Lioré et Olivier LeO C-30
| LeO C-30 | |
|---|---|
.jpg) Vírník LeO C-302 vystavený v Musée de l'Air et de l'Espace | |
| Určení | spojovací a pozorovací vírník |
| Původ | Francie |
| Výrobce | Lioré et Olivier |
| První let | srpen 1935[1] |
| Vyřazeno | 1940 |
| Charakter | vyřazen ze služby |
| Uživatel | Francouzské letectvo |
| Vyrobeno kusů | 59[1] |
| Vyvinuto z typu | Cierva C.30 |
| Varianty | C-30S/C-301/C-302 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lioré et Olivier LeO C-30 byl vírník vyráběný v meziválečném období ve Francii společností Lioré et Olivier.
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Po úspěchu s nímž se ve Spojeném království setkal vírník Cierva C.30 španělského konstruktéra Juana de la Cierva, vyráběný jeho společností Cierva Autogiro Company, zakoupil francouzský letecký výrobce Lioré et Olivier licenci na výrobu typu ve Francii. Původní sedmiválcový hvězdicový motor Armstrong Siddeley Genet Major byl u této verze nahrazen hvězdicovým devítiválcem Salmson 9NE o výkonu 175 k (130 kW) francouzského původu.
Operační historie[editovat | editovat zdroj]
Větší počet exemplářů typu LeO C-30 byl zakoupen pro potřeby francouzských vzdušných sil a námořního letectva. K 31. prosinci 1937 bylo Armée de l'Air převzato dvacet kusů, které byly přiděleny jednotkám určeným ke spolupráci s pozemním vojskem a operačně podřízeným jeho velení.[2]
Vzhledem k absenci křídel nesl typ francouzské kokardy na bocích trupu a také na stabilizátorech vodorovných ocasních ploch, na rozdíl od vírníků Rota britského Royal Air Force, označených pouze trupovými kokardami a později pruhy na svislé ocasní ploše.
Všechny stroje LeO C-30 francouzských ozbrojených sil byly zničeny nebo ukořistěny Wehrmachtem během bojů v květnu a červnu 1940.
Varianty[editovat | editovat zdroj]
Vylepšené varianty byly označené C-30S, C-301 a C-302.[3] Celková produkce všech verzí dosáhla počtu 59 kusů.
Pozdější vliv[editovat | editovat zdroj]
Zkušenosti s výrobou letadel s rotujícími nosnými plochami, získané licenční výrobou LeO C-30, umožnily po druhé světové válce znárodněnému podniku Société nationale des constructions aéronautiques du Sud-Est vývoj vírníku vlastní konstrukce SNCASE SE.700.
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
Specifikace (LeO C-30)[editovat | editovat zdroj]
Údaje podle[1]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 2 (pilot a pozorovatel)
- Délka: 7,40 m
- Průměr hlavního rotoru: 11,30 m
- Výška: 3,05 m
- Prázdná hmotnost: 545 kg
- Vzletová hmotnost: 863 kg
- Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Salmson 9NE
- Výkon pohonné jednotky: 130 kW (175 k)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 170 km/h
- Cestovní rychlost: 153 km/h
- Dostup: 4 000 m
- Stoupavost: 216 m/min
- Dolet: 350 km
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lioré et Olivier LeO C-30 na francouzské Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MOULIN, Jacques. Les autogires LeO C.30 & C.301. Outreau: Leila Presse, 2003. ISBN 978-2914017152. (francouzsky)
- BOMBEAU, Bernard. « 1935-1937 Aux origines du réarmement français ». Le Fana de l'Aviation. Říjen 2018, čís. 587, s. 58. (francouzsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lioré et Olivier LeO C-30 na Wikimedia Commons - Lioré et Olivier LeO C-30 na www.valka.cz
- (francouzsky) Lioré et Olivier LeO C-30 na www.aviafrance.com
