27. dynastie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z První perská nadvláda)
Egyptská satrapie
𐎸𐎭𐎼𐎠𐎹
Mudrāya (staropersky)
 26. dynastie 525404 př. n. l. 28. dynastie 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Achaimenovská Persie za vlády Dareia I.
Obyvatelstvo
Státní útvar
Perská říšePerská říše Perská říše – jako její satrapie (provincie)
Vznik
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
26. dynastie 26. dynastie
Následující
28. dynastie 28. dynastie

27. dynastie (též nazývaná jako doba první perské nadvlády) byla jedna ze staroegyptských královských dynastií řazených egyptology do historického období označovaného jako Pozdní doba. Vládla v letech 525404 př. Kr.[2]

Genese 27. perské dynastie[editovat | editovat zdroj]

Rodová linie Achaimenovců

Počátek perské říše se datuje do 6. století př. Kr. a zakladatele Kýrose II., který na východě od Perského zálivu založil říši, kterou za dobu své vlády (~590–530 př. Kr.) rozšířil až přes celou Levantu včetně Lýdie. Po jeho smrti se ujal vlády jeho syn Kambýsés II.. Expanse říše zasáhla Egypt, který Kambýsés II. dobyl 525 př. Kr. a ovládl až po hranice s Nubií. Protagonisty byli panovníci Perské říše a Egypt ovládali jako jednu ze svých satrapií a provincií platící pravidelný tribut. Tradiční egyptská královská ideologie ovšem nepřipouštěla nadvládu cizinců proto zřejmě v Egyptě přijali tamní titulaturu faraonů. Akceptovali aktuální správní strukturu a loajální místní vládce ponechali ve svých funkcích. Vrcholné úředníky vybírali ze svých perských řad. Oficiálně byli pokládáni v nepřetržitém sledu za další „domácí“ krále. Jejich dynastie se tedy řadí ke sledu předchozích egyptských dynastií.[3][4]. Zmíněný stav přetrval přes vládu Dareia I. a jeho následníky až do smrti Dareia II. ∼405 př. Kr. Po jeho úmrtí došlo k nástupnickým rozporům, navíc v různých částech říše docházelo k povstáním, které vyčerpávaly zdroje vládnoucího panovníka. Toho využil princ Amyrtaeus v egyptském Sau k rovoletě proti Peršanům 411 př. Kr., ovládl Deltu Nilu a prohlásil se faraonem. Jeho vláda a jeho šest následníků (29. a 30. dynastie), kteří jednotlivě nevládli příliš dlouho, se odehrávala v období trvajícím 46 roků za vlády Artaxerxa II.. Období jejich souhrnné Saiské egyptské vlády trvalo ∼61 roků. Několikrát proti nim Artaxerxés II. vojensky neúspěšně zasahoval. Po jeho smrti vládu převzal jeho syn Artaxerxés III. V roce ∼351 př. Kr. se opakovaně pokusil porazit Egypťany, úspěšně až v bitvě u Pelusia 343 př. Kr. kdy Egypťany porazil a nastolil zde " druhou perskou satrapii".
S ohledem na tradiční dělení dynastií 27. až 31. se do perské dynastie promítá souběžná historie perských králů a revolty egyptských "Saiských" lokálních vládců, které jen v historicky poměrně krátkém období narušili perskou nadvládu, nicméně nakonec neuspěly a Egypt se stal nedílnou součástí pádu Perská říše a vítězného nástupu Makedonců.

Panovníci[editovat | editovat zdroj]

27. dynastie "První egyptská satrapie"[5]
Král rodné jméno trůní jména období
př. Kr.[6]
poznámky[3]
Kambýsés II.
<
k
m
bwDA
>
Kembud
<
ramswU33
>
Mesut Ra
525–521 otec: Kýros Veliký (590–530); sídlo: Memfis;
ovládl Egypt v bitvě u Pelusium,
[1] a dosáhl až k hranici Nubie.[3]
Dareios I.
<
initiE23iiArM8
>
Deriush
<
rast
t
w
>
Setut-Ra
521–486 [2]; Svoji vládu popsal
na Behistunském nápisu v Hamadánu v Íránu.
Xerxés I.
<
xM8iiAE23
M8
>
Kheshyresh
<
G1E23
N16
Aa1M8
M8
S29
>
Xerxes
485–465 [3]; potlačil rebelii v Egyptě 486 př. Kr.
Artaxerxés I.
<
A
N17
xM8M8s
>
Artekhshesesh
<
G4E23
M8
Y2
O50
S29M8
>
465–424 otec: Xerxés I.;[7] [4]
Dareios II.
<
N16
E23
G43M8
>
Darius
<
initiE23M8
>
423–405 Vedl četné války s Řeky [5]
Artaxerxés II.
G1E23
V13
M12N37
O34
M8
Artajarjes
<
A
N17
xM8M8s
>
Mnemon
405–359 otec: Artaxerxes I. [6],
řešil trvající revolty v Egyptě
a dalších satrapiích.
Artaxerxés III.
<
A
T
M12N37
z
M8
>
Artekhshesesh
<
A
T
M12N37
z
M8
>
358–338 "Druhá egyptská satrapie" (405–343);
otec Artaxerxés II.,
~359 př.Kr. potlačil rebelii krále-satrapy
Teos(e);[7][8]
351 př.Kr. se pokusil o opětné ovládnutí
Egyptu až 343 př.Kr. bitva u Pelusia ukončila
vládu Nectanebo II., posledního
krále 30. dynastie.
Arsés 𐎠𐎼𐎫𐎧𐏁𐏂 Artaxšaçā (neurčen) 338–336 syn Artaxerxés III.; zavražděn služebníkem[9]
Dareios III. (Codmanus)
<
iniT
r
wM8
>
Dariush
334–331 poražen v bitvě u Issus 333 př.Kr.
Makedonci [7]
s králem Alexandrem Velkým (356–323 př. Kr.)

Konec perské nadvlády[editovat | editovat zdroj]

Historický obraz Achaminovské dynastie na Středním východě a v Egyptě dokumentuje vzestup a pád Perské říše, která po fázi enormní expanze své moci za vlády Kýrose II., Kambýsés II. a Daraiose I. v období ~590–480 př.Kr., se za následníků potýkala jednak se svými vnitřními rozpory, zejména při řešení nástupnictví, a jednak vnějšími v okupovaných oblastech, kde se permanentně vyskytovaly rebelie lokálních vládců. To vše říši oslabovalo.
V Mezidobí relativního obnovení jednoty Egypta v 30. dynastii, 380–343 př.Kr. bylo několik pokusů Pešanů znovu obnovit svou nadvládu za Artaxerxa II., až to Artaxerxés III. završil porážkou posledního egyptského faraona Necteneba II. u Pelussie 343 př. Kr. V Egyptě ustanovil vládou satrapu Pherendates II[10] a vrátil se do centra perské říše. Nicméně se stal obětí spiknutí svého syna Arsése, který otce dal otrávit a ujal se vlády. Ani ne po dvou letech vlády jej ale dal otrávit Dareios III., jeho nevlastní bratr.[7]
Mezi tím se zformovala armáda Řeků pod vedením Alexandra Velkého. V první bitvě u Issus 333 př.Kr. se projevily malé válečné schopnosti perského krále, takže velitelem perské armády ustanovil Satrapu Mezause. Ten pak vedl bitvu u Gaugamel 331 př.Kr. kde Řekové Pešany porazili. Dareius III. uprchl byl ale dostižen a usmrcen. Vítězný Alexandr ustanovil v Egyptě vládcem Satrapu Mezause[7]., který zde vládl od 332 až do své smrti 328 př.Kr.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ABSCHNITT, Ester. Religion Geschichte des Alten Orients [online]. Leiden: E.J. Brill, 1982. Dostupné online. (německy) 
  2. VERNER, Miroslav. Abúsír. V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 271. 
  3. a b c BOYCE, Mary. A History od Zoroastrianism, Vol. 2 [online]. Leiden: E.J.Brill, 1982. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HENKELMAN, Kurt. Achaemenid History XIII [online]. Leiden: Nederlands Inst. voor Nabije Oosten, 2003. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Achaemenid Sartapies [online]. Encyclopeadia Iranica, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  6. CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky) 
  8. Artaxerxes III Ochus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. 
  10. Arataxexes III [online]. Neq York: 2011. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kltz David, Persien Period, J. UCLA Encyclopedia of Egyptology (1), 2015
  • Brier Bob, The History of Ancient Egypt, Long Island University, 1999
  • Bárta Niroslav, Kolaps a regenreace: cesty civilizací a kultur, Akademia Praha 2011, ISBN 978-80-200-2036-9
  • Henkenman Wouter, Khurt Amelie, A Persian Perspective, Leiden 2003

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]