Rýt barvířský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxRýt barvířský
alternativní popis obrázku chybí
Rýt barvířský (Reseda luteola)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení rostliny krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Řád brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď rýtovité (Resedaceae)
Rod rýt (Reseda)
Binomické jméno
Reseda luteola
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kolonii rýtu barvířského vyhovuje i tato na pohled neúrodná půda

Rýt barvířský (Reseda luteola) je plevelná, bledožlutě kvetoucí rostlina z čeledě rýtovitých rostoucí v mírnémi subtropickém klimatickém pásu.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rozšířen je nejvíce okolo Středozemního moře, odkud také pochází. Tam roste v evropských přímořských státech (vyjma Francie), na Balkánském poloostrově, dále v Turecku, na Kypru, ve státech severní Afriky i v Makaronézii. Pravidelně se vyskytuje téměř v celé západní i střední Evropě až po Ukrajinu, na severu zasahuje i na jih Švédska a Norska. V  Asii je rozšířen v Afganistanu, Iráku, Íránu i Pákistánu. Byl zavlečen také do Severní Ameriky a téměř do celé Austrálie, na Tasmánii i Nový Zéland.

Rýt barvířský roste na úrodných i zcela kamenitých, dobře propustných zásaditých půdách na plném slunci, nesnáší trvalou vlhkost. Často ho lze nalézt také na stanovištích ovlivněných člověkem, podél cest, na náspech, rumištích, štěrkových náplavach apod. V České republice se vyskytuje roztroušeně, hojnější je v teplejších oblastech.[1][2][3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je to dvouletá, výjimečně i jednoletá bylina se vzpřímenou, žebernatou, jednoduchou nebo zřídka dělenou lodyhou. Bývá vysoká 0,3 až 1,5 m v závislosti na kvalitě stanoviště. Kořen je tuhý, vřetenovitý, špatně se po přesazení ujímá.

Listy vesměs nedělené, jsou dvojího druhu. Prvé se nacházejí v přízemní růžici, která má v průměru až 25 cm, jsou úzce vejčité nebo obkopinaté, barvy tmavě zelené, na povrchu holé a hladké, s vertikálně zvlněným okrajem. Druhé listy vyrůstající střídavě z lodyhy jsou úzké, celokrajné, kopinaté až obkopinaté. Bývají dlouhé 5 až 10, výjimečně i 15 cm, a široké od 0,5 po 2 cm. Směrem nahoru se jejích čepele zmenšují. Stonek končí hustým hroznovitým květenstvím dlouhým 10 až 50 cm, které vyrůstá z paždí neopadavých listenů.

Drobné, oboupohlavné, čtyřčetné květy, mající asi 0,5 cm v průměru, jsou na stopkách 1 až 3 mm dlouhých. Bílé až nazelenalé, neopadavé vejčitě kopinaté kališní lístky jsou dlouhé 1,5 mm. Nažloutlé, nepravidelné korunní lístky jsou veliké 2 až 4 mm, největší horní je rozeklán do 3 až 7 úzkých laloků a ostatní menší spodní jen do 3 štíhlých lalůčků. Tyčinek dlouhých 2 až 3 mm bývá různý počet, od 20 po 40, mají výrazné žluté prašníky. Je velká variabilita vzhledu květů, a to i na jedné rostlině.

Rostlina vykvétá od května do července, květy jsou opylovány hmyzem, převážně včelami a motýly. Plodem jsou pukavé tobolky s červenohnědými semen, ledvinovitého tvaru. Semena, která za nepříznivých podmínek si zachovávají klíčivost několik let, většinou po vypadnutí z tobolky v pozdním létě ještě vyklíčí a do příchodu zimy vyroste přízemní růžice listů, která přezimuje. Z růžice se druhým rokem během jara rychle vyvine lodyha s listy a květy. Mnohdy takto vysemeněné rostliny vytvářejí husté kolonie a působí dojmem široce rozvětvené rostliny.[1][5][6][7]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Rýt barvířský byl ve středověku i počátkem novověku významnou rostlinou pěstovanou speciálně pro výrobu barviv. Rostlina obsahuje ve všech částech (nejvíce v květech) trvanlivé žluté barvivo luteolin (tj. tetrahydroxyflavon C15 H10 O6) [8], kterým se za pomoci různých mořidel obarvovaly látky na různé odstíny žluté. Kamenec způsoboval jasně žlutou, sloučeniny chrómu dávaly zlatě žlutou, cínu žlutě oranžovou a se zelenou skalicí se dosahovalo barvy olivové.

Od druhé poloviny 18. století se toto barvivo postupně nahrazovalo novým barvivem kvercitronem (quercitron) (tj. pentahydroxyflavon C15 H10 O7) [9], vyráběného z kůry dubu sametového (Quercus velutina) původem ze severovýchodu USA[10] a také i barvivy připravenými chemicky. Upustilo se i od lisování jeho semen, z nichž se vyráběl olej ke svícení. Tak rýt barvířský zcela ztratil na významu a bývá občas povšimnut jen jako málo nebezpečný plevel v zahradách, vinicích, na polích v okopaninách nebo rostoucí na strništích.[1][11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c botany.cz
  2. data.gbif.org
  3. www.anbg.gov.au
  4. www.ars-grin.gov
  5. www.illinoiswildflowers.info
  6. www.efloras.org
  7. botanika.wendys.cz
  8. www.chemicalbook.com 1
  9. www.chemicalbook.com 2
  10. www.fao.org
  11. www2.zf.jcu.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]