Andreas Papandreu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Andreas Papandreu
Andreas Papandreu (1968)
Andreas Papandreu (1968)
Předseda vlády Řecka
Ve funkci:
13. října 1993 – 17. ledna 1996
PředchůdceKonstantinos Mitsotakis
NástupceKostas Simitis
Ve funkci:
21. října 1981 – 2. července 1989
PředchůdceGeorgios Rallis
NástupceTzannis Tzannetakis
Stranická příslušnost
ČlenstvíUnie středu
Panhelénské socialistické hnutí

Narození5. února 1919
Chios
Úmrtí23. června 1996 (ve věku 77 let)
Ekali
Místo pohřbeníPrvní athénský hřbitov
ChoťMargaret Chant-Papandreou (1951–1989)
Dimitra Liani (1989–1996)
RodičeGeorgios Papandreou a Sofia Mineyko
DětiJorgos Papandreu
Níkos Papandréou
Andreas Papandreou
Sofia Papandreou
Emilia Nyblom
PříbuzníGeorge G. Papandreou (sourozenec)
Zygmunt Mineyko (dědeček z matčiny strany)
Zygmunt Mineyko (dědeček)
Alma materAthénská univerzita
Athens College
Harvardova univerzita
Minnesotská univerzita
Profesepolitik, ekonom a vysokoškolský učitel
NáboženstvíŘecká pravoslavná církev
Oceněnívelkokříž Řádu Isabely Katolické
Doctor honoris causa Jagellonské univerzity v Krakově
velkokříž Řádu svobody
Guggenheimovo stipendium
PodpisAndreas Papandreu, podpis
CommonsAndreas Papandreou
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andreas Georgiou Papandreu (5. února 1919 Chios23. června 1996 Ekali, Athény) byl řecký socialistický politik a ekonom, jedna z klíčových figur řecké politiky 20. století. Byl premiérem Řecka v letech 19811989 a 19931996. Založil politickou stranu Panhelénské socialistické hnutí (Πανελλήνιο Σοσιαλιστικό Κίνημα) známé pod zkratkou PASOK. Byl synem Georgiose Papandrea, který byl řeckým ministerským předsedou v letech 19441945, 1963 a 19641965. Jeho synem je Jorgos Papandreu, taktéž politik a bývalý ministerský předseda.

Nástup Andrease Papandrea k moci v roce 1981 znamenal přelom v řecké politice, neboť se levice ujala vlády po 50 letech hegemonie konzervativních, často nedemokratických sil. Jeho vláda proto přijala celou řadu demokratizačních opatření, například uzákonila právo na stávku, posílila parlament na úkor nevoleného prezidenta či zvýraznila úlohu regionálních samospráv. Řada emigrantů z Řecké občanské války se za Papandreovy vlády mohla vrátit domů.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]