Potez 630/631

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Potez 630/631
Určení stíhací letoun
Výrobce Potez
První let 1936
Zařazeno 1938
Vyřazeno 1945
Uživatel Francie
Varianty Potez 631-01 prototyp,zalétán 1937,Potez 630-C3 s motory Hispano-Suiza 14AB-10/11,Potez 631-C3 s motory Gnome-Rhone,Potez 631-Ins dvoumístná cvičná varianta.

Potez řady 63. byl francouzský víceúčelový letoun, který byl požíván za druhé světové války. Byl ekvivalentem německého Messerschmittu Bf 110 a na podobnost doplatili v bojích někteří francouzští letci.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Typ vznikl na základě specifikací z roku 1934, které požadovaly výkonný stroj pro stíhání, doprovod bombardérů a noční stíhání. První prototyp vzlétl v dubnu 1936. Víceúčelnost typu podtrhovala objednávka na verzi bombardovací (633 B2), plánovala se i verze bitevní. O licenční stavbě tohoto elegantního stroje se uvažovalo i v Československu, ale nakonec se licenčně stavěly technologicky jednodušší Tupolevy SB-2 jako Avie B-71. Ve Francii sériová výroba začala cvičnými a stíhacími Potezy 631 (30 kusů s motory Gnome-Rhone 14Mars) a méně výkonnými Potezy 630 (80 kusů s motory Hispanio Suiza). Letectvo je přebíralo v roce 1938, ale vyjma běžných potíží byla ta hlavní s kanóny, které musely být postupně nahrazeny čistě kulometnou výzbrojí. V době vypuknutí bojů bylo Potezy (v té době již vyráběnými ve znárodněném leteckém průmyslu pod zkratkou SNCAN) vyzbrojeno dvacet útvarů. Celkem bylo vyrobeno 88 kusů verze 630 a 215 kusů verze 631. Od léta 1938 továrna zmodernizovala tento letoun, který byl označen jako Potez 671, ovšem kvůli rychlé porážce Francie se tento zdařilý typ do sériové výroby nedostal.

Bojové užití[editovat | editovat zdroj]

Letouny byly po vypuknutí bojů s Německem přesunovány k výcviku a nočnímu stíhání. Luftwaffe však záhy přestala operovat v noci a Potezům zbývaly spíše bitevní úkoly. Námořní stíhací jednotka F1C přesto dokázala dobýt 12 vítězství. Přes 100 letounů řady 630 a 631 sloužilo po porážce Francie ve vichystických základnách ve Francii a v severní Africe, Madagaskaru a Palestině až do roku 1943. Část se jich dostala do německých rukou, část byla odprodána Rumunsku. Celkem 6 strojů bylo zařazeno do Jugoslávského královského letectva.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 3
  • Rozpětí: 16 m
  • Délka: 10,93 m
  • Šířka: 3,08 m
  • Nosná plocha: 32,7 m2
  • Hmotnost: 3,135 kg
  • Vzletová hmotnost: 4530 kg
  • Rychlost: 425 km/h
  • Dostup: 8500 m
  • Dolet: 1500 km
  • Výzbroj: 2 kanóny ráže 20 mm Hispano-Suiza HS 404, až 5 kulometů MAC vz. 1934 ráže 7,5 mm
  • Pohon: 2× motor Gnome-Rhone 14 Mars nebo Hispanio Suiza 14 Hbs

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939 - 1945

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]