Pandánovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pandánovité

Pandán Pandanus utilis
Pandán Pandanus utilis
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: pandánotvaré (Pandanales)
Čeleď: pandánovité (Pandanaceae)
R.Br., 1810

Pandánovité (Pandanaceae) je čeleď jednoděložných rostlin z řádu pandánotvaré (Pandanales). Jsou to dřevina|dřeviny s dlouhými a ostnitými listy nahloučenými na koncích větví. Mají komplexní květenství, často podepřená velkými listeny. Čeleď zahrnuje 5 rodů a přes 800 druhů. Pandánovité jsou rozšířeny v tropech Starého světa. Hospodářsky nejvýznamnější a také největší rod je pandán. Pandány mají mnohostranný užitek, poskytují jedlé plody a semena, z listů se získávají vlákna ke tkaní rohoží, textílií a zhotovování řemeslných předmětů aj. Různé druhy pandánu a rodu Freycinetia jsou pěstovány jako okrasné rostliny.

Freycinetia arborea

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci pandánovitých jsou stálezelené stromy, keře nebo dřevnaté liány, rostoucí na zemi nebo řidčeji epifytně. Kmeny jsou jednoduché nebo vidličnatě větvené, pokryté jizvami po opadaných listech. Z kmene nebo i ze spodních větví často vyrůstají nadzemní podpůrné kořeny. U některých zástupců se tvoří vzdušné kořeny. Listy jsou početné, střídavé, spirálně nahloučené na koncích kmenů či větví. Jsou jednoduché, přisedlé, čárkovité až kopinaté, kožovité, často lesklé nebo naopak šedavé, lysé, obvykle na okraji ostnité či osténkaté. Žilnatina je rovnoběžná, střední žilka je často osténkatá. Listy jsou na spodní straně kýlnaté, na vrcholu dlouze zašpičatělé. Báze listů je objímavá, s pochvou. U lián (Freycinetia) jsou vyvinuty úponky kořenového původu.

Pandánovité jsou dvoudomé nebo mnohomanželné rostliny s jednopohlavnými květy. Samčí květenství jsou složená, s listeny, skládající se z několika hroznů nebo lat s květy nahloučenými na koncích větévek květenství. Listeny jsou často zvětšené, bílé nebo barevné. Květy jsou drobné a většinou bezobalné, u rodu Sararanga se zakrnělým okvětím. Samčí květy jsou přisedlé (stopkaté u rodu Sararanga), bezobalné, s mnoha tyčinkami a někdy se zbytky semeníku (tzv. pistilodia). Tyčinky jsou ve svazečcích, volné nebo různě srostlé, s hladkými nebo papilózními nitkami. Samičí květenství jsou vrcholová, jednotlivá nebo v klasech, hroznech nebo hlávkách, za plodu často převislá. Samičí květy někdy obsahují staminodia. Pestíky jsou volné nebo spolu srůstají do 1 až mnoha segmentů. Semeník je svrchní, obsahuje 1 nebo několik komůrek s 1 až mnoha vajíčky a nese 1 nebo několik téměř či zcela přisedlých blizen. Plodem je bobule nebo peckovice. U řady pandánů srůstají plody podobně jako u ananasu v komplexní útvar nazývaný sorosus neboli cenokarpium, na jehož stavbě se mimo jednotlivých květů podílí i vřeteno květenství.[1][2][3][4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď pandánovité zahrnuje přes 800 druhů v 5 rodech. Největší rody jsou pandán (Pandanus, asi 600 druhů) a Freycinetia (175 druhů).[1] Pandánovité jsou rozšířeny v tropech Starého světa. Centrum druhové diverzity je na Papui-Nové Guinei, kde jsou zastoupeny všechny rody s výjimkou rodu Martellidendron. Zatím zde bylo popsáno přes 150 druhů. Největší areál rozšíření, překrývající se s rozšířením celé čeledi, má rod pandán, který tvoří množství endemických, lokálních druhů. V Asii sahá areál rozšíření pandánu od Indie po Japonsko (Pandanus boninensis, endemit Boninských ostrovů) a tichomořské ostrovy. V Nepálu roste jediný druh této čeledi, Pandanus nepalensis.[5] Rod Freycinetia je rozšířen v Asii od Srí Lanky přes jihovýchodní Asii po Tichomoří a Austrálii, jeden druh (F. banksii) roste na Novém Zélandu a jako jediný druh celé čeledi zde přesahuje do teplých oblastí mírného pásu.[1][6][7] Martellidendron byl dlouho považován za rod endemický pro Madagaskar (5 druhů), v roce 2003 však byl popsán nový druh, M. hornei, ze Seychelských ostrovů.[8] Rod Sararanga má jen 2 druhy a vyskytuje se na Filipínách, Papui-Nové Guinei a Šalamounových ostrovech.[9][5] Na Madagaskaru roste asi 90 druhů ve 2 rodech (pandán a Martellidendron). V kontinentální Africe je čeleď zastoupena 12 druhy pandánu, na Maskarénských ostrovech východně od Madagaskaru 25 druhy.[7] V Austrálii jsou zastoupeny 2 rody, pandán a Freycinetia, rozšířené v severní Austrálii a při pobřeží východní Austrálie.[10]

Klíčící rostlina Pandanus tectorius

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Způsoby opylování jsou u pandánovitých různorodé. Květy pandánů jsou vesměs větrosprašné, zatímco květy Sararanga jsou opylovány hmyzem. Květenství rodu Freycinetia, podepřená nápadnými červenými nebo bílými listeny, jsou uzpůsobena opylování obratlovci, zejména ptáky či netopýry. Květy nevytvářejí nektar a opylovače zřejmě láká pyl nebo dužnaté listeny.[11][12][13]

Semena pandánů jsou nejčastěji šířena sladkou nebo mořskou vodou. Plody Freycinetia a Sararanga konzumují a rozšiřují zvířata.[5] Některé druhy se také snadno rozmnožují vegetativně pomocí výběžků.[1] Četné druhy pandánovitých rostou na mořském pobřeží a jsou odolné vůči slané vodě.[14]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie zejména rodu Pandanus je složitá a neustálená. Zvláště některé široce rozšířené taxony jsou některými taxonomy pojímány široce, zatímco jiní rozlišují množství drobných druhů. Identifikace pandánů je obtížná, mj. kvůli nedostatečným herbářovým dokladům a vysoké variabilitě.[5] Rod Martellidendron byl popsán v roce 2003 a bylo do něj na základě molekulárních výzkumů odděleno 6 druhů z rodu Pandanus.[5]



Sararanga




Freycinetia




Benstonea




Martellidendron



Pandanus






[15]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pandány mají lokálně poměrně mnohostranné využití. Některé druhy mají plody s jedlou dužninou, např. madagaskarský Pandanus edulis, asijský P. tectorius a novoguinejský P. conoideus. V některých oblastech jsou tyto plody pro domorodce důležitým zdrojem bílkovin. Druh P. tectorius je hojně pěstován téměř v celé tropické Asii. Některé druhy pandánů mají jedlá semena, která se před konzumací praží. Aromatické listy Pandanus amaryllifolius jsou v tropické Asii používány jako koření a druh je rovněž široce pěstován. V Africe je pěstován zejména P. utilis. Z listových vláken se zhotovují mj. pytle na kávu, tkané rohože či koše. Bílé a lesklé vlákno z listů P. papuanus se používá k výrobě hrubých tkanin a provazů. Lokálně jsou vlákna z různých druhů pandánu používána zejména k tkaní provazů, rohoží a dalších řemeslných předmětů.[7][17][5]

Některé druhy jsou v tropech pěstovány jako okrasné rostliny, zejména Pandanus tectorius, P. utilis a Freycinetia cuminghiana. Existuje také kultivar pandánu s výrazně panašovanými listy, neznámého původu.[14] S některými druhy pandánu se lze setkat ve sklenících botanických zahrad. Řidčeji je pěstován rod Freycinetia.[18] Druhy jako P. sanderi nebo P. veitchii se dají pěstovat jako pokojové rostliny.[19]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Freycinetia, Martellidendron, Pandanus, Sararanga[20]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d SUN, Kun; DEFILIPPS, Robert A.. Flora of China: Pandanaceae [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  2. POLHILL, R.M. (ed.); BEENTJE, H.. Flora of Tropical East Africa. Pandanaceae. Rotterdam : A.A.Balkema, 1993. ISBN 90-6191-360-8. (anglicky) 
  3. HUTCHINSON, J.; DALZIEL, J.M.. Flora of West Tropical Africa. Vol. 3. Part 1.. [s.l.] : Kew Publishing, 1968. ISBN 9781842463307. (anglicky) 
  4. STUPPY, Wolfgang. Glossary of Seed and Fruit Morphological Terms. Kew : Royal Botanical Gardens, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f WHITTON, Stephen R. et al.. Fungi Associated with Pandanaceae. [s.l.] : Springer, 2012. (anglicky) 
  6. Flora of New Zealand: Freycinetia banksii [online]. 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c LEBRUN, J.-P.; STORK, Adélaïde L.. Tropical african flowering plants : ecology and distribution. Vol. 8, Monocotyledons 2 (Anthericaceae-Palmae). Geneve : [s.n.], 2014. ISBN 978-2-8277-0131-5. (anglicky) 
  8. CALLMANDER, Martin W.. Pandanus subg. Martellidendron (Pandanaceae) part 1: New findings on Pandanus hornei Balf. f. (sect. Seychellea) from the Seychelles. Journal of Plant Taxonomy and Geography. 2000, čís. 55/2.  
  9. eMonocot: Sararanga [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  10. The Atlas of Living Australia [online]. NCRIS. Dostupné online. (anglicky) 
  11. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Pandanaceae [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  12. COX, Paul Alan. Chiropterophily and ornithophily in Freycinetia (Pandanaceae) in Samoa. Plant Systematics and Evolution. 1984, čís. 144, s. 277-290.  
  13. COX, Paul Alan. Pollination and the Evolution of Breeding Systems in Pandanaceae. Annals of the Missouri Botanical Garden. 1990, čís. 77(4).  
  14. a b LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge : Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 
  15. Pandananae Thorne ex Reveal [online]. 1992. Dostupné online. (anglicky) 
  16. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  17. VALÍČEK, Pavel a kol.. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. (česky) 
  18. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online. (česky) 
  19. http://www.celysvet.cz/pandan.php
  20. The Plant List [online]. . Dostupné online. (anglicky)