Ingresovy housle
| Ingresovy housle | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Autor | Man Ray |
| Vznik | 1924 |
| Typ | akt |
| Hnutí | surrealismus |
| Vlastnosti | |
| Medium | klasická fotografie griffel tuš papír |
| Umístění | |
| Inv. číslo | AM 1993-117 |
| Umístění | Musée national d'art moderne |
| Status | |
| Vlastník | Musée national d'art moderne |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ingresovy housle (francouzsky Le Violon d'Ingres) je černobílá fotografie vytvořená americkým výtvarným umělcem Man Rayem v roce 1924. Je to jedna z jeho nejznámějších fotografií a surrealistických fotografií vůbec. Fotografie byla poprvé publikována v surrealistickém časopise Littérature v červnu 1924.[1][2] Zobrazuje modelku Kiki de Montparnasse zezadu, nahá až pod pas, se dvěma otvory ve tvaru f, aby její tělo připomínalo housle.
Analýza[editovat | editovat zdroj]
Fotografie je pojmenována podle oblíbeného francouzského výrazu le violon d'Ingres, což znamená hobby, s odkazem na skutečnost, že francouzský neoklasicistní malíř Jean-Auguste-Dominique Ingres hrával na housle pro zábavu, když nemaloval. Man Ray obdivoval Ingresovu práci a pro tuto fotografii čerpal inspiraci z jeho obrazu The Valpinçon Bather (1808).
Nechal si pózovat od své modelky a tehdejší milenky Kiki de Montparnasse. Na první fotografii Étude pour Le Violon d'Ingres je vidět z profilu s viditelným obličejem a ňadry.[3] Na závěrečném obrázku je vyobrazena podobně jako Ingresovy modelky, nahá a sedící, hledící mírně doleva, při pohledu zezadu a s orientálním turbanem. Její paže nejsou vidět. Poté, co byla fotografie vyvolána, namaloval na snímku na její záda otvory houslí a nechal tisk přefotografovat, čímž vzniklo výsledné umělecké dílo.[4]
Název vtipně ukazuje Rayův cíl ztvárnit torzo modelky jako hudební nástroj a pohrává si s tím, že byla umělcovou modelkou a milenkou zároveň.[5]
Kirsten Hoving Powell k fotografii uvedla: „Le Violon d'Ingres je složitá fotografie, která ukazuje dlouhodobý obdiv Man Raye k Ingresovi, stejně jako jeho touhu zesměšňovat tradici. Man Rayovo zkreslení a deformace těla modelu zapojuje surrealistické koncepty metamorfózy a beztvarosti, ale také patří do širšího kontextu fascinace Ingresovými manipulacemi s anatomií během meziválečného období, jak je vidět ve spisech kritiků, jako je André Lhote."[6]
Trh s uměním[editovat | editovat zdroj]
Originální tisk Le Violon d'Ingres vytvořil nový rekord pro nejdražší fotografii, když se 14. května 2022 v Christie's New York prodal za 12 400 000 dolarů.[7] Je to čtyřnásobek ceny, za kterou se v roce 2007 prodala fotografie Man Rayova fotografie Noire et Blanche (Černá a bílá), která byla do té doby nejdražším snímkem.[8]
Veřejné sbírky[editovat | editovat zdroj]
Tisky fotografie jsou v Centre Pompidou v Paříži a v Muzeu J. Paula Gettyho v Los Angeles.[9][4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Le Violon d'Ingres na anglické Wikipedii.
- ↑ Ingre's Violin, 1924 by Man Ray [online]. Dostupné online.
- ↑ Man Ray | Le Violon d'Ingres, 1924 [online]. Dostupné online.
- ↑ Etude pour Le Violon d'Ingres [online]. Dostupné online.
- ↑ a b Le Violon d'Ingres (Ingres's Violin) (Getty Museum) [online]. Dostupné online.
- ↑ Man Ray Artworks & Famous Art [online]. Dostupné online.
- ↑ POWELL, Kirsten Hoving. Wiley Online Library. Le Violon d'Ingres: Man Ray's Variations on Ingres, Deformation, Desire and de Sade. Art History. February 9, 2000, s. 772–799. Dostupné online. DOI 10.1111/1467-8365.00243.
- ↑ VILLA, Angelica; VILLA, Angelica. Man Ray’s Famed Photograph of Kiki de Montparnasse Sells for Record $12.4 M. [online]. 2022-05-14 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Snímek od surrealistického fotografa se prodal za 12,4 milionu dolarů. Stal se nejdražší fotkou v dějinách. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Le Violon d'Ingres [online]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
Katalogy výstav[editovat | editovat zdroj]
- André Breton: la beauté convulsive, Paříž: Éditions du Centre Pompidou, 1991.
- Man Ray, La photographie à l'envers, Paříž: Éditions du Centre Pompidou, 1998.
- La révolution surréaliste, Paříž: Éditions du Centre Pompidou, 2002.
- Collection Photographies: Une histoire de la photographie à travers les collections du Centre Pompidou, Paříž: Éditions du Centre Pompidou, 2007.
- The Long Arm of Coincidence, New York: Steidl/Pace/MacGill Gallery, 2009.
- La Subversion des images, Paříž: Éditions du Centre Pompidou, 2009.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Bate, David, "The Oriental signifier," Photography & Surrealism, Londýn: I. B. Tauris & Co.
- De l'Écotais, Emmanuelle et Katherine Ware, Man Ray, Köln: Taschen, 2004.
- Le Bon, Laurent (dir.), Chefs-d’œuvre ?, Éditions du Centre Pompidou Metz, 2010.
- Man Ray, Autoportrait, traduit de l'américain par Anne Guérin, Arles: Actes Sud, 1998, ISBN 2-7-427-1765-X.
- Vanci-Perahim, Marina, Man Ray, Paříž: Cercle d'Art, 1997.