Bitva u Valmy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Valmy
Konflikt: Francouzské revoluční války
Bitva u Valmy
Bitva u Valmy
Trvání: 21. září 1792
Místo: Valmy, Francouzské království
Výsledek: Vítězství francouzské revoluční armády
Strany
Vlajka Francie Francie Prusko Prusko
Velitelé
Generál Charles Francois Dumouriez
Francois Christophe Kellermann
Vévoda Brunšvický

Síla
36 000 mužů 34 000 mužů
Ztráty
300 mužů 184 mrtvých

Bitva u Valmy byla bitvou francouzských revolučních válek, ve které se střetla armáda Prusů pod velením vévody Brunšvického s francouzskou revoluční armádou pod velením generála Dumourieze. Bitva se odehrála poblíž vesnice Valmy a skončila vítězstvím Francouzů.

Před bitvou[editovat | editovat zdroj]

Po pádu Ludvíka XVI. a s ním i francouzské monarchie se moc soustředila v rukách nepříliš stabilní revoluční vlády. Ta nechala Ludvíka XVI. zatknout a následně začala verbovat občany do revoluční armády, protože se obávala, že ostatní mocnosti (Prusko, Habsburská monarchie) se pokusí krále osvobodit a nastolit tak zpět Francouzské království. Obavy byly vcelku oprávněné, protože v roce 1792 seznaly obě dvě sousední monarchie, že je čas k osvobození krále, protože revoluční vlna už pravděpodobně opadává. Zatímco rakouské a pruské armády se přesouvaly k hranicím s Francií, revoluční vláda naverbovala velké množství tzv.„vojáků občanů“, které měla hnát dopředu vidina hrdinné smrti pro vlast. Když se revoluční armáda v září 1792 shromažďovala před Paříží, Prusové zahájili rychlý postup a vzápětí dobyli pevnost Verdun, kterou měli revolucionáři použít k ochraně hlavního města. Zoufalá revoluční armáda napadla vězení v Paříži, ve kterých rozsekala na kusy cca. 1 000 vězňů a kriminálníků, bez jakéhokoliv ospravedlnitelného důvodu.

Zatímco revoluční armáda v Paříži devastovala samotné město, její zbytky se vydaly čelit Rakušanům, kteří pochodovali z prostoru dnešní Belgie. Sotva se však revolucionářské vojsko střetlo s vycvičenými Rakušany, tak se po krátké chvíli rozprchlo. Generálové vedoucí tuto armádu byli bez průtahů popraveni a vláda mohla přemýšlet, co udělá dál. V té chvíli ji paradoxně zachránila velikost rakouského území, protože Rakušané museli odvelet většinu vojsk do jiných části svého území, tudíž neměli k vpádu do Francie dost sil. Osvobození královské rodiny tak zůstalo na 80 000 armádě vévody Brunšvického. Ten měl sice v plánu se spojit s jinými armádami, protože počet 80 000 vojáků mu přišel nedostačující, ale po zprávách o vraždách a běsnění v hlavním městě se rozhodl bez váhání postupovat směrem na Paříž.

Nakonec se vojska v Paříži uklidnila, a jejich velení převzal generál Dumouriez, který s tímto vojskem o síle 14 000 mužů, pyšně nazývaném „Severní armáda“, vytáhl proti Brunšvikovi, který měl v té chvíli 34 000 mužů. Dotáhl do Sedanu, kde se chtěl bránit, ale Brunšvik provedl obchvatný manévr přes les a donutil ho zaujmout jinou pozici, blízko vesnice Valmy. Než však svým pomalým postupem k vesnici dorazil, Dumouriezovi přišlo 25 000 mužů pod velením Generála Kellermanna, čímž s počtem 36 000 vojáků převýšil Brunšvika o 2 000. Následně začal ustupovat od Valmy, ale pruský vévoda se to dozvěděl a vypravil se 19. září se svým vojskem odříznout Kellermannovi s Dumouriezem cestu po silnici. Tak došlo 20. září k bitvě u Valmy.

Střetnutí[editovat | editovat zdroj]

Ráno 20. září se Brunšvik vydal v husté mlze vstříc předpokládané pozici Francouzů. Jakmile se rozjasnilo, francouzská děla, která měla z kopce Yronu ležícího na bojišti pruské vojsko jako na dlani, zahájila palbu do sevřených šiků. Brunšvik se však nehodlal dát zastavit a nechal svá vojska postupovat čím dal blíž ke Francouzům, kteří se bránili na výšinách. Francouzi mezitím prováděli organizované stahování dál po silnici z těchto výšin. Po docela devastujícím francouzském ostřelovaní se pruské voje vrhly přes rozptylující se kouř na ustupující vojska. Generál Kellermann poznal, že jeho muži se chystají dát k útěku a rozhodl se proto pro agresivní, vlastenecký útok. Zařval z plna hrdla vlastenecký pokřik, a „vojáci revoluce“ se pustili do útočících Prusů.

Větrný mlýn, místo hlavního střetu

Toto rozhodující, asi 4 hodinové střetnutí, se odehrálo u větrného mlýna, poblíž kopce Yron. Obě strany v něm však útočily váhavě, takže se do celého boje zapletlo opět dělostřelectvo, tentokrát i pruské. Po docela dlouhé dělostřelecké přestřelce Brunšvik zastavil postup a uspořádal rychlou poradu, na níž se shodl s ostatními důstojníky na tom, že boj přeruší. Francouzi se ještě tentýž večer začali stahovat do Paříže.

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska ztrát nebyla bitva vůbec závažná. Prusové ztratili 184 mužů, Francouzi 300 mužů. Z hlediska psychologie a progandy bylo však vítězství velice významné. Francii dodalo „pocit bezpečí“, protože už věděla, že může věřit svému vojsku, zatímco sousední státy se revolučního vojska zalekly a začaly ho brát mnohem vážněji než předtím. I přesto ještě chyběla dlouhá doba, než se francouzské vojsko dostalo do stavu profesionální armády. O rok později, v roce 1793 vítězní generálové od Valmy, Dumouriez a Kellerman, utrpěli porážku od Rakušanů u Hongenu, kde Francie přišla o 2000 vojáků, zatímco habsburské vojsko mělo pouhých 20 raněných. To však nic nezměnilo na tom, že bitva u Valmy se stala důležitým milníkem, od něhož se Francie hnala dál vpřed a vpřed, až po čase dobyla Belgii, Nizozemsko a Švýcarsko.