Kylie Minogue

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Kylie Minogue
Kylie Minogue v São Paulu, duben 2015
Základní informace
Rodné jméno Kylie Ann Minogue
Narození 28. května 1968 (50 let)
Melbourne, Victoria, AustrálieAustrálie Austrálie
Žánry pop, pop rock, dance-pop, eurodance, elektronická, synthpop, nu-disco
Povolání zpěvačka, skladatelka písní, herečka, módní návrhářka, producentka, spisovatelka, humanitářka
Aktivní roky 1979
Vydavatelé PWL, Geffen, Mushroom, Deconstruction, BMG, Parlophone, EMI, Warner Music Australia, Capitol, Astralwerks, Warner Bros.
Ocenění Gold Logie Award pro nejpopulárnější osobnost australské televize (1988)
Brit Award pro sólovou umělkyni (2002)
Brit Award pro sólovou umělkyni (2008)
Řád umění a literatury
Australian National Living Treasure
… více na Wikidatech
Příbuzní Dannii Minogue (sestra)
Web www.kylie.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kylie Ann Minogue, často uváděná pouze jako Kylie, (* 28. května 1968 Melbourne) je australská zpěvačka, skladatelka písní a herečka. Známá se stala díky hlavní roli v australském seriálu Sousedé, kde hrála dva roky. Od té doby je nahrávající umělkyní, která dosáhla komerčního úspěchu i uznání kritiky v zábavním průmyslu. Označena byla za „Princeznu Popu“ („Princess of Pop“) a „Bohyni Popu“ („Goddess of Pop“). Australian Recording Industry Association ji prohlásila za australskou umělkyni s nejvíce prodanými nahrávkami v historii. Ačkoliv se narodila a vyrostla v Melbourne, řadu let žije a pracuje v Londýně.

V roce 1987 podepsala smlouvu s nahrávací společnosti PWL a o rok později vydala své první studiové album Kylie. V roce 1992 PWL opustila a uzavřela kontrakt s labelem Deconstruction Records, u které vydala alba Kylie Minogue a Impossible Princess. Obě obdržela pozitivní hodnocení od hudebních kritiků. K více mainstreamové, taneční hudbě se vrátila, když podepsala smlouvu s nahrávací společností Parlophone a v roce 2000 vydala singl „Spinning Around“.[1] Její další singl, „Can't Get You Out of My Head“ z roku 2001, se s 10 miliony prodaných kopií stal jedním z nejúspěšnějších hitů začátku tisíciletí. Album Fever se prosadilo v řadě zemí včetně Spojených států. Během kariéry vydala řadu singlů, jako například „I Should Be So Lucky“, „Confide in Me“, „Slow“, „2 Hearts“ či „All the Lovers“.

Do roku 2015 prodala více než 80 milionů nahrávek po celém světě.[2] Podnikla několik úspěšných a kritikou kladně hodnocených celosvětových koncertních turné a obdržela cenu v kategorii „Australský Bavič Roku“ („Australian Entertainer of the Year“) za živá vystoupení. V roce 2008 jí princ Charles udělil Řád britského impéria. Téhož roku od francouzské vlády obdržela Řád umění a literatury za přínos pro francouzskou kulturu. V listopadu 2011, kdy bylo 25. výročí ARIA Music Awards, byla Australian Recording Industry Association uvedena do ARIA Hall of Fame (Síně Slávy ARIA).[3]

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

1968–86: Časný život a začátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Kylie Ann Minogue se narodila 28. května 1968 v Melbourne v Austrálii jako dcera Ronalda Charlese Minogue, Australana s irským původem, a Carol Ann Jones, bývalé tanečnice z Walesu. Těsně před tím, než se Kylie narodila, získal Ron kvalifikaci na účetního a vystřídal několik zaměstnání, zatímco Carol pracovala jako profesionální tanečnice.[4] Mladší bratr Kylie, Brendan, je kameraman v australských zprávách, zatímco její mladší sestra Dannii Minogue je rovněž zpěvačka a televizní hvězda.[5] Rodina se často stěhovala do různých předměstí Melbourne, aby podpořila své výdaje na živobytí, což Kylie, když byla ještě dítě, připadalo znepokojivé. Protože peněz bylo málo, Ron pracoval jako účetní v rodinné společnosti s auty a Carol vařila čaj v místní nemocnici.[4]

Poté, co se přestěhovali do Surrey Hills v Melbourne, Minogue krátce navštěvovala Studfieldskou základní školu, načež přestoupila na Camberwellskou základní školu. Pokračovala na Camberwellskou střední školu.[6] Během svých školních let měla Minogue problémy najít si přátele. Střední školu ukončila s vysokou známkou z umění a grafiky a angličtiny.[7] Minogue se za svých školních let popisovala jako „průměrně inteligentní“ a „poměrně skromnou“.[7] Jak Kylie, tak Dannii začaly svou kariéru v dětství v australské televizi. Od svých 11 let se Kylie objevovala v malých rolích v televizních seriálech včetně The Sullivans a Skyways. V roce 1985 byla obsazena do jedné z hlavních rolí v The Henderson Kids. Minogue si dala pauzu od školy, aby mohla natáčet, a zatímco Carol z toho neměla radost, Kylie cítila, že potřebuje být nezávislá, aby mohla prorazit do zábavního průmyslu.[8]

Protože ji zajímala hudební kariéra, Minogue nahrála demo pro producenty každotýdenního hudebního programu Young Talent Time, kde pravidelně vystupovala Dannii.[9] Kylie v tomto programu poprvé vystoupila s pěveckým číslem v roce 1985, ale nebyla pozvána, aby se připojila ke stálému obsazení. Danniin úspěch zastiňoval její herecké úspěchy, dokud nebyla Kylie roku 1986 obsazena v televizním seriálu Sousedé.[6] Dostala roli Charlene Mitchell, školačky, ze které se stane automechanička. Seriál se stal populární ve Spojeném království a příběh vytvořil romanci mezi její postavou a postavou ztvárněnou Jasonem Donovanem. Výsledkem byla epizoda se svatbou těchto dvou postav, která v roce 1987 okouzlila publikum 20 milionů britských diváků. Minogue se stala první osobou, která vyhrála čtyři ceny Logie během jednoho roku a nejmladší držitelkou ceny za „Nejoblíbenější Televizní Hvězdu“ („Most Popular Television Performer“) v zemi, kterou získala díky veřejnému hlasování.

1987–92: Začátek hudební kariéry[editovat | editovat zdroj]

Během benefičního koncertu pořádaném fotbalovým klubem Fitzroy, kde vystoupili ostatní herci z Sousedé, zazpívala Minogue „I Got You Babe“ jako duet a „The Loco-Motion“ jako přídavek. Následně podepsala v roce 1987 nahrávací smlouvu s Mushroom Records.[10] Její první single „The Loco-Motion“ strávil sedm týdnů na první příčke australských žebříčků singlů a stal se nejprodávanějším singlem osmdesátek v zemi.[11] Obdržela cenu ARIA za nejprodávanější single roku.[12] Jeho úspěch měl za výsledek to, že Minogue odcestovala s vedoucím Mushroom Records Gary Ashleym, aby pracovala s producenty Stockem, Aitkenem & Watermanem. Ti toho o Minogue věděli málo a zapomněli, že má přijet, a nakonec napsali „I Should Be So Lucky“, zatímco čekala před studiem. Píseň dosáhla první příčky ve Spojeném království, Austrálii, Německu, Finsku, Švýcarsku a Hong Kongu.[13] Minogue vyhrála svou druhou cenu ARIA za nejprodávanější single roku a obdržela cenu za „Zvláštní Úspěch“ („Special Achievement“).[14] Její debutové album Kylie bylo vydáno v červenci 1988. Album bylo sbírkou dance-popových písní a strávilo více než rok na žebříčku alb ve Spojeném království, včetně několika týdnů, kdy bylo na první příčce.[15] Album získalo zlatou desku ve Spojených státech a single “The Loco-Motion” dosáhl třetí příčky na žebříčku Billboard Hot 100 a první příčky na žebříčku singlů v Kanadě. „Got to Be Certain“ se stal jejím třetím singlem, který dosáhl první příčky v australských žebříčcích. Minogue take spolupracovala s Jasonem Donovanem na písni „Especially for You“, která dosáhla ve Spojeném království první příčky.

Její druhé album Enjoy Yourself bylo vydáno v říjnu 1989. Album slavilo úspěch ve Spojeném království, Evropě, na Novém Zélandu, v Asii a Austrálii. Singly „Hand on Your Heart“ a „Tears on My Pillow“ dosáhly na první příčku ve Spojeném království.[15] Album se nicméně neprodávalo dobře v Severní Americe a americká nahrávací společnost Geffen Records ji nechala. Poté se v únoru 1990 pustila do své prvního koncertního turné Enjoy Yourself Tour ve Spojeném království, Evropě, Asii a Austrálii. Také nazpívala vokály v remake „Do They Know It's Christmas?“.[16] Její debutový film The Delinquents vyšel v prosinci 1989. Film se dočkal slabé kritiky, avšak u diváků byl oblíbený. Ve Spojeném království vydělal více než £200,000 a v Austrálii to byl čtvrtý nejvíce výdělečný domácí film roku 1989 a nejvíce výdělečný domácí film roku 1990.

Třetí album Rhythm of Love bylo vydáno v listopadu 1990 a bylo popisováno jako vyspělejší než její předchozí alba. Její vztah s hlavním zpěvákem INXS Michaelem Hutchencem byl take spatřován jako součást změny její osobnosti. Poté se v únoru 1991 vydala na turné Rhythm of Love Tour po Austrálii a Asii. Její čtvrté album Let's Get to It bylo vydáno v říjnu 1991 a dosáhlo 15. příčky v žebříčku alb ve Spojeném království. Bylo to její první album, které se neprobojovalo ve Spojeném království do Top 10. Zatímco první single alba, „Word Is Out“, se stal jejím prvním singlem, který se nedostal do Top 10 žebříčku singlů ve Spojeném království, následující singly „If You Were with Me Now“ a „Give Me Just a Little More Time“ se dostaly do Top 5.[15] Na podporu alba se v říjnu téhož roku vydala na turné Let's Get to It Tour do Spojeného království a Irska. Její první kompilační album Greatest Hits bylo vydáno v srpnu 1992. Dosáhlo první příčky ve Spojeném království[15] a třetí příčky v Austrálii. Singly z tohoto alba, „What Kind of Fool (Heard It All Before)“ a její cover verze „Celebration“ od Kool & the Gang, se dostaly na žebříček Top 20 singlů ve Spojeném království.[15]

1994–98: Kylie Minogue a Impossible Princess[editovat | editovat zdroj]

Smlouva s nahrávací společností Deconstruction Records v roce 1993 znamenala začátek nové fáze její kariéry. V září 1994 bylo vydáno její páté album Kylie Minogue, které se dobře prodávalo v Evropě a Austrálii. Producenty byli producenti taneční hudby the Brothers in Rhythm, jmenovitě Dave Seaman a Steve Anderson, který předtím produkoval její poslední singl u PWL, „Finer Feelings“. Hlavní singl, „Confide in Me“, strávil čtyři týdny na první místě žebříčku australských singlů.[17] Další dva singly z tohoto alba, „Put Yourself in My Place“ a „Where Is the Feeling?“, dosáhly do Top 20 singlů ve Spojeném království a celé album se umístilo na čtvrté příčce v žebříčku nejlepších alb ve Spojeném království.[15] Prodalo se 250,000 kopií.[18] V tomto období se Minogue objevila v roli sama sebe v epizodě komediálního seriálu Vikářka z Dibley. Režisér viděl fotku Minogue na obálce australského časopisu Who Magazine, kde byla zařazena k třiceti nejkrásnějším lidem na světě, a nabídl jí roli ve filmu Street Fighter: Poslední boj s Jean-Claude Van Dammem.[19] Film měl nevelký úspěch, ve Spojených státech sice vydělal 70 milionů dolarů,[19] avšak obdržel špatnou kritiku a Richard Harrington z The Washington Post nazval Minogue „nejhorší herečkou anglicky mluvících zemí“.[20] Také se v roce 1995 objevila v krátkometrážním dramatu Hayride to Hell a v roce 1997 v romantické komedii Diana & Me.[21] V roce 1995 Minogue spolupracovala s australským interpretem Nickem Cavem na písni „Where the Wild Roses Grow“. Cave měl zájem s Minogue spolupracovat od té doby, co slyšel „Better the Devil You Know“; řekl, že tato píseň obsahovala „jeden z nejnásilnějšího a nejvíce znepokojivého textu“.[22] Hudební video jejich písně bylo inspirováno malbou Ophelia od Johna Everetta Millaise. Video ukazuje Minogue jako zavražděnou ženu, jejíž tělo pluje v rybníku, zatímco nad ním plave had. Singl získal v Evropě širokou pozornost, v několika zemích se vyšplhal do Top 10 a v Austrálii se umístil na druhé příčce.[23] Píseň vyhrála ceny za „Píseň Roku“ („Song of the Year“) a „Nejlepší Popová Nahrávka“ („Best Pop Release“).

V roce 1997 měla Minogue vztah s francouzským fotografem Stéphanem Sednaouim, který ji povzbudil, aby rozvinula svou kreativitu.[24] Inspirovaní tím, že oba oceňovali japonskou kulturu, vytvořili vizuální kombinaci „geisha a manga superhrdinky“ pro fotografie pro její šesté album Impossible Princess a video k „GBI: German Bold Italic“ - na této písni Minogue spolupracovala s Towou Teim.[25] Sbírala inspiraci pro svou hudbu od interpretů jako Shirley Manson, Garbage, Björk, Tricky a U2 a japonských popových hudebníků jako Pizzicato Five a Towa Tei.[26] Album obsahovala písně, na kterých spolupracovala s Jamesem Deanem Bradfieldem a Seanem Moorem z Manic Street Preachers. Tím, že se jedná převážně o taneční album, popřela názory, že se snaží stát se indie zpěvačkou.[27] Uznala, že se snažila uniknout tomu, jak bývala vnímána na začátku kariéru, a řekla, že je připravená „zapomenout na bolestivou kritiku“ a „přijmout minulost a využít ji“.[28] Klip k „Did It Again“ vzdával hold jejím dřívějším podobám.[29] Kvůli smrti Diany, princezny Waleské, muselo být album na nějakou dobu přejmenováno na Kylie Minogue. Toto album se stalo tím nejhůře prodávaným v její kariéře. V Austrálii však bylo úspěšné a strávilo 35 týdnů na tabulce nejlepších alb.[30] Její koncertní turné Intimate and Live Tour v roce 1998 bylo kvůli zájmu prodlouženo.[31] Několikrát vystoupila v Austrálii, a to i na otevíracích ceremoniálech kasina v Melbourne a Fox Studios v Sydney v roce 1999, kde zazpívala píseň od Marilyn MonroeDiamonds Are a Girl's Best Friend“, a na vánočním koncertu v Dilí ve Východním Timoru ve spolupráci s Mírovými sílami OSN.

1999–2004: Light Years, Fever a Body Language[editovat | editovat zdroj]

Poté, co Minogue opustila nahrávací společnost Deconstruction Recrods, nazpívala duet s Pet Shop Boys s názvem „In Denial“ na jejich album Nightlife a strávila několik měsíců na Barbadosu, kde vystupovala v Shakespearově hře Bouře.[32] V dubnu 1999 podepsala smlouvu s Parlophone Records,[33] která ji chtěla prezentovat opět jako popovou zpěvačku. V září 2000 Minogue vydala své sedmé studio album Light Years. Album bylo sbírkou tanečních písní ovlivněných diskem. Obdrželo důležité kritiky a bylo úspěšné v Austrálii, Asii, Evropě a na Novém Zélandě.[34] První singl „Spinning Around“ se stal jejím prvním singlem za deset let, který dosáhl první příčky ve Spojeném království. Video k tomuto singlu ukazovalo Minogue v odhalujících zlatých šortkách, které se nyní považují za její „značku“.[35] Druhý singl „On a Night Like This“ dosáhl první příčky v Austrálii a druhé příčky ve Spojeném království.[15] Následující singl „Kids“, duet s Robbie Williamsem, také dosáhl ve Spojeném království druhého místa.[15] Poté vyrazila na koncertní turné On a Night Like This Tour po Evropě a Austrálii. Minogue byla pochválena za novou hudbu i za nová ztvárnění některých svých velkých úspěšných hitů. V Austrálii vyhrála za svá živá vystoupení cenu „Interpret Roku“ („Performer of the Year“). Také se v roce 2011 objevila ve filmu Moulin Rouge! v roli zelené víly.[36]

V říjnu 2001 vydala Minogue osmé studio album Fever. Album obsahovalo disko prvky kombinované s osmdesátkovým elektropopem a synthpopem.[37] Dosáhlo první příčky v Austrálii, Spojeném království a po celé Evropě a nakonec se po celém světě prodalo více než osm milionů kopií.[38] První singl „Can't Get You Out of My Head“ se stal jejím nejúspěšnějším v celé kariéře; dosáhl na první příčku ve více než čtyřiceti zemích a prodalo se ho přes pět milionů kopií.[39] Vyhrála čtyř cen ARIA, včetně ceny za „Nejúžasnější Úspěch“ („Most Outstanding Achievement“),[40] a dvě ceny Brit Awards, a to za „Nejlepší Mezinárodní Sólovou Zpěvačku“ („Best International Female Solo Artist“) a „Nejlepší Mezinárodní Album“ („Best International Album“).[41] Poté, co se „Can't Get You Out of My Head“ velmi hrála na americkém rádiu, vydala společnost Capitol Records tuto píseň i album Fever v roce 2002 ve Spojených státech.[42] Album dosáhlo třetího místa v žebříčku Billboard 200[43] a „Can’t Get You Out of My Head“ sedmého místa na žebříčku Billboard Hot 100. Následující singly „In Your Eyes“, „Love at First Sight“ a „Come into My World“ byly celosvětově úspěšné a Minogue si zařídila pozici na mainstreamovém trhu v severní Americe, konkrétně na scéně nočních klubů. V dubnu 2002 se Minogue vydala na koncertní turné KylieFever2002, které bylo do té doby její největší produkcí. V roce 2003 obdržela nominaci na cenu Grammy v kategorii „Nejlepší Dance Píseň“ („Best Dance Recording“) za „Love at First Sight“, a v následujícícm roce tuto cenu vyhrála za „Come into My World“.

V listopadu 2003 vydala Minogue své deváté studio album Body Language, které následovalo propagační koncert s názvem Money Can't Buy v Hammersmith Apollo v Londýně. Album neslo prvky disko stylu a bylo inspirováno umělci z 80. let, jako jsou Scritti Politti, The Human League, Adam and the Ants a Prince, jejichž styly zde byly smíchány s prvky hip hopu. Prodeje alba byly nižší, než se po úspěchu alba Fever očekávalo,[38][42] ačkoliv první singl, „Slow“, dosáhl ve Spojeném království a Austrálii prvního místa.[44] Byly vydány další dva singly z tohoto alba, „Red Blooded Woman“ a „Chocholate“. Ve Spojených státech dosáhlo „Slow“ prvního místa v tabulkách klubových písniček a získalo i nominaci na cenu Grammy v kategorii „Nejlepší Taneční Píseň“. Alba Body Language se prodalo za první týden 43,000 kopií a prodeje v druhém týdnu výrazně poklesly.[45] V listopadu 2004 vydala Minogue své druhé album největších hitů pod názvem Ultimate Kylie. Album obsahovalo singly „I Believe in You“ a „Giving You Up“. „I Believe in You“ bylo později nominováno na cenu Grammy v kategorii „Nejlepší Dance Píseň“.

2005–09: Showgirl a album X[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2005 se Minogue vydala na své koncertní turné Showgirl: The Greatest Hits Tour. Poté, co odvystupovala v Evropě, odcestovala do Melbourne, kde jí byla diagnostikována rakovina prsu, což ji donutilo turné ukončit.[46] V listopadu 2006 ji přivedla zpět pod názvem Showgirl: The Homecoming Tour. Taneční choreografie byly přepracovány, aby vyhovovaly jejímu zdravotnímu stavu, který znamenal pomalejší převlékání kostýmů a delší pauzy mezi jednotlivými částmi show, aby šetřila síly.[47] Média oznámila, že Minogue vystupovala s energií a Sydney Morning Herald popsal show jako velkolepou a jako „nic menšího než triumf“.[48]

V listopadu 2007 vydala Minogue své desáté a velmi často diskutované comebackové studiové album X.[49] Album v elektro stylu obsahovalo písničky od Guy Chambers, Cathy Dennis a Calvina Harrise.[49] Album obdrželo nějakou kritiku za svůj obsah spojený s jejími zkušenostmi s rakovinou prsu. X a jeho hlavní singl „2 Hearts“ dosáhly na první místo v australském žebříčku alb a singlů.[50][51] Ve Spojeném království napřed X zaznamenalo průměrné prodeje,[49] ačkoliv se to později zlepšilo. Následující singly z tohoto alba, „In My Arms“ a „Wow“, se oba dostaly do Top 10 v tabulce singlů ve Spojeném království. Ve Spojených státech bylo album v roce 2009 nominovánona cenu Grammy za „Nejlepší Elektronické/Dance Album“ („Best Electronic/Dance Album“). Jako součást propagace alba vydala Minogue dokumentární film White Diamond, který byl naročen v letech 2006 a 2007, kdy byla na turné Showgirl: The Homecoming Tour.[52] Také se objevila v The Kylie Show, kde jak zpívala, tak účinkovala v komediálních scénkách s Mathew Hornem, Dannii Minogue, Jasonem Donovanem a Simonem Cowellem.[53] Zahrála si roli Astrid Peth ve vánočním speciálu seriálu Pán času. Epizoda se jmenovala „Plavba zatracených“ a sledovalo ji vice než 13 milionů diváků, což byl rekord ve sledovanosti tohoto seriálu od roku 1979.

V květnu 2008 se Minogue vydala na evropskou část turné KylieX2008, což byla do té doby její nejdražší produkce (stála 10 milionů liber).[54] Turné bylo obecně pozitivně přijato a lístky se dobře prodávaly. Poté byla jmenována rytířským Řádem umění a literatury, což je juniorský stupeň nejvyššího kulturního vyznamenání ve Francii. V červenci jí Charles, princ z Walesu oficiálně udělil Řád britského impéria.[55] V roce 2008 také vyhrála cenu za “Nejlepší Mezinárodní Ženskou Sólovou Zpěvačku” („Best International Female Solo Artist“) na Brit Awards.[56] Září 2008 znamenalo její debut na Středním východě, kde vystoupila jako hlavní číslo na otevření Atlantisu Dubaj, exkluzivního letovisko v Dubaji, a od listopadu pokračovala v turné, a to v různých městech Jižní Ameriky, Asie a Austrálie. Turné navštívilo 21 zemí a bylo považováno za úspěch s výdělkem ve výši 70 milionu dolarů. V roce 2009 Minogue hostovala Brit Awards s Jamesem Cordenem a Mathew Hornem.[57] Poté se vydala na turné For You, for Me Tour, což bylo její první koncertní turné v Severní Americe.

2010–12: Aphrodite a The Abbey Road Sessions[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2010 Minogue vydala své jedenácté studiové album Aphrodite. Na albu se podíleli noví textaři a producenti včetně Stuarta Price jakožto vedoucího produkce. Price také přispěl k psaní textů společně s Minogue, Calvinem Harrisem, Jakem Shearsem, Nerinou Pallot, Pascalem Gabrielem, Lucasem Seconem, Timem Rice-Oxleym z Keane a Kish Mauve. Album obdrželo příznivé recenze od většiny hudebních kritiků. Rob Sheffield z Rolling Stone označil album za „nejlepší tvorbu od podceňovaného alba Impossible Princess z roku 1997 a Tim Sendra z Allmusic chválil její výběr spolupracovníků a producentů a album okomentoval jako „dílo někoho, kdo přesně ví, jaké jsou jeho schopnosti a koho najmout, aby mu pomohl je perfektně předvést“.[58][59] Aphrodite dosáhla ve Spojeném království na první příčku, přesně 22 let po jejím prvním hitu, který rovněž dosáhl ve Spojeném království první příčky. První singl „All the Lovers“ byl úspěšný a stal se jejím třicátým třetím singlem, který se ve Spojeném království dostal do Top 10, ačkoliv následujícím singlům z alba, „Get Outta My Way“, „Better than Today“, a „Put Your Hands Up (If You Feel Love)“, se nepovedlo dostat se do žebříčku Top 10 singlů ve Spojeném království. Všechny singly z tohoto alba ovšem dosáhly prvního místa na Billboard žebříčku Hot Dance Club Songs.

Minogue nahrála duet se synthpopovým duem Hurts, píseň „Devotion“, která byla zahrnuta na albu této skupiny s názvem Happiness.[60] Poté zpívala v singlu Taia CruzeHigher“. Výsledek měl úspěch, v několika žebříčcích dosáhl do Top 20 a na žebříčku Hot Dance Club Charts získal první místo. Aby byly shrnuty její nahrávky z roku 2010, vydala rozšířené hru s názvem A Kylie Christmas, která zahrnovala covery vánočních písní včetně „Let It Snow“ a „Santa Baby“. V únoru 2011 se Minogue vypravila na turné Aphrodite: Les Folies Tour, cestovala do Evropy, Severní Ameriky, Asie, Austrálie a Jižní Afriky. S pódiem inspirovaným zrozením bohyně lásky Afroditou a starořeckou kulturou a historií byla přijata pozitivními recenzemi od kritiků, kteří chválili koncept produkce na jevišti. Turné bylo komerčním úspěchem s celkovým ziskem 60 milionů dolarů a umístěním na šesté příčce v půlroční a dvacáté první příčce v celoročním žebříčku nejlepších koncertních turné roku 2011.

V roce 2012 odstartovala Minogue svou rok dlouhou oslavu 25 let v hudebním průmyslu, což je často nazýváno jako „K25“. Výročí začalo tím, že se vypravila na turné Anti Tour v Anglii a Austrálii, kde zpívala písně z druhé strany desek, dema a rarity ze svého hudebního katalogu. Turné bylo přijato pozitivně kvůli své intimní atmosféře a bylo komerčním úspěchem se ziskem dvou milionů dolarů za čtyři koncerty. Poté v květnu 2012 vydala singl „Timebomb“ a v následujícím měsíci kompilační album The Best of Kylie Minogue. V říjnu 2012 vydala kompilační album The Abbey Road Sessions, které obsahovalo přepracované a orchestrální verze jejích starších písní. Bylo nahráno v londýnských Abbey Road Studios a produkováno Stevem Andersonem a Colinem Elliotem. Album obdrželo příznivé hodnocení od hudebních kritiků a ve Spojeném království dosáhlo druhé příčky. Album obsahovalo dva singly, „Flower“ a „On a Night Like This“.

Pozdější kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po vydání alba Kiss Me Once 14. března 2014 vyrazila Minogue na turné a během jeho evropské části navštívila také Prahu, kde vystoupila 21. října ve vysočanské O2 areně.[61]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Kylie Minogue.

Videografie[editovat | editovat zdroj]

Minogue během berlínského koncertu k turné KylieX2008.
Podrobnější informace naleznete v článku Videonahrávky Kylie Minogue.

Koncertní turné[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kylie officially honoured as UK's queen of singles! [online]. Official Charts, 2012-06-01 [cit. 2013-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Kylie and Dannii Minogue reunite for disco duet [online]. The New Zealand Herald, 2015-11-24 [cit. 2015-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MCCABE, Kathy. Prime Minister Julia Gillard to honour pop princess Kylie Minogue [online]. The Daily Telegraph (Austrálie), 2011-11-25 [cit. 2015-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Smith 2014, p. 13
  5. Pop princess is a survivor [online]. The Sydney Morning Herald, 2005-05-17 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b LISTER, David. Kylie Minogue: Goddess of the moment [online]. The Independent, 2002-02-23 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Smith 2014, p. 36
  8. Smith 2002, p. 24
  9. Smith 2002, p. 16
  10. Smith 2002, p. 18
  11. MALEY, Jacqueline. 20 years at the top: she should be so lucky [online]. The Sydney Morning Herald, 2007-08-05 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. 1988: 2nd Annual ARIA Awards [online]. Australian Recording Industry Association [cit. 2012-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Smith 2002, p. 219
  14. 1989: 3rd Annual ARIA Awards [online]. Australian Recording Industry Association [cit. 2012-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b c d e f g h Brown, Kutner, Warwick, p. 673–674
  16. Smith 2002, p. 220
  17. Kylie Minogue: Confide In Me (song) [online]. Media Jungen [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Sutherland & Ellis, p. 51
  19. a b Smith 2002, p. 152
  20. HARRINGTON, Richard. ‘Street Fighter’ [online]. 1994-12-24 [cit. 2015-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  21.  (2005) Historical Dictionary of Australian and New Zealand Cinema, 198. 
  22. Baker and Minogue, p. 99
  23. Nick Cave and The Bad Seeds and Kylie Minogue: Where The Wild Roses Grow (song) [online]. Media Jungen [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Baker and Minogue, p. 107–112
  25. Baker and Minogue, p. 108–109
  26. Baker and Minogue, p. 108
  27. PETRIDIS, Alex. Kylie Chameleon [online]. 1997-10-01 [cit. 2007-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Baker and Minogue, p. 112
  29. Baker and Minogue, p. 113
  30. Kylie Minogue – Impossible Princess (album) [online]. Media Jungen [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Baker and Minogue, p. 125
  32. Baker and Minogue, p. 146
  33. Baker and Minogue, p. 145
  34. Kylie's sweet run of success [online]. BBC News, 2002-11-14 [cit. 2009-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Smith 2002, p. 189–192
  36. SMITH, Neil. Movies: Mouin Rouge (2001) [online]. BBC News, 2001-09-22 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Ritsuka. Kylie Minogue – Fever (2002) [online]. Israbox.com [cit. 2012-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. a b Can Kylie get her groove back [online]. 2004-01-31 [cit. 2009-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. GIBB, Megan. Happy Birthday Kylie: 40 milestones to mark 40 years [online]. 2008-05-28 [cit. 2009-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. KAZMIERCZAK, Anita. Kylie sweeps Aussie music awards [online]. BBC News, 2002-10-15 [cit. 2009-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. Brit Awards 2002: The winners [online]. BBC News, 2002-02-20 [cit. 2009-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. a b Kylie's second coming [online]. 2004-02-14 [cit. 2008-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. GOODMAN, Dean. Kylie Minogue album a flop in the U.S. [online]. Reuters, 2008-04-11 [cit. 2009-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Kylie Minogue: Slow (song) [online]. Media Jungen [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Kylie vs America [online]. 2004-03-19 [cit. 2009-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. Kylie Minogue Has Breast Cancer [online]. CBS News, 2005-05-17 [cit. 2008-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Two UK gigs as Kylie resumes tour [online]. BBC New s, 2006-07-17 [cit. 2009-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. SAMS, Christine. Feathered Kylie's fans tickled pink [online]. 2006-11-12 [cit. 2006-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. a b c ADAMS, Cameron. Kylie Minogue talks about leaks, love and moving on [online]. 2008-01-17 [cit. 2008-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. Kylie Minogue: X (album) [online]. Media Jungen [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. Kylie Minogue: 2 Hearts (song) [online]. Media Jungen [cit. 2009-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Kylie thanks fans at film launch [online]. BBC News, 2007-10-17 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Kylie and Dannii recreate infamous Dynasty catfight for TV special [online]. BBC News, 2007-11-07 [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Kylie's tour to kick off in Paris [online]. 2008-04-29 [cit. 2008-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. Kylie attends Palace for honour [online]. BBC News, 2008-07-03 [cit. 2008-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. Take That scoop Brit Award double [online]. BBC News, 2008-02-21 [cit. 2009-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. Kylie to present the Brit Awards [online]. BBC News, 2009-01-19 [cit. 2009-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. Aphrodite - Kylie Minogue [online]. Metacritic. CBS Interactive [cit. 2013-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. SHEFFIELD, Rob. Aphrodite [online]. Rolling Stone, 2010-07-07 [cit. 2013-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. Hurts explain how they got Kylie Minogue to sing on their debut album [online]. NME, 2010-07-28 [cit. 2010-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. VEDRAL, Honza. RECENZE: Popové divy se diví. Ani porno s Kylie ve vaně davy nepřitáhlo [online]. idnes, 2014-10-21 [cit. 2014-10-21]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]