Přeskočit na obsah

Křesťanství v Evropě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Křesťanství do Evropy pronikalo postupně. Zatímco christianizace některých evropských lokalit započala v 1. století, jiná evropská území byla christianizována až v 13. století.[1] Christianizace měla různé formy, od dobrovolného přijetí nové víry až po christianizaci vnucenou násilím.[1][2][3] Různé proudy křesťanství tvoří většinu věřících ve všech evropských státech, s výjimkou několika balkánských států a států na pomezí Evropy a Asie (např. Turecko, Albánie, Kosovo), kde dominuje islám.

Celkově lze Evropu rozdělit na část, kde dominují protestanti (Velká Británie, Severské země, Estonsko a Nizozemsko), část, kde dominují katolíci (Pyrenejský poloostrov, Francie, Belgie, Itálie, Střední Evropa, Slovinsko, Chorvatsko, Irsko a Litva), a část, kde dominují pravoslavní (Ruská federace, Bělorusko, Ukrajina a Moldavsko, Rumunsko, Bulharsko, Řecko a Srbsko).

Jako oblast bez jednoznačně dominujícího proudu křesťanství lze označit např. Bosnu a Hercegovinu (kde spolu koexistují pravoslaví, katolictví a islám, kopírující národnostní složení země), Švýcarsko a Německo (protestantismus a katolictví), Severní Irsko (protestantismus a katolictví) a Lotyšsko (katolicismus, protestantismus a pravoslaví).

V řadě tradičně křesťanských zemí postupně sílí islám díky imigraci zejména Turků a Arabů z tradičně islámských zemí (zejména Německo, Francie a Benelux), zároveň též dochází k rozsáhlé sekularizaci a nárůstu stoupenců ateismu či lidí bez vyznání (nejvýraznější státy jsou v tomto ohledu Estonsko a Česká republika).

  1. a b ŠVEC, Luboš. Dějiny pobaltských zemí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. Kapitola Středověké Livonsko / Christianizace pobaltských kmenů. 
  2. CARBONELL, Charles-Olivier. Evropské dějiny Evropy 1 - Mýty a záhady. Praha: Karolinum, 2004. S. 140. 
  3. Časopis Vesmír: Christianizace Slovanů, podkapitola: V Čechách a na Moravě podobně jako na Islandu, autor: Dušan Třeštík Publikováno: Vesmír 76, 285,

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]