Přeskočit na obsah

Lola Skrbková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lola Skrbková
Rodné jménoAloisie Skrbková
Narození16. února 1902
Čáslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. září 1978 (ve věku 76 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPražská konzervatoř
ChoťVilém Pfeiffer
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lola Skrbková, vlastním jménem Aloisie Skrbková (16. února 1902 Čáslav[1] – 28. září 1978 Brno), byla česká herečka, divadelní režisérka, divadelní publicistka a pedagožka, manželka herce Viléma Pfeiffera.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako druhá dcera c. k. vrchního geometra Aloise Skrbka a Alžběty, rozené Kvačkové. Začala studovat na obchodní akademii v Praze, avšak v roce 1923 přešla na studium herectví na Dramatickém oddělení Konzervatoře hudby v Praze, které absolvovala v roce 1927. [2] Chodila také na taneční hodiny k M. Mayerové a J. Kröschlové. [3] Již během studia na konzervatoři vystupovala jako členka souboru elévů v několika představeních v Národním divadle.[4]

Od svých divadelních začátků se věnovala tehdejšímu avantgardnímu divadlu, kde ještě jako studentka působila nejprve s Jiřím Frejkou v Osvobozeném divadle, poté spolupracovala s Emilem Františkem Burianem, jemuž, mimo jiné, také pomáhala spoluzaložit Divadlo D34. Zde působila i jako režisérka a dirigentka, kdy se aktivně se zapojila i do jeho divadelních experimentů s voicebandem. Po Burianově zatčení a uzavření divadla v roce 1941 přešla s většinou souboru do Městských divadel pražských, která převzala provozování sálu pod názvem Divadlo Na poříčí.[5] Zde působila v letech 1941–1945.[6] Pro svou velmi dobrou práci s hlasem vyučovala herectví nejprve na Pražské konzervatoři (1942–1948) a později i na brněnské JAMU (od roku 1959). Hrála i režírovala v řadě oblastních divadel (Zlín, Ostrava, Benešov), jejím posledním angažmá se stalo Horácké divadlo v Jihlavě, kde působila v letech 1955–1959.

Po 2. světové válce pokračovala v souboru E. F. Buriana, avšak na konci sezóny 1945/1946 z divadlo po konfliktech v souboru spolu s dalšími 18 herci včetně Otomara Krejči odešla.[7] V roce 1946 podepsala prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před parlamentními volbami do Národního shromáždění.[8] Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[9] Ještě před květnovými volbami oznámila své členství v KSČ a svůj kladný postoj k této straně vyjádřila v propagační stranické publikaci Můj poměr ke KSČ.takto: „Je mi ctí, že jsem byla přijata do KSČ.To snad říká vše o mém poměru ke komunistické straně.“[10] V roce 1948 podepsala výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[11]

V českém filmu ztvárnila řadu výrazných vedlejších postav, velice často se jednalo o nesympatické, přísné nebo i vyloženě záporné postavy (antihrdinky). Ve filmu začínala v roce 1937, v roce 1938 se objevila v dodnes hraném snímku Škola základ života, kde hrála středoškolskou profesorku biologie, o rok později pak v dramatu Věra Lukášová. Mezi její nejvýznamnější poválečné filmové role patří snímek Vlčí jáma režiséra Jiřího Weisse z roku 1957, velmi výraznou roli vytvořila i ve snímku Kladivo na čarodějnice režiséra Otakara Vávry z roku 1969.

V roce 1962 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně.

Divadelní role, (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1924 Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, Dívka, Národní divadlo, režie Vojta Novák (Lola Skrbková jako členka souboru elévů)
  • 1925 František Langer: Periferie, Anna, Osvobozená scéna (J. Frejky), pohostinsky v Městském divadle Teplice – Šanov, režie Bedřich Rádl
  • 1932 N. V. Gogol: Ženitba, První družička, Národní divadlo, režie K. H. Hilar
  • 1933 Henri Duvernois: Jana, První dělnice, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
  • 1933 Géza Včelička: Kavárna na hlavní třídě, Jindra, D34
  • 1935 Jaroslav Hašek: Dobrý voják Švejk, paní Müllerová, D35 (v Mozarteu)
  • 1938 Božena Benešová, E. F. Burian: Věra Lukášová, Paní Lukášová, D39, režie E. F. Burian, pomocná režie Lola Skrbková
  • 1940 Jaroslav Pokorný: Plavci, Žena, D41, režie E. F. Burian
  • 1940 Josef Trojan: Každý má dvě úlohy, Paní Raffová/C. Cicvárková, D41, režie E. F. Burian
  • 1941 Eva Formanová: Cizinka, Alžběta, D41, režie E. F. Burian
  • 1946 J. Pokorný: Plavci, žena, D46, režie E. F. Burian
  • 1948 M. Gorkij: Nepřátelé, Kleopatra, Divadlo města Žižkova, režie Antonín Kurš
  • 1950 A. P. Čechov: Strýček Váňa, Vojnická, Státní divadlo Ostrava, režie Antonín Kurš

Filmové role, (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1937 Naši furianti - role: Terezka, žena krejčího Fialy
  • 1938 Škola základ života - role: profesorka přírodopisu Suchánková (Suchá lípa)
  • 1940 Věra Lukášová - role: Vilemína, babička Věry
  • 1940 Život je krásný - role: úřednice u Hartla
  • 1940 Poslední Podskalák - role: stenotypistka u JUDr. Machače
  • 1941 Tetička - role: Oskarova žena
  • 1941 Noční motýl - role: pokladní na nádraží
  • 1942 Přijdu hned - role: sestra majitelky domu Demourové
  • 1945 Řeka čaruje - role: nájemnice v domě Kohákové
  • 1947 Čapkovy povídky, příběh Balada o Juraji Čupovi - role: Marina Matejová
  • 1957 Vlčí jáma - role: služka Petronila
  • 1966 Vrah skrývá tvář - role: Horáková, babička Michala
  • 1969 Kladivo na čarodějnice - role: žebračka Maryna Schuchová

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Čáslav
  2. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 515
  3. ↑ Hana Reisigová: Dokumentace archivu pozůstalosti Loly Skrbkové, Bakalářská diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky, 2010, vedoucí práce Margita Havlíčková, 175 str.
  4. ↑ Lola Skrbková v databázi Archivu Národního divadla
  5. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 16, ISBN 978-80-200-1502-0
  6. ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  7. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 76, ISBN 978-80-200-1502-0
  8. ↑ Rudé právo, 15. 5. 1946 (ročník 26, č. 113), str. 1
  9. ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175. 
  10. ↑ KOPECKÝ, Václav; HRAD, Josef. Můj poměr ke KSČ: projevy z řad pracující inteligence. 1. vyd. Praha: Komunistická strana Československa. Ústřední výbor. Kulturní a propagační oddělení., 1946. S. 71. 
  11. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-17]. Roč. 17, čís. 8. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 168, ISBN 80-85774-08-9
  • Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 145,515
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 32, 67
  • František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 25, 43, ISBN 978-80-7304-099-4
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 213, 232
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 366
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 16, 76, 134, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 43, 46, 55, 57, 59, 101, 173, 300.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 135–136.
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 35, 62, 72, 104, 113, 115, 170
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 93, 95, 100, 271, 286, 290, 452, 455, 479, 525, 550, 588–590, 597, 618, 623–4, 631, 644, 663
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 19, 224
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže ín: [1]
  • Hana Reisigová: Dokumentace archivu pozůstalosti Loly Skrbkové, Bakalářská diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky, 2010, vedoucí práce Margita Havlíčková, 175 str. https://is.muni.cz/th/xigzj/Reisigova_dokumentace_archivu_pozustalosti.pdf
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 65, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 88, 181
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 137. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 107–8, 115, 117, 135, 140, 152, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lola_Skrbková&oldid=24345672“