Myšice lesní
 Myšice lesní | |
|---|---|
.jpg) Apodemus flavicollis | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | hlodavci (Rodentia) |
| Podřád | myšovci (Myomorpha) |
| Čeleď | myšovití (Muridae) |
| Rod | myšice (Apodemus) |
| Binomické jméno | |
| Apodemus flavicollis (Melchior, 1834) | |
 Rozšíření myšice lesní v Česku | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Myšice lesní (Apodemus flavicollis) – dříve též myšice žlutohrdlá – je středně velký hlodavec z čeledi myšovitých (Muridae). Obývá převážně lesy celého Česka i Slovenska.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]V Evropě žije od východní Francie, Itálie a jižní Skandinávie (kde u pobřeží proniká až k 64. stupni severní šířky)[2] až po Ural, Kavkaz, Malou Asii a Blízký východ,[3] ostrůvkovitě se vyskytuje v jižní Anglii, Pyrenejích a na mnoha ostrovech.
Stavba těla
[editovat | editovat zdroj]Tato statnější myšice je dlouhá 90–123 mm, ocas má stejně dlouhý jako tělo. Váží 18–45 g. Zaujmou na ní výrazně velké oči – připadá na ně 0,52 % váhy celého těla (u myši domácí jen 0,13 %).[4]
Je dvoubarevná, hřbet má rezavě hnědý, břicho bělavé.[5] Často mívá výrazně žlutou skvrnu na hrdle.
Prostředí
[editovat | editovat zdroj]Domovem myšice lesní jsou lesy všeho druhu.[6] Obývá převážně vzrostlé listnaté nebo smíšené lesy, ale vyskytuje se i v jehličnatých lesích, horských porostech i mladých lesích.[2] Lze ji nalézt i v křovinách navazujících na les. Vyhýbá se obdělávaným půdám.
Na většině území, kde se vyskytuje, je velmi hojná – její populační hustota přesahuje 100 jedinců na hektar.[2] Nebyly u ní zaznamenány žádné populační exploze – tedy roky, kdy by se počet zvířat výrazně zvýšil.
Způsob života
[editovat | editovat zdroj]Jako všechny ostatní myšice je velmi aktivní. Rychle běhá a dobře šplhá po stromech a keřích i ve výšce několika metrů.[5] Zde také hledá potravu – žere žaludy, bukvice, ořechy a další semena stromů (nejraději olejnatá).[4] Nedělá ji větší problém poradit si s tvrdou skořápkou. Především na jaře si přilepšuje i hmyzem nebo jinými bezobratlými lesními živočichy.[2][3] Nebylo zjištěno, že by se – oproti myšici temnopásé a myšici malooké – živila zelenými částmi rostlin.[4]
Hodně potravy si také shromáždí ve svém hnízdě před zimou. To si staví v kořenech stromů nebo mezi kameny,[5] ale i v dutinách stromů, metrech dřeva nebo ptačích budkách.[7] V něm často žije i víc jedinců pohromadě. V zimě však – stejně jako ostatní myšovití – neupadá do zimního spánku.
Je aktivní především v noci (jak nazačují i její velké oči).[4] Z hnízda vychází většinou hodinu po setmění a potravu shání i několik stovek metrů od něj.
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Myšice lesní má za rok až 4 vrhy mláďat.[7] Začíná se rozmnožovat poměrně brzy už v únoru až březnu; poslední vrhy jsou v září.[3] Nejčastěji mívá 5–6 mláďat (pozorované rozmezí je 2–9), která kojí dva týdny. Mláďatům se oči otevírají v 12 dnech,[7] osamostatňují se ve třech týdnech a v 6–8 týdnech pohlavně dospívají. Pokud se myšice lesní nestane kořistí kuny, sovy nebo zdivočelé, příp. divoké kočky, může se v přírodě dožít 2, v zajetí výjimečně až 3 roky.
Nemoci
[editovat | editovat zdroj]Myšice je přenašečem některých patogenů,[2] mj. i jednoho z hantavirů – viru Dobrava, objeveného ve Slovinsku.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d e MITCHEL-JONES, A. J., a kol. The Atlas of European Mammals. London: Academic Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0-85661-130-1. Kapitola Apodemus flavicolis, s. 270.
- ↑ a b c GAISLER, Jiří; ZEJDA, Jan. Savci. Praha: Aventinum nakladatelství, 1995. ISBN 80-85277-92-1. Kapitola Myšice lesní, s. 322.
- ↑ a b c d HANZÁK, Jan; VESELOVSKÝ, Zdeněk. Světem zvířat. I. díl – Savci. Praha: Albatros, 1975. Kapitola Čeleď: Myšovití, s. 232–233.
- ↑ a b c HAGEN, Horst. Savci - Zajíci, hlodavci a šelmy. Praha: Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-0673-0. Kapitola Hlodavci, s. 58.
- ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Myšice lesní, s. 174.
- ↑ a b c FELIX, Jiří. Evropská fauna. Praha: Artia, 1977. S. 252.
- ↑ All About Hantaviruses [online]. National Center for Infectious Diseases, 2004-06-14 [cit. 2010-09-05]. Kapitola Virology. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu myšice lesní na Wikimedia Commons - Článek na BioLibu
- Článek na stránkách Hununpa
