomilky a cvrčci.[29]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ a b c d e f g h i VENCES, M.; GLAW, F.; BÖHME, W. A review of the genus Mantella (Anura, Ranidae, Mantelinae): Taxonomy, distribution and conservation of Malagasy poison frog. Alytes. 1999, roč. 17, čís. 1−2, s. 40−43. Dostupné online. 
  3. ↑ a b mantela zlatá [online]. Biolib.cz [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h Mantella aurantiaca [online]. Iucn Red List of Threatened Species, únor 2016 [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Mantella aurantiaca Mocquard, 1900 | Amphibian Species of the World. research.amnh.org [online]. [cit. 2016-12-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d Mantella aurantiaca - Golden Mantella. mantella.amphibiancare.com [online]. [cit. 2016-12-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b SCHAEFER, Hans-Christian; VENCES, Miguel; VEITH, Michael. Molecular phylogeny of Malagasy poison frogs,. Organism Diversity & Evolution. 2002, čís. 2, s. 97–105. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i WALKER, Craig; GIBSON, Richard. AARK EX SITU MANAGEMENT GUIDELINES: Mantella aurantiaca [online]. AmphibianArk, 2005; [cit. 2016-12-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c VIERINGOVÁ, Kerstin; KNAUER, Roland. Ohrožené druhy zvířat. Překlad Helena Kholová. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2012. 304 s. ISBN 978-80-242-3180-8. Kapitola Afrika, s. 109. 
  10. ↑ a b c RANDRIANAVELONA, Roma; RAKOTONOELY, Harisoa; RATSIMBAZAFY, Jonah. Conservation assessment of the critically endangered frog Mantella aurantiaca in Madagascar. African Journal of Herpetology. 2010-04-01, roč. 59, čís. 1, s. 65–78. Dostupné online [cit. 2016-12-11]. ISSN 2156-4574. DOI 10.1080/04416651.2010.481761. 
  11. ↑ a b BORA, P.; DOLCH, R.; JENKINS, R. Geographical distribution of three species of Malagasy poison frogs of high conservation priority: Mantella aurantiaca, M. crocea and M. milotympanum.. ResearchGate. 2008-01-01, roč. 1. Dostupné online [cit. 2016-12-07]. ISSN 2071-5773. 
  12. ↑ a b c BEHRENS, Ken; BARNES, Keith. Wildlife of Madagascar. Princeton: Princeton University Press, 2016. 344 s. ISBN 140088067X, ISBN 9781400880676. S. 254. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d e f g h i j k l Golden frog videos, photos and facts - Mantella aurantiaca. ARKive [online]. [cit. 2016-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b c d e f g h i j k l THOMAS, Loch. Mantella aurantiaca. Animal Diversity Web [online]. 2000 [cit. 2016-12-04]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c GIFKIKKERPORTAAL. Mantella aurantiaca > Gifkikkerportaal > Soorten. www.gifkikkerportaal.nl [online]. [cit. 2016-12-09]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c d e f g VENCES, Miguel; GLAW, Frank. AmphibiaWeb - Mantella aurantiaca. amphibiaweb.org [online]. University of California, 2013 [cit. 2016-12-07]. Dostupné online. 
  17. ↑ BARTLETT, R. D.; BARTLETT, Patricia. Frogs, toads, and treefrogs : everything about selection, care, nutrition, breeding, and behavior. Hauppauge: Barron's, 2007. 96 s. ISBN 0764136720, ISBN 9780764136726. S. 84−85. 
  18. ↑ a b BADGER, David. Frogs. Stillwater: Voyageur Press, 1995. 141 s. Dostupné online. ISBN 1610603915, ISBN 9781610603911. S. 127−128. (anglicky) 
  19. ↑ a b c BURNIE, David & kol. Zvíře. 2. vyd. Bánská Bystrica: Knižní klub, 2009. 623 s. ISBN 978-80-242-2595-1. S. 454. 
  20. ↑ DALY, John W.; MARTIN GARRAFFO, H.; HALL, Geoffrey S. E. Absence of skin alkaloids in captive-raised Madagascan mantelline frogs (Mantella) and sequestration of dietary alkaloids. Toxicon. 1997-07-01, roč. 35, čís. 7, s. 1131–1135. Dostupné online [cit. 2016-12-07]. DOI 10.1016/S0041-0101(96)00212-7. 
  21. ↑ a b WOODHEAD, Cindy; VENCES, Miguel; VIEITES, David R. Specialist or generalist? Feeding ecology of the Malagasy poison frog Mantella aurantiaca. The Herpetological Journal. 2007-10-01, roč. 17, čís. 4, s. 225–236. Dostupné online [cit. 2016-12-09]. 
  22. ↑ JOVANOVIC, O.; VENCES, M.; SAFAREK, G. Predation upon Mantella aurantiaca in the Torotorofotsy wetlands, central-eastern Madagascar. ResearchGate. 2009-01-01, roč. 2, čís. 1. Dostupné online [cit. 2016-12-08]. ISSN 2071-5773. 
  23. ↑ RANDRIANAVELONA, Roma; RANDRIANANTOANDRO, Christian. Species Conservati on Strategy for Mantella auranti aca [online]. Antananarivo: MEF [cit. 2016-12-10]. S. 22. [Dále jen Randrianavelona & Randrianantoandro]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b Randrianavelona & Randrianantoandro, s. 23.
  25. ↑ a b ANDREONE, Franco; CADLE, John E.; COX, Neil. Species Review of Amphibian Extinction Risks in Madagascar: Conclusions from the Global Amphibian Assessment. Conservation Biology. 2005-01-01, roč. 19, čís. 6, s. 1790–1802. Dostupné online [cit. 2016-12-10]. 
  26. ↑ a b COLLINS, J. P.; CRUMP, M. L. Extinction in Our Times. Oxford: Oxford University Press, 2009. 296 s. ISBN 978-0-19-531694-0. S. 71-72. 
  27. ↑ Randrianavelona & Randrianantoandro, s. 25.
  28. ↑ Amazing Amphibian: The Golden Mantella Frog | Amphibians.org. www.amphibians.org [online]. [cit. 2016-12-11]. Dostupné online. 
  29. ↑ a b c Golden Mantella [online]. AmphibianCare, 2010-08-20 [cit. 2016-12-09]. Dostupné online. 

Literatura

  • VENCES, M.; GLAW, F.; BÖHME, W. A review of the genus Mantella (Anura, Ranidae, Mantelinae): Taxonomy, distribution and conservation of Malagasy poison frog. Alytes. 1999, roč. 17, čís. 1−2, s. 40−43. Dostupné online. 
  • VIERINGOVÁ, Kerstin; KNAUER, Roland. Ohrožené druhy zvířat. Překlad Helena Kholová. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2012. 304 s. ISBN 978-80-242-3180-8. Kapitola Afrika, s. 109. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mantela_zlatá&oldid=14449563“