Karel Želenský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Želenský
Karel Želenský
Karel Želenský
Narození 25. ledna 1865
Ostrovačice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. listopadu 1935 (ve věku 70 let)
Zbraslav
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Děti Drahoš Želenský a Laura Třešňáková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Karlu Želenskému v Ostrovačicích

Karel Želenský, vlastním jménem Karel Drápal (25. ledna 1865 Ostrovačice[1]30. listopadu 1935 Zbraslav u Prahy) byl český herec, režisér, dramatik, divadelní pedagog, překladatel a autor memoárové literatury.

Život[editovat | editovat zdroj]

V Brně se vyučil typografem, v roce 1884 se připojil k Choděrově divadelní společnosti. Postupně vystřídal i další společnosti, např. E. Pokorného, K. Stockého a E. Zöllnerové, kde strávil tři roky. Později hrál v Pištěkově aréně v Praze na Vinohradech, v Národním divadle v Brně (18921894), následně v Budilově Městském divadle v Plzni (1894–1896).[2] Do pražského Národního divadla byl doporučen Otýlií Sklenářovou-Malou. Od 1. května 1896 se stal členem činohry ND, kde setrval až do konce roku 1927. Od roku 1916 vykonával v ND rovněž funkci režiséra činohry. Celou dobu jeho působení v Národním divadle provázelo umělecké soupeření s Eduardem Vojanem, který zaujímal v činohře divadla vedoucí místo.[3] Za dobu své činnosti v Národním divadle režíroval Želenský téměř 40 her českých i světových autorů a nastudoval téměř 430 rolí.[4]

Byl také divadelním podnikatelem a mezi lety 19171919 ředitelem Lidového divadla Deklarace na pražském Žižkově. Zde uvedl cyklus českých her k 35. výročí otevření ND. Po odchodu z Národního divadla vedl vlastní kočovné divadlo, v roce 1931 založil v Praze ve Vršovicích divadelní scénu, nazvanou Jiráskovo divadlo.[5]

Literárně působil jako autor operních libret i písňových textů, psal a z němčiny a angličtiny překládal divadelní hry i prozaická díla. Volně zapsal paměti Jindřicha Mošny Jak jsem se měl na světě (1909), vydal několik memoárových titulů s divadelní tematikou (Vrah a jiné črty z hereckého života, 1903; Na křídlech Ikarových, 1909; O herectví a hercích, 1907; Umělci v županu, 1920; Ze zápisníku hercova, 1925; Komedie hrané i prožité, 1926) a publicisticky přispíval do mnoha časopisů.[6] Vedl soukromou divadelní školu, kam docházeli mimo jiné František Smolík, František Roland [7] a Jiří Steimar. [8]

Vztahy v rodině[editovat | editovat zdroj]

Karel Želenský

Citát[editovat | editovat zdroj]

V Madame Sans-Gene hrál Lefebra již také jeden z mých nejlepších herců, kterého jsem kdy měl. Byl to Karel Želenský, jeden z prvních herců Národního divadla v Praze.
— Vendelín Budil[9]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Návrat (1901)
  • Pohádka o Kryšpínkovi (1903)
  • Teta z Ruska (1903)
  • Tažní ptáci (1904)
  • U Dušánků (1904)
  • Oasa (1909)
  • Strana bdělých (1912)
  • Kolegyně (1916)
  • Slečna Thalie & spol. (1916). Dostupné online
  • Kocour v botách (1918)
  • Nová Mafie (1926)

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmové role[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Český film : herci a herečky III, s. 888.
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 601.
  4. Národní divadlo http://archiv.narodni-divadlo.cz/
  5. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 600.
  6. Český film : herci a herečky III, s. 889.
  7. František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 15, 16.
  8. Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 263.
  9. Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 186.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 64–5, 231, 260
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 18981930, Orbis, Praha, 1959, str. 226, foto 188
  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 147
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 15–6, 32, 102
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 102, 110, 139, 300
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 42, 44, 75, 96, 164, 253, 321–323, 348, 389, 394, 468, 498, 534.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 888–889.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 77–8, obraz. část str. 152
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 21, 23–4, 29, 36–7, 50, 55, 59, 78, 87, 155–6, 160, 168, 219, 255–7, 264–5, 271
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 54, 62
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 600–1
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 98, 116
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 12, 143
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl II, 1884–1989 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1989. 784 s. S. 135–138.
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 58, 84, 105, 110, 121, 263
  • Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 143–-4, 186, 190, 194, 199, 263, 266–7, 296, 317, 322, 354
  • Jindřich Vodák. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 132–142.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]