Horace Vernet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Horace Vernet
Horace Vernet (autoportrét)
Horace Vernet (autoportrét)
Narození 30. června 1789
Paříž
Úmrtí 17. ledna 1863 (ve věku 73 let)
Paříž
Povolání malíř
Vzdělání École nationale supérieure des beaux-arts
Partner/ka Olympe Pélissier
Příbuzní otec Carle Vernet
sestra Camille Françoise Joséphine Vernet
Významná díla Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2887998
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2888188
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2888510
Ocenění rezident ve Villa Medici
velkodůstojník Řádu čestné legie
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
rytíř Řádu Božího hrobu
Pour le Mérite
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horace Emile Jean Vernet (30. června 1789 v Paříži - 17. ledna 1863 tamtéž) byl francouzský malíř a grafik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Výtvarné vzdělání získal od svého otce malíře Antoine Charles Horace Verneta (1758-1835) a svého děda Jeana Michaela Moreaua (1741-1814). Další oficiální výukou u malíře Francois André Vincenta již dle svých slov příliš dalších znalostí nezískal. V roce 1811 vstoupil do manželství s Louise Jeanne Pujol. Manželství bylo obohaceno narozením dcery, pozdější manželky slavného malíře Paula Delaroche. V tuto dobu byl již známým malířem, který svým stylem přechází od klasicismu k naturalismu a zpracovává soudobá témata, převážně vojenská (“Jízdní trubač”, “Smrt Poniatowského”). Roku 1814 byl Vernet jedním z obránců Clichy, tehdejším předměstí Paříže a bojoval pod velením maršála Bon Adrien Jeannot Monceye. Své hluboké zážitky z této příhody pak roku 1820 zvěčnil olejem na plátně “Obrana závory v Clichy”. Ještě téhož roku se svým otcem odjel na studijní cestu do Itálie. Ve dvacátých letech maluje Vernet velká plátna s bitevními scénami, převážně z doby revoluce a napoleonských válek (“Bonaparte na mostu u Arcole”, “Bitva u Jeny”, “Bitva u Wagramu”, ”Bitva u Jemappes”, ”Bitva u Valmy”, “Voják od Waterloo”).

V roce 1826 nabídla Academie des beaux arts v Paříži Vernetovi profesorské křeslo jako nástupci Jeana Jacquese Lebarbiera (1738-1826) a roku 1829 se stal Vernet ředitelem Academie de France v Římě. Tuto funkci zastával až do roku 1835, kdy jej nahradil Jean Auguste Dominique Ingres. Vernet pak se vrátil do Paříže a s podporou krále Ludvíka Filipa vyvinul obrovskou malířskou píli. Svým stylem i tematikou (bitvy, sport, orientální náměty) zcela vystihl vkus veřejnosti a stal se i obchodně nesmírně úspěšným. Je považován za znamenitého portrétistu - známé jsou portréty Napoleona I., Ludvíka-Filipa, Napoleona III., Thorvwadsena aj. Věnoval se též grafice, zejména litografii a dřevorytům. Svou slávu pak rozšířil po celé Evropě svými příležitostnými cestami spojenými s pracovními pobyty. Po této stránce byly nejúspěšnější pobyty v Sankt-Petěrburgu v letech 1836 a pak ještě roku 1842, kdy portrétoval i celou carskou rodinu. Byl oblíbeným malířem i Napoleona Třetího. Když ten chtěl na obrazu odstranit podobiznu generála, který zradil Napoleona I., odpověděl umělec: “Sire, jsem malířem historie a nebudu znesvěcovat pravdu”. Během Krymské války (1853-1856) se připojil k francouzské armádě a přivezl si velké množství črt a kreseb, z nichž vznikly četné obrazy z nichž nejslavnější je “Bitva u Almy”. Účastnil se s francouzskou armádou též bojů v Alžírsku (“Bitva u Isly”, “Průsmyk Mouzaia”). V důsledku pádu z koně utrpěl Vernet těžké poranění, z kterého se nikdy neuzdravil a poslední léta tvořil jen zcela sporadicky. Zemřel v 73 letech věku a je pohřben na hřbitově Montmartre v Paříži. Další ze známých malířů Vernetů - Claude Joseph Vernet (1714-1789) byl dědem Horácovým.

Jeho socha je jednou ze 146 soch umístěných na fasádě budovy Hôtel de ville de Paris.

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]