Ledeč nad Sázavou (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ledeč nad Sázavou (hrad))
Ledeč nad Sázavou
Zámek Ledeč nad Sázavou
Zámek Ledeč nad Sázavou
Základní informace
Výstavba13. století
Přestavba15. století
16. století
17. století
Stavitelpáni z Ledče
Další majitelépáni z Ledče
Ledečtí z Říčan
Meziříčtí z Lomnice
Trčkové z Lípy
Lobkovicové
Thun-Hohensteinové
Věžníkové z Věžník
Současný majitelHrad Ledeč nad Sázavou
Poloha
AdresaLedeč nad Sázavou, ČeskoČesko Česko
UliceHradní
Souřadnice49°41′48,12″ s. š., 15°16′49,44″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky19808/6-255 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ledeč nad Sázavou je hrad přestavěný na zámek ve městě Ledeč nad Sázavou v okrese Havlíčkův Brod v kraji Vysočina. Zámecký areál je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrad byl založen nejspíše v první polovině třináctého století a jeho zakladatelem mohl být rytíř Slavek z Ledče, kterému král Přemysl Otakar II. v roce 1262 určil, aby potvrdil první trh v Hněvkovicích.[2] Případné starší sídlo se nacházelo asi v blízkosti kostela svatého Petra a Pavla.[3]

Prvními jistými držiteli hradu byli Ledečtí z Říčan, k nimž patřili bratři Petr, Diviš a Václav připomínaní roku 1367. Petr s Václavem zemřeli před rokem 1406 a hrad poté vlastnili Mikuláš starší a Mikuláš mladší Ledečtí z Říčan. Mikulášové byli bratři nebo spíše bratranci (synové Petra a Václava) a každý měl polovinu hradu. Další generací vlastníků byli bratři Jindřich a Jan Ledečtí z Říčan, synové jednoho z Mikulášů.[4] Podle Tomáše Šimka byli syny Mikuláše mladšího a hrad zdědili po jeho smrti v době po roce 1442.[5]

Jan Ledecký z Říčan zemřel roku 1488 a zanechal po sobě nezletilého syna Buriana Ledeckého, za něhož panství do roku 1501 spravoval Mikuláš Trčka z Lípy.[5] Burian se oženil se Žofií ze Sovince, která na hradě 2. prosince 1509 zemřela spolu se dvěma dětmi, když se pod nimi propadla podlaha.[4] Burian se dožil roku 1541 a hrad zdědila jeho jediná dcera Markéta. Ta si roku 1545 nechala ledečské panství zapsat do obnovených zemských desek. K hradu patřilo město Ledeč, pusté hrady Chřenovice a Lacembok, tvrz Bělá, vsi Chřenovice, Obrvaň, Jedlá, Pavlovice, Dobrá Voda, Bělá, Řeplice, Sychrov, Kozlov, Leština, Olešná, Dolní Prosíčka, Lhotka, Ostrov, Souboř, Hradec, Veliká, Habrek, Kožlí, Sechov, Trpišovice, Koňkovice a další majetek.[6]

Markéta se provdala za Zdeňka Meziříčského z Lomnice, zemřela 2. srpna 1556 v pražském Novém Městě a o tři dny později byla pohřbena v ledečském kostele. Také její manžel zemřel 16. června 1566 v Praze a pohřben byl v Ledči. Jejich syn Jan přežil otce jen o tři roky. Zemřel bezdětný 13. prosince 1569. Své manželce Johaně z Lípy odkázal šperky, nábytek nebo dobytek, ale ledečské panství zdědil Jaroslav Trčka z Lípy na Větrném Jeníkově.[6] Někdy během života Zdeňka Meziříčského byl ledečský hrad přestavěn na renesanční zámek.[5]

Jaroslav Trčka sice roku 1570 Ledči potvrdil starší svobody, ale s odkazem na závěť Markéty Meziříčské městu odňal práva udělená příslušníky rodu Meziříčských z Lomnice. K panství v roce 1578 přikoupil vsi Tuněchody, Hroznětín a Knínické Hory. Nechal také sepsat dochované urbáře a zemřel roku 1588. V závěti odkázal Ledeč svým synům s výjimkou Jindřicha, který už v té době spravoval vlastní majetek, a ustanovil, že když synové zemřou bez potomků, panství přejde na vdovu Johanu ze Žerotína a dcery. Ty také měly na Ledči bydlet. Po otcově pohřbu však nejstarší Jindřich vtrhl na hrad, odkud nechal násilím odnést šperky, oděvy a jiné cennosti. Vdova Johana se s ním o majetek roku 1594 soudila, ale výsledek sporu není znám.[6]

Mladší synové Jaroslava Trčky byli nezletilí, a majetek ze ně proto spravovala matka, Mikuláš Trčka na Želivi a hrabě Jiří z Gutštejna na Rýzmberku, kteří ledečské panství roku 1590 prodali za 42 500 kop českých grošů Burianovi Trčkovi z Lípy na Světlé a Veliši. Nový majitel zemřel 15. května 1591. Jeho tři synové Jan Rudolf, Maxmilián a Burian Mikuláš se o Ledeč, Světlou a Veliš nejprve dělili, ale roku 1594 spravoval Ledeč se Světlou pouze Maxmilián. Ten zemřel svobodný v roce 1597 a majetek po něm převzal starší bratr Jan Rudolf Trčka z Lípy.[7]

Jan Rudolf Trčka se oženil s Marií Magdalénou z Lobkovic a 23. listopadu 1598 prodal ledečské panství její matce Magdaléně, rozené Salmové. Ta veškeré své statky odkázala manželovi Ladislavu Popelovi z Lobkovic, ale po jeho smrti měly připadnout synům. O právo na majetek se však přihlásily také dcery. Vzhledem k zadlužení panství se dědicové 23. srpna 1608 dohodli tak, že dcery převedly své nároky na otce a bratra, kteří každé vyplatili tři tisíce kop míšeňských grošů. Ladislav zemřel roku 1609 a panství zdědil syn Jan Mikuláš z Lobkovic. Na rozdíl od svého otce nepotvrdil ledeckým jejich práva a utiskoval je natolik, že roku 1612 došlo ke zřízení komise, která měla vztah mezi vrchností a poddanými napravit. Výsledek sporu se nedochoval.[8] Jan Mikuláš se oženil se svou sestřenicí Evou Eusebií Popelovou z Lobkovic, která se po manželově smrti v roce 1614 stala poručnicí statku.[8] Velké dluhy ji přivedly až k zemskému soudu, který rozhodl o prodeji panství zpět Janu Rudolfu Trčkovi z Lípy.[9]

Na začátku stavovského povstání v roce 1618 na zámku byla císařská posádka, ale když generál Karel Bonaventura Buquoy odtáhl od Čáslavi, vojáci z hradu utekli. Jiří Adam z Roupova si potom vynutil vstup do zámku, ze kterého odvezl munici do Čáslavi. Jan Rudolf Trčka nato nechal hrad obsadit svou pěší posádkou.[9]

Po smrti Jana Rudolfa Trčky byl jeho majetek zkonfiskován. Dne 5. června 1636 král Ferdinand III. daroval ledečské panství baronu Adrianovi z Enkenfurtu, který ale musel zaplatit Trčkovy dluhy. Během třicetileté války ledečské panství v letech 1639 a 1643 plenili Švédové. Dalšímu nájezdu po bitvě u Jankova v roce 1645 zabránila jen Adrianova osobní známost a četné dary švédskému veliteli. Adrian statek odkázal synovi Janu Ferdinandovi z Enkenfurtu, který jej 18. ledna 1677 prodal za 132 500 zlatých hraběti Michaelu Osvaldovi z Thun-Hohensteinu.[10]

Nový majitel si ledečský zámek oblíbil[10] a nechal na něm postavit zámeckou kapli Nanebevzetí Panny Marie.[5] Po jeho smrti panství nějakou dobu spravovala vdova a roku 1703 je získaly sestry Eleonora Barbora a Marie Magdaléna z Thun-Hohensteinu. Zprvu se o správu dělili, později byla jedinou majitelkou Marie Magdaléna, ale když 2. prosince 1708 v Ledči zemřela, zdědila vše Eleonora Barbora. Dne 11. listopadu 1718 Ledeč darovala knížeti Josefu Janu Adamovi z Lichtenštejna. Od něj Ledeč 27. září 1723 koupil hrabě Leopold z Věžník.[10]

Císařský komoří Leopold z Věžník v Ledči 29. ledna 1730 zemřel. Vdova Marie Alžběta z Valdštejna panství spravovala do roku 1732, kdy dosáhl dospělosti jejich syn Ignác z Věžník. Ten zemřel 12. prosince 1733. Panství mělo připadnou jeho synovi Leopoldu Ondřeji Josefovi z Věžník, ale ten zemřel už 25. prosince 1733 a dědičkou se stala vdova po Ignácovi, Marie Anna, rozená ze Satzenhofu. Podruhé se vdala za hraběte z Verduga, ale zadlužené panství udržet nedokázala. Roku 1740 byla odhadnuta jeho cena a posléze připadlo Františce Bechyňové, rozené z Věžník. Ta roku 1750 panství prodala svobodnému pánovi Ignácovi z Kochu a ten je v roce 1753 přenechal za 240 000 zlatých císařovně Marii Terezii.[10] Brzy poté proběhly úpravy velkého třípatrového paláce a během sedmileté války zámek sloužil jako kasárna jezdeckého oddílu.[5] Z roku 1740 se dochoval popis zámku:

„ Zámek Ledeč, který nad městem Ledčí a nad řekou Sázavou na vysoké skále od kameni vystavěný, však tuze sešlý jest a vynachází se při něm a to od mostu do zámku vjezd klenutý (brána), vpravo podzemní, pak jak vpravo tak i vlevo hospodářské sklepy, nad tím klenutým vjezdem veliký sál a zase k té straně dvoje na sobě klenutý pokoje, k druhé straně kaple klenutý dvě komory a zase rozdílné pokoje, sklepy, kuchyně klenutá a spižírna, dáleji k straně k městu též rozličný klenutý pokoje (nyní byty úřednické), komory a kuchyně, ve kterých kancelář, hospodářský oficírové, totiž hejtman, důchodní a purkrabě bydlí, pod nima maštale klenutý a byt pro vrátnýho a prostřed věž a při ní zase maštale. A pokládá se za tento starý zámek a za to též tu při zámku stojící staré stavení, do kterého se přes dolejší most jde a v něm někdy hospodářský oficíři bydleli, i za ty tu se vynacházející špatný a starý svršky 800 fl. rh. “
— popis zámku z roku 1740[10]

Od císařovny panství po roce 1763[5] koupil Tereziánský ústav šlechtičen, kterému zámek patřil až do první pozemkové reformy, při které byl v roce 1926 začleněn do státního podniku Československé státní lesy a statky. Dne 8. března 1879 vypukl v ledečském domě čp. 234 požár, který se přez šindelem pokryté střechy přenesl i na zámek. Požár trval několik dní. Zámek byl po požáru částečně opraven (původně dvoupatrová budova na západní straně druhého nádvoří byla snížena o patro), ale plná rekonstrukce neproběhla až do konce dvacátého století. Ve druhé polovině dvacátého století zámek patřil národními podniku Východočeské státní lesy, který v něm měl kanceláře a byty pro zaměstnance. Část zámku využívalo ledečské městské muzeum.[5]

V roce 1999 většinový podíl vlastnictví zámku koupilo město Ledeč nad Sázavou a zbývající část patřila firmě Aquacomp Hard. Správou zámku byla pověřena nově založená společnost Hrad Ledeč nad Sázavou a byly zahájeny opravy areálu.[11] V roce 2015 byly rekonstruovány jižní omítky. Pod jednou z vrstev se objevily sluneční hodiny, které se podařilo obnovit.[12]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

V první stavební fázi patřila Ledeč mezi hrady bergfritového typu. Dochovaly se z ní štíhlý okrouhlý bergfrit a trojprostorový palác s obloukovitě vypnutou vnější stranou na východní straně. Původní přístup vedl od západu, kde po jižní straně paláce cesta vstoupila na první parkánovité nádvoří a druhou branou u paty bergfritu pokračovala do hradního jádra. Ve druhé polovině patnáctého století došlo k rozsáhlé přestavbě, během které vzniklo nové vnější opevnění a hrad se stal průchozím. Nové brány se nacházely na západní a severovýchodní straně. Hradbu, která je spojovala zesilovala dvojice polokrouhlých, dovnitř otevřených bašt. V jádře byly rozšířeny obytné prostory a na začátku šestnáctého století byl postaven tzv. malý palác.[13]

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Zámek je veřejnosti přístupný v návštěvních hodinách. K dispozici jsou tři prohlídkové okruhy: vlastivědné muzeum a retro byt z padesátých let dvacátého století, expozice historických hodin a sklářství a dětský okruh Medvídkové království. Samostatně jsou přístupné Muzeum Jaroslava Foglara a věž.[14]

Zámek v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Na ledečském hradě se natáčela řada českých a zahraničních filmů.[15]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Věž
    Věž
  • Zámek od řeky
    Zámek od řeky
  • Brána
    Brána
  • Spodní nádvoří
    Spodní nádvoří
  • Nádvoří
    Nádvoří

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-05-06]. Identifikátor záznamu 130594 : Hrad. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ EBELOVÁ, Ivana; SVOBODA, Ladislav. Hradní areál v Ledči nad Sázavou, okres Havlíčkův Brod. In: DURDÍK, Tomáš. Castellologica bohemica. Praha: Archeologický ústav AV, 1993. ISSN 1211-6831. Svazek 3. S. 77.
  3. ↑ SVOBODA, Ladislav. Hrad v Ledči nad Sázavou podruhé. In: DURDÍK, Tomáš. Castellologica bohemica. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2000. ISBN 80-86124-29-0. ISSN 1211-6831. Svazek 7. S. 183.
  4. ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XII. Čáslavsko. Praha: František Šimáček, 1900. 378 s. Dostupné online. Kapitola Ledeč hrad, s. 98. Dále jen Sedláček (1900). 
  5. ↑ a b c d e f g Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. Kapitola Ledeč nad Sázavou – zámek, s. 257–258. 
  6. ↑ a b c Sedláček (1900), s. 99.
  7. ↑ Sedláček (1900), s. 99–100.
  8. ↑ a b Sedláček (1900), s. 100.
  9. ↑ a b Sedláček (1900), s. 101.
  10. ↑ a b c d e Sedláček (1900), s. 102.
  11. ↑ Z historie hradu. Ledečské noviny. 2009-07, roč. XVIII, čís. 7, s. 5. Dostupné online [PDF online, cit. 2024-05-06]. 
  12. ↑ MIKULINCOVÁ, Hana. V Ledči nad Sázavou objevili pod omítkou staré sluneční hodiny. Český rozhlas Vysočina [online]. 2015-07-26 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Ledeč nad Sázavou, s. 322–324. 
  14. ↑ ŠÍMA, Luděk. Prohlídkové okruhy [online]. Hrad Ledeč nad Sázavou, 2015-06-18 [cit. 2024-06-07]. Dostupné online. 
  15. ↑ Filmaři na hradě [online]. Hrad Ledeč nad Sázavou [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ledeč_nad_Sázavou_(zámek)&oldid=23903089“