Nahořanské tůně
 Nahořanské tůně | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
 | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 25. září 2021 |
| Vyhlásil | Krajský úřad Jihočeského kraje |
| Nadm. výška | 509–514 m n. m. |
| Rozloha | 1,93 ha[1] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Český Krumlov |
| Umístění | Běleň |
| Souřadnice | 48°41′52,85″ s. š., 14°21′18,1″ v. d. |
  Nahořanské tůně | |
| Další informace | |
| Kód | 6227 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nahořanské tůně jsou přírodní památka v katastrálním území Běleň v okrese Český Krumlov v Jihočeském kraji. Tvoří je dvojice tůní v nivě Vltavy jižně od Nahořan. Předmětem ochrany je populace stulíku malého.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Jihočeského kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 25. září 2021. Ke druhému vyhlášení došlo 27. května 2022.[2] Údolní niva, v níž se přírodní památka nachází, byla do poloviny dvacátého století obhospodařována jako louka.[3]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Přírodní památka s rozlohou 1,9 hektaru leží v katastrálním území Běleň, které je součástí obce Malšín v Jihočeském kraji. Nachází se v Šumavském podhůří v nadmořské výšce 509–514 metrů[2] podél Vltavy jižně od Nahořan. Území se z velké části překrývá s evropsky významnou lokalitou Vltava Rožmberk–Větřní.[2] Chráněné území je rozdělené do dvou dílů, vzdálených od sebe asi 350 metrů.[4]
Abiotické poměry[editovat | editovat zdroj]
V geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v Šumavském podhůří, konkrétně v jeho podcelku Českokrumlovská vrchovina a okrsku Rožmberská vrchovina.[5] V geologické stavbě okrsku převládají moldanubické pararuly s četnými vložkami krystalických vápenců, erlanů, amfibolitů, eklogitů, kvarcitů a biotitické ortoruly. Reliéf území je rozčleněn hlubokými údolími Vltavy a jejích přítoků.[6]
Koryto Vltavy má v okolí přírodní památky téměř přirozený charakter. Jádrem chráněného území jsou dvě tůně, z nichž jedna je propojena přímo s řekou. Dna obou tůní jsou bahnitá a obě nádrže zarůstají zelenými řasami a sinicemi. V době před vyhlášením přírodní památky byla hladina v obou tůních v důsledku několika suchých let oproti normálu snížená.[7] Další dvě tůně se nacházely v ochranném pásmu přírodní památky. Větší z nich je zcela zazemněná. Menší částečně existuje a zasahuje do severního cípu přírodní památky.[4]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se chráněné území nachází v mírně teplé oblasti MT3,[2][5] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[8]
Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]
Předmětem ochrany v přírodní památce jsou dvě tůně s výskytem makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, které tvoří asi tři procenta rozlohy území. Druhým významným společenstvem, které se ovšem vyskytuje mimo vlastní chráněné území v korytě Vltavy, je makrofytní vegetace vodních toků.[7] Cílem ochrany je udržet a podpořit populaci kriticky ohroženého stulíku malého (Nuphar pumila).[9] Kromě něj na území evropsky významné lokality Vltava Rožmberk–Větřní rostou silně ohrožené druhy stolístek střídavokvětý (Myriophyllum alterniflorum) a rdest prorostlý (Potamogeton perfoliatus).[10]
Ze vzácných nebo ohrožených druhů živočichů byly v blízkém okolí tůní pozorováni vážka klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) a skokan hnědý (Rana temporaria).[10]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Digitální registr Ústředního seznamu ochrany přírody. Dostupné online. [cit. 2022-10-28].
- ↑ a b c d Nahořanské tůně [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2023-07-27]. Dostupné online.
- ↑ Plán péče na období 2021–2030 pro přírodní památku Nahořanské tůně [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny, 2021-09-23 [cit. 2023-07-27]. S. 11. Dále jen Plán péče (2021–2030). Dostupné online.
- ↑ a b Plán péče (2021–2030), s. 11.
- ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2023-07-27]. Dostupné online.
- ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. S. 381.
- ↑ a b Plán péče (2021–2030), s. 6.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Plán péče (2021–2030), s. 8.
- ↑ a b Plán péče (2021–2030), s. 7.