Přeskočit na obsah

Politico

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Politico
Vznik23. ledna 2007
SídloArlington County, Spojené státy americké
Souřadnice38°53′40″ s. š., 77°4′13″ z. d.
Mateřská organizaceAxel Springer SE
Počet zaměstnanců500 (2017) a 700 (2024)
Oficiální webwww.politico.com
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Politico, původně známé jako The Politico, je americká společnost, zabývající se politickým zpravodajstvím, se sídlem v Arlingtonském okrese ve Virginii,[1] komentující politiku ve Spojených státech amerických i politiku mezinárodní. Svůj zpravodajský obsah distribuuje prostřednictvím vlastních webových stránek, televize, tištěných novin, rozhlasu a podcastů. Zpravodajské pokrytí událostí ve Washingtonu, D.C. zahrnuje Kongres Spojených států amerických, prezidenta Spojených států, vládu USA, lobbying a hlavní média.[2]

V roce 2021 byla společnost akvizicí převzata vydavatelstvím Axel Springer SE.[3] CEO vydavatelství Mathias Döpfner uvedl, že zaměstnanci budou muset zastávat hodnoty vydavatelství v ohledech k podpoře Izraele, sjednocené Evropy a volného trhu.[4]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Počátky, styl a růst

[editovat | editovat zdroj]

Novináři John F. Harris a Jim VandeHei založili Politico 23. ledna 2007 po svém odchodu z deníku The Washington Post s finanční podporou Roberta L. Allbrittona.[5][6] Reportéři Politico již od začátku vždy s sebou na každé nasazení nosili videokameru.[7] Vedení společnosti po nich požadovalo, aby svou práci sami propagovali i jinde.[8] Díky tomu mělo Politico již v roce 2008 více než 3 miliony unikátních návštěv webových stránek měsíčně.[9]

Od roku 2011 se Politico začalo soustřeďovat více i na dlouhodobější žurnalismus a analýzu médií.[5][10]

Globální expanze

[editovat | editovat zdroj]

V září 2014 se Politico dohodlo na založení společného podniku s německým vydavatelstvím Axel Springer SE a vytvořilo tak své evropské vydání, Politico Europe, známého také jako Politico.eu, se sídlem v Bruselu.[11]

V roce 2021 vydavatelství Axel Springer SE odkoupilo celé Politico.

Distribuce a obsah

[editovat | editovat zdroj]
Distribuce tištěné verze Politico na ulici (K Street) ve Washingtonu, D.C.

Roku 2017 dosáhly americké stránky Politico sledovanost 26 miliónů unikátních návštěv měsíčně, a sledovanost evropské edice byla již 1,5 miliónu návštěv měsíčně.[12] Tištěné noviny měly v roce 2009 cirkulaci zhruba 32 000 výtisků zdarma ve Washingtonu, D.C. a Manhattanu.[13] Noviny mají pět vydání týdně pokud zasedá Kongres, ale v době kongresové dovolené frekvence klesá někdy i jen na jedno vydání týdně.[14] Noviny obsahují reklamu.

Politico je na základě smluv distribuováno i jinými mediálními společnostmi, které rozšiřují vizuální, hlasový i tištěný obsah. K jejich partnerům patří CBS News,[15] ABC (stanice WJLA), kabelový kanál NewsChannel 8,[7] rozhlasová stanice WTOP-FM[8] a volební zpravodajství Yahoo! News.

Řada komentátorů oceňuje, že původní filozofie či strategie, se kterou bylo Politico založeno – specificky prioritizace kratších shrnutí a publikace velkého množství zpráv – donutila jiné, zavedenější publikace a média začít měnit styl, například publikovat rychleji a měnit svůj zpravodajský tón.[5][16][17][18]

Kontroverze

[editovat | editovat zdroj]

Ideologie

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 obvinila aktivistická skupina Media Matters for America Politico, že se názorově kloní k republikánské straně politického spektra.[19] Nicméně studie provedená v roce 2012 zjistila, že čtenářů, kteří se identifikují jako příznici Demokratů je 29 %, zatímco republikánských příznivců bylo mezi čtenáři úplně stejných 29 %.[20]

Zprávy o Donaldu Trumpovi

[editovat | editovat zdroj]

Během prezidentských voleb v USA v roce 2016 spolupracovala britská poradenská firma Cambridge Analytica s kampaní Donalda Trumpa a prostřednictvím nativní inzerce a sponzorovaného obsahu cílila na stránkách Politico na jeho podporovatele i odpůrce Hillary Clintonové.[21][22]

V roce 2021 vyvolal server Politico kritiku poté, co ve svém newsletteru zveřejnil komentář konzervativce Bena Shapira hájící republikány odmítající druhý impeachment Donalda Trumpa. Vedení redakce text navzdory protestům části zaměstnanců obhajovalo.[23][24]

V roce 2024 získalo Politico uniklé interní materiály z Trumpovy prezidentské kampaně, jejichž pravost potvrdilo, ale rozhodlo se o jejich obsahu neinformovat. Tento postup byl srovnáván v konstrastu s rozsáhlým zpravodajstvím serveru o únicích e-mailů z kampaně Hillary Clintonové v roce 2016.[25]

Fosilní průmysl

[editovat | editovat zdroj]

Politico zároveň čelilo kritice kvůli publikování reklamy fosilního průmyslu (greenwashing), která podle některých novinářů a investigativních médií nebyla dostatečně odlišena od běžného redakčního obsahu a mohla oslabovat důvěryhodnost jeho klimatického zpravodajství.[26]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Politico na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Politico LLC – Company Profile [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online.
  2. ↑ Mission Statement. www.politico.com. Politico. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 4, 2016.
  3. ↑ German publisher Axel Springer to acquire U.S. news website Politico for over $1 billion. reuters.com [online]. 2021-08-26 [cit. 2026-05-14]. Dostupné online.
  4. ↑ New Politico Owner Says Will Enforce pro-Israel Policy. haaretz.com [online]. 2021-10-17 [cit. 2026-05-14]. Dostupné online.
  5. 1 2 3 UBERTI, David. Can Politico rise again?. Columbia Journalism Review. June 25, 2015. Dostupné online [cit. July 28, 2017]. (anglicky)
  6. ↑ MCPHERSON, Lindsey. Politico Animal [online]. 2008 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online.
  7. 1 2 JAFFE, Harry. Politico Hopes To Rock Washington Media [online]. January 22, 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne February 5, 2012.
  8. 1 2 SEELYE, Katharine Q. For journalists, it's not politics as usual. International Herald Tribune. January 8, 2007. Dostupné online.
  9. ↑ PÉREZ-PEÑA, Richard. Politico and Reuters Forge News-Distribution Alliance. The New York Times. December 14, 2008. Dostupné online [cit. July 28, 2017]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  10. ↑ FILLOUX, Frédéric. Politico: what are the secrets of its success?. The Guardian. September 5, 2011. Dostupné online [cit. July 28, 2017]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  11. ↑ Pallota, Frank. Politico's next battleground: Europe. CNN. September 9, 2014. Dostupné online.
  12. ↑ Politico Facts. www.politico.com. March 27, 2017. Dostupné online.
  13. ↑ Wolff, Michael. Politico's Washington Coup. Vanity Fair. August 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 14, 2016.
  14. ↑ Editor sees room for Politico coverage [online]. January 22, 2007 [cit. 2016-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 3, 2016.
  15. ↑ JOHNSON, Caitlin. The Politico Roundtable. www.cbsnews.com. CBS News, January 21, 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08.
  16. ↑ LEIBOVICH, Mark. Politico's Mike Allen, the Man the White House Wakes Up To. The New York Times. April 21, 2010. Dostupné online [cit. July 28, 2017]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  17. ↑ DOUTHAT, Ross. How the Post Was Lost. The New York Times. August 10, 2013. Dostupné online [cit. July 28, 2017]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  18. ↑ KRAUSHAAR, Josh. Online News Leads Presidential Campaign Cycle. Journalism Studies. June 2009, s. 435–438. doi:10.1080/14616700902987256.
  19. ↑ Harris, John F. Media Matters Response [online]. March 6, 2007 [cit. 2010-06-17]. Dostupné online.
  20. ↑ SONDERMAN, Jeff. Many politics sites draw partisan audiences, but Politico strikes a perfect balance [online]. April 30, 2012 [cit. 2017-07-27]. Dostupné online.
  21. ↑ Politico Apparently Helped Make One of the Trump Campaign's Most Successful Ads [online]. [cit. 2026-05-14]. Dostupné online. (anglicky)
  22. ↑ LEWIS, Paul; HILDER, Paul. Leaked: Cambridge Analytica's blueprint for Trump victory. The Guardian. 2018-03-23. Dostupné online [cit. 2026-05-14]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  23. ↑ SHAPIRO, Ben. POLITICO Playbook: The real reason most Republicans opposed impeachment. POLITICO [online]. 2021-01-14 [cit. 2026-05-14]. Dostupné online. (anglicky)
  24. ↑ Politico Staff Send Letter to Owner Bashing Shapiro Column. The Daily Beast [online]. 2021-01-25 [cit. 2026-05-14]. Dostupné online. (anglicky)
  25. ↑ News outlets were leaked insider material from the Trump campaign. They chose not to print it. AP News [online]. 2024-08-13 [cit. 2026-05-14]. Dostupné online. (anglicky)
  26. ↑ GREEN, Amy Westervelt, Matthew. Leading News Outlets Are Doing the Fossil Fuel Industry’s Greenwashing [online]. 2023-12-05 [cit. 2026-05-14]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Politico&oldid=25883468“