Středopravicová koalice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Pól pro svobody)
Středopravicová koalice
Coalizione di centro-destra
ZkratkaCDX
Datum založení1994
LídrGiorgia Meloni
ZakladatelSilvio Berlusconi
Typ stranykoalice
IdeologieKonzervatismus[1][2]
Sociální konzervatismus[1]
Pravicový populismus[3][4][5][6]
Nacionalismus[1][4]
Protiimigrační politika[7]
Euroskepticismus[4][5][8][7]
v minulosti, nyní menšina:
Liberální konzervatismus[9][10]
Liberalismus[3]
Křesťanská demokracie[10]
Proevropanismus[3][8]
Politická pozicestředopravice[3][8]krajní pravice[1][4][11][12][13]
Evropská stranaEPP/ECR/ID
Politická skupina EPEPP/ECR/ID
Barvy
     modrá
Volební výsledek43.7% (volby 2018)
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna
237/400
Senát republiky
115/200
Evropský parlament
42/76
Regionální parlamenty
476/897
Guvernéři regionů
15/21
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Středopravicová koalice (italsky Coalizione di centro-destra, zkratka CDX) je italská volná politická koalice. Od svého založení roku 1994 představuje pod různými názvy vedle Středolevicové koalice jeden ze dvou pólů italské politiky. Monopolní postavení obou koalic bylo narušeno až roku 2013 nástupem Hnutí pěti hvězd.[9]

Až do parlamentních voleb 2018 koalici vedl Silvio Berlusconi a profilovala se zpravidla jako liberálně konzervativní a středopravicové uskupení. Po roce 2018 se však do vedoucí pozice dostala pravicově protestní, tvrdě euroskeptická Liga severu.[9] V průběhu roku 2021 pak v průzkumech veřejného mínění Ligu dostihli postfašističtí Bratři Itálie.[4][14] Původně dominantní Berlusconiho umírněná Forza Italia pak trvale ztrácí vliv i voličské zázemí.[4][15] Koalice se tak přesouvá z původní Berlusconiho středopravice do pravicových až krajně pravicových pozic[16] a celkově dochází k potlačení liberálního elementu.[6]

Složení od parlamentních voleb 2022[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka obsahuje strany, které se rozhodly v rámci Středopravicové koalice kandidovat v parlamentních volbách 2022.[17][18]

Složení koalice není mimo období parlamentních voleb pevné, na regionální úrovni se může lišit.

Strana Ideologie Lídr Parlament Regiony
Bratři Itálie Národní konzervatismus Giorgia Meloni
184/600
124/897
Liga severu Pravicový populismus Matteo Salvini
96/600
193/897
Forza Italia Liberální konzervatismus Silvio Berlusconi
63/600
71/897
My umírnění (NcIIaCCIUDC) Centrismus Maurizio Lupi
9/600
22/897

Přehled názvů[editovat | editovat zdroj]

  • 1994-1996: dvojkoalice Pól svobody (italsky Polo delle Libertà, v severní Itálii) a Pól dobré vlády (italsky Polo del Buon Governo, v jižní Itálii)
  • 1996-2000: Pól pro svobody (italsky Polo per le Libertà)
  • 2000-2008: Dům svobod (italsky Casa delle Libertà)
  • od 2008: bez oficiálního názvu, Středopravicová koalice

Pól svobod a Pól dobré vlády (1994-1996)[editovat | editovat zdroj]

Složení koalice pro volby 1994[editovat | editovat zdroj]

Strana Ideologie Lídr Výsledek
Liga severu Pravicový populismus Umberto Bossi
118/630
Forza Italia Liberální konzervatismus Silvio Berlusconi
111/630
Národní aliance Národní konzervatismus Gianfranco Fini
110/630
Křesťanskodemokratický střed Křesťanská demokracie Pier Ferdinando Casini
27/630

Pól pro svobody (1996-2000)[editovat | editovat zdroj]

Složení koalice pro volby 1996[editovat | editovat zdroj]

Strana Ideologie Lídr Výsledek
Forza Italia Liberální konzervatismus Silvio Berlusconi
123/630
Národní aliance Národní konzervatismus Gianfranco Fini
93/630
CCDCDU Křesťanská demokracie Pier Ferdinando Casini
30/630

Dům svobod (2000-2008)[editovat | editovat zdroj]

Složení koalice pro volby 2001[editovat | editovat zdroj]

Strana Ideologie Lídr Výsledek
Forza Italia Liberální konzervatismus Silvio Berlusconi
194/630
Národní aliance Národní konzervatismus Gianfranco Fini
99/630
CCDCDU Křesťanská demokracie Pier Ferdinando Casini
40/630
Liga severu Pravicový populismus Umberto Bossi
30/630
Nová PSI Sociální liberalismus Gianni De Michelis
3/630
Sardinští reformisté Liberální konzervatismus Michele Cossa
1/630
Nová Sicílie Autonomismus Bartolo Pellegrino
1/630

Složení koalice pro volby 2006[editovat | editovat zdroj]

Strana Ideologie Lídr Výsledek
Forza Italia Liberální konzervatismus Silvio Berlusconi
140/630
Národní aliance Národní konzervatismus Gianfranco Fini
72/630
Unie středu Křesťanská demokracie Pier Ferdinando Casini
39/630
Liga severuMpA Federalismus Umberto Bossi
26/630
Křesťanská demokracieNová PSI Centrismus Gianni De Michelis
4/630

Středopravicové koalice (od 2008)[editovat | editovat zdroj]

Složení koalice pro volby 2008[editovat | editovat zdroj]

Strana Ideologie Lídr Výsledek
Lid svobody (FIAN) Liberální konzervatismus Silvio Berlusconi
276/630
Liga severu Pravicový populismus Umberto Bossi
60/630
Hnutí za autonomie Autonomismus Raffaele Lombardo
8/630

Složení koalice pro volby 2013[editovat | editovat zdroj]

Strana Ideologie Lídr Výsledek
Lid svobody Liberální konzervatismus Silvio Berlusconi
98/630
Liga severu Pravicový populismus Roberto Maroni
18/630
Bratři Itálie Národní konzervatismus Giorgia Meloni
9/630

Složení koalice pro volby 2018[editovat | editovat zdroj]

Strana Ideologie Lídr Výsledek
Liga severu Pravicový populismus Matteo Salvini
125/630
Forza Italia Liberální konzervatismus Silvio Berlusconi
104/630
Bratři Itálie Národní konzervatismus Giorgia Meloni
32/630
My s ItáliíUnie středu Křesťanská demokracie Raffaele Fitto
4/630

Seznam lídrů[editovat | editovat zdroj]

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna[editovat | editovat zdroj]

Volby Hlasy Mandáty Pozice Postavení
Abs. % Abs. ±
1994 17 947 745 46.4
366/630
366 1. Vláda
1996 16 475 191 43.2
246/630
120 2. Opozice
2001 18 569 126 50.0
368/630
122 1. Vláda
2006 18 995 697 49.7
281/630
87 2. Opozice
2008 17 064 506 46.8
344/630
63 1. Vláda
2013 9 923 109 29.2
126/630
218 2. Opozice
2018 12 152 345 37.0
265/630
139 1. Vláda[p 1]

Senát republiky[editovat | editovat zdroj]

Volby Hlasy Mandáty Pozice
Abs. % Abs. ±
199 14 110 705 42.5
156/315
156 1.
1996 12 694 846 38.9
117/315
39 2.
2001 17 255 734 50.4
176/315
59 1.
2006 17 359 704 49.8
156/315
20 2.
2008 15 508 899 47.3
174/315
18 1.
2013 9 405 679 30.7
118/315
56 2.
2018 11 327 549 37.5
135/315
17 1.

Regionální parlamenty[editovat | editovat zdroj]

Region Rok Hlasy % Mandáty ±
Údolí Aosty 2020 19 598 (1.) 29.6
11/35
4
Piemont 2019 1 027 886 (1.) 53.5
33/51
11
Lombardie 2018 2 686 610 (1.) 51.3
49/80
0
Jižní Tyrolsko 2018 39 218 14.0
5/35
3
Tridentsko 2018 120 906 (1.) 47.4
21/35
11
Benátsko 2020 1 582 405 (1.) 77.0
42/51
11
Furlansko-Julské Benátsko 2018 264 769 (1.) 62.7
29/49
12
Emilia-Romagna 2020 981 787 (2.) 45.4
19/50
7
Ligurie 2020 354 111 (1.) 56.5
19/31
3
Toskánsko 2020 659 058 (2.) 40.6
14/41
5
Marche 2020 325 140 (1.) 52.1
20/31
13
Umbrie 2019 245 879 (1.) 58.8
13/21
7
Lazio 2018 922 664 (1.) 36.4
15/50
1
Abruzzo 2019 294 879 (1.) 49.2
18/31
11
Molise 2018 71 677 (1.) 49.3
13/21
7
Kampánie 2020 450 856 (2.) 19.1
11/51
2
Apulie 2020 694 536 (2.) 41.4
18/51
5
Basilicata 2019 122 548 (1.) 42.4
13/21
8
Kalábrie 2021 424 666 (1.) 55.7
21/30
1
Sicílie 2017 809 121 (1.) 42.0
36/70
15
Sardinie 2019 370 354 (1.) 51.9
36/60
12

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Středopravice byla ve vládě v letech 2018-2019 a znovu od roku 2021.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d BENAKIS, Theodoros. Dr. Valerio Alfonso Bruno: The similarities between Brothers of Italy and the League will coexist well after the next general elections. European Interest [online]. 2021-09-13 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (v angličtině) 
  2. AMANTE, Angelo; JONES, Gavin. Centre-left wins Italian mayoral elections, 5-Star loses Rome. Reuters [online]. 2021-10-04 [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. (v angličtině) 
  3. a b c d BRUNO, Valerio Alfonso. At the next election, Italians have two options: Right or further Right?. openDemocracy [online]. 2021-09-02 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (v angličtině) 
  4. a b c d e f MÖRSCHEL, Tobias; BRAUN, Michael. Where is Italy heading?. Inter Press Service [online]. 2021-08-03 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. (v angličtině) 
  5. a b AMARO, Silvia. Who’s going to be the next Italian leader? Here are the main contenders. CNBC [online]. 2018-02-26 [cit. 2021-08-20]. Dostupné online. (v angličtině) 
  6. a b SERRA, Michele. I conti aperti col fascismo. La Repubblica [online]. 2021-07-23 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (v italštině) 
  7. a b Protiimigračním stranám v Itálii rostou preference. Echo24 [online]. 2021-06-08 [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. 
  8. a b c Italy. Europe Elects [online]. [cit. 2021-08-20]. Dostupné online. (v angličtině) 
  9. a b c KUČÍK, Vít. Většinová vláda v Itálii zřejmě nevznikne. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2018-04-02 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. 
  10. a b NORDSIECK, Wolfram. Italy. Parties and Elections in Europe [online]. 2018 [cit. 2021-08-14]. Dostupné online. (v angličtině) 
  11. GIUFFRIDA, Angela. Success of far-right Brothers of Italy raises fears of fascist revival. The Guardian [online]. 2021-08-03 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. (v angličtině) 
  12. Italy's far-right League faces controversy after councillor shoots dead man. Euronews [online]. 2021-07-21 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. (v angličtině) 
  13. LETTIG, Daniel. Far-right parties lead Italian polls. Euractiv [online]. 2021-09-09 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (v angličtině) 
  14. Politico Polls – Italian polls, trends and election news. Politico [online]. [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (v angličtině) 
  15. HOUSKA, Ondřej. Berlusconiho vliv upadá, navíc je v nemocnici s covidem. Podle lékaře je ale nesmrtelný. iHNed.cz [online]. Economia, 2020-09-08 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 
  16. BRUNO, Valerio Alfonso. Does Italy’s Center-Right Coalition Have a Political Future?. Fair Observer [online]. 2021-08-02 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. (v angličtině) 
  17. Centrodestra: trovata l'intesa sul premier e sui 221 collegi uninominali A FdI 98 seggi, 70 alla Lega, 42 a Forza Italia. ANSA [online]. 2022-07-28 [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. 
  18. Elections, ‘Noi moderati’ is born: the only center-right centrist list. Italian Post [online]. 2022-08-11 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. (anglicky)