Lčovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lčovice
Zámek ve Lčovicích
Zámek ve Lčovicích
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0315 561649
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Prachatice (CZ0315)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Vimperk
Historická země Čechy
Katastrální území Lčovice
Katastrální výměra 5,76 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 148 (2019)[1]
Nadmořská výška 566 m n. m.
PSČ 384 81
Zákl. sídelní jednotky 2
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Lčovice 64
38481 Čkyně
Starostka Mgr. Blažena Kutová
Oficiální web: www.lcovice.cz
Email: obec.lcovice@quick.cz
Lčovice
Lčovice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lčovice (místní výslovnost: Elčovice[zdroj?]) jsou obec, která se nachází v okrese Prachatice v Jihočeském kraji, zhruba 9 km severovýchodně od Vimperka a 6 km jihozápadně od Volyně. Žije zde 148[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší historicky doložená zmínka o Lčovicích je z roku 1321, kdy se uvádí jistý Zbraslav ze Lčovic (Sbraslao de Ebizouiz). Na místě dnešního zámku byla v té době vybudována gotická tvrz.

Roku 1360 připadla ves jako odúmrť koruně a král ji věnoval Bočkovi z Velhartic. Přesto se ještě v roce 1397 připomíná Jan ze Lčovic jako purkrabí na strakonickém hradě.

Po několika dalších majitelích získal Lčovice na konci 14. století rod vladyků z Čestic. Poslední mužský člen rodu, Přech, odkázal statky Lčovice a Čestice své dceři Janě, která se na začátku 17. století provdala za Bernarta z Hodějova. Za jejich vlády byla zřejmě stará tvrz přestavěna na renesanční zámek.

Bernart a jeho bratr Jan Jiří zemřeli za stavovského povstání a po bitvě na Bílé hoře byl zámek, dvůr i ves Lčovice a čestický statek zkonfiskovány.

V roce 1622 je koupil Jindřich Michal Hýzrle z Chodů a zámek přestavěl a rozšířil. V roce 1629 vypuklo na panství nevolnické povstání, které bylo tvrdě potlačeno.

Jindřichův syn, František Michal Hýzrle, prodal Lčovice v roce 1694 hraběnce Anně Marii Althanové, rozené z Aspermontu, která zanedlouho postoupila statek manželce svého syna Anně Marii, rozené Lažanské. Z této doby se zachoval popis zámku s hlubokým příkopem a mostem, „pěkným mázhausem, velkou síní, palácem s tabulnicí a 11 pokoji, komorami, kaplí, lékárnou a dalšími světnicemi“.

Od roku 1768 vlastnil lčovické panství rod Sickingenů, za nichž byl přestavěn zámek v pozdně barokním slohu. V roce 1791 hraběnka Františka Sickingenová odevzdala lčovické panství svému bratru hraběti Františku Sweerts-Šporkovi.

V následujících letech se majitelé panství a zámku často měnili. Nejvýznamnějším z nich byl architekt Josef Zítek (Národní divadlo, Rudolfinum, Mlýnská kolonáda v Karlových Varech), který se v roce 1881 oženil s Bertou, dcerou dosavadního vlastníka lčovického velkostatku Jana Adolfa Lipperta a v roce 1883 Lčovice od tchána koupil.

Zámek[editovat | editovat zdroj]

Zámek je dvoupatrová budova nepravidelného půdorysu s raně barokním arkádovým průčelím. Půdorys hlavní budovy zámku je z větší části tvořen původní gotickou tvrzí s 2 m silným zdivem. Ve výklenku v levé stěně nástupního schodiště je také dodnes dochován lomený gotický portál. Vstupní brána pochází z první poloviny 19. století. K severnímu nároží zámku je připojena patrová desetiboká barokní přístavba s klenutým přízemím.

V parku, který byl založen v roce 1660, stojí osmiboká, raně barokní kaple (1669) zakončená kupolí a lucernou, vyzdobenou malbou s bohatým štukem. Osmiboký je i pavilón se znakem Hýzrlů z Chodů. Stejný půdorys má i grotta s částečně dochovanými nástěnnými malbami.

Před rokem 1989 zámek sloužil jako rekreační zařízení ROH pro zaměstnance podniku ČKD Praha. Dnes je budova zámku i přilehlý zámecký park soukromým majetkem a není běžně veřejnosti přístupná. Zámek i park jsou však památkově chráněné objekty.

Další pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • August Sedláček: Hrady zámky a tvrze Království českého XI/276, ARGO 1997, ISBN 80-7203-140-6
  • Ladislav Svoboda a kol.: Encyklopedie českých tvrzí, II. díl, ARGO 2000. ISBN 80-7203-279-8
  • František Kašička ; Bořivoj Nechvátal ; Kresby Kateřina Kábrtová: Tvrze a hrádky na Prachaticku, Okresní muzeum v Prachaticích 1990, ISBN 80-900058-2-9
  • Karel Tříska a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 5., Jižní Čechy, Praha, Svoboda, 1986

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]