Nieuport-Delage NiD 62
| NiD 62 | |
|---|---|
 Nieuport-Delage NiD.62 C1 | |
| Určení | cvičný / stíhací letoun |
| Výrobce | Nieuport-Delage |
| Šéfkonstruktér | Gustave Delage |
| První let | leden 1928 |
| Zařazeno | 1931 |
| Uživatel | Francie Peru, Rumunsko, Turecko |
| Vyrobeno kusů | 520 nových strojů |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nieuport-Delage NiD 62 a letouny od tohoto stroje odvozené tvořily rodinu francouzských stíhacích vzpěrových hornoplošníků. První verze těchto letounů mohly být nazývány i „jednoapůlplošníky“, protože byly vybaveny i spodním, podstatně menším pomocným křídlem.
Vývoj a popis[editovat | editovat zdroj]
Tento letoun vznikl jako následovník dlouhé řady stíhacích letounů Nieuport-Delage, které byly navrhovány a stavěny v letech, které následovaly po 1. světové válce. Jeho přímým bezprostředním předchůdcem, ze kterého byl přímo vyvinut, a kterému se i velmi podobal, byl typ Nieuport-Delage NiD 42. Souběžně s typem NiD 62 byl vyvíjen i typ Nieuport-Delage NiD 52, který byl vlastně kovovou verzí letounu NiD 62.[1]
První letoun NiD 62 poprvé vzlétnul v lednu 1928. Oproti typu NiD 42 měl upravené křídlo a vodorovné ocasní plochy. Zachována však byla výzbroj, kterou tvořily dva kulomety ráže 7,7 mm v trupu i motor Hispano-Suiza 12Hb o výkonu 500 koní. První objednávka zněla na 25 letounů. Následně bylo objednáno dalších 295 strojů a do standardu NiD 62 byly upraveny i zbylé letouny NiD 42. 50 vyrobených strojů bylo určeno pro francouzské námořní letectvo. Poslední letoun NiD 62 byl dokončen v roce 1930.[1]
Tři stroje NiD 62 byly upraveny do cvičné dvouplovákové verze označené NiD 621. Verze sloužila k výcviku pilotů pro účast na Schneiderově poháru. Poté byly vráceny zpět do standardu NiD 62.[1]
Letouny však měly tendenci přecházet do ploché vývrtky, a proto bylo přistoupeno ke změně konstrukce křídla. Tyto letouny dostaly posléze označení NiD 622. Tyto letouny měly stejné rozpětí křídel, ale vlivem změn se zmenšila nosná plocha o 1,69 m². I když tato koncepce byla již zastaralá, bylo v září 1930 objednáno 180 letounů této verze (postaveno jen 130).[1] Pohonnou jednotkou byl kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec Hispano-Suiza H.S.12Hb o vzletovém výkonu 368 kW s dvoulistou nestavitelnou kovovou vrtulí.[2]
Jeden letoun NiD 62 byl v roce 1931 vybaven nepřeplňovaným motorem Lorraine 12Fa Courlis jako NiD 623. Tento letoun již neměl pomocné dolní křídlo.[1] Další dvojice letounů, označená NiD 624, byla vybavena motorem Hispano-Suiza 12M. Tyto letouny rovněž neměly pomocné křídlo stejně jako jeden letoun NiD 622 používaná pro zkoušky padáků pod označením NiD 625 v roce 1929.[1]
Další vyráběnou verzí byla exportní verze pro Peru označená NiD 626, někdy označovaná i NiD 62 Péruvien.[1] Tato verze měla nepřeplňovaný motor Lorraine 12Hdr o výkonu 500 k a křídlo letounu NiD 622. Pomocné křídlo bylo odstraněno. Bylo objednáno 20 letounů, které byly vyrobeny v letech 1932–33.[1]
V roce 1931 byly dva letouny NiD 62 vybaveny motory Hispano-Suiza 12Md. První dostal kompresor Farman-Waseige a byl označen NiD 628. Druhý, označený NiD 629, dostal mechanický kompresor Szydlowski-Planiol. Při srovnávacích zkouškách se prokázal jako lepší NiD 629. Proto byl následně přestavěn další letoun NiD 622 na druhý prototyp a posledních 50 objednaných strojů NiD 622 bylo vyrobeno jako NiD 629.[1]
Operační historie[editovat | editovat zdroj]
NiD 62 byl postaven v roce 1931 jako stíhací letoun pro francouzské letectvo (Armée de l'Air). Sloužil do konce 30. let 20. století, kdy byl nahrazen modernějšími stíhacími jednoplošníky. V době vypuknutí 2. světové války v září 1939 sloužilo u letectva ještě 153 letounů NiD 62/622 C1 u jednotek ERC 1 a 2 v Rouenu. V severní Africe bylo z tohoto počtu 39 strojů u jednotek ERC 571, 572 a 573. Většina z nich sloužila u jednotek regionální obrany a školních jednotek. Zbytek byl uskladněn.[1] Několik letounů složilo i pro vlekání cvičných terčů.
Dva letouny NiD 62 zakoupilo Turecko a tři Rumunsko k testování.[1]
Po francouzské kapitulaci v červnu 1940 německá Luftwaffe neprojevila o tyto letouny zájem. Letouny byly následně sešrotovány. Ani jeden z nich se do konce války nedochoval.
Varianty[editovat | editovat zdroj]
Nieuport-Delage NiD 62
- Jednomístný stíhací letoun. Postaveno 320 strojů. Několik strojů NiD 42 bylo upraveno na tento typ. Při generálních prohlídkách byly letouny upravovány na typ NiD 622.[1]
Nieuport-Delage NiD 621
- Specializovaná cvičná verze s plováky. Upraveny 3 stroje z verze NiD 62. Později přestavěny zpět.[1]
Nieuport-Delage NiD 622
- Jednomístný stíhací letoun s upraveným křídlem. Postaveno 130 strojů a další stroje byly na tento typ upraveny z verze NiD 62.[1]
Nieuport-Delage NiD 623
- Jeden NiD 62 vybavený motorem Lorraine 12Fa Courlis bez pomocného křídla.[1]
Nieuport-Delage NiD 624
- Dva letouny NiD 622 vybavené motorem Hispano-Suiza 12M bez pomocného křídla.[1]
Nieuport-Delage NiD 625
- Jeden NiD 622 upravený k experimentům s padáky. Bez pomocného křídla.[1]
Nieuport-Delage NiD 626
- Vývozní verze letounu NiD 622. 20 letounů bylo v roce 1933 prodáno do Peru.[1]
Nieuport-Delage NiD 628
- Jednomístný stíhací letoun poháněný motorem Hispano-Suiza 12Md s kompresorem Farman-Waseige. Jeden letoun přestavěn z letounu NiD 622.[1]
Nieuport-Delage NiD 629
- Jednomístný stíhací letoun poháněný motorem Hispano-Suiza 12Mdsh s výkonem 500 k (373 kW). Jeden letoun přestavěn z letounu NiD 622. Postaveno 50 nových strojů.[1]
Specifikace (NiD 622)[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje pocházejí z publikace „A Gallic Rarity...The ‚One-and-a-Half‘ Nieuport-Delage“.[3]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Posádka: 1
- Rozpětí: 12,00 m
- Délka: 7,63 m
- Výška: 3,00 m
- Nosná plocha: 27,41 m²
- Plošné zatížení: ? kg/m²
- Prázdná hmotnost: 1 324 kg
- Max. vzletová hmotnost: 1 880 kg
- Pohonná jednotka: 1× vidlicový motor Hispano-Suiza 12Hb
- Výkon pohonné jednotky: 500 k (373 kW)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Cestovní rychlost: ? km/h ve výšce ? m
- Maximální rychlost: 270 km/h (168 mph) na hladině moře
- Dolet: 900 km
- Dostup: 7 700 m (25 300 stop)
- Výstup do 3 000 m: 5,3 min.
- Výstup do 4 000 m: 7,5 min.
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 2× synchronizovaný kulomet v trupu ráže 7,7 mm
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
- Peruánské letectvo – koupilo 20 letounů.
- Rumunské letectvo – koupilo 3 letouny.
- Turecké letectvo – koupilo 2 letouny.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. A Gallic Rarity...The 'One-and-a-Half' Nieuport-Delage. Air International. Únor 1990, roč. 38, čís. 2, s. 75–83, 92–93, 97. ISSN 0306-5634. (anglicky)
- GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Encyklopedie stíhacích letounů. Překlad Martin Mudra. Praha: Svojtka and Co., 2002. 608 s. ISBN 80-7237-341-2. S. 440–441. Překlad z angličtiny.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Související vývoj[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nieuport-Delage NiD.62 na Wikimedia Commons - NiD 62 na stránkách airwar.ru. (rusky)
