Pavián

Pavián
	Pavián anubi
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	primáti (Primates);
Čeleď	kočkodanovití (Cercopithecidae);
Podčeleď	kočkodani (Cercopithecinae);
Tribus	paviáni (Papionini);
Rod	pavián (Papio); Erxleben, 1777
Typový druh
	pavián guinejský (Papio papio);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavián (Papio) je africká opice z čeledi kočkodanovitých. Existuje pět druhů paviánů, mezi něž patří jedni z největších primátů s výjimkou hominidů; větší velikosti dorůstá jen mandril a dril. Ti se, společně s příbuznou dželadou, dříve též řadili mezi paviány a v širším slova smyslu jsou pořád jako paviáni označováni.

Druhy paviánů a vztahy mezi nimi

Běžně je uznáváno pět druhů paviánů, ovšem v otázce, jedná-li se skutečně o samostatné druhy či o poddruhy nepanuje úplná shoda. Popsané druhy jsou pavián čakma (P. ursinus, obývá jižní Afriku), pavián guinejský (P. papio, žijící při západním pobřeží Afriky), pavián pláštíkový (P. hamadryas, rozšířený v oblasti Afrického rohu na jihozápadě Arabského poloostrova), pavián anubi (P. anubis, obývá severní savany střední Afriky) a pavián babuin (P. cynocephalus, žijící v jižněji položených savanách střední Afriky a na východě kontinentu). Obecně je pavián pláštíkový považován vždy za samostatný druh, ale mnoho zoologů považuje ostatní paviány za poddruhy babuina a označují je společně jako paviána savanového. To proto, že pavián pláštíkový se od ostatních paviánů liší stavbou těla i způsobem života, což by mohlo znamenat, že se od ostatních vyvíjel odděleně. Nicméně, novější morfologické studie a genetické testy ukázaly, že pavián pláštíkový je blíže příbuzný paviánu guinejskému a anubi, než babuinovi nebo paviánu čakma.^[1]^[2]^[3]

I rozdělení na pět druhů pravděpodobně dostatečně nevyjadřuje různorodost paviánů. Někteří autoři^[4] jsou za to, že si uznání jako samostatný druh zaslouží ještě dva současné poddruhy paviánů, a to trpasličí babuin P. cynocephalus kindae, rozšířený v Zambii, Kongu a Angole, a šedonohý čakma (P. ursinus griseipes) ze Zambie, Botswany, Zimbabwe, Mosambiku a severních oblastí Jižní Afriky. Bohužel, současná úroveň znalostí týkající se anatomických a genetických vlastností i různorodosti v chování jednotlivých paviánů je příliš malá, než aby bylo možné otázku skutečného počtu druhů definitivně zodpovědět.

V současné době tudíž oficiálně existuje pět druhů:^[5]

pavián pláštíkový (Papio hamadryas)
pavián guinejský (Papio papio)
pavián anubi (Papio anubis)
pavián babuin (Papio cynocephalus)
- Papio cynocephalus cynocephalus
- Papio cynocephalus ibeanus
- Papio cynocephalus kindae
pavián čakma (Papio ursinus)
- Papio ursinus ursinus
- Papio ursinus griseipes
- Papio ursinus raucana

Anatomie a fyziologie

Všichni paviáni mají výrazně protažené, silné čelisti, které vytváří charakteristický psovitý tvar tlamy. Špičáky paviánů jsou dlouhé a ostré. Oči jsou blízko u sebe posazené, nadočnicové oblouky výrazné. Velká hlava přechází v poměrně krátký, ale mohutný trup, zakončený kratším ocasem. Přední a zadní končetiny mají stejnou délku. Paviáni jsou osrstění, hustá srst pokrývá celé tělo kromě obličeje a sedacích hrbolů. To jsou mozolovité, necitlivé útvary na hýždích zvířete, které paviánům umožňují pohodlně sedět i na tenkých větvích. U všech paviánů je výrazný sexuální dimorfismus, samci jsou značně větší, mohou se lišit i zbarvením nebo velikostí špičáků. Nejmenším druhem je pavián guinejský, který dosahuje délky 50 cm a váží jen 14 kg, zatímco největší pavián čakma dorůstá délky až 120 cm a čtyřiceti kilogramů hmotnosti.

Významným anatomickým prvkem u paviánů jsou špičáky samců, které mohou být dlouhé až 5 cm a představují primárně prostředek soubojů mezi samci v období páření. Mohou však být druhotně využity i při obraně teritoria před jinými druhy, včetně nebezpečných predátorů.^[6]

Ekologické vztahy, chování

Paviáni obývají otevřené savany, stepi, lesostepi i horské oblasti. Žijí na zemi. Jsou to všežravci, ovšem hlavní část jídelníčku je tvořena rostlinnou potravou. Pojídají také hmyz a příležitostně chytají ryby, sbírají mušle či mořské korýše, loví hlodavce, ptáky, jiné opice, jako jsou kočkodani, nebo malé druhy antilop.^[7] Jsou aktivní nepravidelně, ve dne i v noci. Za potravou se mohou vydávat i do blízkosti lidí či do jejich příbytků a v Jižní Africe kradou i ovce a kozy.

Jejich hlavním nepřítelem je člověk, lvi, hyena skvrnitá a hyena žíhaná, a levhart. Pro levharta jsou paviáni obtížnou kořistí a levhart loví především mláďata. Dospělí samci levharta zastrašují zíváním, které odhaluje špičáky, gesty a výpady.

V zajetí se paviání dožívají až 45 let, v přírodě kolem 30 let.

Paviáni jsou schopní pochopit princip zápisu zvuků, což je část lidské schopnosti čtení.^[8]

Sociální chování

Většina paviánů žije v hierarchicky uspořádaných skupinách. V jedné skupině může žít 5–250 jedinců, často jich bývá kolem padesáti, ovšem přesný počet závisí na konkrétním druhu a též ročním období. Od ostatních paviánů se v tomto ohledu liší pavián pláštíkový, který žije ve velkých skupinách, které jsou samy složeny z množství menších harémů, složených z jednoho samce a asi čtyř samic. Do jednotlivých harémů vstupují samice ze skupiny už v době, kdy jsou ještě pohlavně nedospělé. Ve skupině žijí i mladí samci, kteří se ale v přítomnosti staršího samce nebudou pokoušet se pářit. Jiné druhy paviánů jsou promiskuitní, s přísnou hierarchií, která je založena na mateřské linii.

Paviáni podle hlasových projevů poznají, který z paviánů je sociálně výše postavený. V případě střetu mezi dvěma zvířaty mu ostatní paviáni věnují větší pozornost v případě, že se jedná o konflikt paviánů pocházejících z různých rodin, nebo když konflikt vyvolal níže postavený jedinec. To proto, že střety mezi rodinami nebo změny v sociálním žebříčku mají na celou skupinu větší dopad, než konflikty v rámci jedné rodiny nebo pouhé potvrzování dominantního postavení.^[9]

V harémech paviána pláštíkového samec své samice žárlivě střeží a v případě, že se některá příliš vzdálí, ji může i napadnout. Samci si mohou samice i navzájem krást, v tom případě často dojde na boj mezi samci. Ti si navzájem hrozí zíváním. U paviánů není výjimkou, že jsou mláďata v případě konfliktu samci použita jako rukojmí nebo živé štíty. Dokonce se dopouštějí feticidy.^[10]

Rozmnožování

Pavián pláštíkový - samec, samice a mládě

Ve smíšených skupinách savanových paviánů se každý samec může pářit s jakoukoliv samicí. Pořadí samců při páření částečně závisí na jejich sociálním postavení, a rvačky mezi samci nejsou žádnou vzácností. Kromě hrubé síly ale existuje i další způsob, jak si zajistit přednostní páření; někteří samci pěstují přátelství se samicemi. Probírají samici srst, pomáhají s péčí o mláďata nebo ji zásobují potravou. Pak mají vysokou šanci, že ta mláďata budou jejich. Některé samice dávají těmto přátelským samcům při páření přednost. Samci ovšem neváhají v případě šarvátek použít mláďata jako živé štíty.

Páření začíná z popudu samice, která dá najevo svolnost tak, že samci nastaví své zduřelé pozadí. Nastavování je zároveň submisivním gestem a provádí ho i podřízení samci, vysoce postavený samec může i naznačovat páření se samci níže na sociálním žebříčku. Samice obvykle rodí každý druhý rok. Březost trvá 6 měsíců a obvykle se narodí jediné mládě. Novorozený pavián váží asi jeden kilogram a má černě zbarvenou pokožku. O mládě se stará hlavně jeho matka, i když několik samic si může vzájemně pomáhat s péčí o svá mláďata.

Mladý pavián je odstavený po jednom roce a pohlavně dospívá mezi pátým až osmým rokem. Samci opouštějí svojí rodnou skupinu ještě před dosažením pohlavní dospělosti, zatímco samice zůstávají ve skupině celý život.

Pavián v lidské kultuře

Ve starém Egyptě byl Babi, bůh krutosti, zášti a temnot, zobrazován jako pavián pláštíkový, který byl proto považován za posvátné zvíře. Byl to služebník boha Thovta a známý též jako Posvátný pavián.

Galerie obrázků

Pavián pláštíkový - samec
Pavián anubi
Pavián babuin
Pavián čakma
Pavián guinejský

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku baboon na anglické Wikipedii.

↑ NEWMAN, TK; JOLLY, CJ; ROGERS JMÉNO3= J. Mitochondrial phylogeny and systematics of baboons (Papio). American Journal of Physical Anthropology. 2004, roč. 124, čís. 1, s. 17–27. Dostupné online. DOI 10.1002/ajpa.10340. PMID 15085544.
↑ FROST, SR; MARCUS, LF; BOOKSTEIN, FL, Reddy DP, Delson E. Cranial allometry, phylogeography, and systematics of large-bodied papionins (Primates:Cercopithecinae) inferred from geometric morphometric analysis of landmark data. Anatomical Record. 2003, čís. 2, s. 1048–1072. DOI 10.1002/ar.a.10112. PMID 14613306.
↑ WILDMAN, DE; BERGMAN, TJ; AL-AGHBARI, A, Sterner KN, Newman TK, Phillips-Conroy JE, Jolly CJ, Disotell TR. Mitochondrial evidence for the origin of hamadryas baboons.. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004, čís. 1, s. 287–296. DOI 10.1016/j.ympev.2003.12.014. PMID 15186814.
↑ JOLLY, CJ. Species, Species Concepts, and Primate Evolution. Příprava vydání WH Kimbel and LB Martin, eds.. New York: Plenum Press, 1993. Kapitola Species, subspecies, and baboon systematics.
↑ WILSON, D.E.; REEDER, D.M. Mammal Species of the World. 3. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2005. ISBN 0-801-88221-4. Groves, C.: GENUS Papio, s. 166–167. (anglicky)
↑ Archivovaná kopie. www.stoplusjednicka.cz [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-12.
↑ AWF: Wildlife: Baboon [online]. African Wildlife Foundation [cit. 2008-08-18]. Dostupné online.
↑ Jonathan Grainger, Stéphane Dufau, Marie Montant, Johannes C. Ziegler, Joël Fagot. Orthographic processing in baboons (Papio papio). Science. Roč. 2012, čís. 6078, s. 245–248. DOI 10.1126/science.1218152.
↑ Bergman TJ, Beehner JC, Cheney DL, Seyfarth RM. Hierarchical classification by rank and kinship in baboons. Science. Roč. 2003, čís. Nov. 14, s. 1234–1236. DOI 10.1126/science.1087513. PMID 14615544.
↑ YIRKA, Bob. Male baboons found to engage in feticide. phys.org [online]. 2017-01-18 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu pavián na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Paviáni v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Taxon Papio ve Wikidruzích

[1] NEWMAN, TK; JOLLY, CJ; ROGERS JMÉNO3= J. Mitochondrial phylogeny and systematics of baboons (Papio). American Journal of Physical Anthropology. 2004, roč. 124, čís. 1, s. 17–27. Dostupné online. DOI 10.1002/ajpa.10340. PMID 15085544.

[2] FROST, SR; MARCUS, LF; BOOKSTEIN, FL, Reddy DP, Delson E. Cranial allometry, phylogeography, and systematics of large-bodied papionins (Primates:Cercopithecinae) inferred from geometric morphometric analysis of landmark data. Anatomical Record. 2003, čís. 2, s. 1048–1072. DOI 10.1002/ar.a.10112. PMID 14613306.

[3] WILDMAN, DE; BERGMAN, TJ; AL-AGHBARI, A, Sterner KN, Newman TK, Phillips-Conroy JE, Jolly CJ, Disotell TR. Mitochondrial evidence for the origin of hamadryas baboons.. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004, čís. 1, s. 287–296. DOI 10.1016/j.ympev.2003.12.014. PMID 15186814.

[4] JOLLY, CJ. Species, Species Concepts, and Primate Evolution. Příprava vydání WH Kimbel and LB Martin, eds.. New York: Plenum Press, 1993. Kapitola Species, subspecies, and baboon systematics.

[5] WILSON, D.E.; REEDER, D.M. Mammal Species of the World. 3. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2005. ISBN 0-801-88221-4. Groves, C.: GENUS Papio, s. 166–167. (anglicky)

[6] Archivovaná kopie. www.stoplusjednicka.cz [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-12.

[7] AWF: Wildlife: Baboon [online]. African Wildlife Foundation [cit. 2008-08-18]. Dostupné online.

[8] Jonathan Grainger, Stéphane Dufau, Marie Montant, Johannes C. Ziegler, Joël Fagot. Orthographic processing in baboons (Papio papio). Science. Roč. 2012, čís. 6078, s. 245–248. DOI 10.1126/science.1218152.

[9] Bergman TJ, Beehner JC, Cheney DL, Seyfarth RM. Hierarchical classification by rank and kinship in baboons. Science. Roč. 2003, čís. Nov. 14, s. 1234–1236. DOI 10.1126/science.1087513. PMID 14615544.

[10] YIRKA, Bob. Male baboons found to engage in feticide. phys.org [online]. 2017-01-18 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

Papionini

Cercocebus	Mangabej štíhlý • Mangabej kouřový • Mangabej žlutobřichý • Mangabej chocholatý • Mangabej rudohlavý • Mangabej sanjei

Lophocebus	Mangabej pláštíkový • Mangabej černý • Mangabej Johnstonův • Mangabej ugandský • Lophocebus opdenboschi • Lophocebus osmani

Makak	Makak medvědí • Makak ásámský • Makak formozský • Makak jávský • Makak Heckův • Makak červenolící • Makak indočínský • Makak tmavý • Makak rhesus • Makak munzala • Makak vepří • Makak chocholatý • Makak gorontolský • Makak šedoramenný • Makak jihomentawajský • Makak kápový • Makak siberutský • Makak bandar • Makak lví • Magot bezocasý • Makak tibetský • Makak tonkeánský • Macaca leucogenys • Macaca anderssoni^† • Macaca jiangchuanensis^† • Macaca lybica^†

Dril	Dril černolící • Mandril rýholící

Pavián	Pavián pláštíkový • Pavián čakma • Pavián anubi • Pavián babuin • Pavián guinejský • Papio izodi^†

Paviánec	Paviánec kipunji

Dželada	Dželada • Theropithecus baringensis^† • Theropithecus brumpti^† • Theropithecus darti^† • Theropithecus oswaldi^† • Theropithecus quadratirostris^†

Dinopithecus^†	Dinopithecus ingens^†

Gorgopithecus^†	Gorgopithecus major^†

Paradolichopithecus^†	Paradolichopithecus arvernensis^† • Paradolichopithecus gansuensis^† • Paradolichopithecus geticus^† • Paradolichopithecus sushkini^†

Parapapio^†	Parapapio ado^† • Parapapio antiquus^† • Parapapio broomi^† • Parapapio jonesi^† • Parapapio whitei^†

Procynocephalus^†	Procynocephalus subhimalayanus^† • Procynocephalus wimani^†