Kylie Minogue

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kylie Minogue
Minogue na narozeninové oslavě britské panovnice Alžběty II. v roce 2018
Minogue na narozeninové oslavě britské panovnice Alžběty II. v roce 2018
Základní informace
Rodné jméno Kylie Ann Minogue
Narození 28. května 1968 (51 let)
Melbourne, Victoria, AustrálieAustrálie Austrálie
Žánry pop, pop rock, dance-pop, eurodance, elektronická, synthpop, nu-disco
Povolání zpěvačka, skladatelka písní, herečka, módní návrhářka, producentka, spisovatelka, humanitářka
Aktivní roky 1979
Vydavatelé PWL, Geffen, Mushroom, Deconstruction, BMG, Parlophone, EMI, Warner Music Australia, Capitol, Astralwerks, Warner Bros.
Ocenění Důstojník Řádu britského impéria (2008)
Rytíř Řádu umění a literatury (2008)
Partner(ka) Olivier Martinez
Příbuzní Dannii Minogue (sestra)
Podpis Podpis
Web www.kylie.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kylie Ann Minogue, často uváděná pouze jako Kylie, (* 28. května 1968 Melbourne) je australská zpěvačka, skladatelka písní a herečka. Známá se stala díky hlavní roli v australském seriálu Sousedé, kde hrála dva roky. Od té doby je nahrávající umělkyní, která dosáhla komerčního úspěchu i uznání kritiky v zábavním průmyslu. Označena byla za „Princeznu Popu“ („Princess of Pop“) a „Bohyni Popu“ („Goddess of Pop“). Australian Recording Industry Association ji prohlásila za australskou umělkyni s nejvíce prodanými nahrávkami v historii. Ačkoliv se narodila a vyrostla v Melbourne, řadu let žije a pracuje v Londýně.[1]

V roce 1987 podepsala smlouvu s nahrávací společnosti PWL a o rok později vydala její první singl „I Should Be So Lucky“ a její první studiové album Kylie. V roce 1992 PWL opustila a uzavřela kontrakt s nahrávací společnosti Deconstruction Records, u které vydala alba Kylie Minogue v roce 1994 a Impossible Princess v roce 1997. Obě obdržela pozitivní hodnocení od hudebních kritiků. K více mainstreamové, taneční hudbě se vrátila, když podepsala smlouvu s nahrávací společností Parlophone a v roce 2000 vydala singl „Spinning Around“.[2] Její další singl, „Can't Get You Out of My Head“ z roku 2001, se s 10 miliony prodaných kopií stal jedním z nejúspěšnějších hitů začátku tisíciletí. Album Fever se dosud stala jejím nejprodávanějším albem a se prosadilo v řadě zemí včetně Spojených států.

Do roku 2015 prodala více než 80 milionů nahrávek po celém světě.[3] Podnikla několik úspěšných a kritikou kladně hodnocených celosvětových koncertních turné a taky obdržela cenu v kategorii „Australský Bavič Roku“ („Australian Entertainer of the Year“) za živá vystoupení. V roce 2008 jí princ Charles udělil Řád britského impéria. Téhož roku od francouzské vlády obdržela Řád umění a literatury za přínos pro francouzskou kulturu. V listopadu 2011, kdy bylo 25. výročí ARIA Music Awards, byla Australian Recording Industry Association uvedena do ARIA Hall of Fame (Síně Slávy ARIA).[4]

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

1968–86: Časný život a začátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Kylie Ann Minogue se narodila 28. května 1968 v Melbourne v Austrálii jako dcera Ronalda Charlese Minogue, Australana s irským původem, a Carol Ann Jones, bývalé tanečnice z Walesu. Těsně před tím, než se Kylie narodila, získal Ron kvalifikaci na účetního a vystřídal několik zaměstnání, zatímco Carol pracovala jako profesionální tanečnice.[5] Mladší bratr Kylie, Brendan, je kameraman v australských zprávách, zatímco její mladší sestra Dannii Minogue je rovněž zpěvačka a televizní hvězda.[6] Rodina se často stěhovala do různých předměstí Melbourne, aby podpořila své výdaje na živobytí, což Kylie, když byla ještě dítě, připadalo znepokojivé. Protože peněz bylo málo, Ron pracoval jako účetní v rodinné společnosti s auty a Carol vařila čaj v místní nemocnici.[5]

Poté, co se přestěhovali do Surrey Hills v Melbourne, Minogue krátce navštěvovala Studfieldskou základní školu, načež přestoupila na Camberwellskou základní školu. Pokračovala na Camberwellskou střední školu.[7] Během svých školních let měla Minogue problémy najít si přátele. Střední školu ukončila s vysokou známkou z umění a grafiky a angličtiny.[8] Minogue se za svých školních let popisovala jako „průměrně inteligentní“ a „poměrně skromnou“.[8] Jak Kylie, tak Dannii začaly svou kariéru v dětství v australské televizi. Od svých 11 let se Kylie objevovala v malých rolích v televizních seriálech včetně The Sullivans a Skyways. V roce 1985 byla obsazena do jedné z hlavních rolí v The Henderson Kids. Minogue si dala pauzu od školy, aby mohla natáčet, a zatímco Carol z toho neměla radost, Kylie cítila, že potřebuje být nezávislá, aby mohla prorazit do zábavního průmyslu.[9]

Protože ji zajímala hudební kariéra, Minogue nahrála demo pro producenty každotýdenního hudebního programu Young Talent Time, kde pravidelně vystupovala Dannii.[10] Kylie v tomto programu poprvé vystoupila s pěveckým číslem v roce 1985, ale nebyla pozvána, aby se připojila ke stálému obsazení. Danniin úspěch zastiňoval její herecké úspěchy, dokud nebyla Kylie roku 1986 obsazena v televizním seriálu Sousedé.[7] Dostala roli Charlene Mitchell, školačky, ze které se stane automechanička. Seriál se stal populární ve Spojeném království a příběh vytvořil romanci mezi její postavou a postavou ztvárněnou Jasonem Donovanem. Výsledkem byla epizoda se svatbou těchto dvou postav, která v roce 1987 okouzlila publikum 20 milionů britských diváků.[11] Minogue se stala první osobou, která vyhrála čtyři ceny Logie během jednoho roku a nejmladší držitelkou ceny za „Nejoblíbenější Televizní Hvězdu“ („Most Popular Television Performer“) v zemi, kterou získala díky veřejnému hlasování.

1987–92: Začátek hudební kariéry[editovat | editovat zdroj]

Během benefičního koncertu pořádaném fotbalovým klubem Fitzroy, kde vystoupili ostatní herci z Sousedé, zazpívala Minogue „I Got You Babe“ jako duet a „The Loco-Motion“ jako přídavek. Následně podepsala v roce 1987 nahrávací smlouvu s Mushroom Records.[12] Její první single „The Loco-Motion“ strávil sedm týdnů na první příčke australských žebříčků singlů a stal se nejprodávanějším singlem osmdesátek v zemi.[13] Obdržela cenu ARIA za nejprodávanější single roku.[14] Jeho úspěch měl za výsledek to, že Minogue odcestovala s vedoucím Mushroom Records Gary Ashleym, aby pracovala s producenty Stockem, Aitkenem & Watermanem. Ti toho o Minogue věděli málo a zapomněli, že má přijet, a nakonec napsali „I Should Be So Lucky“, zatímco čekala před studiem. Píseň dosáhla první příčky ve Spojeném království, Austrálii, Německu, Finsku, Švýcarsku a Hong Kongu.[15] Minogue vyhrála svou druhou cenu ARIA za nejprodávanější single roku a obdržela cenu za „Zvláštní Úspěch“ („Special Achievement“).[16] Její debutové album Kylie bylo vydáno v červenci 1988. Album bylo sbírkou dance-popových písní a strávilo více než rok na žebříčku alb ve Spojeném království, včetně několika týdnů, kdy bylo na první příčce.[17] Album získalo zlatou desku ve Spojených státech a single “The Loco-Motion” dosáhl třetí příčky na žebříčku Billboard Hot 100 a první příčky na žebříčku singlů v Kanadě. „Got to Be Certain“ se stal jejím třetím singlem, který dosáhl první příčky v australských žebříčcích. Minogue take spolupracovala s Jasonem Donovanem na písni „Especially for You“, která dosáhla ve Spojeném království první příčky.

Její druhé album Enjoy Yourself bylo vydáno v říjnu 1989. Album slavilo úspěch ve Spojeném království, Evropě, na Novém Zélandu, v Asii a Austrálii. Singly „Hand on Your Heart“ a „Tears on My Pillow“ dosáhly na první příčku ve Spojeném království.[17] Album se nicméně neprodávalo dobře v Severní Americe a americká nahrávací společnost Geffen Records ji nechala. Poté se v únoru 1990 pustila do své prvního koncertního turné Enjoy Yourself Tour ve Spojeném království, Evropě, Asii a Austrálii. Také nazpívala vokály v remake „Do They Know It's Christmas?“.[18] Její debutový film The Delinquents vyšel v prosinci 1989. Film se dočkal slabé kritiky, avšak u diváků byl oblíbený. Ve Spojeném království vydělal více než £200,000 a v Austrálii to byl čtvrtý nejvíce výdělečný domácí film roku 1989 a nejvíce výdělečný domácí film roku 1990.

Třetí album Rhythm of Love bylo vydáno v listopadu 1990 a bylo popisováno jako vyspělejší než její předchozí alba. Její vztah s hlavním zpěvákem INXS Michaelem Hutchencem byl take spatřován jako součást změny její osobnosti. Poté se v únoru 1991 vydala na turné Rhythm of Love Tour po Austrálii a Asii. Její čtvrté album Let's Get to It bylo vydáno v říjnu 1991 a dosáhlo 15. příčky v žebříčku alb ve Spojeném království. Bylo to její první album, které se neprobojovalo ve Spojeném království do Top 10. Zatímco první single alba, „Word Is Out“, se stal jejím prvním singlem, který se nedostal do Top 10 žebříčku singlů ve Spojeném království, následující singly „If You Were with Me Now“ a „Give Me Just a Little More Time“ se dostaly do Top 5.[17] Na podporu alba se v říjnu téhož roku vydala na turné Let's Get to It Tour do Spojeného království a Irska. Její první kompilační album Greatest Hits bylo vydáno v srpnu 1992. Dosáhlo první příčky ve Spojeném království[17] a třetí příčky v Austrálii. Singly z tohoto alba, „What Kind of Fool (Heard It All Before)“ a její cover verze „Celebration“ od Kool & the Gang, se dostaly na žebříček Top 20 singlů ve Spojeném království.[17]

1994–98: Kylie Minogue a Impossible Princess[editovat | editovat zdroj]

Smlouva s nahrávací společností Deconstruction Records v roce 1993 znamenala začátek nové fáze její kariéry. V září 1994 bylo vydáno její páté album Kylie Minogue, které se dobře prodávalo v Evropě a Austrálii. Producenty byli producenti taneční hudby the Brothers in Rhythm, jmenovitě Dave Seaman a Steve Anderson, který předtím produkoval její poslední singl u PWL, „Finer Feelings“. Hlavní singl, „Confide in Me“, strávil čtyři týdny na první místě žebříčku australských singlů.[19] Další dva singly z tohoto alba, „Put Yourself in My Place“ a „Where Is the Feeling?“, dosáhly do Top 20 singlů ve Spojeném království a celé album se umístilo na čtvrté příčce v žebříčku nejlepších alb ve Spojeném království.[17] Prodalo se 250,000 kopií.[20] V tomto období se Minogue objevila v roli sama sebe v epizodě komediálního seriálu Vikářka z Dibley. Režisér viděl fotku Minogue na obálce australského časopisu Who Magazine, kde byla zařazena k třiceti nejkrásnějším lidem na světě, a nabídl jí roli ve filmu Street Fighter: Poslední boj s Jean-Claude Van Dammem.[21] Film měl nevelký úspěch, ve Spojených státech sice vydělal 70 milionů dolarů,[21] avšak obdržel špatnou kritiku a Richard Harrington z The Washington Post nazval Minogue „nejhorší herečkou anglicky mluvících zemí“.[22] Také se v roce 1995 objevila v krátkometrážním dramatu Hayride to Hell a v roce 1997 v romantické komedii Diana & Me.[23] V roce 1995 Minogue spolupracovala s australským interpretem Nickem Cavem na písni „Where the Wild Roses Grow“. Cave měl zájem s Minogue spolupracovat od té doby, co slyšel „Better the Devil You Know“; řekl, že tato píseň obsahovala „jeden z nejnásilnějšího a nejvíce znepokojivého textu“.[24] Hudební video jejich písně bylo inspirováno malbou Ophelia od Johna Everetta Millaise. Video ukazuje Minogue jako zavražděnou ženu, jejíž tělo pluje v rybníku, zatímco nad ním plave had. Singl získal v Evropě širokou pozornost, v několika zemích se vyšplhal do Top 10 a v Austrálii se umístil na druhé příčce.[25] Píseň vyhrála ceny za „Píseň Roku“ („Song of the Year“) a „Nejlepší Popová Nahrávka“ („Best Pop Release“).

V roce 1997 měla Minogue vztah s francouzským fotografem Stéphanem Sednaouim, který ji povzbudil, aby rozvinula svou kreativitu.[26] Inspirovaní tím, že oba oceňovali japonskou kulturu, vytvořili vizuální kombinaci „geisha a manga superhrdinky“ pro fotografie pro její šesté album Impossible Princess a video k „GBI: German Bold Italic“ - na této písni Minogue spolupracovala s Towou Teim.[27] Sbírala inspiraci pro svou hudbu od interpretů jako Shirley Manson, Garbage, Björk, Tricky a U2 a japonských popových hudebníků jako Pizzicato Five a Towa Tei.[28] Album obsahovala písně, na kterých spolupracovala s Jamesem Deanem Bradfieldem a Seanem Moorem z Manic Street Preachers. Tím, že se jedná převážně o taneční album, popřela názory, že se snaží stát se indie zpěvačkou.[29] Uznala, že se snažila uniknout tomu, jak bývala vnímána na začátku kariéru, a řekla, že je připravená „zapomenout na bolestivou kritiku“ a „přijmout minulost a využít ji“.[30] Klip k „Did It Again“ vzdával hold jejím dřívějším podobám.[31] Kvůli smrti Diany, princezny Waleské, muselo být album na nějakou dobu přejmenováno na Kylie Minogue. Toto album se stalo tím nejhůře prodávaným v její kariéře. V Austrálii však bylo úspěšné a strávilo 35 týdnů na tabulce nejlepších alb.[32] Její koncertní turné Intimate and Live Tour v roce 1998 bylo kvůli zájmu prodlouženo.[33] Několikrát vystoupila v Austrálii, a to i na otevíracích ceremoniálech kasina v Melbourne a Fox Studios v Sydney v roce 1999, kde zazpívala píseň od Marilyn MonroeDiamonds Are a Girl's Best Friend“, a na vánočním koncertu v Dilí ve Východním Timoru ve spolupráci s Mírovými sílami OSN.

1999–2004: Light Years, Fever a Body Language[editovat | editovat zdroj]

Poté, co Minogue opustila nahrávací společnost Deconstruction Recrods, nazpívala duet s Pet Shop Boys s názvem „In Denial“ na jejich album Nightlife a strávila několik měsíců na Barbadosu, kde vystupovala v Shakespearově hře Bouře.[34] V dubnu 1999 podepsala smlouvu s Parlophone Records,[35] která ji chtěla prezentovat opět jako popovou zpěvačku. V září 2000 Minogue vydala své sedmé studio album Light Years. Album bylo sbírkou dance písní ovlivněných diskem. Obdrželo důležité kritiky a bylo úspěšné v Austrálii, Asii, Evropě a na Novém Zélandě.[36] První singl „Spinning Around“ se stal jejím prvním singlem za deset let, který dosáhl první příčky ve Spojeném království. Video k tomuto singlu ukazovalo Minogue v odhalujících zlatých šortkách, které se nyní považují za její „značku“.[37] Druhý singl „On a Night Like This“ dosáhl první příčky v Austrálii a druhé příčky ve Spojeném království.[17] Následující singl „Kids“, duet s Robbie Williamsem, také dosáhl ve Spojeném království druhého místa.[17] Poté vyrazila na koncertní turné On a Night Like This Tour po Evropě a Austrálii. Minogue byla pochválena za novou hudbu i za nová ztvárnění některých svých velkých úspěšných hitů. V Austrálii vyhrála za svá živá vystoupení cenu „Interpret Roku“ („Performer of the Year“). Také se v roce 2011 objevila ve filmu Moulin Rouge! v roli zelené víly.[38]

V říjnu 2001 vydala Minogue osmé studio album Fever. Album obsahovalo disko prvky kombinované s osmdesátkovým elektropopem a synthpopem.[39] Dosáhlo první příčky v Austrálii, Spojeném království a po celé Evropě a nakonec se po celém světě prodalo více než osm milionů kopií.[40] První singl „Can't Get You Out of My Head“ se stal jejím nejúspěšnějším v celé kariéře; dosáhl na první příčku ve více než čtyřiceti zemích a prodalo se ho přes pět milionů kopií.[41] Vyhrála čtyř cen ARIA, včetně ceny za „Nejúžasnější Úspěch“ („Most Outstanding Achievement“),[42] a dvě ceny Brit Awards, a to za „Nejlepší Mezinárodní Sólovou Zpěvačku“ („Best International Female Solo Artist“) a „Nejlepší Mezinárodní Album“ („Best International Album“).[43] Poté, co se „Can't Get You Out of My Head“ velmi hrála na americkém rádiu, vydala společnost Capitol Records tuto píseň i album Fever v roce 2002 ve Spojených státech.[44] Album dosáhlo třetího místa v žebříčku Billboard 200[45] a „Can’t Get You Out of My Head“ sedmého místa na žebříčku Billboard Hot 100. Následující singly „In Your Eyes“, „Love at First Sight“ a „Come into My World“ byly celosvětově úspěšné a Minogue si zařídila pozici na mainstreamovém trhu v severní Americe, konkrétně na scéně nočních klubů. V dubnu 2002 se Minogue vydala na koncertní turné KylieFever2002, které bylo do té doby její největší produkcí. V roce 2003 obdržela nominaci na cenu Grammy v kategorii „Nejlepší Dance Píseň“ („Best Dance Recording“) za „Love at First Sight“, a v následujícícm roce tuto cenu vyhrála za „Come into My World“.

Minogue na koncertě Money Can't Buy v roce 2003.

V listopadu 2003 vydala Minogue své deváté studiové album Body Language, které následovalo propagační koncert s názvem Money Can't Buy v Hammersmith Apollo v Londýně. Album neslo prvky disko stylu a bylo inspirováno umělci z 1980. let, jako jsou Scritti Politti, The Human League, Adam and the Ants a Prince, jejichž styly zde byly smíchány s prvky hip hopu. Prodeje alba byly nižší, než se po úspěchu alba Fever očekávalo,[40][44] ačkoliv první singl, „Slow“, dosáhl ve Spojeném království a Austrálii prvního místa.[46] Byly vydány další dva singly z tohoto alba, „Red Blooded Woman“ a „Chocolate“. Ve Spojených státech dosáhlo „Slow“ prvního místa v tabulkách klubových písniček a získalo i nominaci na cenu Grammy v kategorii „Nejlepší Dance Píseň“. Alba Body Language se prodalo za první týden 43,000 kopií a prodeje v druhém týdnu výrazně poklesly.[47] Koncert byl vydán na DVD v červenci 2004 pod názvem Body Language Live. V listopadu 2004 vydala Minogue své druhé album největších hitů pod názvem Ultimate Kylie. Album obsahovalo singly „I Believe in You“ a „Giving You Up“. „I Believe in You“ bylo později nominováno na cenu Grammy v kategorii „Nejlepší Dance Píseň“. DVD se stejným názvem bylo vydáno téhož dne; obsahovalo všechna její dosavadní hudební videa od počátku její kariéry až na pár výjimek a zahrnovalo take “Giving You Up“, které tehdy ještě nebylo vydané.

2005–09: Showgirl a album X[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2005 se Minogue vydala na své koncertní turné Showgirl: The Greatest Hits Tour. Poté, co odvystupovala v Evropě, odcestovala do Melbourne, kde jí byla diagnostikována rakovina prsu, což ji donutilo turné ukončit.[48] V listopadu 2006 ji přivedla zpět pod názvem Showgirl: The Homecoming Tour. Taneční choreografie byly přepracovány, aby vyhovovaly jejímu zdravotnímu stavu, který znamenal pomalejší převlékání kostýmů a delší pauzy mezi jednotlivými částmi show, aby šetřila síly.[49] Média oznámila, že Minogue vystupovala s energií a Sydney Morning Herald popsal show jako velkolepou a jako „nic menšího než triumf“.[50]

V listopadu 2007 vydala Minogue své desáté a velmi často diskutované comebackové studiové album X.[51] Album v elektro stylu obsahovalo písničky od Guy Chambers, Cathy Dennis a Calvina Harrise.[51] Album obdrželo nějakou kritiku za svůj obsah spojený s jejími zkušenostmi s rakovinou prsu. X a jeho hlavní singl „2 Hearts“ dosáhly na první místo v australském žebříčku alb a singlů.[52][53] Ve Spojeném království napřed X zaznamenalo průměrné prodeje,[51] ačkoliv se to později zlepšilo. Následující singly z tohoto alba, „In My Arms“ a „Wow“, se oba dostaly do Top 10 v tabulce singlů ve Spojeném království. Ve Spojených státech bylo album v roce 2009 nominovánona cenu Grammy za „Nejlepší Elektronické/Dance Album“ („Best Electronic/Dance Album“).

Minogue vystoupí na koncertním turné KylieX2008.

Jako součást propagace alba vydala Minogue dokumentární film White Diamond, který byl naročen v letech 2006 a 2007, kdy byla na turné Showgirl: The Homecoming Tour.[54] Také se objevila v The Kylie Show, kde jak zpívala, tak účinkovala v komediálních scénkách s Mathew Hornem, Dannii Minogue, Jasonem Donovanem a Simonem Cowellem.[55] Zahrála v roce 2007 si roli Astrid Peth ve vánočním speciálu seriálu Pán času. Epizoda se jmenovala „Plavba zatracených“ a sledovalo ji vice než 13 milionů diváků, což byl rekord ve sledovanosti tohoto seriálu od roku 1979. V květnu 2008 se Minogue vydala na evropskou část turné KylieX2008, což byla do té doby její nejdražší produkce (stála 10 milionů liber).[56] Turné bylo obecně pozitivně přijato a lístky se dobře prodávaly. Poté byla jmenována rytířským Řádem umění a literatury, což je juniorský stupeň nejvyššího kulturního vyznamenání ve Francii. V červenci jí Charles, princ z Walesu oficiálně udělil Řád britského impéria.[57] V roce 2008 také vyhrála cenu za “Nejlepší Mezinárodní Ženskou Sólovou Zpěvačku” („Best International Female Solo Artist“) na Brit Awards.[58] Září 2008 znamenalo její debut na Středním východě, kde vystoupila jako hlavní číslo na otevření Atlantisu Dubaj, exkluzivního letovisko v Dubaji, a od listopadu pokračovala v turné, a to v různých městech Jižní Ameriky, Asie a Austrálie. Turné navštívilo 21 zemí a bylo považováno za úspěch s výdělkem ve výši 70 milionu dolarů. V roce 2009 Minogue hostovala Brit Awards s Jamesem Cordenem a Mathew Hornem.[59] Poté se vydala na turné For You, for Me Tour, což bylo její první koncertní turné v Severní Americe.

2010–12: Aphrodite a The Abbey Road Sessions[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2010 Minogue vydala své jedenácté studiové album Aphrodite. Na albu se podíleli noví textaři a producenti včetně Stuarta Price jakožto vedoucího produkce. Price také přispěl k psaní textů společně s Minogue, Calvinem Harrisem, Jakem Shearsem, Nerinou Pallot, Pascalem Gabrielem, Lucasem Seconem, Timem Rice-Oxleym z Keane a Kish Mauve. Album obdrželo příznivé recenze od většiny hudebních kritiků. Rob Sheffield z Rolling Stone označil album za „nejlepší tvorbu od podceňovaného alba Impossible Princess z roku 1997 a Tim Sendra z Allmusic chválil její výběr spolupracovníků a producentů a album okomentoval jako „dílo někoho, kdo přesně ví, jaké jsou jeho schopnosti a koho najmout, aby mu pomohl je perfektně předvést“.[60][61] Aphrodite dosáhla ve Spojeném království na první příčku, přesně 22 let po jejím prvním hitu, který rovněž dosáhl ve Spojeném království první příčky. První singl „All the Lovers“ byl úspěšný a stal se jejím třicátým třetím singlem, který se ve Spojeném království dostal do Top 10, ačkoliv následujícím singlům z alba, „Get Outta My Way“, „Better than Today“, a „Put Your Hands Up (If You Feel Love)“, se nepovedlo dostat se do žebříčku Top 10 singlů ve Spojeném království. Všechny singly z tohoto alba ovšem dosáhly prvního místa na Billboard žebříčku Hot Dance Club Songs.

Minogue vystoupí na Aphrodite: Les Folies Tour v roce 2011.

Minogue nahrála duet se synthpopovým duem Hurts, píseň „Devotion“, která byla zahrnuta na albu této skupiny s názvem Happiness.[62] Poté zpívala v singlu Taia CruzeHigher“. Výsledek měl úspěch, v několika žebříčcích dosáhl do Top 20 a na žebříčku Hot Dance Club Songs získal první místo.[63] Aby byly shrnuty její nahrávky z roku 2010, vydala rozšířené hru s názvem A Kylie Christmas, která zahrnovala covery vánočních písní včetně „Let It Snow“ a „Santa Baby“. V únoru 2011 se Minogue vypravila na turné Aphrodite: Les Folies Tour, cestovala do Evropy, Severní Ameriky, Asie, Austrálie a Jižní Afriky. Během jeho evropské části navštívila také Prahu, kde vystoupila 2. března ve vysočanské O2 areně. S pódiem inspirovaným zrozením bohyně lásky Afroditou a starořeckou kulturou a historií byla přijata pozitivními recenzemi od kritiků, kteří chválili koncept produkce na jevišti. Turné bylo komerčním úspěchem s celkovým ziskem 60 milionů dolarů a umístěním na šesté příčce v půlroční a dvacáté první příčce v celoročním žebříčku nejlepších koncertních turné roku 2011. Koncertní film s názvem Aphrodite Les Folies: Live in London byl vydán na DVD v listopadu 2011 – byla to dvě její vystoupení v O2 Arene v Londýně.

V roce 2012 odstartovala Minogue svou rok dlouhou oslavu 25 let v hudebním průmyslu, což je často nazýváno jako „K25“. Výročí začalo tím, že se vypravila na turné Anti Tour, kde zpívala písně z druhé strany desek, dema a rarity ze svého hudebního katalogu. Turné bylo přijato pozitivně kvůli své intimní atmosféře a bylo komerčním úspěchem se ziskem dvou milionů dolarů za čtyři koncerty. V květnu 2012 vydala singl „Timebomb“ a následující měsíc kompilační album The Best of Kylie Minogue. V říjnu 2012 vydala kompilační album The Abbey Road Sessions, které obsahovalo přepracované a orchestrální verze jejích starších písní. Bylo nahráno v londýnských Abbey Road Studios a produkováno Stevem Andersonem a Colinem Elliotem. Album obdrželo příznivé hodnocení od hudebních kritiků a ve Spojeném království dosáhlo druhé příčky.[64] Album obsahovalo dva singly, „Flower“ a „On a Night Like This“.

2013–16: Kiss Me Once a Kylie Christmas[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2013 Minogue a její manažer Terry Blamey, se kterým pracovala od začátku své pěvecké kariéry, ukončili spolupráci.[65] Následující měsíc podepsala smlouvu s Roc Nation. V září 2013 zpívala v singlu italské písničkářky Laury Pausini, „Limpido“, který v Itálii dosáhl na první příčku a na World Music Awards v roce 2013 získal nominaci na nejlepší světovou píseň.[66] V tomtéž měsíci byla Minogue najata jako porotkyně třetí série talentové soutěže BBC One, The Voice UK, po boku hudebního producenta a člena Black Eyed Peas will.i.ama, hlavního zpěváka skupiny Kaiser Chiefs Rickyho Wilsona a zpěváka Toma Jonese.[67][68] První díl sledovalo ve Spojeném království přes 9 milionů diváků, což znamenalo velký procentuální nárůst od druhé řady. Tato řada měla průměrnou sledovanost odhadem 8 milionů diváků.[69] Kyliino porotcování a osobnost byly chváleny. Ed Power z The Daily Telegraph chválil Minogue za to, že je „okouzlující, příjemně uhihňaná a národní poklad“.[70] V listopadu 2013 byla najatá jako porotkyně třetí série The Voice Australia.

Minogue na Kiss Me Once Tour v roce 2014.

V březnu 2014 Minogue vydala své dvanácté studiové album Kiss Me Once.[71] Na albu se podílela Sia Furler, Mike Del Rio, Cutfather, Pharrell Williams a Ariel Rechtshaid. Umístil se na první příčce v Austrálii a na druhé ve Spojeném království. Singly z tohoto alba, „Into the Blue“ a „I Was Gonna Cancel“, se nedostaly do Top 10 tabulky singlů ve Spojeném království – skončily na 12. a 59. místě. V srpnu 2014 téhož roku Minogue vystoupila se sadou sedmi písniček na závěrečném ceremoniálu her Commonwealthu; na sobě měla korzet od Jeana Paula Gaultiera. V září se vydala na koncertní turné Kiss Me Once Tour. Během jeho evropské části navštívila také Prahu, kde vystoupila 21. října ve vysočanské O2 areně.[72]

V lednu 2015 se objevila jako hostující vokalistka v singlu Giorgia MoroderaRight Here, Right Now“, který se 18. dubna 2015 stal jejím dvanáctým hitem, který se umístil na první příčce tabulky Dance Club Songs. V březnu skončila Minogue smlouva s Parlophone Records. Téhož měsíce se rozešla se zábavní společností Roc Nation. V dubnu hrála Minogue reportérku Shaunu ve dvou epizodách seriálu Mladí a hladoví.[73] Také se objevila jako Susan Riddick v katastrofickém filmu San Andreas, který vyšel v květnu 2015 a hrály v něm hvězdy Dwayne Johnson a Carla Gugino.[74] V září 2015 bylo vydáno EP Kylie and Garibay ve spolupráci s Fernandem Garibayem. Producenty EP byli Garibay a Giorgio Moroder.[75] V listopadu Minogue spolupracovala na písni „The Other Boys“ od Nervo, společně s Jakem Shearsem a Nilem Rodgersem. Tato písnička se stala jejím třináctým singlem, který dosáhl na vrchol tabulky Dance Club Songs. V tomtéž měsíci Minogue vydala své první vánoční album s názvem Kylie Christmas, které obsahovalo singly „Only You“ (duet s Jamesem Cordenem), „100 Degrees“ (duet s její sestrou Dannii Minogue) a „Everyday's Like Christmas“.

2017–současnost: Golden, Step Back in Time a Glastonbury[editovat | editovat zdroj]

Minogue na Golden Tour v roce 2018.

V únoru 2017 Minogue podepsala novou nahrávací smlouvu s BMG Rights Management.[76] V tomtéž roce pracovala s textaři a producenty, včetně Amy Wadge, Skye Adamse, DJ Freshe, Richarda Stannarda a Karen Poole, na svém čtrnáctém studiové albu, které nahrávala v Londýně, Los Angeles a také Nashvillu, jenž album výrazně ovlivnil.[77][78] Její album Golden bylo vydáno 6. dubna 2018 a hlavní singl má název „Dancing“.[77] Golden dosáhlo na první příčku jak ve Spojeném království, tak v Austrálii.[79] Díky tomu má Minogue první příčku na žebříčku alb ve Spojeném království ve čtyři po sobě jdoucích dekádách, od 80. let po současnost.[79] V září 2018 se Minogue vydala na koncertní turné s názvem Golden Tour na podporu svého alba; nejprve koncertovala v Evropě a poté v březnu 2019 pokračovala v Austrálii.

Minogue vydala kompilaci svých největších hitů,Step Back in Time: The Definitive Collection 28. června 2019, které obsahuje „New York City“ jakožto hlavní singl.[80] Album se umístilo na první příčce v její rodné Austrálii a ve Spojeném království, čímž se stalo jejím šestým albem na první příčce v Austrálii a sedmým ve Spojeném království. Minogue posléze debutovala na Glastonbury festivalu, 14 let poté, co ji v roce 2005 diagnóza rakoviny prsu donutila její účast jako hlavního aktu zrušit.[81] Na jejím vystoupení v roce 2019, jež bylo kritiky pozitivně přijato a prohlášeno britským deníkem The Guardian za „pravé zlato“, „označeno jedinečným“ a „fenomenálním“,[82] se jako hostující umělci podíleli Nick Cave a Chris Martin. Koncert byl taky tím nejsledovanějším na BBC z celého festivalu a podle všeho zlomil rekord toho s nejpočetnějším publikem v historii Glastonbury.[83][84]

Umění[editovat | editovat zdroj]

Minogue je známá svým jemným sopránovým vokálním rozsahem. Dara Hickey hodnotila studiové album Aphrodite a napsala, že „zpívá ve svém nejvyšším hlasovém rozsahu vůbec“. Podle Fiony MacDonaldové z časopisu Madison se Kylie „nikdy nevyhýbala odvážným, leč diskutabilním uměleckým rozhodnutím“. Co se týče hudby, Minogue pracuje s mnoha žánry popové a dance hudby. Příznačná je pro ni nicméně současná disco hudba. Její první studiová alba se Stockem, Aitkenem a Watermanem představují více vlivu tzv. bubblegum popu a mnoho kritiků ji porovnává s americkou zpěvačkou Madonnou. Chris True od Allmusic hodnotil její debutové album Kylie a shledal její hudbu „standardním bubblegum popem 80. let“, avšak uvedl, že ze všech umělců 80. let prezentovala ve své hudbě nejvíce osobnosti.[85] O jejím albu Rhythm of Love z počátku 1990. let řekl, že „písně jsou silnější, produkce dynamičtější a její zpěv se zdá být sebevědomější“. V době svého třetího studiového alba „vyměnila svoji bubblegum pop image za image vyspělejší a sexuálnější“.[86]

Od práce Minogue na jejím šestém studiovém albu Impossible Princess se písně a jejich hudební obsah začal měnit. Neustále si zapisovala slova a zkoumala podobu a význam vět.[87] Album se v hudebních žánrech lišilo od těch předchozích, protože zahrnovalo dance-pop a trip hop.[88] Sal Cinquemani z časopisu Slant Magazine uvedl, že album se silně podobá Madonninu albu Ray of Light. Řekl, že se inspirovala „jak britským popem, tak elektronickou hudbou z poloviny 90. let“ a že „Impossible Princess je dílem umělkyně ochotné riskovat“.[88] O jejím dalším albu, Light Years, řekl, že „vzniklo renesancí čistého dance-popu, který byl na počátku 21. století daným pravidlem“.[89] Její deváté album, Body Language, se značně lišilo od jejích dřívějších hudebních experimentů, neboť se jednalo o úspěšný pokus o rozšíření jejího zvuku například pomocí electra a hip-hopu.[89] Zahrnuje styly dance hudby s funkem, diskem a R&B a bylo uvedeno na seznamu časopisu Q „Nejlepší Alba Roku 2003“ („Best Albums of 2003“).[90] Kritikové prohlásili, že její desáté album X nebylo dostatečně konzistentní a Chris True z Allmusic nazval skladby „chladnými a vypočítavými dance-pop písničkami“.[91] Nicméně řekl, že její 11. album Aphrodite „se zřídka motá okolo sladkých písniček o lásce nebo veselých dance hymen“ a že „hlavní zvuk je ten druh třpytivého disco popu, který je skutečně její silnou stránkou“. Tim Sendra z Allmusic uvedl, že „různí producenti během toho drží své oči na dance parketu“ a shledali Aphrodite „jedním z jejích nejlepších alb“.[92] Její 14. album Golden bylo výrazně ovlivněno country hudbou, ačkoliv zachovalo její cit pro dance-pop.

Veřejný obraz[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993 představil Baz Luhrmann Minogue fotografovi Bertu Sternovi, který je známý pro svou práci s Marilyn Monroe. Bert Stern ji fotil v Los Angeles a v porovnání s Monroe řekl, že Minogue měla podobnou kombinaci zranitelnosti a erotičnosti.[93] V průběhu své kariéry si Minogue vybírala fotografy, kteří se pokusili vytvořit pro ni nový look, a výsledné fotografie se objevily v různých časopisech, od The Face po více tradičně sofistikované Vogue a Vanity Fair, čímž se Minogue stala známou pro velkou škálu lidí. Stylista William Baker nadhodil, že právě to je částečně důvodem, proč vstoupila do mainstreamové evropské pop kultury úspěšněji než mnoho dalších popových zpěvaček, které se soustředily pouze na prodej nahrávek.[94] Před rokem 2000 byla již Minogue považována za hudební stálici, jelikož měla za sebou delší kariéru, než její kritici očekávali.[95] Její progres z „dívky odvedle“ v sofistikovanější umělkyni s flirtovnou a hravou osobností přilákal nové fanoušky.[95] William Baker popsal její status sexuálního symbolu jako dvouhranný meč a poznamenal : „Vždycky jsme se snažili využít její sex appeal jako posílení její hudby a k prodeji nahrávky. Ale nyní hrozí nebezpečí, že zastíní to, čím doopravdy je, tedy popovou zpěvačkou“. Je uznávána za úspěšná turné a za více než 70 milion celosvětově prodaných nahrávek.

Minogue na festivalu v Cannes v roce 2007.

Minogue byla během své kariéry inspirována a porovnávána s Madonnou.[7] Její producent, Pete Waterman, si vybavil Minogue v počátečních letech jejího úspěchu a podotkl, že plánovala „stát se novou Madonnou“ a „přišlo jí skvělé, že prodávala víc než Madonna, ale stejně pořád chtěla být jí“.[7] Minogue obdržela negativní komentáře ohledně toho, že její turné Rhythm of Love Tour v roce 1991 bylo příliš podobné Madonninu turné Blond Ambition World Tour.[96] Kathy McCabe z The Daily Telegraph poznamenala, že Minogue a Madonna následují podobné hudební a módní styly,[97] avšak shrnula, že „kde se opravdu liší jsou jejich vystoupení“ a že „Madonna je zkrátka síla temna a Kylie je síla světla“. Rolling Stone okomentoval, že s výjimkou Spojených států je na Minogue odkazováno jako na na „ikonickou rivalku Madonny“.[98] Minogue o Madonně řekla, že její obrovský vliv na svět, pop a módu znamenal, že nebyla imunní k tomu, co vytvořila, a že „Madonna je královnou popu a já jsem princezna popu. Jsem s tím poměrně spokojená“.[97] Minogue byla médii prohlášena za sexuální symbol.[99][100]

V březnu 2010 byla Minogue výzkumníky vyhlášena jako „Nejvlivnější Celebrita v Británii“. Studie zkoumala, jak marketingoví pracovníci hodnotí spolupráci s celebritou a značkou, s tím, že jeden oznámil, že „Kylie je široce přijímána jako adoptovaná Britka. Lidé ji znají, mají ji rádi a je obklopená pozitivním vzrušením“.[101] Byla taky jmenována časopisem Men's Health jednou ze „100 Nejvíce Sexy Žen Všech Dob“ („100 Hottest Women of All-Time“).[102] V květnu 2011 měla podle seznamu bohatých v Sunday Times cenu 66 milionů dolarů. V dubnu 2015 byl tento list upraven a její odhadované výdělky byly 55 milionů liber.[103] Minogue je považována za gay ikonu, což sama podporuje se svými slovy, že není tradiční gay ikonou a že gay obecenstvo s ní bylo od samého začátku. Minogue má jednu z největších základen homosexuálních fanoušků na světě.

Dopad[editovat | editovat zdroj]

Během své kariéry Minogue byla a stale je známá tím, že stale obměňuje svou módu i hudbu. V listopadu 2006 Minogue pózovala pro Vogue Australia a Larissa Dubecki z The Age ji označila za “Matku Obměňování” („Mother of Reinvention“).[104] Fiona MacDonald z Madison ji popsala jako “ikonu, jednu z mála zpěvaček, které jsou po celém světě známé pouze pod svým křestním jménem”. Dino Scatena z The Sydney Morning Herald napsal, že “před čtvrt stoletím sled událostí pozměnil strukturu australské pop kultury a určilo přeměnu seriálové herečky z Melbourne v mezinárodní popovou ikonu”.[105] Poté prohlásil: “kdo by si byl mohl představit, že tato drobná, nesofistikovaná hvězda z Sousedé se stane nejúspěšnější australskou osobností v oblasti showbyznysu a světově proslulým módním idolem”.[105] V roce 2008 byla poctěna cenou Music Industry Trust jako uznání za její dvacetiletou kariéru a byla oslavována jako “popová i módní ikona”; byla první ženskou hudebnicí, která kdy cenu Music Industry Trust obdržela.[106] V lednu 2012 NME zařadil její singl “Can’t Get You Out of My Head” na čtvrtou příčku svého seznamu “Nejlepších Popových Písní v Historii”.[107] V únoru 2012 VH1 zařadil Minogue na 47. příčku svého seznamu “100 Nejlepších Žen v Hudbě” („100 Greatest Women in Music“) a na 49. příčku seznamu “50 Nejlepších Žen Video Éry” („50 Greatest Women of the Video Era“). Channel 4 ji uvedl jako jednu z největších popových hvězd světa.

Minogue si vysloužila řadu uctivých přezdívek. Někdy se na ni odkazuje jako na “Bohyni Popu” či “Popovou Bohyni”.[108] Když William Baker, spoluautor její knihy Kylie: La La La, mluvil o její písni “Better the Devil You Know”, řekl, že “ta písnička se dobře přenesla na taneční parket a předznamenala dlouhou vládu Kylie jakožto nové královny disca a princezny popu”.[109] Jon O’Brien z Allmusic hodnotil její box-set Kylie: The Albums 2000–2010 a prohlásil, že “Kylie ještě musí udělat to zásadní album a její pozdější nahrávky navrhují, že její čas už je možná pryč, ale tento box set stale obsahuje mnoho momentů, které ospravedlňují její pozici jako jedné z popových princezen”. Mezi hudebníky, kteří uvedli, že na ně Minogue měla vliv, patří September,[110] Diana Vickers,[111] Paris Hilton[112] a The Veronicas.[113]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Zdraví[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2005, když bylo Minogue 36 let, byla jí diagnostikována rakovina prsu, což vedlo k odložení jejího turné Showgirl: The Greatest Hits Tour.[114] Její hospitalizace a léčba v Melbourne se odrazila v krátkém, avšak intenzivním období publicity, hlavně v Austrálii, kde předseda vlády, John Howard, vydal prohlášení o své podpoře.[115] Minogue podstoupila operaci 21. května 2005 v Cabrini Hospital v Malvern a brzy poté začala s léčbou chemoterapií.[115] 8. července 2005 se poprvé od operace objevila na veřejnosti, když navštívila oddělení s dětmi nemocnými rakovinou v Melbourne's Royal Children's Hospital. Vrátila se do Francie, kde dokončila léčbu chemoterapií na Institutu Gustave Roussy ve Villejuif poblíž Paříže.[116] V prosinci 2005 Minogue vydala digitální singl „Over the Rainbow“, živou nahrávku ze svého Showgirl turné. Její knížka pro děti, The Showgirl Princess, kterou napsala během rekonvalescence, byla vydána v říjnu 2006, a její parfém Darling byl uveden na trh o měsíc později.[117] Na návratu do Austrálie na své koncertní turné mluvila o své nemoci a řekla, že její chemoterapie byla jako „zažít na vlastní kůži nukleární bombu“.[117] Když se v roce 2008 Minogue objevila v The Ellen DeGeneres Show, Minogue řekla, že její rakovina byla původně špatně diagnostikována. Řekla: „Jen proto, že má někdo na sobě bílý plášť a používá velké zdravotnické přístroje, nemusí ještě nutně mít pravdu“.[118] Poté ale mluvila o svém respektu pro lékařskou profesi.[119]

Filantropie[editovat | editovat zdroj]

Minogue se zapojila do humanitární podpory v oblastech zahrnujících výzkum zdraví a kvalitu života. Svou hudbou pomáhala na mnoha benefičních akcích. V roce 1989 se účastnila nahrávání písně „Do They Know It’s Christmas?“, aby pomohla vybrat peníze. Na začátku roku 2010 spolu s dalšími umělci nahrála cover verzi písničky od R.E.M., „Everybody Hurts“. Singl měl benefičně pomoci po zemětřesní na Haiti v roce 2010. Také strávila týden v Thajsku po zemětřesení v Indickém oceánu v roce 2004. Během jejího turné Aphrodite World Tour 2011 zasáhlo zemětřesní a tsunami v Tóhoku Japonsko, které bylo na jejím itineráři. Prohlásila, že tam bude ve svém turné pokračovat, a rozhodla se jej nezrušit, že o tom dlouho a důkladně přemýšlela a že to nebylo jednoduché rozhodnutí.[120] Když tam byla, ona a australské předsedkyně vlády, Julia Gillard, byly hvězdnými hosty na benefici australské ambasády pro tuto katastrofu.[120] V roce 2008 projevila svou podporu pro kampaň, aby vybrala peníze pro zneužívané děti. K tomuto případu měla i projev, ve kterém řekla, že „najít odvahu někomu říct, že je zneužíváno, je jedno z nejtěžších rozhodnutí, jaké musí dítě kdy udělat“. V letech 2010 a 2012 se zapojila v podpoře společenské události pořádané Americkou organizací na výzkum AIDS. Od té doby, co byla v roce 2005 Minogue diagnostikována rakovina prsu, byla sponzorkou a ambasádorkou pro tuto záležitost. V květnu 2010 poprvé uspořádala kampaň ohledně rakoviny prsu.[121] V dubnu 2014 rozběhla novou kampaň, která je charitativní organizací na pomoc výzkumu v oblasti rakoviny.

Vztahy[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1989 do roku 1991 Minogue chodila s frontmanem INXS, Michaelem Hutchencem.[122] Zůstali velice dobrými přáteli až do jeho smrti v roce 1997.[122] Od roku 1998 do roku 2001 byla Minogue ve vztahu s modelem Jamesem Goodingem.[123] Poté, co se s ním v roce 2003 potkala na předávání cen Grammy, začala Minogue chodit s francouzským hercem Olivierem Martinezem. Jejich vztah skončil v únoru 2007, ale zůstali přátelé. O Minogue se říkalo, že se trápí kvůli falešnými obviněními od médií ohledně jeho zradě. Bránila Martineze a ocenila podporu, kterou jí poskytoval, když se léčila s rakovinou prsu.[124] Minogue měla poté od roku 2008 do roku 2013 vztah se španělským modelem Andrésem Velencosem.[125] V listopadu 2015 potvrdila, že chodí s britským hercem Joshuou Sassem.[126] V únoru 2016 bylo v The Daily Telegraph oznámeno jejich zasnoubení, ale v únoru 2017 Minogue potvrdila, že jejich vztah skončil.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Minogue dostala mnoho ocenění, včetně Grammy, tři krát Brit Awards a dva krát MTV Video Music Awards. V červnu 2012 společnost tvořící oficiální řebríčky odhalila že Minogue je do teď dvanáctá nejprodávanejší spěvačka ve Spojeném království a třetí nejprodávanejší ženská umělkyně, která prodala více jako 10 milionú alb. Organizace British Phonographic Industry potvrdila, že vsechna jeji studiová alba zahrňující i singly dávají spolu 27 nahrávek. Celosvětově prodala více než 70 milionů alb.[127][128] V lednu v roce 2011 Minogová dosáhla Guinnessuv svetovy rekord za nejvíc po sobě nasledujících dekádách s alby které dosáhli Top 5 ve Spojeném království.[129] V září 2011 počas 25. výročí ARIA Music Awards byla zařazena australskou asociaci hudebného prúmyslu do ARIA Hall of Fame (Síně Slávy ARIA).[130] Minogová získala počas své kariéry mnoho uznání. V roce 2011 dosáhla ve Spojených státech úspěch se dvěma písničkami na tabulky Hot Dance Club Songs s písní „Better than Today“ dosáhla první a s písní „Higher“ třetí místo. Písnička „Can't Get You Out of My Head“ byla označena za nejhranejśí píseň roku 2000.[131] Zároveň tato píseň byla třetí nejprodávanejší a zároveň nejhranejší ve Spojeném království v roce 2001. Tato píseň byla v roce 2012 na 72. míste v řebríčku „100 Nejprodávanejších Singlú Všech Dob“ („Official Top 100 Biggest Selling Singles of All Time“).

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Kylie Minogue.

Videografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Videonahrávky Kylie Minogue.

Koncertní turné[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kylie Minogue Moves Back To Australia To Be Closer To Her Family [online]. The Huffington Post, 2014-04-23 [cit. 2018-04-15]. Dostupné online. 
  2. Kylie officially honoured as UK's queen of singles! [online]. Official Charts, 2012-06-01 [cit. 2013-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Kylie and Dannii Minogue reunite for disco duet [online]. The New Zealand Herald, 2015-11-24 [cit. 2015-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. MCCABE, Kathy. Prime Minister Julia Gillard to honour pop princess Kylie Minogue [online]. The Daily Telegraph (Austrálie), 2011-11-25 [cit. 2015-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Smith 2014, p. 13
  6. Pop princess is a survivor [online]. The Sydney Morning Herald, 2005-05-17 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d LISTER, David. Kylie Minogue: Goddess of the moment [online]. The Independent, 2002-02-23 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Smith 2014, p. 36
  9. Smith 2002, p. 24
  10. Smith 2002, p. 16
  11. SIMPSON, Aislinn. Kylie Minogue celebrates 40th birthday [online]. The Daily Telegraph, 2008-05-27 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Smith 2002, p. 18
  13. MALEY, Jacqueline. 20 years at the top: she should be so lucky [online]. The Sydney Morning Herald, 2007-08-05 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. 1988: 2nd Annual ARIA Awards [online]. Australian Recording Industry Association [cit. 2012-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Smith 2002, p. 219
  16. 1989: 3rd Annual ARIA Awards [online]. Australian Recording Industry Association [cit. 2012-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. a b c d e f g h Brown, Kutner, Warwick, p. 673–674
  18. Smith 2002, p. 220
  19. Kylie Minogue: Confide In Me (song) [online]. Media Jungen [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. 
  20. Sutherland & Ellis, p. 51
  21. a b Smith 2002, p. 152
  22. HARRINGTON, Richard. ‘Street Fighter’ [online]. Washington Post, 1994-12-24 [cit. 2015-07-25]. Dostupné online. 
  23. VIETH, Errol; MORAN, Albert. Historical Dictionary of Australian and New Zealand Cinema. [s.l.]: [s.n.], 2005. S. 198. (anglicky) 
  24. Baker and Minogue, p. 99
  25. Nick Cave and The Bad Seeds and Kylie Minogue: Where The Wild Roses Grow (song) [online]. Media Jungen [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Baker and Minogue, p. 107–112
  27. Baker and Minogue, p. 108–109
  28. Baker and Minogue, p. 108
  29. PETRIDIS, Alex. Kylie Chameleon [online]. 1997-10-01 [cit. 2007-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-27. (anglicky) 
  30. Baker and Minogue, p. 112
  31. Baker and Minogue, p. 113
  32. Kylie Minogue – Impossible Princess (album) [online]. Media Jungen [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Baker and Minogue, p. 125
  34. Baker and Minogue, p. 146
  35. Baker and Minogue, p. 145
  36. Kylie's sweet run of success [online]. BBC News, 2002-11-14 [cit. 2009-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Smith 2002, p. 189–192
  38. SMITH, Neil. Movies: Mouin Rouge (2001) [online]. BBC News, 2001-09-22 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Ritsuka. Kylie Minogue – Fever (2002) [online]. Israbox.com [cit. 2012-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. a b Can Kylie get her groove back [online]. The Age, 2004-01-31 [cit. 2009-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. GIBB, Megan. Happy Birthday Kylie: 40 milestones to mark 40 years [online]. The New Zealand Herald, 2008-05-28 [cit. 2009-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. KAZMIERCZAK, Anita. Kylie sweeps Aussie music awards [online]. BBC News, 2002-10-15 [cit. 2009-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Brit Awards 2002: The winners [online]. BBC News, 2002-02-20 [cit. 2009-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. a b Kylie's second coming [online]. 2004-02-14 [cit. 2008-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. GOODMAN, Dean. Kylie Minogue album a flop in the U.S. [online]. Reuters, 2008-04-11 [cit. 2009-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. Kylie Minogue: Slow (song) [online]. Media Jungen [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Kylie vs America [online]. Entertainment Weekly, 2004-03-19 [cit. 2009-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. Kylie Minogue Has Breast Cancer [online]. CBS News, 2005-05-17 [cit. 2008-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. Two UK gigs as Kylie resumes tour [online]. BBC News, 2006-07-17 [cit. 2009-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. SAMS, Christine. Feathered Kylie's fans tickled pink [online]. The Sydney Morning Herald, 2006-11-12 [cit. 2006-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. a b c ADAMS, Cameron. Kylie Minogue talks about leaks, love and moving on [online]. Herald Sun, 2008-01-17 [cit. 2008-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Kylie Minogue: X (album) [online]. Media Jungen [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Kylie Minogue: 2 Hearts (song) [online]. Media Jungen [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Kylie thanks fans at film launch [online]. BBC News, 2007-10-17 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. Kylie and Dannii recreate infamous Dynasty catfight for TV special [online]. BBC News, 2007-11-07 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. Kylie's tour to kick off in Paris [online]. The Daily Telegraph, 2008-04-29 [cit. 2008-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. Kylie attends Palace for honour [online]. BBC News, 2008-07-03 [cit. 2008-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. Take That scoop Brit Award double [online]. BBC News, 2008-02-21 [cit. 2009-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. Kylie to present the Brit Awards [online]. BBC News, 2009-01-19 [cit. 2009-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. Aphrodite - Kylie Minogue [online]. Metacritic. CBS Interactive [cit. 2013-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. SHEFFIELD, Rob. Aphrodite [online]. Rolling Stone, 2010-07-07 [cit. 2013-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. Hurts explain how they got Kylie Minogue to sing on their debut album [online]. NME, 2010-07-28 [cit. 2010-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. CAULFIELD, Keith. Kylie Minogue Makes History on Dance/Club Play Songs [online]. Billboard. Prometheus Global Media, 2011-02-26 [cit. 2011-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. The Abbey Road Sessions – Kylie Minogue [online]. Metacritic. Dostupné online. (anglicky) 
  65. Kylie Minogue takes music break after split with manager Terry Blamey [online]. 2013-01-14. Dostupné online. (anglicky) 
  66. Laura Pausini: "Limpido" in nomination ai World Music Awards | PinkDNA [online]. Pinkdna.it. Dostupné online. (italsky) 
  67. Kylie Minogue to join The Voice [online]. BBC News, 2013-09-11 [cit. 2013-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. Kylie Minogue quits The Voice [online]. BBC News [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. The Voice UK is most successful new entertainment series launch on BBC One in over a decade [online]. [cit. 2012-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. POWER, Ed. The Voice UK, blind auditions, series three, week one, BBC One, review [online]. The Daily Telegraph, 2014-01-11 [cit. 2014-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. DUFF, Seamus. Kylie Minogue unveils new album cover for Kiss Me Once [online]. Metro, 2014-01-23 [cit. 2014-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. VEDRAL, Honza. RECENZE: Popové divy se diví. Ani porno s Kylie ve vaně davy nepřitáhlo [online]. Idnes, 2014-10-21 [cit. 2014-10-21]. Dostupné online. (česky) 
  73. BELL, Crystal. Exclusive: 'Young & Hungry' Casts Kylie Minogue As Charming New Love Interest [online]. MTV News, 2015-02-02 [cit. 2018-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. Kylie Minogue and Dwayne Johnson, aka The Rock, on set of San Andreas on the Gold Coast [online]. News.com.au [cit. 2014-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. LEE, Christina. Kylie Minogue, Giorgio Moroder & Fernando Garibay Debuted A New Song In West Hollywood: Watch Snippets [online]. 2015-02-28 [cit. 2015-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. Kylie Minogue signs new record deal with BMG, new album expected this year [online]. Official Charts [cit. 2017-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. a b Kylie Minogue's Golden: What You Need to Know [online]. HMV, 2018-04-06 [cit. 2019-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. Kylie Minogue's new album is "super positive" and inspired by a break-up [online]. Official Charts, 2017-10-16 [cit. 2017-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. a b WASS, Mike. Number 1 In Australia & The UK: Kylie Minogue's 'Golden' Success [online]. Idolator, 2018-04-16 [cit. 2019-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. WHITE, Jack. Kylie Minogue announces greatest hits album Step Back In Time: The Definitive Collection [online]. Official Charts, 2019-05-02 [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. STUBBS, Dan. Kylie’s Glastonbury debut, 14 years late: a surreal pop spectacle with a fake wedding, rainbow confetti and two famous dudes [online]. NME, 2019-06-30. Dostupné online. (anglicky) 
  82. SNAPES, Laura. Kylie at Glastonbury 2019 review – solid-gold set from a living legend [online]. The Guardian, 2019-06-30. Dostupné online. (anglicky) 
  83. PEPLOW, Gemma. Glastonbury: Kylie may have broken record as vast crowd watches her emotional set [online]. Sky News, 2019-07-02. Dostupné online. (anglicky) 
  84. YOUNGS, Ian. The Killers, Stormzy, Kylie Minogue, The Cure - who won Glastonbury? [online]. BBC, 2019-07-01. Dostupné online. (anglicky) 
  85. Kylie – Kylie Minogue [online]. Allmusic [cit. 2014-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. Rhythm of Love – Kylie Minogue [online]. Allmusic [cit. 2014-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. Baker and Minogue, p. 111
  88. a b CINQUEMANI, Sal. Kylie Minogue: Impossible Princess [online]. Slant Magazine, 2003-11-19 [cit. 2009-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. a b Kylie Minogue >> Overview [online]. Allmusic. Dostupné online. (anglicky) 
  90. Q magazine Recordings Of The Year – 2003 [online]. Rocklist.net. music.co.uk [cit. 2014-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. X – Kylie Minogue [online]. Allmusic [cit. 2014-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. SENDRA, Tim. Aphrodite – Kylie Minogue [online]. Allmusic [cit. 2013-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. Baker and Minogue, p. 50
  94. Baker and Minogue, p. 165
  95. a b Copley, p. 128
  96. Baker and Minogue, p. 58
  97. a b MCCABE, Kathy. Kylie and Madonna strut a similar stage, but are they poles apart? [online]. The Daily Telegraph, 2007-11-24 [cit. 2009-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  98. KEMP, Rob. Kylie Minogue biography [online]. The New Rolling Stone Album Guide, 2004 [cit. 2009-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-24. (anglicky) 
  99. ANDERSON, Lottie. Sing out sister [online]. The Guardian, 2002-10-31 [cit. 2014-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. Baker and Minogue, p. 211
  101. Kylie Minogue named 'most powerful celebrity in Britain' [online]. The Daily Telegraph, 2010-03-31 [cit. 2010-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. The 100 Hottest Women of All-Time [online]. Men's Health, 2011 [cit. 2012-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. Paul McCartney tops musicians' rich list. Again [online]. The Guardian [cit. 2015-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. DUBECKI, Larissa. The mother of reinvention [online]. The Age, 2006-11-04. Dostupné online. (anglicky) 
  105. a b SCATENA, Dino. Should be so lucky [online]. The Sydney Morning Herald, 2012-07-28. Dostupné online. (anglicky) 
  106. Kylie's hailed as a 'pop icon'. [online]. Metro, 2007-10-29 [cit. 2014-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. The Greatest Pop Songs in History – No. 4 : Kylie Minogue, 'Can't Get You Out of My Head' [online]. NME, 2012-01-03. Dostupné online. (anglicky) 
  108. ASPINALL, Julie. Kylie: Goddess of Pop. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 1921667761. S. 3. (anglicky) 
  109. BAKER, William; MINOGUE, Kylie. Kylie: La La La. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-340-73440-X. S. 35. (anglicky) 
  110. The Story of September (Part 1) [online]. YouTube [cit. 2014-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  111. NISSIM, Mayer. Diana Vickers: 'Next album is between Kylie and Madonna' [online]. Digital Spy, 2012-08-22 [cit. 2013-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  112. BYCHAWSKI, Adam. Paris Hilton completes Kylie Minogue-influenced second album [online]. NME, 2008-12-01 [cit. 2016-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  113. NOLFI, Joey. The Veronicas get into the groove on a new, eclectically electronic album [online]. Entertainment Weekly, 2016-07-08 [cit. 2016-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  114. Minogue's cancer shock ends tour [online]. CNN, 2005-05-17 [cit. 2007-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  115. a b Kylie begins cancer treatment [online]. CNN, 2005-05-19 [cit. 2006-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  116. No Games appearance, says Kylie [online]. BBC News, 2005-08-30 [cit. 2009-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  117. a b MOSES, Alexa. Pop's darling is one busy showgirl [online]. The Sydney Morning Herald, 2006-11-09 [cit. 2007-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  118. Kylie says 'I was misdiagnosed' [online]. BBC News, 2008-04-08 [cit. 2009-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  119. Kylie has 'respect' for doctors [online]. BBC News, 2008-04-09 [cit. 2009-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  120. a b Kylie Minogue and Julia Gillard unite for tsunami fundraiser in Japan [online]. News.com.au [cit. 2014-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  121. Kylie Minogue leads stars in breast cancer charity campaign – Telegraph [online]. London: The Daily Telegraph, 2010-03-28 [cit. 2012-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  122. a b SMITH, Reiss. Kylie Minogue relationships: A look back at Kylie's boyfriends after Joshua Sasse split [online]. Daily Express, 2017-02-03 [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  123. Kylie split: A look back at her love life, in pictures [online]. The Daily Telegraph, 2017-02-03. Dostupné online. (anglicky) 
  124. Kylie Minogue & Olivier Martinez Split [online]. People, 2007-02-03 [cit. 2009-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  125. Kylie Minogue still loves Andres Velencoso [online]. Standard, 2014-01-21. Dostupné online. (anglicky) 
  126. Q&A: Kylie Minogue Talks First Christmas Album [online]. PrideSource, 2015-11-06 [cit. 2015-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  127. CHRISSY, Iley. Kylie Minogue interview: State of Bliss [online]. Scotland on Sunday, 2009-07-09 [cit. 2009-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  128. WEBSTER, Philip. Kylie Minogue and Michael Parkinson lead list with heroes of summer floods [online]. The Times, 2007-12-29 [cit. 2008-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  129. MOST CONSECUTIVE DECADES WITH TOP FIVE ALBUMS (UK) (FEMALE) [online]. Guinness World Records [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  130. QUINN, Karl. Wiggles, Kylie to be inducted into ARIA's Hall of Fame [online]. The Sydney Morning Herald, 2011-10-31 [cit. 2011-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  131. Kylie Minogue's 'Can't Get You Out of My Head' named most-played track of the decade [online]. NME, 2012-12-31. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]