Jean Auguste Dominique Ingres: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Faskal (diskuse | příspěvky)
1 850 editací
m WPCleaner v1.31 - Opraveno pomocí WP:WCW (Dvě svislítka v odkazu - Opravy pravopisu a typografie) / Zbývající odkaz - Holbein
chybný odkaz
 
(Není zobrazeno 41 mezilehlých verzí od 23 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - umělec
{{Infobox - umělec
| jméno = Jean Auguste Dominique Ingres
| jméno = Jean Auguste Dominique Ingres
| obrázek = Ingres, Self-portrait.jpg
| obrázek = Ingres, Self-portrait.jpg
| velikost obrázku = 235px
| velikost obrázku = 235px
| popisek = Autoportrét z roku 1804
| popisek = Autoportrét z roku 1804
| hnutí = [[klasicismus]], [[akademismus]]
| datum narození = 30. srpna 1780
| ocenění = Prix de Rome z r. [[1801]], Velkodůstojník čestné legie z r. [[1862]]
| místo narození = Montauban, {{Vlajka a název|Francie}}
| vzdělání = [[Jacques-Louis David]], [[Joseph Roques]]
| národnost = francouzská
| podpis = Ingres autograph.png
| datum úmrtí = 14. ledna 1867
| místo úmrtí = Paříž, {{Vlajka a název|Francie}}
| hnutí = [[klasicismus]], [[akademismus]]
| ocenění = Prix de Rome z r. [[1801]], Velkodůstojník čestné legie z r. [[1862]]
| vzdělání = [[Jacques-Louis David]], [[Joseph Roques]]
| podpis = [[Soubor:Ingres autograph.png|180px|Ingresův podpis]]
}}
}}
'''Jean Auguste Dominique Ingres''' ({{IPA2|ɛ̃ɡʁ}}; [[29. srpen|29. srpna]] [[1780]], [[Montauban]], [[Francie]]–[[14. leden|14. ledna]] [[1867]], [[Paříž]]) byl francouzský [[malíř]], vůdčí představitel klasicismu v malbě. Sám sebe považoval především za malíře historických výjevů, za jeho nejvýznamnější odkaz však dnes jsou považovány především jeho [[portrét]]y. Jeho schopnost sloučit dva protipóly, tradicionalismus a novátorství, dávala a dává francouzskému malířství neustálé podněty. Jako ctitel [[Rafael Santi|Raffaelův]] a vyznavač ideální krásy v umění, ale i jako dokonalý pozorovatel skutečnosti povýšil kresbu na prvořadý prostředek k uměleckému uchopení světa. Kresba se stala kostrou v jeho díle, a ačkoli byl i výborný kolorista, o barvě rád mluvil jako o zanedbatelné ozdobě; jako učitel tedy vštěpoval žákům především kresbu. Patřil ke generaci, jejíž tvůrčí rozpětí i životní ambice se pohybovaly v širokém rozpětí mezi klasicismem a romantismem. Se svým učitelem [[Jacques-Louis David|Jacquesem-Louisem Davidem]] sdílel obdiv k [[Starověk|antice]] a snahu o racionální řád a harmonii, ale vzory pro svou tvorbu hledal – v souladu s tehdy novým cítěním – v přírodě. Většinou maloval portréty, historická a mytologická témata. Portrétoval mnoho svých vynikajících současníků, jako [[Luigi Cherubini|Cherubiniho]], [[Niccolò Paganini|Paganiniho]], [[Charles Gounod|Gounoda]], [[Napoleon Bonaparte|Napoleona I.]] či [[Ferenc Liszt|Liszta]] a v charakteristických typech zobrazil tehdejší francouzskou společnost.<ref>Bohumír Mráz, Ingres – kresby, Praha 1983</ref>
'''Jean Auguste Dominique Ingres''' ({{IPA2|ɛ̃ɡʁ}}; [[29. srpen|29. srpna]] [[1780]], [[Montauban]], [[Francie]] – [[14. leden|14. ledna]] [[1867]], [[Paříž]]) byl francouzský [[malíř]], vůdčí představitel klasicismu v malbě. Sám sebe považoval především za malíře historických výjevů, za jeho nejvýznamnější odkaz však dnes jsou považovány především jeho [[portrét]]y a ženské akty. Jeho schopnost sloučit dva protipóly, tradicionalismus a novátorství, dávala a dává francouzskému malířství neustálé podněty. Jako ctitel [[Raffael Santi|Raffaelův]] a vyznavač ideální krásy v umění, ale i jako dokonalý pozorovatel skutečnosti povýšil kresbu na prvořadý prostředek k uměleckému uchopení světa. Kresba se stala kostrou v jeho díle, a ačkoli byl i výborný kolorista, o barvě rád mluvil jako o zanedbatelné ozdobě; jako učitel tedy vštěpoval žákům především kresbu. Patřil ke generaci, jejíž tvůrčí rozpětí i životní ambice se pohybovaly v širokém rozpětí mezi klasicismem a romantismem. Se svým učitelem [[Jacques-Louis David|Jacquesem-Louisem Davidem]] sdílel obdiv k [[Starověk|antice]] a snahu o racionální řád a harmonii, ale vzory pro svou tvorbu hledal – v souladu s tehdy novým cítěním – v přírodě. Většinou maloval portréty, historická a mytologická témata. Portrétoval mnoho svých vynikajících současníků, jako [[Luigi Cherubini|Cherubiniho]], [[Niccolò Paganini|Paganiniho]], [[Charles Gounod|Gounoda]], [[Napoleon Bonaparte|Napoleona I.]] či [[Ferenc Liszt|Liszta]] a v charakteristických typech zobrazil tehdejší francouzskou společnost.<ref>Bohumír Mráz, Ingres – kresby, Praha 1983</ref>

== Život ==
== Život ==


=== Dětství a počátky studia ===
=== Dětství a počátky studia ===
[[Soubor:Jean Auguste Dominique Ingres 014.jpg|thumb|140px|upright|''Slečna Rivierová'', (1806)]]
[[Soubor:Jean Auguste Dominique Ingres - Mademoiselle Caroline Rivière - WGA11837.jpg|náhled|upright|''Slečna Rivierová'', (1806)]]
[[Soubor:Ingres, Napoleon on his Imperial throne.jpg|thumb|150px|upright|''Napoleon na trůně'', 1806]]
[[Soubor:Ingres, Napoleon on his Imperial throne.jpg|náhled|upright|''Napoleon na trůně'', 1806]]
[[Soubor:1818-Famille-Stamaty-Ingres.jpg|thumb|140px|right|''Rodina Stamaty'', kresba olůvkem z r. 1818]]
[[Soubor:1818-Famille-Stamaty-Ingres.jpg|náhled|vpravo|''Rodina Stamaty'', kresba olůvkem z r. 1818]]
[[Soubor:Louis-Francois Bertin.jpg|thumb|140px|upright|''Portrét Louise Françoise Bertina'', 1832]]
[[Soubor:Louis-Francois Bertin.jpg|náhled|upright|''Portrét Louise Françoise Bertina'', 1832]]


Byl synem malíře, sochaře, miniaturisty a architekta Josepha Ingrese a Anny Mouletové, dcery známého parukáře z Guercy. Narodil se 29. srpna [[1780]] v [[Montauban]]u na jihozápadě [[Francie]]. V dětství mu říkali „Ingrou“, což v místním nářečí znamená malý Ingres. Většinu svých prací podepisoval J. Ingres, jméno Jean považoval za nejobvyklejší. Ve svých dopisech používá všechna tři jména.<ref>Největší malíři – život,inspirace a dílo, str.3 </ref> Už jeho gaskoňský původ jakoby napovídal některé charakteristické rysy umělcovy povahy, jež se s přibývajícími léty jen prohlubovaly a upevňovaly. Je to na jedné straně mocně rozvinutá senzuálnost, spojená s jihofrancouzským prudkým temperamentem a snahou po citovém až vášnivém výrazu, a na druhé straně touha po přísném racionálním řádu, který by poutal citové vzněty a dával jim větší posvědcení a zdůvodnění. Asi také není náhodou, že právě v montaubanském kraji se spatřuje plodné prolnutí tradice francouzské s římskou, sahající až do časů [[Julius Caesar|Julia Caesara]], a že [[Gaskoňsko]] bylo zemí bohatých románských kostelů v čele se známým [[Klášter Moissac|Moissacem]]. Svému rodnému městu zůstal věrný i jako umělec. Portrétoval jeho vedoucí osobnosti, pro katedrálu namaloval oltářní obraz a nakonec městu odkázal soubor obrazů, kreseb a svoje umělecké sbírky i s proslulými houslemi.<ref>Bohumír Mráz – Ingres, kresby, str.7</ref>
Byl synem malíře, sochaře, miniaturisty a architekta Josepha Ingrese a Anny Mouletové, dcery známého parukáře z Guercy. Narodil se 29. srpna [[1780]] v [[Montauban]]u na jihozápadě [[Francie]]. V dětství mu říkali „Ingrou“, což v místním nářečí znamená malý Ingres. Většinu svých prací podepisoval J. Ingres, jméno Jean považoval za nejobvyklejší. Ve svých dopisech používá všechna tři jména.<ref>Největší malíři – život, inspirace a dílo, č. 23, J. A. D. Ingres, Praha 2000, str. 3, ISSN 1212-8872</ref> Už jeho [[Gaskoňsko|gaskoňský]] původ jakoby napovídal některé charakteristické rysy umělcovy povahy, jež se s přibývajícími léty jen prohlubovaly a upevňovaly. Je to na jedné straně mocně rozvinutá senzuálnost, spojená s jihofrancouzským prudkým temperamentem a snahou po citovém až vášnivém výrazu, a na druhé straně touha po přísném racionálním řádu, který by poutal citové vzněty a dával jim větší posvěcení a zdůvodnění. Asi také není náhodou, že právě v montaubanském kraji se spatřuje plodné prolnutí tradice francouzské s římskou, sahající až do časů [[Julius Caesar|Julia Caesara]], a že [[Gaskoňsko]] bylo zemí bohatých románských kostelů v čele se známým [[Klášter Moissac|Moissacem]]. Svému rodnému městu zůstal věrný i jako umělec. Portrétoval jeho vedoucí osobnosti, pro katedrálu namaloval oltářní obraz a nakonec městu odkázal soubor obrazů, kreseb a svoje umělecké sbírky i s proslulými houslemi.<ref>Bohumír Mráz – Ingres, kresby, str.7</ref>


Umění se věnoval již od malička. Jeho otec, sám provinční malíř, si brzy všiml synova talentu a seznámil jej s díly [[Raffael]]a, [[Poussin]]a, ale i [[Rubens]]e a [[Watteau]]a. Mladý Jean pilně kreslil a postupně si získal k tomuto velikému umění silný vztah, který se poté ještě prohloubil jeho pobytem v [[Řím]]ě. Také měl rád hudbu a jeho otec, sám výborný hudebník, jej zdokonalil ve hře na [[housle]]. V [[Toulouse]] vypomáhal v strýcově kavárně a přivydělával si hraním v toulouseském orchestru. Docházel do školy křesťanských bratří v Toulouse, ale když roku [[1789]] vypukla [[Velká francouzská revoluce|francouzská revoluce]], nemohl již chodit do školy. Jeho otec vytvářel pro montaubanskou katedrálu obrovskou sochu Rozumu. Jean Auguste měl hluboký respekt k práci svého otce a v roce [[1855]] napsal, že jeho otec by dosáhl slávy, kdyby se mu dostalo prvotřídního školení v [[Paříž]]i. V upřímné synovské lásce totiž zamlčel, že Jean-Marie Joseph způsobil velké trápení jeho matce, která se vpravdě obětovala, aby zabránila jejich rozvratu. Vděčil totiž svému otci za mnoho. To on mu otevřel poprvé kouzelný a vznešený svět malířství a hudby.
Umění se věnoval již od malička. Jeho otec, sám provinční malíř, si brzy všiml synova talentu a seznámil jej s díly [[Raffael]]a, [[Poussin]]a, ale i [[Rubens]]e a [[Watteau]]a. Mladý Jean pilně kreslil a postupně si získal k tomuto velikému umění silný vztah, který se poté ještě prohloubil jeho pobytem v [[Řím]]ě. Také měl rád hudbu a jeho otec, sám výborný hudebník, jej zdokonalil ve hře na [[housle]]. V [[Toulouse]] vypomáhal v strýcově kavárně a přivydělával si hraním v toulouském orchestru. Docházel do školy křesťanských bratří v Toulouse, ale když roku [[1789]] vypukla [[Velká francouzská revoluce|francouzská revoluce]], nemohl již chodit do školy. Jeho otec vytvářel pro montaubanskou katedrálu obrovskou sochu Rozumu. Jean Auguste měl hluboký respekt k práci svého otce a v roce [[1855]] napsal, že jeho otec by dosáhl slávy, kdyby se mu dostalo prvotřídního školení v [[Paříž]]i. V upřímné synovské lásce totiž zamlčel, že Jean-Marie Joseph způsobil velké trápení jeho matce, která se vpravdě obětovala, aby zabránila jejich rozvratu. Vděčil totiž svému otci za mnoho. To on mu otevřel poprvé kouzelný a vznešený svět malířství a hudby.


Jeho první práce byly především kopie zhotovené podle odlitků a grafických listů. Osvojil si tak kreslířské řemeslo. Ještě pár let před smrtí docházel kopírovat do [[Louvre|Louvru]] [[Giotto di Bondone|Giotta]] a [[Holbein]]a, aby se učil, jak sám říkal.<ref>Bohumír Mráz – Ingres, kresby, str.8</ref> V roce [[1791]] začal studovat na toulouské akademii u klasicistního malíře [[Joseph Roques|Josepha Roquese]]. Na této škole patřil mezi nejlepší žáky a každým rokem si odtud odnášel první nebo druhou cenu. Ještě v roce [[1844]] na svého učitele vděčně vzpomínal.<ref>Největší malíři, Život,inspirace a dílo str.3</ref>
Jeho první práce byly především kopie zhotovené podle odlitků a grafických listů. Osvojil si tak kreslířské řemeslo. Ještě pár let před smrtí docházel kopírovat do [[Louvre|Louvru]] [[Giotto di Bondone|Giotta]] a [[Holbein]]a, aby se učil, jak sám říkal.<ref>Bohumír Mráz – Ingres, kresby, str.8</ref> V roce [[1791]] začal studovat na toulouské akademii u klasicistního malíře [[Joseph Roques|Josepha Roquese]]. Na této škole patřil mezi nejlepší žáky a každým rokem si odtud odnášel první nebo druhou cenu. Ještě v roce [[1844]] na svého učitele vděčně vzpomínal.<ref>Největší malíři, Život,inspirace a dílo str.3</ref> V Toulouse také studoval hru na housle a účinkoval v místním orchestru. Hra na housle se stala jeho celoživotní zálibou. <ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Loužecký
| jméno = Pavel
| titul = Pozitivní noviny › Dobromila Lebrová: Jean Auguste Dominique Ingres, francouzský neoklasicistní malíř
| periodikum = www.pozitivni-noviny.cz
| url = https://www.pozitivni-noviny.cz/
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2020-02-11
}}</ref>


=== Paříž 1797–1806 ===
=== Paříž 1797–1806 ===
V srpnu [[1797]] odjel do Paříže a vstoupil zde do [[Jacques-Louis David|Davidovy]] školy v Louvru, kam byl přijat na základě vynikajících kreseb a kopií starých mistrů a antických děl. <ref>{{Citace monografie
V srpnu [[1797]] odjel do Paříže a vstoupil zde do Davidovy školy v Louvru. V říjnu [[1799]] přešel na [[École des Beaux Arts]]. Na škole byl velmi pilný a soustředěný, nevšímal si radovánek a zábav kolem sebe a raději se soustředil plně na malování. Jeho nadání si povšiml David a připravoval jej na Grand Prix de Rome. Poprvé zde složil zkoušku v roce [[1800]] s malbou ''Antiochus s vyslanci Scipionovými'', která je dnes zničena. Získal tím druhou cenu. Podruhé se o to pokoušel následující rok. Tentokrát byl první, ale pokladnice byla následkem vyčerpávajících napoleonských válek téměř prázdná, a proto musel počkat až do roku [[1806]]. Mezitím namaloval několik portrétů, dva z nich jsou [[portrét]]y [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovy]]. Když je však v roce [[1806]] spolu s mistrovskými podobiznami rodiny Riviérových vystavil, byly přijaty dosti negativně. Byl z toho rozmrzen. Měl se zasnoubit s Julií Forestierovou, ale když odjel do Říma, musela Julie zůstat v Paříži. Po celý život pak na něj s vděčností vzpomínala.<ref>Bohumír Mráz, Ingres – kresby, str.10 – Julie Forestier se narodila okolo r. 1782</ref> Příkrý odsudek, který stihl první Ingresovo samostatné a přitom vyzrálé dílo, byl zjevnou reakcí na to, že se Ingres pokusil vymanit z vlivu svého uznávaného a obdivovaného učitele.
| příjmení =
| jméno =
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Slovník světového malířství
| vydání =
| vydavatel = Odeon
| místo = Praha
| rok vydání = 1991
| počet stran =
| strany = 315–316
| isbn = 80-207-0023-4
}}</ref> V říjnu [[1799]] přešel na [[École des Beaux Arts]]. Na škole byl velmi pilný a soustředěný, nevšímal si radovánek a zábav kolem sebe a raději se soustředil plně na malování. Jeho nadání si povšiml David a připravoval jej na Grand Prix de Rome. Poprvé zde složil zkoušku v roce [[1800]] s malbou ''Antiochus s vyslanci Scipionovými'', která je dnes zničena. Získal tím druhou cenu. Podruhé se o to pokoušel následující rok s obrazem ''Achilles přijímá Agamemnonovy posly''. Tentokrát byl první, ale pokladnice byla následkem vyčerpávajících napoleonských válek téměř prázdná, a proto musel počkat až do roku [[1806]]. Mezitím dál studoval díla velkých mistrů a snažil se zdokonalit svůj umělecký projev. Namaloval několik portrétů, dva z nich jsou [[portrét]]y [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovy]]. Když je však v roce [[1806]] spolu s mistrovskými podobiznami rodiny Riviérových vystavil, byly přijaty dosti negativně.<ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Mach
| jméno = Jan
| titul = Přemožitelé času sv. 11
| editoři = Milan Codr
| vydavatel = Mezinárodní organizace novinářů
| místo = Praha
| rok vydání = 1989
| kapitola = Jean Auguste Dominique Ingres
| strany = 119–123
}}</ref> Byl z toho rozmrzen. Měl se zasnoubit s mladou umělkyní Julií Forestierovou, ale když odjel do Říma, musela Julie zůstat v Paříži. Po celý život pak na něj s vděčností vzpomínala a nikdy se nevdala.<ref>Bohumír Mráz, Ingres – kresby, str.10 – Julie Forestier se narodila okolo r. 1782</ref> Příkrý odsudek, který stihl první Ingresovo samostatné a přitom vyzrálé dílo, byl zjevnou reakcí na to, že se Ingres pokusil vymanit z vlivu svého uznávaného a obdivovaného učitele.

Ingres jako vzorný žák Davida zprvu vyznával přísnou, klasicistní krásu, kterou obdivoval na pracích svého učitele. Později však začal pochybovat, je-li to jediný způsob vyjadřování. Začal se proto více zajímat o přírodu. O Davidovi napsal toto: ''David je skutečný obnovitel francouzského umění a veliký mistr. Obdivuji Horacia a Únos Sabinek. Jsou to veliká díla. To David mě naučil, jak má postava stát, jak je třeba spojit hlavu a ramena. Tak jako on, i já jsem bedlivě studoval kresby z Pompejí. Avšak já chci k jeho antice přidat také chuť živé přírody a dokonalého Raffaela.''<ref>Největší malíři, Život inspirace a dílo, str.30</ref>
Ingres jako vzorný žák Davida zprvu vyznával přísnou, klasicistní krásu, kterou obdivoval na pracích svého učitele. Později však začal pochybovat, je-li to jediný způsob vyjadřování. Začal se proto více zajímat o přírodu. O Davidovi napsal toto: ''David je skutečný obnovitel francouzského umění a veliký mistr. Obdivuji Horacia a Únos Sabinek. Jsou to veliká díla. To David mě naučil, jak má postava stát, jak je třeba spojit hlavu a ramena. Tak jako on, i já jsem bedlivě studoval kresby z Pompejí. Avšak já chci k jeho antice přidat také chuť živé přírody a dokonalého Raffaela.''<ref>Největší malíři, Život inspirace a dílo, str.30</ref>


=== Řím 1806–1820 ===
=== Řím 1806–1820 ===
Když přijel do [[Řím]]a, byl naprosto uchvácen italskými malíři, zejména [[Raffael]]em, [[Tizian]]em a [[Pompeje|pompejskými]] freskami. Kromě portrétů a mytologických výjevů maloval také krajiny, pohledy na Villu Medici a Villu Albani v [[Claude Lorrain|lorrainovském]] duchu. S úzkostlivou pečlivostí kreslil prosté kubické tvary architektur. Vyznává se také ze svého nadšení pro [[Raffael]]a: "Jak mě oklamali," zvolal, když poznal, že Raffael nekopíroval pouze antiku, ale také systematicky studoval živou přírodu. Začal se také zajímat o [[Orient]], který díky Napoleonovým [[Egypt|egyptským]] výpravám začal tehdy budit v Evropě pozornost. Ingres namaloval také dva obrazy pro císařův palác na římském [[Quirinal]]u. V roce [[1810]] skončí stanovená doba pobytu v Římě, ale Ingres se rozhodl nadále zde zůstat. Na jaře [[1814]] navštěvuje královnu [[Caroline Bonaparte|Caroline Muratovou]] v [[Neapol]]i. Tato královna si u Ingrese objedná tři drobné obrazy, mezi nimiž je i dnes již slavné dílo [[''Velká odaliska'']]. Ingresovi v [[Řím]]ě platí především císařovi velvyslanci a malíř za své obrazy dostával vcelku slušný plat. Pařížský [[Salon des artistes français|Salon]] se však vůči jeho umění stavěl odmítavě a označoval jeho obrazy střídavě jako ''primitivní'' či ''čínské''. Poslední zásilka do Paříže, ''Jupiter a Thetis'', byla přijata velmi negativně. Avšak právě v této době tvořil svá mistrovská díla jako ''Podobizna Paní de Sennones'' nebo ''[[Velká odaliska]]'', která byla v roce [[1819]] pařížskou kritikou odmítnuta. Také ''Roger a Angelica'', téma z nordické severské mytologie, bylo přijato ledově. Tento obraz obdivoval v pařížském Salonu roku [[1824]] [[Eugéne Delacroix]]. Nově přibyly Ingresovi finanční starosti, jelikož pád Napoleona I. u [[Bitva u Waterloo|Waterloo]] jej připravil o valnou část jeho zákazníků. Aby se uživil, zaměřil se z velké části na portrétování. V té době začíná Ingres pomýšlet na manželství, poté, co ukončil předčasně vztah s Julií Forestierovou. V roce [[1812]] se rozhodl oženit se s mladou a atraktivní Laurou Zoegovou, dcerou dánského archeologa. Z neznámých důvodů však nakonec ze svatby sešlo. V roce [[1814]] se však oženil s Madeleine Chapellovou, která ho provázela životem až do své smrti v roce [[1849]]. Poté, co mu jeho přítel, sochař Lorenzo Bartollini, nabídl bohatou klientelu, odjel spolu s Madeleine do [[Florencie]].
Když přijel do [[Řím]]a, usadil se ve vile Medici, která byla sídlem Francouzské akademie. Byl naprosto uchvácen italskými malíři, zejména [[Raffael]]em, [[Tizian]]em a [[Pompeje|pompejskými]] freskami. Kromě portrétů a mytologických výjevů maloval také krajiny, pohledy na Villu Medici a [[Villa Albani|Villu Albani]] v [[Claude Lorrain|lorrainovském]] duchu. S úzkostlivou pečlivostí kreslil prosté kubické tvary architektur. Vyznává se také ze svého nadšení pro [[Raffael]]a: "Jak mě oklamali," zvolal, když poznal, že Raffael nekopíroval pouze antiku, ale také systematicky studoval živou přírodu. Začal se také zajímat o [[Orient]], který díky Napoleonovým [[egypt]]ským výpravám začal tehdy budit v Evropě pozornost. Ingres namaloval také dva obrazy pro císařův palác na římském [[Quirinal]]u. V roce [[1810]] skončí stanovená doba pobytu v Římě, ale Ingres se rozhodl nadále zde zůstat. Na jaře [[1814]] navštěvuje královnu [[Caroline Bonaparte|Caroline Muratovou]] v [[Neapol]]i. Tato královna si u Ingrese objedná tři drobné obrazy, mezi nimiž je i dnes již slavné dílo ''[[Velká odaliska]]''. Ingresovi v [[Řím]]ě platí především císařovi velvyslanci a malíř za své obrazy dostával vcelku slušný plat. Pařížský [[Salon des artistes français|Salon]] se však vůči jeho umění stavěl odmítavě a označoval jeho obrazy střídavě jako ''primitivní'' či ''čínské''. Poslední zásilka do Paříže, ''Jupiter a Thetis'', byla přijata velmi negativně.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Chatelet
| jméno = Albert
| příjmení2 = Groslier
| jméno2 = Bernard Philippe
| spoluautoři = a kol.
| titul = Světové dějiny umění
| vydání =
| vydavatel = Ottovo nakladatelství s.r.o.
| místo = Praha
| rok vydání = 204
| počet stran =
| strany = 461–462
| isbn = 80-7181-936-0
}}</ref> Avšak právě v této době tvořil svá mistrovská díla jako ''Podobizna Paní de Sennones'' nebo ''[[Velká odaliska]]'', která byla v roce [[1819]] pařížskou kritikou odmítnuta. Také ''Roger a Angelica'', téma z nordické severské mytologie, bylo přijato ledově. Tento obraz obdivoval v pařížském Salonu roku [[1824]] [[Eugéne Delacroix]]. Nově přibyly Ingresovi finanční starosti, jelikož pád Napoleona I. u [[Bitva u Waterloo|Waterloo]] jej připravil o valnou část jeho zákazníků. Aby se uživil, zaměřil se z velké části na portrétování. V té době začíná Ingres pomýšlet na manželství, poté, co ukončil předčasně vztah s Julií Forestierovou. V roce [[1814]] se oženil s Madeleine Chapellovou, která ho provázela životem až do své smrti v roce [[1849]]. Namaloval asi deset jejích portrétů. <ref name=":0" /> Poté, co mu jeho přítel, sochař [[Lorenzo Bartolini|Lorenzo Bartollini]], nabídl bohatou klientelu, odjel spolu s Madeleine do [[Florencie]].


=== Florencie 1820–1824 ===
=== Florencie 1820–1824 ===
Zde kopíroval Tizianovu ''Venuši z Urbina'' a maloval portréty manželů Leblancových. Ale především se soustředil na velké dílo, jímž chtěl dobýt [[Paříž]]. Tímto byla oltářní malba pro kostel v [[Montauban]]u ''Slib Ludvíka XIII''. Ingres obraz namaloval jako poctu [[Raffael]]ovi a očekával, že obraz přijme francouzská vláda s nadšením. Nezklamal se. Oficiální kruhy, které svalovaly odpovědnost za všechny zlořády v zemi na [[romantismus|romantiky]], přijaly obraz s nadšením a na [[Salon des artistes français|Salonu]] roku [[1825]] mu [[Karel X.]] předal zlatou medaili.
Zde kopíroval Tizianovu ''Venuši z Urbina'' a maloval portréty manželů Leblancových.<ref name=":1" /> Ale především se soustředil na velké dílo, jímž chtěl dobýt [[Paříž]]. Tímto byla oltářní malba pro kostel v [[Montauban]]u ''Slib Ludvíka XIII''. Ingres obraz namaloval jako poctu [[Raffael]]ovi a očekával, že obraz přijme francouzská vláda s nadšením. Nezklamal se. Oficiální kruhy, které svalovaly odpovědnost za všechny zlořády v zemi na [[romantismus|romantiky]], přijaly obraz s nadšením a na [[Salon des artistes français|Salonu]] roku [[1825]] mu [[Karel X.]] předal zlatou medaili. V červnu téhož roku byl zvolen do [[Institut de France|Francouzského institutu]]. <ref name=":0" /><ref name=":1" />


=== Paříž 1824–1834 ===
=== Paříž 1824–1834 ===
Obraz sklidil po jeho návratu do Paříže veliký ohlas a tvořil silný protiklad k malbě ''Vraždění na Chiu'' [[Eugéne Delacroix|Eugéna Delacroixe]], což vyvolalo nesmiřitelnou roztržku mezi oběma umělci. V roce [[1827]] namaloval obraz ''Apoteoza Homéra'', v němž vytvořil mistrovské kreslířské dílo. V roce [[1828]] byl jmenován profesorem kresby na [[École des Beaux Arts]] a roku [[1832]] byl nominován na funkci jejího viceprezidenta.<ref>Jordi Vigué – Mistři světového malířství, čs. vydání Praha 2005, str. 279</ref> Za [[Červencová revoluce|červencové revoluce]] roku [[1830]] hlídal spolu s malířem [[Horace Vernet|Horacem Vernetem]] sbírky egyptského umění v Louvru. Na Salonu roku [[1832]] vystavil svůj portrét Louise-Francoise Bertina, který sklidil velký ohlas. Byl zvyklý na slávu a těžce nesl odmítnutí svého obrazu ''Mučení sv. Synforia'', obrazu, na kterém pracoval více než deset let, na Salonu roku [[1834]]. Hluboce roztrpčen se rozhodl odjet v prosinci [[1835]] zpět do Říma, kde nahradil ve funkci ředitele [[Académie de France]][[Horace Vernet]]a. V Římě se setkal s muzikanty [[Charles Gounod|Charlesem Gounodem]] a [[Ferenc Liszt|Ferencem Lisztem]]. Měl velkou hudební knihovnu, mj. [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartova]] a [[Josef Hayhn|Haydnova]] tria a kvarteta, [[Beethoven]]ovy [[symfonie]].<ref>Dagmar Hníková-Malá, Jean-Auguste-Dominique Ingres, Praha 1963, str.60</ref>
Obraz sklidil po jeho návratu do Paříže veliký ohlas a tvořil silný protiklad k malbě ''Vraždění na Chiu'' [[Eugéne Delacroix|Eugéna Delacroixe]], což vyvolalo nesmiřitelnou roztržku mezi oběma umělci. V roce [[1827]] namaloval na objednávku vládní komise monumentální obraz ''Apoteoza Homéra'', v němž vytvořil mistrovské kreslířské dílo. V roce [[1828]] byl jmenován profesorem kresby na [[École des Beaux Arts]] a roku [[1832]] byl nominován na funkci jejího viceprezidenta.<ref>Jordi Vigué – Mistři světového malířství, čs. vydání Praha 2005, str. 279</ref> Za [[Červencová revoluce|červencové revoluce]] roku [[1830]] hlídal spolu s malířem [[Horace Vernet|Horacem Vernetem]] sbírky egyptského umění v Louvru. Na Salonu roku [[1832]] vystavil svůj portrét Louise-Francoise Bertina, který sklidil velký ohlas. Byl zvyklý na slávu a těžce nesl odmítnutí svého obrazu ''Mučení sv. Synforia'', obrazu, na kterém pracoval více než deset let, na Salonu roku [[1834]].<ref name=":1" />


=== Řím 1835–1841 ===
=== Řím 1835–1841 ===
Hluboce roztrpčen se rozhodl odjet v prosinci [[1835]] zpět do Říma, kde nahradil ve funkci ředitele Francouzské akademie [[Horace Vernet]]a. V Římě se setkal s muzikanty [[Charles Gounod|Charlesem Gounodem]] a [[Ferenc Liszt|Ferencem Lisztem]].<ref name=":1" /> Měl velkou hudební knihovnu, mj. [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartova]] a [[Josef Hayhn|Haydnova]] tria a kvarteta, [[Ludwig van Beethoven|Beethovenovy]] . <ref>Dagmar Hníková-Malá, Jean-Auguste-Dominique Ingres, Praha 1963, str.60</ref>
Roku [[1837]] byl poklid na Akademii narušen epidemií [[Cholera|cholery]]. Jeho přítel [[Sigalon]], který namaloval obrovskou kopii [[Michelangelo]]va ''Posledního soudu'', po třech dnech zemřel.<ref>Největší malíři, Život,inspirace a dílo str. 5 – Sigalon byl Guérinovým žákem a Ingresovým přítelem. Ingres se mu obdivoval a jeho smrt jej velmi zdrtila</ref> Ale cholera se rychle přehnala a na Akademii opět zavládl klid. V tomto období příliš prací nenamaloval a pařížský Salon se k němu opět stavěl dosti nepřátelsky. Až ke konci tohoto období namaloval veliký obraz z antické historie ''Antiochus a Stratoniké''. V Paříži bylo toto dílo přijato s bouřlivým úspěchem a on sám se přes Florencii vrátil zpět do vlasti.

Roku [[1837]] byl poklid na Akademii narušen epidemií [[Cholera|cholery]]. Jeho přítel [[Sigalon]], který namaloval obrovskou kopii [[Michelangelo]]va ''Posledního soudu'', po třech dnech zemřel.<ref>Největší malíři, Život,inspirace a dílo str. 5 – Sigalon byl Guérinovým žákem a Ingresovým přítelem. Ingres se mu obdivoval a jeho smrt jej velmi zdrtila</ref> V tomto období příliš prací nenamaloval a pařížský Salon se k němu opět stavěl dosti nepřátelsky. Až ke konci tohoto období namaloval ''Odalisku s otrokyní'' a veliký obraz z antické historie ''Antiochus a Stratoniké''. V Paříži bylo toto dílo přijato s bouřlivým úspěchem a on sám se přes Florencii vrátil zpět do vlasti.


=== Paříž 1841–1867 ===
=== Paříž 1841–1867 ===
[[Soubor:Ingres, The source.jpg|thumb|upright|left|''Pramen'', 1856]]
[[Soubor:Jean Auguste Dominique Ingres - The Spring - Google Art Project 2.jpg|náhled|upright|vlevo|''[[Pramen (obraz)|Pramen]]'', 1856]]
Jeho návrat se stal triumfálním úspěchem. [[Hector Berlioz]] uspořádal na jeho počest hudební koncert s půltisícovkou hostů. Přijímal objednávky na četné portréty, v roce [[1847]] zahájil práci pro vévodu z Luynes v zámku Danpierre ''Zlatý věk''. Přes 500 kreseb, které jako přípravné studie k této fresce zanechal, překypují lehkostí, uvolněností a svěžestí. V roce [[1848]] také dokončil obraz ''[[Venuše Anadyoméné]]''. Začátek roku [[1849]] byl tragický, jeho žena Madeleine zemřela na gangrénu nohy. On sám byl zoufalý, ale v roce [[1851]] byl zvolen rektorem Akademie. [[Achille Réveil]] a [[Albert Magimel]] vydali album jeho kreseb z let [[1800]]–[[1850]]. Roku [[1852]] se oženil s Delphine Ramelovou (1808–1887), která plnila ty úlohy, jež dříve plnila Madeleine. Namaloval obraz ''Napoleonova apoteóza'' v sále Císaře v pařížské radnici. V roce [[1855]] byla v Paříži uspořádána světová výstava a on sám tam poslal 69 obrazů. Svůj obdiv vyslovil tehdy dokonce i [[Baudelaire]]. V roce [[1861]] byla uspořádána výstava více než 100 jeho kreseb v pařížském Salonu. V květnu [[1862]] jej [[Napoleon III.]] jmenoval senátorem. Ingresova malířská kariéra začala kopírováním starých mistrů, které tolik ctil. Stejným způsobem byla zakončena: Jeho poslední kresbou, na níž pracoval ještě několik dnů před smrtí, je kopie [[Giotto di Bondone|Giottova]] ''Oplakávání Krista''.<ref>Grimme, Karin H., Jean-Auguste-Dominique Ingres, Taschen, Köln 2006, s. 89, ISBN 978-3-8228-6</ref> Zemřel 14. ledna [[1867]] ve svém pařížském bytě na nachlazení. Je pohřben na pařížském hřbitově [[Pére Lachaise]].
Jeho návrat se stal triumfálním úspěchem. [[Hector Berlioz]] uspořádal na jeho počest hudební koncert s půltisícovkou hostů. Vyučoval opět na Ècole des Beaux-Arts. Přijímal objednávky na četné portréty a v roce [[1847]] zahájil práci pro vévodu z Luynes v zámku [[Dampierre-en-Yvelines|Dampierre]] - nástěnnou malbu ''Zlatý věk''. Přes 500 kreseb, které jako přípravné studie k této fresce zanechal, překypují lehkostí, uvolněností a svěžestí. Začátek roku [[1849]] byl tragický, jeho žena Madeleine zemřela na gangrénu nohy. On sám byl zoufalý a práce na výzdobě zámku nedokončil. V roce [[1851]] byl zvolen rektorem Akademie. [[Achille Réveil]] a [[Albert Magimel]] vydali album jeho kreseb z let [[1800]]–[[1850]]. Roku [[1852]] se oženil s Delphine Ramelovou (1808–1887, která byla téměř o třicet let mladší. Namaloval nástropní obraz ''Napoleonova apoteóza'' v sále Císaře v pařížské radnici, který byl zničen během [[Pařížská komuna (Velká francouzská revoluce)|Pařížské komuny]] v roce 1871. <ref name=":0" /> V roce [[1855]] byla v Paříži uspořádána světová výstava a Ingres tam poslal 69 obrazů, pro které byla vyhrazena jedna místnost. Za své dílo získal zlatou medaili a byl jmenován rytířem [[Řád čestné legie|Čestné legie]]. <ref name=":0" /> Přes pokročilý věk neúnavně pracoval. V roce [[1861]] byla uspořádána výstava více než 100 jeho kreseb v pařížském Salonu. K významným dílům tohoto období patří ''Pramen'' (1856) a ''Turecká lázeň'' (1859-1863) V květnu [[1862]] jej [[Napoleon III.]] jmenoval senátorem. Ingresova malířská kariéra začala kopírováním starých mistrů, které tolik ctil. Stejným způsobem byla zakončena: Jeho poslední kresbou, na níž pracoval ještě několik dnů před smrtí, je kopie [[Giotto di Bondone|Giottova]] ''Oplakávání Krista''.<ref>Grimme, Karin H., Jean-Auguste-Dominique Ingres, Taschen, Köln 2006, s. 89, {{ISBN|978-3-822853-14-6}}</ref> Zemřel 14. ledna [[1867]] ve svém pařížském bytě na nachlazení. Je pohřben na pařížském hřbitově [[Pére Lachaise]].

Většinu svých kreseb a dalších prací i svou rozsáhlou sbírku umění odkázal rodnému městu Montauban, kde jsou vystaveny v muzeu spolu s dílem dalšího slavného rodáka [[Antoine Bourdelle|Antoina Bourdella]]. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hosack Jamesová
| jméno = Karen
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Slavné obrazy
| vydání =
| vydavatel = Euromedia Group
| místo = Praha
| rok vydání = 2019
| počet stran =
| strany = 138–141
| isbn = 978-80-7617-785-7
}}</ref> Ingresova díla jsou zastoupena i v [[Musée du Louvre]] nebo [[Musée Bayonne]], což je odkaz Ingresova přítele [[Léon Bonnat|Léona Bonnata]].

Jeho následovníky lze spatřovat v [[Edgar Degas|Degasovi]], [[Auguste Renoir|Renoirovi]], [[Henri Matisse|Matissovi]] a [[Pablo Picasso|Picassovi]] – jeho odkaz je dnes stále živý.
Jeho následovníky lze spatřovat v [[Edgar Degas|Degasovi]], [[Auguste Renoir|Renoirovi]], [[Henri Matisse|Matissovi]] a [[Pablo Picasso|Picassovi]] – jeho odkaz je dnes stále živý.


== Dílo ==
== Dílo ==
Jeho styl se vyvinul na začátku kariéry a od té doby se příliš nezměnil.<ref>Arikha 1986, str. 5</ref> Všude se setkáme – ať na kresbách nebo na obrazech – s přesností linky, dokonalou kresbou a lokálním koloritem. Ingres jednou prohlásil: ''Kresba – to je poctivost.'' Ani to mu však nezabránilo, aby se neodvážil vytvářet neobvyklá seskupení barev. Ingres vždy pracoval jakoby od samého začátku, ke všem svým obrazům vytvářel třeba i několik desítek, ba stovek studií. Zkoumal,jaké gesto nebo pohyb je pro jeho obraz nejvěrohodnější a nejpůsobivější. Jak má být vytočen bok, zdvižena paže, rozevřeny prsty, takové problémy ho neustále zaměstnávaly, a často je řešil na jediném listu. Jen jeho portrétních kreseb je na 450. Kresby mu sloužily většinou jako přípravné studie k obrazům, ale některé představují svébytná mistrovská díla.<ref>Bohumír Mráz, Ingres – kresby str. 17</ref> Taková díla namaloval např. v [[Řím]]ě, ale některá vytvořil i v [[Paříž]]i, jako např. obraz ''Velká rodinná podobizna Gatteauxových''. Většinu svých kreseb odkázal [[Musée du Montauban]], ale větší kolekce jeho děl jsou i v [[Musée du Louvre]] nebo [[Musée Bayonne]], což je odkaz Ingresova přítele [[Léon Bonnat|Léona Bonnata]]. Většina těchto kreseb byla pořízena [[grafit]]ovou tužkou, což byla technika vynalezená Contém a rozšířená [[Jacques-Louis David|Davidem]]. Zvláště produktivní období měl Ingres mezi roky [[1808]]–[[1820]]. Tehdy nakreslil mnoho portrétních kreseb Angličanů a Rakušanů, kteří za ním přijížděli do Říma a bylo jim obzvláštní ctí sedět modelem známému umělci.
Jeho styl se vyvinul na začátku kariéry a od té doby se příliš nezměnil.<ref>Arikha 1986, str. 5</ref> Všude se setkáme – ať na kresbách nebo na obrazech – s přesností linky, dokonalou kresbou a lokálním koloritem. Ingres jednou prohlásil: ''Kresba – to je poctivost.'' Ani to mu však nezabránilo, aby se neodvážil vytvářet neobvyklá seskupení barev. Ingres vždy pracoval jakoby od samého začátku, ke všem svým obrazům vytvářel třeba i několik desítek, ba stovek studií. Zkoumal,jaké gesto nebo pohyb je pro jeho obraz nejvěrohodnější a nejpůsobivější. Jak má být vytočen bok, zdvižena paže, rozevřeny prsty, takové problémy ho neustále zaměstnávaly, a často je řešil na jediném listu. Jen jeho portrétních kreseb je na 450. Kresby mu sloužily většinou jako přípravné studie k obrazům, ale některé představují svébytná mistrovská díla.<ref>Bohumír Mráz, Ingres – kresby str. 17</ref> Taková díla namaloval např. v [[Řím]]ě, ale některá vytvořil i v [[Paříž]]i, jako např. obraz ''Velká rodinná podobizna Gatteauxových''. Většina těchto kreseb byla pořízena [[grafit]]ovou tužkou, což byla technika vynalezená Contém a rozšířená [[Jacques-Louis David|Davidem]]. Zvláště produktivní období měl Ingres mezi roky [[1808]]–[[1820]] ( např. ''Paganini'' 1819). Tehdy nakreslil mnoho portrétních kreseb Angličanů a Rakušanů, kteří za ním přijížděli do Říma a bylo jim obzvláštní ctí sedět modelem známému umělci.

Co se týče jeho maleb, zabýval se především mytologickými, historickými a náboženskými náměty. Maloval i akty, protože v nahém ženském těle spatřoval ideál krásy. Připomínaly antické sochy dokonale hladkým povrchem malby, plnými a smyslnými formami těl a zabarvením pleti (''Velká odaliska'' 1814, ''Pramen'' 1856 nebo ''Turecké lázně'' 1862). Před anatomickou přesností dával přednost estetickému dojmu. Největší počet jeho pláten však tvoří [[portrét]]y, které maloval často z finančních důvodů i proti své vůli. Mistrovsky uměl vyjádřit charakter modelu pomocí suverénní kresby a kombinací barev (''Paní Rivierová'' 1805, ''Paní de Sennones'' 1814-1816, ''Louis-François Bertine'' 1832 nebo ''Paní Mottessierová'' 1856).


Co se týče jeho maleb, zabýval se především mytologickými, historickými a náboženskými náměty. Maloval i akty, protože v nahém ženském těle spatřoval ideál krásy. Největší počet jeho pláten však tvoří [[portrét]]y. V raném období vycházel především z řecké [[Starověk|antiky]] a [[Tizian]]a, později se inspiroval především Raffaelem. Byl vášnivým sběratelem řeckých váz a [[Socha|soch]].
V raném období vycházel především z řecké [[Starověk|antiky]] a [[Tizian]]a, později se inspiroval především Raffaelem. Byl vášnivým sběratelem řeckých váz a [[Socha|soch]]. U jeho kreseb je zřejmé, že dával přednost bezpečnému poznání přírody před fantazií a improvizacemi, jakými zase přímo oplýval Ingresův rival z [[Paříž]]e [[Eugéne Delacroix]].
U jeho kreseb je zřejmé, že dával přednost bezpečnému poznání přírody před fantazií a improvizacemi, jakými zase přímo oplýval Ingresův rival z [[Paříž]]e [[Eugéne Delacroix]].


== Odkaz ==
== Odkaz ==
Měl mnoho žáků, kteří jej obdivovali. Jedním z nejlepších byl [[Théodore Chassériau]]. Dalšími byli např. [[Hippolyte Flandrin]] či [[Eugene-Amaury Duval]]. Mezi prvními moderními malíři, kteří rozvinuli jeho odkaz, byli [[Edgar Degas]] a [[Georges Seurat]]. Z umělecké avantgardy [[20. století]] si ho vážili především [[Matisse]], [[Pablo Picasso|Picasso]] a [[Léger]]{{Doplňte zdroj}}. Ingresův smysl pro stavebnost a kvalitu plastičnosti ovlivnil [[Kubizmus|kubisty]], jeho mystická symbolika zase surrealisty. Americký malíř [[Barnett Newman]] napsal: ''Ten chlap byl abstraktní malíř''. Kline a Kooning si ho též vysoce cenili pro abstrakci barev a tvarů. Jeho odkaz dnes zůstává stále otevřen.
Měl mnoho žáků, kteří jej obdivovali. Jedním z nejlepších byl [[Théodore Chassériau]]. Dalšími byli např. [[Hippolyte Flandrin]] či [[Eugene-Amaury Duval]]. Mezi prvními moderními malíři, kteří rozvinuli jeho odkaz, byli [[Edgar Degas]] a [[Georges Seurat]]. Z umělecké avantgardy [[20. století]] si ho vážili především [[Matisse]], [[Pablo Picasso|Picasso]] a [[Fernand Léger]]{{Doplňte zdroj}}. Ingresův smysl pro stavebnost a kvalitu plastičnosti ovlivnil [[Kubizmus|kubisty]], jeho mystická symbolika zase surrealisty. Americký malíř [[Barnett Newman]] napsal: ''Ten chlap byl abstraktní malíř''. Kline a Kooning si ho též vysoce cenili pro abstrakci barev a tvarů. Jeho odkaz dnes zůstává stále otevřen.


== Žáci ==
=== Žáci ===
Měl několik žáků. Patřili k nim:
Měl několik žáků. Patřili k nim:
* [[Marie Bracquemondová]]
* [[Marie Bracquemondová]]
Řádek 75: Řádek 135:


Jako pedagog byl neobyčejně pevné mysli. Jeho žáci ho ale zbožňovali, neboť jim umožnil jistou míru volnosti. Sám ovšem dával svým žákům za příklad Raffaela, a jeho fresky ve Stanzích.
Jako pedagog byl neobyčejně pevné mysli. Jeho žáci ho ale zbožňovali, neboť jim umožnil jistou míru volnosti. Sám ovšem dával svým žákům za příklad Raffaela, a jeho fresky ve Stanzích.
[[Soubor:Jean Auguste Dominique Ingres 005.jpg|thumb|190px|''Velká odaliska]]
[[Soubor:Jean Auguste Dominique Ingres 005.jpg|náhled|190px|''Velká odaliska'' (1814)|alt=]]
[[Soubor:Ingres valpincon.jpg|thumb|190px|''Odaliska z Valpinconu'' (1808)]]
[[Soubor:Jean-Auguste-Dominique Ingres - La Baigneuse Valpinçon.jpg|náhled|190px|''Žena po koupeli, Valpinçon'' (1808)|alt=]]

== Ingres ve světových muzeích ==
== Ingres ve světových muzeích ==

=== Francie ===
=== Francie ===
* '''Aix en Provence''':''Musée Granet''
* '''Aix en Provence''': ''Musée Granet''
* '''Angers''':''Musée des Beaux Arts''
* '''Angers''': ''Musée des Beaux Arts''
* '''Bayonne''':''Musée Bonnat''
* '''Bayonne''': ''Musée Bonnat''
* '''Chantilly''':''Musée Condé''
* '''Chantilly''': ''Musée Condé''
* '''Lyon''':''Musée des Beaux Arts''
* '''Lyon''': ''Musée des Beaux Arts''
* '''Montauban''':''Musée Ingres''
* '''Montauban''': ''Musée Ingres''
* '''Montpellier''':''Musée Fabre''
* '''Montpellier''': ''Musée Fabre''
* '''Nantes''':''Musée des Beaux Arts''
* '''Nantes''': ''Musée des Beaux Arts''
* '''Paříž''':''Louvre,Museum Orsay,Musée Carnevalet,École des Beaux Arts,Musée de La comedie francaise''
* '''Paříž''': ''Louvre,Museum Orsay,Musée Carnevalet,École des Beaux Arts,Musée de La comedie francaise''
* '''Pau''':''Musée des Beaux Arts''
* '''Pau''': ''Musée des Beaux Arts''
* '''Versailles''':''Musée national du Chateau''
* '''Versailles''': ''Musée national du Chateau''


=== Itálie ===
=== Itálie ===
Řádek 115: Řádek 177:


== Díla ==
== Díla ==
* Antiochus s vyslanci Scipionovými ([[1800]]) ,plátno je zničeno
* Antiochus s vyslanci Scipionovými ([[1800]]), plátno je zničeno
* Studie torza nahého muže ([[1801]])
* Studie torza nahého muže ([[1801]])
* Agamemmnon s vyslanci u Achilla ([[1801]])
* Agamemmnon s vyslanci u Achilla ([[1801]])
* Bonaparte jako první konzul ([[1804]])
* Autoportrét ([[1804]])
* Autoportrét ([[1804]])
* Paní Riviérová ([[1805]])
* Paní Riviėre ([[1805]])
* Slečna Riviérová ([[1805]])
* Slečna Caroline Riviėre ([[1805]])
* Paní Aymonová,neboli Krásná Zélie ([[1807]])
* Paní Aymonová, neboli Krásná Zélie ([[1807]])
* Paní Antonia Duvaucey de Nittis ([[1807]])
* Oidipus a Sfinx ([[1808]])
* Oidipus a Sfinx ([[1808]])
* Portrét Jacquese Marquet de Montbreton dr Norvins ([[1811]])
* Jupiter a Thetis ([[1811]])
* Jupiter a Thetis ([[1811]])
* Vergilius předčítá Augustovi Aeneidu ([[1812]])
* Vergilius předčítá Augustovi Aeneidu ([[1812]])
* Paní de Sennones ([[1814]]–[[1816]])
* Paní de Sennones ([[1814]]–[[1816]])
* [[Velká odaliska]] ([[1814]])
* [[Velká odaliska]] ([[1814]])
* Královna Caroline Murat ([[1814]]
* Don Pedro líbá meč z Toleda ([[1819]])
* Don Pedro líbá meč z Toleda ([[1819]])
* Smrt Leonarda da Vinciho ([[1819]])
* Smrt Leonarda da Vinciho ([[1819]])
Řádek 132: Řádek 198:
* Homérova apoteóza ([[1827]])
* Homérova apoteóza ([[1827]])
* Malá lázeň ([[1828]])
* Malá lázeň ([[1828]])
* Odaliska s otrokyní([[1839]])
* Odaliska s otrokyní ([[1839]])
* Cherubini a Múza lyrického básnictví ([[1842]])
* Madona s hostií([[1843]])
* Madona s hostií ([[1843]])
* Venuše Anadyoméné ([[1848]])
* Venuše Anadyoméné ([[1848]])
* Madame Moitessierová ([[1856]])
* Madame Moitessierová ([[1856]])
* Moliére a Ludvík XIV. ([[1858]])
* Moliére a Ludvík XIV. ([[1858]])
* Pramen ([[1859]])
* [[Pramen (obraz)|Pramen]] ([[1859]])
* Turecká lázeň ([[1862]])
* Turecká lázeň ([[1862]])
* Zlatý věk ([[1862]])

== Literatura ==
* Alain:Ingres,ou le dessin contre la couleur.Paříž b.d. (1949)
* Alazard,Jean:Ingres et l'Ingrisme.Paříž (1950)
* Alexandre,Arsène:Jean-Dominique Ingres,master of pure draughtmanship.Londýn (1905)
* Amaury-Duval:L'Atelier d'Ingres (1878)
* Cassou,Jean:Ingres.Brusel 1947
* Delaborde,Henri.Ingres,sa vie,ses travaux,sa doctrine,d´après les notes manuscrites et les lettres du maître.Paříž (1870)
* Elgar,Frank:Ingres.Paříž (1951)
* George,Waldemar:Dessins d'Ingres.Paříž (1967)
* Hníková-Malá,Dagmar:Jean Auguste Dominique Ingres.Praha (1963)
* Hourticq,Louis.Ingres,l´œuvre du maître.Paříž (1928)
* Ingres e Firenze.Florencie (1968)
* Ingres.Zeichnungen aus dem Ingres-Museum in Montauban.Brémy (1961,katalog výstavy)
* Labrouche,Pierre:Les dessins de Ingres.Paříž (1950)
* Lapauze,Henri:Ingres,sa vie et son œuvre.Paříž (1911)
* Magimel,Albert:Œuvres de J.A.Ingres,gravées au trait sur acier par A.Réveil 1800–1850.Paříž (1851)
* Millier,Arthur:The drawings of Ingres.Los Angeles-Londýn (1955)
* Momméja,Jules:Ingres.Paříž (1904)
* Naef,Hans:Rome vue par Ingres.Lausanne (1960)
* Pach,Walter:Ingres.New York (1973)
* Roger-Marx,Claude:Ingres.Lausanne (1949)
* Rosenblum,Robert:Jean-Auguste-Dominique Ingres.New York (1967)
* Sheffer,Karl:Ingres.Bern (1949)
* Schlenoff,Norman:Ingres cahiers littéraires inédits.Paříž (1956)
* Ternois,Daniel-Lacambre ,Jean:Ingres et son temps.Paříž (1967)
* Wildenstein,Georges:Ingres.Londýn (1954)


== Bibliografie ==
== Bibliografie ==
* Arikha, Avigdor. ''J.A.D. Ingres: Fifty Life Drawings from the Musée Ingres at Montauban''. Houston: The Museum of Fine Arts, 1986. ISBN 0-89090-036-1
* Arikha, Avigdor. ''J.A.D. Ingres: Fifty Life Drawings from the Musée Ingres at Montauban''. Houston: The Museum of Fine Arts, 1986. {{ISBN|0-89090-036-1}}
* Barousse, Pierre. ''The drawings of Ingres or the poetry in his work''. In ''Ingres: Drawings from the Musee Ingres at Montauban and other collections'' (catalogue), Arts Council of Great Britain, 1979. ISBN 0-7287-0204-5
* Barousse, Pierre. ''The drawings of Ingres or the poetry in his work''. In ''Ingres: Drawings from the Musee Ingres at Montauban and other collections'' (catalogue), Arts Council of Great Britain, 1979. {{ISBN|0-7287-0204-5}}
* Benjamin, Robert. [http://books.google.com/books?id=tYREo2Ie6HgC&pg=PA1&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR#PPA93,M1 ''Ingres chez Les Fauves'']. In Siegfried, S. L., & Rifkin, A. ''Fingering Ingres''. Oxford: Blackwell, 2001. ISBN 0-631-22526-9
* Benjamin, Robert. [http://books.google.com/books?id=tYREo2Ie6HgC&pg=PA1&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR#PPA93,M1 ''Ingres chez Les Fauves'']. In Siegfried, S. L., & Rifkin, A. ''Fingering Ingres''. Oxford: Blackwell, 2001. {{ISBN|0-631-22526-9}}
* Boswell, John & Strickland, Carol. [http://books.google.com/books?id=WEpc5tPgCU8C&pg=PA70&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR#PPA70,M1 ''The annotated Mona Lisa: a crash course in art history from prehistoric to post-modern'']. Andrews McMeel Publishing, 1992. ISBN 0-8362-8005-9
* Boswell, John & Strickland, Carol. [http://books.google.com/books?id=WEpc5tPgCU8C&pg=PA70&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR#PPA70,M1 ''The annotated Mona Lisa: a crash course in art history from prehistoric to post-modern'']. Andrews McMeel Publishing, 1992. {{ISBN|0-8362-8005-9}}
* Clay, Jean. ''Romanticism''. New York: Vendome, 1981. ISBN 0-86565-012-8
* Clay, Jean. ''Romanticism''. New York: Vendome, 1981. {{ISBN|0-86565-012-8}}
* Coli, Jorge. [http://books.google.com/books?id=8h5d6V2QD0YC&pg=RA1-PA275&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR ''Pintura sem Palavras, ou Os paradoxos de Ingres'']. In Novaes, Adauto et al. ''Artepensamento''. Editora Companhia das Letras, 1994. ISBN 85-7164-417-9
* Coli, Jorge. [http://books.google.com/books?id=8h5d6V2QD0YC&pg=RA1-PA275&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR ''Pintura sem Palavras, ou Os paradoxos de Ingres'']. In Novaes, Adauto et al. ''Artepensamento''. Editora Companhia das Letras, 1994. {{ISBN|85-7164-417-9}}
* Cohn, Marjorie B.; Siegfried, Susan L. ''Works by J.-A.-D. Ingres in the collection of the Fogg Art Museum''. Cambridge: Fogg Art Museum, 1980.
* Cohn, Marjorie B.; Siegfried, Susan L. ''Works by J.-A.-D. Ingres in the collection of the Fogg Art Museum''. Cambridge: Fogg Art Museum, 1980.
* Condon, Patricia, et al. ''In Pursuit of Perfection: The Art of J.-A.-D. Ingres''. Louisville: The J. B. Speed Art Museum, 1983. ISBN 0-9612276-0-5
* Condon, Patricia, et al. ''In Pursuit of Perfection: The Art of J.-A.-D. Ingres''. Louisville: The J. B. Speed Art Museum, 1983. {{ISBN|0-9612276-0-5}}
* Delaborde, Henri. ''Ingres, sa vie et ses travaux'', 1870.
* Delaborde, Henri. ''Ingres, sa vie et ses travaux'', 1870.
* Encyclopædia Britannica Online. [http://www.britannica.com/EBchecked/topic/288120/J-A-D-Ingres ''J.-A.-D. Ingres'']. 24 May. 2009
* Encyclopædia Britannica Online. [http://www.britannica.com/EBchecked/topic/288120/J-A-D-Ingres ''J.-A.-D. Ingres'']. 24 May. 2009
* Gowing, Lawrence. ''Paintings in the Louvre'' New York: Stewart, Tabori & Chang, 1987. ISBN 1-55670-007-5
* Gowing, Lawrence. ''Paintings in the Louvre'' New York: Stewart, Tabori & Chang, 1987. {{ISBN|1-55670-007-5}}
* Guégan, Stéphane; Pomaréde, Vincent & Prat, Louis-Antoine. ''Théodore Chassériau, 1819–1856: the unknown romantic.'' New Haven and London: Yale University Press, 2002. ISBN 1-58839-067-5
* Guégan, Stéphane; Pomaréde, Vincent & Prat, Louis-Antoine. ''Théodore Chassériau, 1819–1856: the unknown romantic.'' New Haven and London: Yale University Press, 2002. {{ISBN|1-58839-067-5}}
* Mongan, Agnes; Naef, Dr. Hans (1967). ''Ingres Centennial Exhibition 1867–1967: Drawings, Watercolors, and Oil Sketches from American Collections''. Greenwich: New York Graphic Society.
* Mongan, Agnes; Naef, Dr. Hans (1967). ''Ingres Centennial Exhibition 1867–1967: Drawings, Watercolors, and Oil Sketches from American Collections''. Greenwich: New York Graphic Society.
* Parker, Robert Allerton. ''Ingres: The Apostle of Draughtsmanship"''. International Studio 83 (March 1926): pp 24–32.
* Parker, Robert Allerton. ''Ingres: The Apostle of Draughtsmanship"''. International Studio 83 (March 1926): pp 24–32.
* Prat, Louis-Antoine. ''Ingres''. Milan: 5 Continents, 2004. ISBN 88-7439-099-8
* Prat, Louis-Antoine. ''Ingres''. Milan: 5 Continents, 2004. {{ISBN|88-7439-099-8}}
* Ribeiro, Aileen. ''Ingres in Fashion: Representations of Dress and Appearance in Ingres's Images of Women''. New Haven and London: Yale University Press, 1999. ISBN 0-300-07927-3
* Ribeiro, Aileen. ''Ingres in Fashion: Representations of Dress and Appearance in Ingres's Images of Women''. New Haven and London: Yale University Press, 1999. {{ISBN|0-300-07927-3}}
* Rifkin, Adrian. [http://books.google.com/books?id=Wq2-9QimPbkC&printsec=frontcover&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR#PPA8,M1 ''Ingres then, and now'']. Routledge, 2000. ISBN 0-415-06698-0
* Rifkin, Adrian. [http://books.google.com/books?id=Wq2-9QimPbkC&printsec=frontcover&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR#PPA8,M1 ''Ingres then, and now'']. Routledge, 2000. {{ISBN|0-415-06698-0}}
* Shelton, Andrew Carrington. [http://books.google.com/books?id=veSn-tSofF0C&pg=PA1&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR#PPA2,M1 ''Ingres and his critics'']. Cambridge University Press, 2005. ISBN 0-521-84243-3
* Shelton, Andrew Carrington. [http://books.google.com/books?id=veSn-tSofF0C&pg=PA1&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR#PPA2,M1 ''Ingres and his critics'']. Cambridge University Press, 2005. {{ISBN|0-521-84243-3}}
* Schneider, Pierre. ''Through the Louvre with Barnett Newman''. ARTnews (June 1969): pp 34–72.
* Schneider, Pierre. ''Through the Louvre with Barnett Newman''. ARTnews (June 1969): pp 34–72.
* Schwartz, Sanford. ''Ingres vs. Ingres''. The New York Review of Books 53:12 (2005): pp 4–6.
* Schwartz, Sanford. ''Ingres vs. Ingres''. The New York Review of Books 53:12 (2005): pp 4–6.
* Siegfried, S. L., & Rifkin, A. [http://books.google.com/books?id=tYREo2Ie6HgC&pg=PA1&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR#PPP7,M1 ''Fingering Ingres'']. Oxford: Blackwell, 2001. ISBN 0-631-22526-9
* Siegfried, S. L., & Rifkin, A. [http://books.google.com/books?id=tYREo2Ie6HgC&pg=PA1&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR#PPP7,M1 ''Fingering Ingres'']. Oxford: Blackwell, 2001. {{ISBN|0-631-22526-9}}
* Tinterow, Gary; Conisbee, Philip, et al. ''Portraits by Ingres: Image of an Epoch''. New York: Harry N. Abrams, Inc. 1999. ISBN 0-300-08653-9
* Tinterow, Gary; Conisbee, Philip, et al. ''Portraits by Ingres: Image of an Epoch''. New York: Harry N. Abrams, Inc. 1999. {{ISBN|0-300-08653-9}}
* Turner, J. ''From Monet to Cézanne: late 19th-century French artists''. Grove Art. New York: St Martin's Press, 2000. ISBN 0-312-22971-2
* Turner, J. ''From Monet to Cézanne: late 19th-century French artists''. Grove Art. New York: St Martin's Press, 2000. {{ISBN|0-312-22971-2}}
* Wedmore, T. [http://books.google.com/books?id=LrwCAAAAIAAJ&pg=PA461&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR#PPA458,M1 ''Ingres'']. The Contemporary Review. London: Alexander Straham Publisher. Vol V. Maio-agosto de 1867
* Wedmore, T. [http://books.google.com/books?id=LrwCAAAAIAAJ&pg=PA461&dq=ingres&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&as_pt=ALLTYPES&hl=pt-BR#PPA458,M1 ''Ingres'']. The Contemporary Review. London: Alexander Straham Publisher. Vol V. Maio-agosto de 1867


== Reference ==
== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />
<references />
=== Literatura ===
== Související články ==
* Alain: Ingres, ou le dessin contre la couleur. Paříž b.d. (1949)
* Alazard, Jean: Ingres et l'Ingrisme. Paříž (1950)
* Alexandre, Arsène: Jean-Dominique Ingres, master of pure draughtmanship. Londýn (1905)
* Amaury-Duval: L'Atelier d'Ingres (1878)
* Cassou,Jean: Ingres. Brusel 1947
* Delaborde, Henri: Ingres, sa vie, ses travaux, sa doctrine, d'après les notes manuscrites et les lettres du maître. Paříž (1870)
* Elgar, Frank: Ingres. Paříž (1951)
* George, Waldemar: Dessins d'Ingres. Paříž (1967)
* Hníková-Malá, Dagmar: Jean Auguste Dominique Ingres. Praha (1963)
* Hourticq, Louis: Ingres, l'œuvre du maître. Paříž (1928)
* Ingres e Firenze. Florencie (1968)
* Ingres. Zeichnungen aus dem Ingres-Museum in Montauban. Brémy (1961, katalog výstavy)
* Labrouche, Pierre: Les dessins de Ingres. Paříž (1950)
* Lapauze, Henri: Ingres, sa vie et son œuvre. Paříž (1911)
* Magimel, Albert: Œuvres de J. A. Ingres, gravées au trait sur acier par A. Réveil 1800–1850. Paříž (1851)
* Millier, Arthur: The drawings of Ingres. Los Angeles-Londýn (1955)
* Momméja, Jules: Ingres. Paříž (1904)
* Naef, Hans: Rome vue par Ingres. Lausanne (1960)
* Pach, Walter: Ingres. New York (1973)
* Roger-Marx, Claude: Ingres. Lausanne (1949)
* Rosenblum, Robert: Jean-Auguste-Dominique Ingres. New York (1967)
* Sheffer, Karl: Ingres. Bern (1949)
* Schlenoff, Norman: Ingres cahiers littéraires inédits. Paříž (1956)
* Ternois, Daniel – Lacambre, Jean: Ingres et son temps. Paříž (1967)
* Wildenstein, Georges: Ingres. Londýn (1954)
=== Související články ===
* [[Historie kompozice obrazů]]
* [[Historie kompozice obrazů]]
* [[Velká odaliska]]
* [[Velká odaliska]]
* [[Venuše Anadyoméné]]
* [[Venuše Anadyoméné]]
* ''[[Ingresovy housle]]'' – surrealistická fotografie Mana Raye


== Externí odkazy ==
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Wikicitáty|osoba=Jean Auguste Dominique Ingres}}
* {{Wikicitáty|osoba=Jean Auguste Dominique Ingres}}
{{commons|Jean Auguste Dominique Ingres}}
* {{Commons|Jean Auguste Dominique Ingres}}
* [http://mini-site.louvre.fr/ingres/flash_fr.html Site de l'exposition Ingres au musée du Louvre]
* [http://mini-site.louvre.fr/ingres/flash_fr.html Site de l'exposition Ingres au musée du Louvre]
* [http://www.artcyclopedia.com/artists/ingres_jean-auguste-dominique.html Dominique Ingres sur Artcyclopedia]
* [http://www.artcyclopedia.com/artists/ingres_jean-auguste-dominique.html Dominique Ingres sur Artcyclopedia]
* [http://www.artble.com/artists/jean_auguste_dominique_ingres Biography, Style and Artworks]
* [http://www.artble.com/artists/jean_auguste_dominique_ingres Biography, Style and Artworks]
* [http://www.thefamousartists.com/dominique-ingres Biography and Selected Works of Dominique Ingres]
* [http://www.thefamousartists.com/dominique-ingres Biography and Selected Works of Dominique Ingres]
* [http://www.jeanaugustedominiqueingres.org/ Jean Auguste Dominique Ingres.org]
* [https://web.archive.org/web/20120117181148/http://www.jeanaugustedominiqueingres.org/ Jean Auguste Dominique Ingres.org]
* [http://www.museumsyndicate.com/artist.php?artist=171 Gallery of Ingres Paintings]
* [http://www.museumsyndicate.com/artist.php?artist=171 Gallery of Ingres Paintings] {{Wayback|url=http://www.museumsyndicate.com/artist.php?artist=171 |date=20111216220047 }}
* [http://www.louvre.fr/llv/dossiers/detail_oal.jsp?CONTENT%3C%3Ecnt_id=10134198674046752&CURRENT_LLV_OAL%3C%3Ecnt_id=10134198674046752&FOLDER%3C%3Efolder_id=9852723696500955&bmLocale=en ''A Closer Look at the portrait of Louis-François Bertin by Ingres'' (Louvre Museum)]
* [https://web.archive.org/web/20081205111846/http://www.louvre.fr/llv/dossiers/detail_oal.jsp?CONTENT%3C%3Ecnt_id=10134198674046752&CURRENT_LLV_OAL%3C%3Ecnt_id=10134198674046752&FOLDER%3C%3Efolder_id=9852723696500955&bmLocale=en ''A Closer Look at the portrait of Louis-François Bertin by Ingres'' (Louvre Museum)]
* [http://www.newadvent.org/cathen/08008b.htm NEW ADVENT article on Ingres]
* [http://www.newadvent.org/cathen/08008b.htm NEW ADVENT article on Ingres]
* [http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GSvcid=51657&GRid=6155& Memorial Page at FindaGrave]
* [http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GSvcid=51657&GRid=6155 Memorial Page at FindaGrave]


<center>
<center>
Řádek 225: Řádek 296:
</center>
</center>


{{Autoritní data}}
{{Portály|Umění}}
{{Portály|Francie|Lidé|Umění}}

{{DEFAULTSORT:Ingres, Jean Auguste Dominique}}
{{DEFAULTSORT:Ingres, Jean Auguste Dominique}}
[[Kategorie:Jean-Auguste-Dominique Ingres| ]]

[[Kategorie:Francouzští malíři]]
[[Kategorie:Francouzští malíři]]
[[Kategorie:Narození 1780]]
[[Kategorie:Velkodůstojníci Řádu čestné legie]]
[[Kategorie:Úmrtí 1867]]
[[Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise]]
[[Kategorie:Narození v roce 1780]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1867]]
[[Kategorie:Narození 29. srpna]]
[[Kategorie:Úmrtí 14. ledna]]
[[Kategorie:Úmrtí v Paříži]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Jean-Auguste-Dominique Ingres| ]]
[[Kategorie:Vítězové Římské ceny]]
[[Kategorie:Velkodůstojníci Řádu čestné legie]]

{{Link FA|pt}}

Aktuální verze z 20. 9. 2023, 22:08

Jean Auguste Dominique Ingres
Autoportrét z roku 1804
Autoportrét z roku 1804
Narození29. srpna 1780
Montauban
Úmrtí14. ledna 1867 (ve věku 86 let)
Paříž
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
VzděláníJacques-Louis David, Joseph Roques
Alma materInstitut supérieur des arts de Toulouse (1791–1796)
Národní vysoká škola krásných umění (1799–1801)
Francouzská akademie v Římě (1806–1810)
Povolánímalíř, politik, houslista, kreslíř, tiskař, grafik, architekt, projektant a výtvarník
RodičeJean-Marie-Joseph Ingres
Manžel(ka)Madeleine Chapelle (1813–1849)
Delphine Ramel (od 1852)
Hnutíklasicismus, akademismus
Významná dílaSlečna Caroline Riviėre
La Maladie d'Antiochus
Vénus Anadyomène
Velká odaliska
Œdipe explique l'énigme du sphinx
… více na Wikidatech
OvlivněnýRafael Santi
OceněníPrix de Rome z r. 1801, Velkodůstojník čestné legie z r. 1862
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Auguste Dominique Ingres ([ɛ̃ɡʁ]IPA; 29. srpna 1780, Montauban, Francie – 14. ledna 1867, Paříž) byl francouzský malíř, vůdčí představitel klasicismu v malbě. Sám sebe považoval především za malíře historických výjevů, za jeho nejvýznamnější odkaz však dnes jsou považovány především jeho portréty a ženské akty. Jeho schopnost sloučit dva protipóly, tradicionalismus a novátorství, dávala a dává francouzskému malířství neustálé podněty. Jako ctitel Raffaelův a vyznavač ideální krásy v umění, ale i jako dokonalý pozorovatel skutečnosti povýšil kresbu na prvořadý prostředek k uměleckému uchopení světa. Kresba se stala kostrou v jeho díle, a ačkoli byl i výborný kolorista, o barvě rád mluvil jako o zanedbatelné ozdobě; jako učitel tedy vštěpoval žákům především kresbu. Patřil ke generaci, jejíž tvůrčí rozpětí i životní ambice se pohybovaly v širokém rozpětí mezi klasicismem a romantismem. Se svým učitelem Jacquesem-Louisem Davidem sdílel obdiv k antice a snahu o racionální řád a harmonii, ale vzory pro svou tvorbu hledal – v souladu s tehdy novým cítěním – v přírodě. Většinou maloval portréty, historická a mytologická témata. Portrétoval mnoho svých vynikajících současníků, jako Cherubiniho, Paganiniho, Gounoda, Napoleona I. či Liszta a v charakteristických typech zobrazil tehdejší francouzskou společnost.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a počátky studia[editovat | editovat zdroj]

Slečna Rivierová, (1806)
Napoleon na trůně, 1806
Rodina Stamaty, kresba olůvkem z r. 1818
Portrét Louise Françoise Bertina, 1832

Byl synem malíře, sochaře, miniaturisty a architekta Josepha Ingrese a Anny Mouletové, dcery známého parukáře z Guercy. Narodil se 29. srpna 1780 v Montaubanu na jihozápadě Francie. V dětství mu říkali „Ingrou“, což v místním nářečí znamená malý Ingres. Většinu svých prací podepisoval J. Ingres, jméno Jean považoval za nejobvyklejší. Ve svých dopisech používá všechna tři jména.[2] Už jeho gaskoňský původ jakoby napovídal některé charakteristické rysy umělcovy povahy, jež se s přibývajícími léty jen prohlubovaly a upevňovaly. Je to na jedné straně mocně rozvinutá senzuálnost, spojená s jihofrancouzským prudkým temperamentem a snahou po citovém až vášnivém výrazu, a na druhé straně touha po přísném racionálním řádu, který by poutal citové vzněty a dával jim větší posvěcení a zdůvodnění. Asi také není náhodou, že právě v montaubanském kraji se spatřuje plodné prolnutí tradice francouzské s římskou, sahající až do časů Julia Caesara, a že Gaskoňsko bylo zemí bohatých románských kostelů v čele se známým Moissacem. Svému rodnému městu zůstal věrný i jako umělec. Portrétoval jeho vedoucí osobnosti, pro katedrálu namaloval oltářní obraz a nakonec městu odkázal soubor obrazů, kreseb a svoje umělecké sbírky i s proslulými houslemi.[3]

Umění se věnoval již od malička. Jeho otec, sám provinční malíř, si brzy všiml synova talentu a seznámil jej s díly Raffaela, Poussina, ale i Rubense a Watteaua. Mladý Jean pilně kreslil a postupně si získal k tomuto velikému umění silný vztah, který se poté ještě prohloubil jeho pobytem v Římě. Také měl rád hudbu a jeho otec, sám výborný hudebník, jej zdokonalil ve hře na housle. V Toulouse vypomáhal v strýcově kavárně a přivydělával si hraním v toulouském orchestru. Docházel do školy křesťanských bratří v Toulouse, ale když roku 1789 vypukla francouzská revoluce, nemohl již chodit do školy. Jeho otec vytvářel pro montaubanskou katedrálu obrovskou sochu Rozumu. Jean Auguste měl hluboký respekt k práci svého otce a v roce 1855 napsal, že jeho otec by dosáhl slávy, kdyby se mu dostalo prvotřídního školení v Paříži. V upřímné synovské lásce totiž zamlčel, že Jean-Marie Joseph způsobil velké trápení jeho matce, která se vpravdě obětovala, aby zabránila jejich rozvratu. Vděčil totiž svému otci za mnoho. To on mu otevřel poprvé kouzelný a vznešený svět malířství a hudby.

Jeho první práce byly především kopie zhotovené podle odlitků a grafických listů. Osvojil si tak kreslířské řemeslo. Ještě pár let před smrtí docházel kopírovat do Louvru Giotta a Holbeina, aby se učil, jak sám říkal.[4] V roce 1791 začal studovat na toulouské akademii u klasicistního malíře Josepha Roquese. Na této škole patřil mezi nejlepší žáky a každým rokem si odtud odnášel první nebo druhou cenu. Ještě v roce 1844 na svého učitele vděčně vzpomínal.[5] V Toulouse také studoval hru na housle a účinkoval v místním orchestru. Hra na housle se stala jeho celoživotní zálibou. [6]

Paříž 1797–1806[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 1797 odjel do Paříže a vstoupil zde do Davidovy školy v Louvru, kam byl přijat na základě vynikajících kreseb a kopií starých mistrů a antických děl. [7] V říjnu 1799 přešel na École des Beaux Arts. Na škole byl velmi pilný a soustředěný, nevšímal si radovánek a zábav kolem sebe a raději se soustředil plně na malování. Jeho nadání si povšiml David a připravoval jej na Grand Prix de Rome. Poprvé zde složil zkoušku v roce 1800 s malbou Antiochus s vyslanci Scipionovými, která je dnes zničena. Získal tím druhou cenu. Podruhé se o to pokoušel následující rok s obrazem Achilles přijímá Agamemnonovy posly. Tentokrát byl první, ale pokladnice byla následkem vyčerpávajících napoleonských válek téměř prázdná, a proto musel počkat až do roku 1806. Mezitím dál studoval díla velkých mistrů a snažil se zdokonalit svůj umělecký projev. Namaloval několik portrétů, dva z nich jsou portréty Napoleonovy. Když je však v roce 1806 spolu s mistrovskými podobiznami rodiny Riviérových vystavil, byly přijaty dosti negativně.[8] Byl z toho rozmrzen. Měl se zasnoubit s mladou umělkyní Julií Forestierovou, ale když odjel do Říma, musela Julie zůstat v Paříži. Po celý život pak na něj s vděčností vzpomínala a nikdy se nevdala.[9] Příkrý odsudek, který stihl první Ingresovo samostatné a přitom vyzrálé dílo, byl zjevnou reakcí na to, že se Ingres pokusil vymanit z vlivu svého uznávaného a obdivovaného učitele.

Ingres jako vzorný žák Davida zprvu vyznával přísnou, klasicistní krásu, kterou obdivoval na pracích svého učitele. Později však začal pochybovat, je-li to jediný způsob vyjadřování. Začal se proto více zajímat o přírodu. O Davidovi napsal toto: David je skutečný obnovitel francouzského umění a veliký mistr. Obdivuji Horacia a Únos Sabinek. Jsou to veliká díla. To David mě naučil, jak má postava stát, jak je třeba spojit hlavu a ramena. Tak jako on, i já jsem bedlivě studoval kresby z Pompejí. Avšak já chci k jeho antice přidat také chuť živé přírody a dokonalého Raffaela.[10]

Řím 1806–1820[editovat | editovat zdroj]

Když přijel do Říma, usadil se ve vile Medici, která byla sídlem Francouzské akademie. Byl naprosto uchvácen italskými malíři, zejména Raffaelem, Tizianem a pompejskými freskami. Kromě portrétů a mytologických výjevů maloval také krajiny, pohledy na Villu Medici a Villu Albani v lorrainovském duchu. S úzkostlivou pečlivostí kreslil prosté kubické tvary architektur. Vyznává se také ze svého nadšení pro Raffaela: "Jak mě oklamali," zvolal, když poznal, že Raffael nekopíroval pouze antiku, ale také systematicky studoval živou přírodu. Začal se také zajímat o Orient, který díky Napoleonovým egyptským výpravám začal tehdy budit v Evropě pozornost. Ingres namaloval také dva obrazy pro císařův palác na římském Quirinalu. V roce 1810 skončí stanovená doba pobytu v Římě, ale Ingres se rozhodl nadále zde zůstat. Na jaře 1814 navštěvuje královnu Caroline Muratovou v Neapoli. Tato královna si u Ingrese objedná tři drobné obrazy, mezi nimiž je i dnes již slavné dílo Velká odaliska. Ingresovi v Římě platí především císařovi velvyslanci a malíř za své obrazy dostával vcelku slušný plat. Pařížský Salon se však vůči jeho umění stavěl odmítavě a označoval jeho obrazy střídavě jako primitivní či čínské. Poslední zásilka do Paříže, Jupiter a Thetis, byla přijata velmi negativně.[11] Avšak právě v této době tvořil svá mistrovská díla jako Podobizna Paní de Sennones nebo Velká odaliska, která byla v roce 1819 pařížskou kritikou odmítnuta. Také Roger a Angelica, téma z nordické severské mytologie, bylo přijato ledově. Tento obraz obdivoval v pařížském Salonu roku 1824 Eugéne Delacroix. Nově přibyly Ingresovi finanční starosti, jelikož pád Napoleona I. u Waterloo jej připravil o valnou část jeho zákazníků. Aby se uživil, zaměřil se z velké části na portrétování. V té době začíná Ingres pomýšlet na manželství, poté, co ukončil předčasně vztah s Julií Forestierovou. V roce 1814 se oženil s Madeleine Chapellovou, která ho provázela životem až do své smrti v roce 1849. Namaloval asi deset jejích portrétů. [6] Poté, co mu jeho přítel, sochař Lorenzo Bartollini, nabídl bohatou klientelu, odjel spolu s Madeleine do Florencie.

Florencie 1820–1824[editovat | editovat zdroj]

Zde kopíroval Tizianovu Venuši z Urbina a maloval portréty manželů Leblancových.[8] Ale především se soustředil na velké dílo, jímž chtěl dobýt Paříž. Tímto byla oltářní malba pro kostel v Montaubanu Slib Ludvíka XIII. Ingres obraz namaloval jako poctu Raffaelovi a očekával, že obraz přijme francouzská vláda s nadšením. Nezklamal se. Oficiální kruhy, které svalovaly odpovědnost za všechny zlořády v zemi na romantiky, přijaly obraz s nadšením a na Salonu roku 1825 mu Karel X. předal zlatou medaili. V červnu téhož roku byl zvolen do Francouzského institutu. [6][8]

Paříž 1824–1834[editovat | editovat zdroj]

Obraz sklidil po jeho návratu do Paříže veliký ohlas a tvořil silný protiklad k malbě Vraždění na Chiu Eugéna Delacroixe, což vyvolalo nesmiřitelnou roztržku mezi oběma umělci. V roce 1827 namaloval na objednávku vládní komise monumentální obraz Apoteoza Homéra, v němž vytvořil mistrovské kreslířské dílo. V roce 1828 byl jmenován profesorem kresby na École des Beaux Arts a roku 1832 byl nominován na funkci jejího viceprezidenta.[12] Za červencové revoluce roku 1830 hlídal spolu s malířem Horacem Vernetem sbírky egyptského umění v Louvru. Na Salonu roku 1832 vystavil svůj portrét Louise-Francoise Bertina, který sklidil velký ohlas. Byl zvyklý na slávu a těžce nesl odmítnutí svého obrazu Mučení sv. Synforia, obrazu, na kterém pracoval více než deset let, na Salonu roku 1834.[8]

Řím 1835–1841[editovat | editovat zdroj]

Hluboce roztrpčen se rozhodl odjet v prosinci 1835 zpět do Říma, kde nahradil ve funkci ředitele Francouzské akademie Horace Verneta. V Římě se setkal s muzikanty Charlesem Gounodem a Ferencem Lisztem.[8] Měl velkou hudební knihovnu, mj. Mozartova a Haydnova tria a kvarteta, Beethovenovy . [13]

Roku 1837 byl poklid na Akademii narušen epidemií cholery. Jeho přítel Sigalon, který namaloval obrovskou kopii Michelangelova Posledního soudu, po třech dnech zemřel.[14] V tomto období příliš prací nenamaloval a pařížský Salon se k němu opět stavěl dosti nepřátelsky. Až ke konci tohoto období namaloval Odalisku s otrokyní a veliký obraz z antické historie Antiochus a Stratoniké. V Paříži bylo toto dílo přijato s bouřlivým úspěchem a on sám se přes Florencii vrátil zpět do vlasti.

Paříž 1841–1867[editovat | editovat zdroj]

Pramen, 1856

Jeho návrat se stal triumfálním úspěchem. Hector Berlioz uspořádal na jeho počest hudební koncert s půltisícovkou hostů. Vyučoval opět na Ècole des Beaux-Arts. Přijímal objednávky na četné portréty a v roce 1847 zahájil práci pro vévodu z Luynes v zámku Dampierre - nástěnnou malbu Zlatý věk. Přes 500 kreseb, které jako přípravné studie k této fresce zanechal, překypují lehkostí, uvolněností a svěžestí. Začátek roku 1849 byl tragický, jeho žena Madeleine zemřela na gangrénu nohy. On sám byl zoufalý a práce na výzdobě zámku nedokončil. V roce 1851 byl zvolen rektorem Akademie. Achille Réveil a Albert Magimel vydali album jeho kreseb z let 1800–1850. Roku 1852 se oženil s Delphine Ramelovou (1808–1887, která byla téměř o třicet let mladší. Namaloval nástropní obraz Napoleonova apoteóza v sále Císaře v pařížské radnici, který byl zničen během Pařížské komuny v roce 1871. [6] V roce 1855 byla v Paříži uspořádána světová výstava a Ingres tam poslal 69 obrazů, pro které byla vyhrazena jedna místnost. Za své dílo získal zlatou medaili a byl jmenován rytířem Čestné legie. [6] Přes pokročilý věk neúnavně pracoval. V roce 1861 byla uspořádána výstava více než 100 jeho kreseb v pařížském Salonu. K významným dílům tohoto období patří Pramen (1856) a Turecká lázeň (1859-1863) V květnu 1862 jej Napoleon III. jmenoval senátorem. Ingresova malířská kariéra začala kopírováním starých mistrů, které tolik ctil. Stejným způsobem byla zakončena: Jeho poslední kresbou, na níž pracoval ještě několik dnů před smrtí, je kopie Giottova Oplakávání Krista.[15] Zemřel 14. ledna 1867 ve svém pařížském bytě na nachlazení. Je pohřben na pařížském hřbitově Pére Lachaise.

Většinu svých kreseb a dalších prací i svou rozsáhlou sbírku umění odkázal rodnému městu Montauban, kde jsou vystaveny v muzeu spolu s dílem dalšího slavného rodáka Antoina Bourdella. [16] Ingresova díla jsou zastoupena i v Musée du Louvre nebo Musée Bayonne, což je odkaz Ingresova přítele Léona Bonnata.

Jeho následovníky lze spatřovat v Degasovi, Renoirovi, Matissovi a Picassovi – jeho odkaz je dnes stále živý.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho styl se vyvinul na začátku kariéry a od té doby se příliš nezměnil.[17] Všude se setkáme – ať na kresbách nebo na obrazech – s přesností linky, dokonalou kresbou a lokálním koloritem. Ingres jednou prohlásil: Kresba – to je poctivost. Ani to mu však nezabránilo, aby se neodvážil vytvářet neobvyklá seskupení barev. Ingres vždy pracoval jakoby od samého začátku, ke všem svým obrazům vytvářel třeba i několik desítek, ba stovek studií. Zkoumal,jaké gesto nebo pohyb je pro jeho obraz nejvěrohodnější a nejpůsobivější. Jak má být vytočen bok, zdvižena paže, rozevřeny prsty, takové problémy ho neustále zaměstnávaly, a často je řešil na jediném listu. Jen jeho portrétních kreseb je na 450. Kresby mu sloužily většinou jako přípravné studie k obrazům, ale některé představují svébytná mistrovská díla.[18] Taková díla namaloval např. v Římě, ale některá vytvořil i v Paříži, jako např. obraz Velká rodinná podobizna Gatteauxových. Většina těchto kreseb byla pořízena grafitovou tužkou, což byla technika vynalezená Contém a rozšířená Davidem. Zvláště produktivní období měl Ingres mezi roky 1808–1820 ( např. Paganini 1819). Tehdy nakreslil mnoho portrétních kreseb Angličanů a Rakušanů, kteří za ním přijížděli do Říma a bylo jim obzvláštní ctí sedět modelem známému umělci.

Co se týče jeho maleb, zabýval se především mytologickými, historickými a náboženskými náměty. Maloval i akty, protože v nahém ženském těle spatřoval ideál krásy. Připomínaly antické sochy dokonale hladkým povrchem malby, plnými a smyslnými formami těl a zabarvením pleti (Velká odaliska 1814, Pramen 1856 nebo Turecké lázně 1862). Před anatomickou přesností dával přednost estetickému dojmu. Největší počet jeho pláten však tvoří portréty, které maloval často z finančních důvodů i proti své vůli. Mistrovsky uměl vyjádřit charakter modelu pomocí suverénní kresby a kombinací barev (Paní Rivierová 1805, Paní de Sennones 1814-1816, Louis-François Bertine 1832 nebo Paní Mottessierová 1856).

V raném období vycházel především z řecké antiky a Tiziana, později se inspiroval především Raffaelem. Byl vášnivým sběratelem řeckých váz a soch. U jeho kreseb je zřejmé, že dával přednost bezpečnému poznání přírody před fantazií a improvizacemi, jakými zase přímo oplýval Ingresův rival z Paříže Eugéne Delacroix.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Měl mnoho žáků, kteří jej obdivovali. Jedním z nejlepších byl Théodore Chassériau. Dalšími byli např. Hippolyte Flandrin či Eugene-Amaury Duval. Mezi prvními moderními malíři, kteří rozvinuli jeho odkaz, byli Edgar Degas a Georges Seurat. Z umělecké avantgardy 20. století si ho vážili především Matisse, Picasso a Fernand Léger[zdroj?]. Ingresův smysl pro stavebnost a kvalitu plastičnosti ovlivnil kubisty, jeho mystická symbolika zase surrealisty. Americký malíř Barnett Newman napsal: Ten chlap byl abstraktní malíř. Kline a Kooning si ho též vysoce cenili pro abstrakci barev a tvarů. Jeho odkaz dnes zůstává stále otevřen.

Žáci[editovat | editovat zdroj]

Měl několik žáků. Patřili k nim:

Jako pedagog byl neobyčejně pevné mysli. Jeho žáci ho ale zbožňovali, neboť jim umožnil jistou míru volnosti. Sám ovšem dával svým žákům za příklad Raffaela, a jeho fresky ve Stanzích.

Velká odaliska (1814)
Žena po koupeli, Valpinçon (1808)

Ingres ve světových muzeích[editovat | editovat zdroj]

Francie[editovat | editovat zdroj]

  • Aix en Provence: Musée Granet
  • Angers: Musée des Beaux Arts
  • Bayonne: Musée Bonnat
  • Chantilly: Musée Condé
  • Lyon: Musée des Beaux Arts
  • Montauban: Musée Ingres
  • Montpellier: Musée Fabre
  • Nantes: Musée des Beaux Arts
  • Paříž: Louvre,Museum Orsay,Musée Carnevalet,École des Beaux Arts,Musée de La comedie francaise
  • Pau: Musée des Beaux Arts
  • Versailles: Musée national du Chateau

Itálie[editovat | editovat zdroj]

  • Florencie:Galleria degli Uffizi

Japonsko[editovat | editovat zdroj]

  • Tokio:Galeria Taménaga

Rusko[editovat | editovat zdroj]

  • Moskva:Puškinovo Muzeum

Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

  • Curych:Stiftung Sammlung E.G.Bührle
  • Winterthur:Collection Oskar Reinhart

USA[editovat | editovat zdroj]

  • Baltimore:The Walkers Art Gallery
  • Cambridge (Massachusetts):Fogg Art Museum
  • Columbus:Gallery of Fine Arts
  • New York:The Metropolitan Museum of Art,Frick Collection
  • Washington:National Gallery of Art

Velká Británie[editovat | editovat zdroj]

  • Londýn:The National Gallery,Victoria and Albert Museum

Díla[editovat | editovat zdroj]

  • Antiochus s vyslanci Scipionovými (1800), plátno je zničeno
  • Studie torza nahého muže (1801)
  • Agamemmnon s vyslanci u Achilla (1801)
  • Bonaparte jako první konzul (1804)
  • Autoportrét (1804)
  • Paní Riviėre (1805)
  • Slečna Caroline Riviėre (1805)
  • Paní Aymonová, neboli Krásná Zélie (1807)
  • Paní Antonia Duvaucey de Nittis (1807)
  • Oidipus a Sfinx (1808)
  • Portrét Jacquese Marquet de Montbreton dr Norvins (1811)
  • Jupiter a Thetis (1811)
  • Vergilius předčítá Augustovi Aeneidu (1812)
  • Paní de Sennones (1814–1816)
  • Velká odaliska (1814)
  • Královna Caroline Murat (1814
  • Don Pedro líbá meč z Toleda (1819)
  • Smrt Leonarda da Vinciho (1819)
  • Slib Ludvíka XIII. (1824)
  • Homérova apoteóza (1827)
  • Malá lázeň (1828)
  • Odaliska s otrokyní (1839)
  • Cherubini a Múza lyrického básnictví (1842)
  • Madona s hostií (1843)
  • Venuše Anadyoméné (1848)
  • Madame Moitessierová (1856)
  • Moliére a Ludvík XIV. (1858)
  • Pramen (1859)
  • Turecká lázeň (1862)
  • Zlatý věk (1862)

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Arikha, Avigdor. J.A.D. Ingres: Fifty Life Drawings from the Musée Ingres at Montauban. Houston: The Museum of Fine Arts, 1986. ISBN 0-89090-036-1
  • Barousse, Pierre. The drawings of Ingres or the poetry in his work. In Ingres: Drawings from the Musee Ingres at Montauban and other collections (catalogue), Arts Council of Great Britain, 1979. ISBN 0-7287-0204-5
  • Benjamin, Robert. Ingres chez Les Fauves. In Siegfried, S. L., & Rifkin, A. Fingering Ingres. Oxford: Blackwell, 2001. ISBN 0-631-22526-9
  • Boswell, John & Strickland, Carol. The annotated Mona Lisa: a crash course in art history from prehistoric to post-modern. Andrews McMeel Publishing, 1992. ISBN 0-8362-8005-9
  • Clay, Jean. Romanticism. New York: Vendome, 1981. ISBN 0-86565-012-8
  • Coli, Jorge. Pintura sem Palavras, ou Os paradoxos de Ingres. In Novaes, Adauto et al. Artepensamento. Editora Companhia das Letras, 1994. ISBN 85-7164-417-9
  • Cohn, Marjorie B.; Siegfried, Susan L. Works by J.-A.-D. Ingres in the collection of the Fogg Art Museum. Cambridge: Fogg Art Museum, 1980.
  • Condon, Patricia, et al. In Pursuit of Perfection: The Art of J.-A.-D. Ingres. Louisville: The J. B. Speed Art Museum, 1983. ISBN 0-9612276-0-5
  • Delaborde, Henri. Ingres, sa vie et ses travaux, 1870.
  • Encyclopædia Britannica Online. J.-A.-D. Ingres. 24 May. 2009
  • Gowing, Lawrence. Paintings in the Louvre New York: Stewart, Tabori & Chang, 1987. ISBN 1-55670-007-5
  • Guégan, Stéphane; Pomaréde, Vincent & Prat, Louis-Antoine. Théodore Chassériau, 1819–1856: the unknown romantic. New Haven and London: Yale University Press, 2002. ISBN 1-58839-067-5
  • Mongan, Agnes; Naef, Dr. Hans (1967). Ingres Centennial Exhibition 1867–1967: Drawings, Watercolors, and Oil Sketches from American Collections. Greenwich: New York Graphic Society.
  • Parker, Robert Allerton. Ingres: The Apostle of Draughtsmanship". International Studio 83 (March 1926): pp 24–32.
  • Prat, Louis-Antoine. Ingres. Milan: 5 Continents, 2004. ISBN 88-7439-099-8
  • Ribeiro, Aileen. Ingres in Fashion: Representations of Dress and Appearance in Ingres's Images of Women. New Haven and London: Yale University Press, 1999. ISBN 0-300-07927-3
  • Rifkin, Adrian. Ingres then, and now. Routledge, 2000. ISBN 0-415-06698-0
  • Shelton, Andrew Carrington. Ingres and his critics. Cambridge University Press, 2005. ISBN 0-521-84243-3
  • Schneider, Pierre. Through the Louvre with Barnett Newman. ARTnews (June 1969): pp 34–72.
  • Schwartz, Sanford. Ingres vs. Ingres. The New York Review of Books 53:12 (2005): pp 4–6.
  • Siegfried, S. L., & Rifkin, A. Fingering Ingres. Oxford: Blackwell, 2001. ISBN 0-631-22526-9
  • Tinterow, Gary; Conisbee, Philip, et al. Portraits by Ingres: Image of an Epoch. New York: Harry N. Abrams, Inc. 1999. ISBN 0-300-08653-9
  • Turner, J. From Monet to Cézanne: late 19th-century French artists. Grove Art. New York: St Martin's Press, 2000. ISBN 0-312-22971-2
  • Wedmore, T. Ingres. The Contemporary Review. London: Alexander Straham Publisher. Vol V. Maio-agosto de 1867

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Bohumír Mráz, Ingres – kresby, Praha 1983
  2. ↑ Největší malíři – život, inspirace a dílo, č. 23, J. A. D. Ingres, Praha 2000, str. 3, ISSN 1212-8872
  3. ↑ Bohumír Mráz – Ingres, kresby, str.7
  4. ↑ Bohumír Mráz – Ingres, kresby, str.8
  5. ↑ Největší malíři, Život,inspirace a dílo str.3
  6. ↑ a b c d e LOUŽECKÝ, Pavel. Pozitivní noviny › Dobromila Lebrová: Jean Auguste Dominique Ingres, francouzský neoklasicistní malíř. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. 
  7. ↑ Slovník světového malířství. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 315–316. 
  8. ↑ a b c d e MACH, Jan. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jean Auguste Dominique Ingres, s. 119–123. 
  9. ↑ Bohumír Mráz, Ingres – kresby, str.10 – Julie Forestier se narodila okolo r. 1782
  10. ↑ Největší malíři, Život inspirace a dílo, str.30
  11. ↑ CHATELET, Albert; GROSLIER, Bernard Philippe, a kol. Světové dějiny umění. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 204. ISBN 80-7181-936-0. S. 461–462. 
  12. ↑ Jordi Vigué – Mistři světového malířství, čs. vydání Praha 2005, str. 279
  13. ↑ Dagmar Hníková-Malá, Jean-Auguste-Dominique Ingres, Praha 1963, str.60
  14. ↑ Největší malíři, Život,inspirace a dílo str. 5 – Sigalon byl Guérinovým žákem a Ingresovým přítelem. Ingres se mu obdivoval a jeho smrt jej velmi zdrtila
  15. ↑ Grimme, Karin H., Jean-Auguste-Dominique Ingres, Taschen, Köln 2006, s. 89, ISBN 978-3-822853-14-6
  16. ↑ HOSACK JAMESOVÁ, Karen. Slavné obrazy. Praha: Euromedia Group, 2019. ISBN 978-80-7617-785-7. S. 138–141. 
  17. ↑ Arikha 1986, str. 5
  18. ↑ Bohumír Mráz, Ingres – kresby str. 17

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alain: Ingres, ou le dessin contre la couleur. Paříž b.d. (1949)
  • Alazard, Jean: Ingres et l'Ingrisme. Paříž (1950)
  • Alexandre, Arsène: Jean-Dominique Ingres, master of pure draughtmanship. Londýn (1905)
  • Amaury-Duval: L'Atelier d'Ingres (1878)
  • Cassou,Jean: Ingres. Brusel 1947
  • Delaborde, Henri: Ingres, sa vie, ses travaux, sa doctrine, d'après les notes manuscrites et les lettres du maître. Paříž (1870)
  • Elgar, Frank: Ingres. Paříž (1951)
  • George, Waldemar: Dessins d'Ingres. Paříž (1967)
  • Hníková-Malá, Dagmar: Jean Auguste Dominique Ingres. Praha (1963)
  • Hourticq, Louis: Ingres, l'œuvre du maître. Paříž (1928)
  • Ingres e Firenze. Florencie (1968)
  • Ingres. Zeichnungen aus dem Ingres-Museum in Montauban. Brémy (1961, katalog výstavy)
  • Labrouche, Pierre: Les dessins de Ingres. Paříž (1950)
  • Lapauze, Henri: Ingres, sa vie et son œuvre. Paříž (1911)
  • Magimel, Albert: Œuvres de J. A. Ingres, gravées au trait sur acier par A. Réveil 1800–1850. Paříž (1851)
  • Millier, Arthur: The drawings of Ingres. Los Angeles-Londýn (1955)
  • Momméja, Jules: Ingres. Paříž (1904)
  • Naef, Hans: Rome vue par Ingres. Lausanne (1960)
  • Pach, Walter: Ingres. New York (1973)
  • Roger-Marx, Claude: Ingres. Lausanne (1949)
  • Rosenblum, Robert: Jean-Auguste-Dominique Ingres. New York (1967)
  • Sheffer, Karl: Ingres. Bern (1949)
  • Schlenoff, Norman: Ingres cahiers littéraires inédits. Paříž (1956)
  • Ternois, Daniel – Lacambre, Jean: Ingres et son temps. Paříž (1967)
  • Wildenstein, Georges: Ingres. Londýn (1954)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Jean Auguste Dominique Ingres Nástupce
Horace Vernet Ředitel Francouzské Akademie v Římě
1835-1840
 Jean Victor Schnetz
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jean_Auguste_Dominique_Ingres&oldid=23200318“