Pěnice hnědokřídlá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPěnice hnědokřídlá
alternativní popis obrázku chybí
Zpívající samec pěnice hnědokřídlé
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď pěnicovití (Sylviidae)
Rod pěnice (Sylvia)
Binomické jméno
Sylvia communis
Latham, 1787
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) je malým druhem pěvce z čeledi pěnicovitých (Sylviidae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Menší než vrabec. Dorůstá délky 13–15 cm a v rozpětí křídel měří 19–23 cm. Hmotnost se pak pohybuje mezi 12–17 g. Svrchní stranu těla má šedohnědou, spodinu bělavou a boky světle hnědé. Ramenní letky a velké krovky jsou rezavohnědě vroubené. Ocas má tmavý, se světlými vnějšími okraji, krk bílý a končetiny hnědé. Je pohlavně dimorfní. Samci mají šedou hlavu, široký bílý proužek kolem oka, narůžovělou hruď a okrově červené duhovky. Samice mají hlavu hnědavou, hruď světle béžovou a duhovky hnědé. Mladí ptáci se podobají samicím.

Zpěv, kterým se samci ozývají z vyvýšených míst nebo za krátkého třepotavého letu, je rychlý, hlasitý a složený z řady žvatlavých zvuků. Vábí tlumeným „vehd–vehd“ nebo „void–void“, varuje hrubým „varr“.

Pěnice hnědokřídlá

Zpěv

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí ve většině Evropy s výjimkou severní Skandinávie, v Malé, západní a střední Asii a severozápadní Africe. Ve střední Evropě se zdržuje od dubna do září. Náleží mezi druhy tažné na dlouhou vzdálenost, zimuje v subsaharské Africe, Arábii a Pákistánu.

K hnízdění vyhledává otevřené krajiny s porosty keřů, nejlépe trnitých, paseky, okraje lesů, remízky a parky.

V České republice se vyskytuje na většině území od nížin až po 1800 m n. m.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se hlavně hmyzem, pavouky a měkkýši, na podzim požírá také bobule.

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo pěnice hnědokřídlé s vejci

Pohlavně dospívá v prvním roce života. Ve střední Evropě hnízdí 1x až 2x ročně od května do července. Miskovité hnízdo z trávy, kořínků a chlupů staví dobře skryté v keřích nebo v jiné husté vegetaci, často v porostech kopřiv. Vždy se nachází nízko, obvykle ve výšce 20–50 cm nad zemí. V jedné snůšce je 4-5 světlých, hnědě skvrnitých, 18,4 x 14,0 mm velkých[2] vajec, na kterých sedí po dobu 11–13 dnů střídavě oba rodiče. Mláďata pak hnízdo opouští po 10–12 dnech a ještě asi 1 týden jsou krmena mimo něj. Nejvyšší zaznamenaný věk je 7 let a 10 měsíců.[3]

Početnost[editovat | editovat zdroj]

Na jaře 1969 byl během pozorování jarního příletu pěnic hnědokřídlých na hnízdiště zaznamenán masivní úbytek jedinců. Z průzkumu, který se snažil tento pokles vysvětlit, následně vyplynulo, že příčinou je vysušování jižního okraje Sahary, Sahelu, které přímo působí na početnost druhu. Během jediné zimy přitom zapříčinilo např. vymizení 70 % populace hnízdící ve Velké Británii.[4] Početnost druhu se v celé Evropě dramaticky snižovala až do začátku 70. let,[5] od roku 1980 pak u ní lze zaznamenat mírný vzestup.[4]

Na stavech pěnice hnědokřídlé se podepisuje také mícení remízků a pásů křovin v otevřené krajině, následkem kterého přichází o svá hnízdiště. I přes všechny nepříznivé vlivy je však stále běžným druhem pěvce, jehož početnost je jen v Evropě odhadována na 7–22 milionů hnízdících párů.[6] V České republice pak hnízdí v počtu 90–180 tisíc párů.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Polytypický druh se 4 subspeciemi:[7]

Sylvia communis
in Nederlandsche Vogelen (en:Dutch Birds), Vol. 2 (1789)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 194.  
  3. European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b WHITETHROAT [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Springwatch [online]. BBC, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. http://www.biologiezentrum.at/pdf_frei_remote/DENISIA_0007_0354-0355.pdf
  7. Greater Whitethroat (Sylvia communis) [online]. Internet Bird Collection, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svensson, L.; Grant, P. J.; Mullarney, K.; Zetterström, D.: Der neue Kosmos-Vogelführer - Alle Arten Europas, Nordafrikas und Vorderasiens. Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co., Stuttgart. 1999. ISBN 3-440-07720-9 (německy)
  • Berthold, Peter; Vogelzug - Eine aktuelle Gesamtübersicht. WBG, Darmstadt. 2007. ISBN 978-3-534-20267-6 (německy)
  • Bezzel, Einhard: Ptáci. Rebo Productions CZ, Dobřejovice. 2003. ISBN 978-80-7234-292-1
  • Dierschke, Volker: Ptáci. Euromedia Group, k. s., Praha. 2009. ISBN 978-80-242-2193-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]