Jarmila Horáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Herečka Jarmila Horáková

Jarmila Horáková (7. března 1904, Praha – 20. ledna 1928, Praha) byla česká herečka.

Studium, divadelní začátky

Pro divadlo se rozhodla již ve svých 13 letech. V letech 19171923 účinkovala v Řevnicích v lesním divadle. Od roku 1919 se připravovala v soukromé filmové škole a v letech 19221926 na dramatickém oddělení pražské konzervatoře, kde k jejím učitelům patřili např. Jaroslav Hurt [1] a Marie Laudová–Hořicová. V Německu byla na stáži u J. Dalcroze.

Již jako studentka konzervatoře hrála ve dvacátých letech v holešovické Legii malých a na Scéně adeptů, spolu s dalšími nadějnými mladými herci a studenty herectví, převážně žáky profesora Jaroslava Hurta (Miloslav Jareš, Jiří Frejka, Saša Machov, Miloš Nedbal, Jan Škoda, František Salzer, Světla Svozilová, Jiřina Šejbalová, Václav Trégl, Bohuš Záhorský, Lola Skrbková a další [2]), rovněž tak v souboru Zkušební scény a Divadla mladých.[3] Vystoupila v prvním představení Osvobozeného divadla 8. února 1926 v roli Klaudiny ve hře "Cirkus Dandin" v pražském sále Na Slupi.[4]

Angažmá

Po ukončení konzervatoře byla v roce 1926 po úspěšném pohostinském vystoupení v roli Stázi ve Šrámkově „Létě“ ihned angažována do pražského Národního divadla [1]), kde setrvala až do své smrti v roce 1928. Na její místo následně Národní divadlo angažovalo Boženu Půlpánovou [5]. Pohostinsky účinkovala i ve Vinohradském a ve Švandově divadle.

Za svůj krátký život nastudovala 85 rolí a hrála ve 343 představeních [6].

Zabývala se také recitací a vystoupila několikrát i ve filmu.

Deník Jarmily Horákové, smrt

Celý život si vedla podrobný deník, který byl v roce 1940 vydán jako kniha (Jiří Frejka: Deník Jarmily Horákové). Jarmila Horáková se stala inspirující předlohou pro postavu herečky Jarmily, titulní role hry Olgy Barényiové "Herečka", uvedené v premiéře v Městském divadle Na poříčí dne 11. února 1944 v režii Františka Salzera, se Zorkou Janů v titulní roli [7].

Zemřela ve věku nedožitých 24 let na zhoubný nádor (sarkom).[8] Je pochována na Olšanských hřbitovech v Praze.

Na její umělecký odkaz navázala Hana Kvapilová.[9]

Citát

Vzpomněl jsem si na to, co jsem viděl před prázdninami, vzpomněl jsem si i na tu kouzelnou herečku (byla to Jarka Horáková). Panenko skákavá! Hrát tak s ní! To jsem ještě nevěděl, že ona už je v Národním...
— Miloš Nedbal [10]

Divadelní role, výběr

Filmografie

Odkazy

Reference

  1. a b Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31
  2. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 86
  3. Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Na s. 481-485 údaj o rukopisné vzpomínce Miloše Nedbala na Jarmilu Horákovou v počátcích její herecké dráhy. Týž: Jak jsem potkal Osvobozené - Neznámé forbíny V+W. In: Almanach autorů A, č. 3, Praha, 1991, s. 79-83, ISBN 80-85214-08-3
  4. a b František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 24 (část VPR), ISBN 978-80-7304-099-4
  5. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 191, 232
  6. Jiří Frejka: Deník Jarmily Horákové, Českomoravský Kompas, Praha, 1940, str. 168
  7. Adam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové, vyd.  Petrklíč, 2007, str. 124, ISBN 978-80-7229-165-6
  8. Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 40
  9. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 161
  10. Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 6
  11. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 32–3

Literatura

Památce Jarmily Horákové je věnována část čísla 10 časopisu Rozpravy Aventina (ročník 3, 1927–1928, strany 115–116, obrazová příloha str. 119, dostupné on-line

Externí odkazy