Pěnice hnědokřídlá
 Pěnice hnědokřídlá | |
|---|---|
.jpg) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | pěnicovití (Sylviidae) |
| Rod | pěnice (Sylvia) |
| Binomické jméno | |
| Sylvia communis Latham, 1787 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) je malým druhem pěvce z čeledi pěnicovitých (Sylviidae).
Popis
Menší než vrabec. Dorůstá délky 13–15 cm a v rozpětí křídel měří 19–23 cm. Hmotnost se pak pohybuje mezi 12–17 g. Svrchní stranu těla má šedohnědou, spodinu bělavou a boky světle hnědé. Ramenní letky a velké krovky jsou rezavohnědě vroubené. Ocas má tmavý, se světlými vnějšími okraji, krk bílý a končetiny hnědé. Je pohlavně dimorfní. Samci mají šedou hlavu, široký bílý proužek kolem oka, narůžovělou hruď a okrově červené duhovky. Samice mají hlavu hnědavou, hruď světle béžovou a duhovky hnědé. Mladí ptáci se podobají samicím.
Zpěv, kterým se samci ozývají z vyvýšených míst nebo za krátkého třepotavého letu, je rychlý, hlasitý a složený z řady žvatlavých zvuků. Vábí tlumeným „vehd–vehd“ nebo „void–void“, varuje hrubým „varr“.
Rozšíření
Hnízdí ve většině Evropy s výjimkou severní Skandinávie, v Malé, západní a střední Asii a severozápadní Africe. Ve střední Evropě se zdržuje od dubna do září. Náleží mezi druhy tažné na dlouhou vzdálenost, zimuje v subsaharské Africe, Arábii a Pákistánu.
K hnízdění vyhledává otevřené krajiny s porosty keřů, nejlépe trnitých, paseky, okraje lesů, remízky a parky.
V České republice se vyskytuje na většině území od nížin až po 1800 m n. m.[1]
Potrava
Živí se hlavně hmyzem, pavouky a měkkýši, na podzim požírá také bobule.
Hnízdění
Pohlavně dospívá v první roce života. Ve střední Evropě hnízdí 1x až 2x ročně od května do července. Miskovité hnízdo z trávy, kořínků a chlupů staví dobře skryté v keřích nebo v jiné husté vegetaci, často v porostech kopřiv. Vždy se nachází nízko, obvykle ve výšce 20–50 cm nad zemí. V jedné snůšce je 4-5 světlých, hnědě skvrnitých, 18,4 x 14,0 mm velkých[1] vajec, na kterých sedí po dobu 11–13 dnů střídavě oba rodiče. Mláďata pak hnízdo opouští po 10–12 dnech a ještě asi 1 týden jsou krmena mimo něj. Nejvyšší zaznamenaný věk je 7 let a 10 měsíců.[2]
Početnost
Na jaře 1969 byl během pozorování jarního příletu pěnic hnědokřídlých na hnízdiště zaznamenán masivní úbytek jedinců. Z průzkumu, který se snažil tento pokles vysvětlit, následně vyplynulo, že příčinou je vysušování jižního okraje Sahary, Sahelu, které přímo působí na početnost druhu. Během jediné zimy přitom zapříčinilo např. vymizení 70 % populace hnízdící ve Velké Británii.[3] Početnost druhu se v celé Evropě dramaticky snižovala až do začátku 70. let,[4] od roku 1980 pak u ni lze zaznamenat mírný vzestup.[3]
Na stavech pěnice hnědokřídlé se podepisuje také mícení remízků a pásů křovin v otevřené krajině, následkem kterého přichází o svá hnízdiště. I přes všechny nepříznivé vlivy je však stále běžným druhem pěvce, jehož početnost je jen v Evropě odhadována na 7–22 milionů hnízdících párů.[5] V České republice pak hnízdí v počtu 90–180 tisíc párů.[1]
Taxonomie
Polytypický druh se 4 subspeciemi:[6]
- S. c. communis Latham, 1787 – hnízdí v Evropě, severním Turecku a severozápadní Africe; zimuje hlavně v západní a střední Africe.
- S. c. volgensis Domaniewski, 1915 – hnízdí v rozmezí od jihovýchodní části evropského Ruska východně po jihozápadní Sibiř a Kazachstán; zimoviště nejsou přesně známá.
- S. c. icterops Ménétries, 1832 – hnízdí v Turecku, Levantu, Kavkazu, Zakavkazí a v rozmezí od severního Íránu východně po Turkmenistán; zimuje ve východní a jižní Africe.
- S. c. rubicola Stresemann, 1928 – hnízdí v rozmezí od Altaje východně po severní Mongolsko; zimuje ve východní a jižní Africe.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 194.
- ↑ European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b WHITETHROAT [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Springwatch [online]. BBC [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://www.biologiezentrum.at/pdf_frei_remote/DENISIA_0007_0354-0355.pdf
- ↑ Greater Whitethroat (Sylvia communis) [online]. Internet Bird Collection [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- Svensson, L.; Grant, P. J.; Mullarney, K.; Zetterström, D.: Der neue Kosmos-Vogelführer - Alle Arten Europas, Nordafrikas und Vorderasiens. Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co., Stuttgart. 1999. ISBN 3-440-07720-9 (německy)
- Berthold, Peter; Vogelzug - Eine aktuelle Gesamtübersicht. WBG, Darmstadt. 2007. ISBN 978-3-534-20267-6 (německy)
- Bezzel, Einhard: Ptáci. Rebo Productions CZ, Dobřejovice. 2003. ISBN 9788072342921
- Dierschke, Volker: Ptáci. Euromedia Group, k. s., Praha. 2009. ISBN 978-80-242-2193-9
Externí odkazy
- Whitethroat Sylvia communis [Latham, 1787] [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
- COLLIN, Didier. Fauvette grisette [online]. Oiseaux.net [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (francouzsky)
- Galerie hlasů pěnice hnědokřídlé na webu xeno-canto Europe