Josef Šmaha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Šmaha
Josef Smaha Vilimek.jpg
Narození 2. srpna 1848
Praha-Karlín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. května 1915 (ve věku 66 let)
Pohled u Havlíčkova Brodu
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Ocenění Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Josef Šmaha

Josef Šmaha (2. srpna 1848 Praha-Karlín[1]11. května 1915 Pohled u Havlíčkova Brodu) byl český herec, režisér, dramatik, divadelní ředitel a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval nižší reálku v Pardubicích a byl krátce zaměstnán jako železniční praktikant.[2] Zprvu získal zkušenosti s kočovnými společnostmi, především F. Čížka (18641866) a Švandovou, kde působil od roku 1867 až do roku 1874, a kde patřil k čelným a všestranným hercům (Franz Moor v Schillerových Loupežnících, Král Lear v Shakespearovi, operní a operetní role), poté se stal režisérem a hercem v plzeňském divadle.[3] V roce 1874 vystoupil poprvé v Prozatímním divadle, kde zůstal do roku 1878, poté se vrátil ke Švandově společnosti, kde ztvárnil řadu nejrůznorodějších rolí. V roce 1883 vystoupil poprvé v Národním divadle v roli Richarda III. ve stejnojmenné Shakespearově hře. V roce 1884 začal působit jako režisér a brzy se stal jedním z nejlepších českých režisérů. Režíroval mimo jiné některé Smetanovy opery, prvně inscenoval u nás Verdiho Othella a Čajkovského Eugena Oněgina. Uváděl úspěšně česká realistická dramata a veselohry (L. Stroupežnický, A. Jirásek, aj.) a hry J. K. Tyla, H. Ibsena, G. Hauptmanna, E. Rostanda a dalších.

Často vystupoval pohostinsky u mimopražských souborů a v roce 1893 podnikl turné po USA, kde vystupoval s Ludvíkovou společností a českými krajanskými ochotnickými soubory. Pohostinsky také režíroval v roce 1893 v Berlíně a v letech 1894, 1898 a 1905 hostoval v Záhřebu. Zde se stal v roce 1898 čestným členem Královského zemského národního divadla.

V období 1892–4 vyučoval herectví na Dramatické škole ND a v letech 1902–4 vedl soukromou hereckou školu pro mladé operní umělce. Studovali však u něj i činoherní herci, např. Bedřich Karen.[4]

V roce 1905 odešel do Bulharska, kde se podílel na organizování bulharského národního divadla v Sofii, jehož byl v letech 19069 i prvním ředitelem. Vytvořil řadu různorodých rolí, včetně operetních (Pluto v Offenbachově operetě Orfeus v podsvětí), např. roli Vojnara v Jiráskově hře Vojnarka, krále Leara ve stejnojmenné Shakrespearově hře, Jaga v Othellovi, Juan v Lope de Vegově hře Sedlák svým pánem, Valenty v Tylově hře Paličova dcera. Všechny tak různorodé postavy byly v jeho podání přitom stejně životné a kvalitní. V Bulharsku založil také divadelní školu v Sofii.

Po návratu z Bulharska žil v Táboře a příležitostně pohostinsky vystupoval s profesionálními i ochotnickými divadelními soubory. Napsal také několik vlastních dramat a fejetonů.

Josef Šmaha na fotografii z Bulharského státního archivu

Jeho manželkou byla herečka Terezie Šmahová, rozená Veselská.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1901 Rytířský kříž řádu Františka Josefa (za zásluhy o české divadlo)
  • 1910 bulharský Řád sv. Sávy

Citát[editovat | editovat zdroj]

Vůdčí režisér českého realismu Josef Šmaha změnil zkoušky v jakousi tvůrčí dílnu, v níž se hledala řešení, odpovídající i životní pravdě, i působící divadelně účinně. Pro jeho režijní práci byla charakteristická slova "Zpátky! Ještě jednou! Znova!", která hercům zněla nově, protože se s nimi dříve při zkouškách téměř nesetkávali.
— František Černý [5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 107, 120, 127, 133, 144, 166, 176, 193, 221, 272, 310, 330, 331, 336
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 43–4, 60, 63, 71, 73–4, 76, 82–4, 86–8, 136, 178, 222, 229, 300
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 20, 97
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 15, 18, 42, 73, 186, 220, 253, 254, 320–322, 329, 334, 394, 486, 488, 543.
  • heslo Šmaha Josef, český herec. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 19301934. ISBN 80-7185-057-8.
  • heslo Šmaha Josef, dram. umělec český. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 18881909. ISBN 80-7185-057-8.
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 493–5
  • Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, str. 25, 92–5
  • Jindřich Vodák: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 87–89.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Žižkov (kostel sv.Rocha)
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 493
  3. Kolektiv autorů: Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, Praha, Divadelní ústav, 2000, s. 73.
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 494
  5. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 83

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]