Jorgos Papandreu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jorgos Papandreu
George Papandreou (junior).jpg

182. předseda vlády Řecka
Ve funkci:
6. října 2009 – 11. listopadu 2011
Prezident Karolos Papulias
Předchůdce Kostas Karamanlis
Nástupce Lukas Papadimos

Předseda PASOK
Úřadující
Ve funkci od:
8. února 2004
Předchůdce Kostas Simitis

Předseda Socialistické internacionály
Úřadující
Ve funkci od:
30. ledna 2006
Předchůdce António Guterres

Ministr zahraničních věcí Řecka
Hlava mnišského státu Athos
Ve funkci:
7. října 2009 – 7. září 2010
Předchůdce Dora Bakoyannis
Nástupce Dimitris Droutsas
Ve funkci:
18. února 1999 – 13. únor 2004
Předchůdce Theodoros Pangalos
Nástupce Tassos Jannitis

Ministr školství a náboženských věcí
Ve funkci:
8. července 1994 – 25. září 1995
Předchůdce Dimitrios Fatouros
Nástupce Gerasimos Arsenis
Ve funkci:
22. června 1988 – 2. červenec 1989
Předchůdce Apostolos Kaklamanis
Nástupce Vasileios Kontogiannopoulos
Stranická příslušnost
Členství PASOK

Narození 16. června 1952 (67 let)
Saint Paul USA USA
Národnost Řekové
Choť Ada Papapanou
Rodiče Andreas Papandreu a Margaret Chant-Papandreou
Děti Andreas (n. 1982)
Margarita-Elena (n. 1990)
Příbuzní Sofia Papandreou, Emilia Nyblom, Andreas Papandreou a Níkos Papandréou (sourozenci)
Georgios Papandreou (dědeček)
Sídlo Maximos Mansion, Athény
(sídlo předsedy vlády)
Alma mater Amherst College
Stockholmská univerzita
London School of Economics
Harvard University
Zaměstnání politik
Profese sociolog
Náboženství Řecká ortodoxní církev
Ocenění velkokříž Řádu koruny
Řád bílé hvězdy I. třídy
velkokříž Řádu peruánského slunce
Řád tří hvězd
velkokříž Řádu Isabely Katolické
… více na Wikidatech
Podpis Jorgos Papandreu, podpis
Webová stránka www.papandreou.gr
Commons Kategorie George Papandreou
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jorgos Papandreu (řecky: Γεώργιος Παπανδρέου, [ʝeˈoɾʝios papanˈðɾeu] IPA; narozen 16. června 1952, Saint Paul, Spojené státy americké) je řecký politik, od října 2009 do listopadu 2011 předseda vlády a do 7. září 2010 současně ministr zahraničních věcí Řecka.

Od roku 2004 zastává funkci předsedy centrolevicové strany Panhelénské socialistické hnutí (PASOK), kterou založil jeho otec. Od roku 2006 je také předsedou Socialistické internacionály. V letech 1999–2004 zastával post ministra zahraničních věcí, ve dvou obdobích 1988–1989 a 1994–1996 byl ministrem školství a náboženských věcí. Jeho děd Georgios Papandreu i otec Andreas Papandreu byli premiéry Řecka.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v minnesotském hlavním městě Saint Paul, kde jeho otec Andrea Papandreu působil na univerzitě (v letech 1939–1959 pracoval jako profesor ekonomie). Matka je Američanka Margaret Papandreu, rozená Chantová. Vzdělání získal postupně na torontských školách, v Amherst College (Massachusetts), Stockholm University, London School of Economics a Harvard University. Má bakalářský titul v oboru sociologie na Amherst College a magisterský titul sociologie na London School of Economics. V období 1972–73 se jako vědec zabýval otázkami imigrace na Stockholm University. Pracoval také v Centru pro zahraniční vztahy na Harvard University (1992–93).

V roce 2002 mu byl udělen čestný doktorát právní vědy (dr.h.c.) na Amherst College a roku 2006 byl jmenován hostujícím profesorem v Centru helénských studiích na Georgia State College of Arts and Science.

Po restauraci řeckého demokratického zřízení v roce 1974 (viz Řečtí plukovníci), přijel do Řecka a stal se aktivním členem nové politické strany PASOK, kterou založil jeho otec.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Do řeckého parlamentu byl zvolen v roce 1981, kdy se jeho otec stal řeckým předsedou vlády. Postupně zastával tyto pozice: podtajemník pro kulturní záležitosti (1985), ministr školství a náboženských záležitostí (1988–89, 1994–96), náměstek ministra zahraničních věcí (1993, 1996), ministr pro vládní koordinaci k uspořádání LOH 2004 (1997), ministr zahraničních věcí (1999–2004, od 2009), předseda Socialistické internacionály (od 2006) a předseda vlády (od 2009).

Spolu s ministrem zahraničí Janem Kavanem vypracovali česko-řeckou tzv. kosovskou iniciativu, kterou podepsali 24. května 1999 v Pekingu. Ta měla řešit kosovskou krizi pomocí zastavení bombardování Jugoslávie silami NATO a zahájením jednání. NATO ji nepřijalo.

Ve druhém funkčním období na pozici ministra školství se stal prvním řeckým politikem v historii, který zavedl zvýhodnění menšin, když zákonně přidělil muslimské menšině 5 % míst na univerzitách v Západní Thrákii. Podílel se také na rozvoji Open University v Řecku.

Obdržel řadu ocenění a čestných titulů za svou práci především ve věci lidských práv. Jako ministr zahraničí musel tlumit plamenné nacionalistické výpady od přívrženců jeho otce a byl nakloněn bližším vztahům s Tureckem a Albánií vůči nimž má Řecko tradičně chladné vztahy. Neúnavně řešil otázku rozděleného Kypru, což vyústilo v Annanův plán ze strany OSN. Stál proti řeckým nacionalistům ve věci znovupřipojení kyperského ostrova k Řecku. Kyperská republika se v květnu 2004 stala členem Evropské unie. Podílel se také na řešení sporu týkajícího se názvu státu Repubika Makedonie, který Řecko neuznávalo.

Vedení strany[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 strana PASOK prohrála parlamentní volby. Ještě před nimi, v lednu téhož roku tehdejší premiér Kostas Simitis oznámil, že odejde z funkce předsedy strany a přenechá ji Papandreovi, který získal doporučení.

V únoru 2004 se pro volbu nového předsedy uskutečnily poprvé v historii vnitrostranické primárky. Papandreu v nich neměl protikandidáta a byl zvolen šéfem strany.

Na návrh bývalého předsedy Antónia Guterrese byl v květnu 2005 zvolen místopředsedou Socialistické internacionály. V lednu 2006 byl pak jednomyslně potvrzen jako její nový předseda.

V parlamentních volbách 2007 PASOK opět prohrál s pravicovou Novou demokracií Kostase Karamanlise. Ve vnitrostranických primárkách se jeho vyzyvateli stali Evangelos Venizelos a Kostas Skandalidis. Přesto byl unovuzvolen do čela strany.

V červnových eurovolbách 2009 PASOK zvítězil v Řecku. O čtyři měsíce později vítězství zopakoval i v parlamentních volbách (říjen 2009), když získal 43,92 % hlasů voličů, oproti 33,48 % hlasů voličů pro Novou demokracii, což v přepočtu činilo 160 parlamentních křesel pro PASOK ku 91 křeslům pro ND z celkového počtu 300 míst.

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

6. října 2009 byl jmenován 182. premiérem řecké vlády. Od 7. října 2009 do 7. září 2010 souběžně zastával post ministra zahraničních věcí, což zároveň znamená funkci hlavy mnišského státu Athos. Rezignoval 11. 11. 2011 v důsledku řecké finanční krize.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Hovoří plynně řecky, anglicky a švédsky.

Je podruhé ženatý s Adou, mají spolu dceru Margaritu-Elenu. Z předešlého manželství má syna Andrease (nar. 1982). Dále má dva mladší bratry Nikose Papandrea a Andrease Papandrea a dvě mladší sestry Sophii Papandreu a Emilii Nyblomovou.

Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
BelgieBelgie Belgie BEL Kroonorde Grootkruis BAR.svg velkokříž Řádu koruny 2001
EstonskoEstonsko Estonsko EST Order of the White Star - 1st Class BAR.png Řád bílé hvězdy I. třídy[1] 1999, 14. května
FinskoFinsko Finsko FIN Order of the Lion of Finland 1Class BAR.png velkokíž Řádu finského lva 1996
ItálieItálie Itálie ITA OMRI 2001 GC BAR.svg velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[2] 2003, 14. července
MaďarskoMaďarsko Maďarsko HUN Order of Merit of the Hungarian Rep (civil) 1class BAR.svg velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky 2003
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 7 Grosskreuz.svg velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 2000
PeruPeru Peru PER Order of the Sun of Peru - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu peruánského slunce 2003
PolskoPolsko Polsko POL Order Zaslugi RP kl2 BAR.png velkodůstojník Řádu za zásluhy Polské republiky 1996
RakouskoRakousko Rakousko AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 2nd Class BAR.png velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[3] 1999
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Order of Civil Merit (Spain) GC.svg velkokříž Řádu za občanské zásluhy[4] 1998
ESP Isabella Catholic Order GC.svg velkokříž Řádu Isabely Katolické 2001
ŠvédskoŠvédsko Švédsko SWE Order of the Polar Star (after 1975) - Commander Grand Cross BAR.png komtur velkokříže Řádu polární hvězdy 1999
UkrajinaUkrajina Ukrajina Order of Prince Yaroslav the Wise 1st 2nd and 3rd Class of Ukraine.png Řád knížete Jaroslava Moudrého III. třídy 1996
VatikánVatikán Vatikán Order Pius Ribbon 1kl.png rytíř velkokříže Řádu Pia IX. 2002

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1988: „Botsis’s Foundation for the Promotion of Journalism“ award
  • 1996: „SOS against Racism, and affiliated organizations“ Committee award
  • 1997: Abdi Ipekci special award for Peace and Friendship (červen 1997)
  • 2000: Eastwest Institute 2000 Awards - Peace Building Awards
  • 2002: Jackie Robinson Humanitarian Award
  • 2003: titul Obránce demokracie
  • 2006: Open Fields Award (Truce Foundation, USA)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Papandreou (junior) na anglické Wikipedii.

  1. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  2. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  3. https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
  4. https://www.boe.es/boe/dias/1998/05/23/pdfs/A17240-17240.pdf

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]