Jan z Messenpeku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan z Messenpeku
Narození před 1406
Úmrtí po 1466
není známo
Země České země, Morava
Manžel(ka) Žofka z Mohylna
Messenpekové
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan z Messenpeku (narozen před rokem 1406, zemřel po roce 1466) byl šlechtic (rytíř), dobrodruh (loupeživý rytíř) a husitský spojenec[1], který v neklidných dobách husitských válek a po nich[2], dovedl získat značný majetek.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se před rokem 1406 Jiřímu z Messenpeku a jeho ženě Anně. Jeho otec byl kastelán na Oravském hradě. Za dob husitských válek, stejně jako jeho otec bojoval po boku uherského a českého krále Zikmund Lucemburský proti husitským vojskům. Byl pravděpodobně i správcem některých králových hornouherských statků. Zde získal postavení (v Uhrách a Rakousích) a byl znám jako "Pan Jan" (němechy "herr Jan").[3] V listině napsané v Ružomberku z roku 1425 je uváděn jako "Ján s Mešpétu".[4]

Okolo roku 1430 přešel na stranu husitských vojsk. V roce 1431 byl pak spolu s Prokopem Holým u dobytí Žiliny. Zde se pravděpodobně také spřátelil s Janem Čapkem ze Sán. V roce 1434, v noci z 26. na 27. září[5], dobyl hrad Likavu. Byla to odveta královně Barboře Celjské, která jej v roce 1429 zbavila funkce kastelána[6] na tomto hradě, kterou zastával od roku 1420.

V letech 1431 pohrozil městu Kremnica, že jej obsadí a vypálí do základů. Kremničtí Němci o tom hned podali zprávu Barboře Celjské. Město Kremnica tou dobou bylo známo svými zlatonosnými doly a královskou mincovnou. Panovnice odpověděla Janu z Messenpeku listem ze dne 23. října 1431, že město napadnout může, ale ona že je svými vojsky ochrání. Toto konání byla pouhá lest. Skutečným cílem bylo město Nitra. V témže roce z Lednického hradu uspořádal tažení na Horní Nitru. Dobyl Prievidzu a Topoľčany.

V roce 1434 je zmíněn na Moravském sněmu (4. března).[7] V témže roce na Moravě zavládl mír, byl Jan z Messenpeku získán zpět do služeb Zikmunda Lucemburského. Jeho nástupce Albrecht II. Habsburský, měl vypořádat Zikmundovy sliby. Když se tak nestalo, tak v roce roce 1439 se Jan z Messenpeku, spolu s Vilém Puklicou z Pozořic[8] a jeho synem Burianem[8], zmocnil města Uherský Brod, hradu a zboží Topoľčany.

V tomto období se jeho spojencem stal Pankrác ze Sv. Mikuláše a Branče[9] (uherský magnát). Messenpek se účastnil jako žoldnéř i bojů o uherskou korunu. Stál v opozici proti Janu Tovačovskému z Cimburka. V roce 1444 stál v opozici proti většině moravských pánů. Byl přinucen k poslušnosti (zemským hejtmanem) a uhrazení všech svých dluhů. Tuto situaci vyřešil tak, že své zadlužené helfštýnské panství, které mu Páni z Kravař odmítali zaknihovat do zemských desek, směnil s Vokem ze Sovince za rožnovské, vsetínské a valašskomeziříčské statky. Vok ze Sovince si od nechal něj podepsat záruku oddlužení nabytého majetku (Helfštýnské panství), tedy: "ačby jej kto nařekl o zboží Helfenštejnské právem zemským." Jan z Messenpeku pak musel vsetínské statky odprodat bratřím Mikuláši, Janovi a Zikmundovi ze Šaumburka. Po prodeji vsetínského panství on a jistý Jan Čapek ze Sán a Hukvaldu bojuje v Uhrách, Rakousích i Slezsku.

Před rokem 1449 se za neurčených okolností sblížil opět se svým husitským spolubojovníkem Janem Tovačovským z Cimburka. To mohlo být zapříčiněno doporučením jeho manželky Žofky z Mohylna, ev. pobytem ve vězení, kde jej před tím Jan Tovačovský vsadil.

V roce 1449 byl tento rožnovský pán jeden z předních mužů Moravy na válečném tažení proti "zemským škůdcům" (katolíkům). Byl součásti tzv. východomoravské šlechty[10], spolu např. s Janem a Benešem, bratry z Heršic, s Matoušem ze Šternberka na Lukově, s Bernartem z Cimburku na Brumově, s Jindřichem Berkou z Dubé na Světlově, s Janem z Mošnova[11] a z Týnce, s Vaňkem z Bařic na Kurovicích, s Benešem z Hustopeč nad Bečvou a s Dobešem z Dobešova.

Na přelomu dubna a května napadla vojska moravských stavů město Skalica (sídlo Pankráce ze Sv. Mikuláše a Branče), který zde byl zajat. Za moravské stavy byl k vyjednávání určen Jan z Messenpeku. Výkupné za svobodu bylo odstoupení východomoravských hradů Sehradice a Světlov, ze kterých: "mnohé a rozličné záhuby jsú se zemi tejto od mnohých let dály“ a smírné urovnání spáchaných křivd. Jan byl schopný vyjednávač. Díky tomu získal zpět Vsetín od Bernarda Šumperského a Bítovských ze Šaumburka.

Tento branný spolek byl znám svými častými loupežnými výpravami na slezská knížectví. Z toho pak vznikaly spory, které urovnal zemský hejtman moravský Jan Tovačovský z Cimburku na Tovačově a Jan Mukař z Kokor u Přerova. To bylo doloženo v listu, který je psán, datován a dán na Horním Hluchově[12] v den sv. Augustina (28. srpna) roku 1457.[13]

Osobnost[editovat | editovat zdroj]

Dle historických zdrojů muselo jít o silnou osobnost, která byla známá svými výpady a nájezdy na panství svých nepřátel. Historické záznamy nevypovídají nic o tom, že by byl nějak napaden.

Jméno v historických zdrojích[editovat | editovat zdroj]

V historické literatuře je znám jako Jan z Messenpeku, byl psán také jako: Jan z Hluku a z Rožnova (1406), Jan z Messenpeku a na Rožnově (1447), Jan Hlucký z Rožnova či prostě Jan Hlucký (1464), Jan Hlucký z Messenpeku (1466), Jan z Messenpeku a z HelfenŠteina. Někdy je jeho příjmení psáno jako z Mesmpeku.

Hospodář[editovat | editovat zdroj]

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1420 do roku 1434 (1436) držel Hluk, který získal po rodičích, Jiřím z Messenpeku a jeho ženě Anně.[14] Po smrti svého bratra (Jiří mladší z Messenpeku, po otci) panství prodal a vložil do zemských desek bratřím Ctiboru a Arklebovi z Kunovic.

V letech 14341437 držel v zástavě hrad Helštýn.[15]

V roce 1441 se spolu s Petrem Romanem z Vítovic[16], s Mikulášem Bítovským sešel na hradě Šaumburku, kdy zde 22. února napsali stížnost Alžbětě Lucemburské, o nevyplacení žoldu spolu s pohrůžkou: že chtějí „svého dobývati s Boží pomocí, jakž kolvěk budeme moci“. O měsíc později, v březnu 1441, obsadili Svatý Jur (slovensky Svätý Jura), kde vymáhali dávky od poddaných jednoho z ručitelů za vyplacení slíbené částky, hraběte Juraje z Pezinku.

V polovině 15. století si zvolil jako své sídlo hrad v Rožnově pod Radhoštěm, který v 60. letech 15. století prodal Janu z Cimburka, který byl přední důvěrník krále Jiřího z Poděbrad.[17]

Okolo roku 1459 držel Vsetínské panství.[18]

Svůj rozsáhlý majetek si neudržel na dlouho. Vydržování vlastních žoldnéřů byla v té době nutnost, ale také nákladná záležitost. Jan z Messenpeku díky svým dluhům musel prodávat jeden majetek za druhým, nebo o něj prostě přicházel nuceným převodem.

Poddaní[editovat | editovat zdroj]

Dle historiků šlo o velmi zdatného úředníka a hospodáře. Za doby, kdy byl kastelánem na Likavě se věnoval kolonizaci a získávání půdy. Stejně jako ostatní část šlechty si uvědomoval svou závislost na poddaných, resp. na výdobytcích jejich práce.

V roce 1446 povolil Meziříčským postavil solnici. Vzdal se na ní práv (nároků) jak pro sebe, tak i pro své potomky.

V roce 1459 (19. prosince) vystavil jistému Martinu Bartoňovi, fojtovi Horní Rokytnice (dnes Lhota u Vsetína), listinu, kterou obnovil jeho práva, která mu udělili jeho předchůdci, ale také mu dal svolení k výstavbě pily na místě, které si sám určí.[18]

V roce 1462 obnovil bratrům Jindřichu a Václavovi svobodu fojtství v Zubří.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Okolo roku 1466 byl již tak zadlužen, že se jeho věřitele vzdali snahy o vymáhání, exekuci. Jan z Messenpeku zemřel "chudý jako kostelní myš" po roce 1466. Místo úmrtí a pochování není známo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rejstřík osob. husitstvi.cz [online]. [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. (česky) 
  2. Přerov za válek husitských. www.mestoprerov.unas.cz [online]. [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. 
  3. Rok 1431 – uhorsko v defenzíve - Wolters Kluwer.
  4. Páni z Messenpecku | SVĚT MÍSTOPISU. svetmistopisu.cz [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online. (česky) 
  5. MATĚJ, Matuška; JAN, Syka. Husitský válečník: Kdo byli boží bojovníci.... [s.l.]: Grada Publishing a.s. 169 s. Dostupné online. ISBN 9788024758817. (česky) Google-Books-ID: E6uiCwAAQBAJ. 
  6. Likava - hrad. www.toulkypocechach.com [online]. [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. 
  7. Moravský sněm, 4. březen 1434.
  8. a b Loupežní rytíři Vilém a Burián z Puklice na Štramberku. www.hrady.cz [online]. [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. 
  9. Uherský válečník Pankrác a jihovýchodní Morava :: Historie mezi Moravou a Nitrou. milan-krajca.webnode.cz [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online. 
  10. PROMORAVIA. Moravská šlechta. Blog.cz [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online. (česky) 
  11. DDEBORA. Z historie šlechtických rodů - Rytíři z Mošnova - Zdeněk Pokluda. Blog.cz [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online. (česky) 
  12. S.R.O, Hrady cz. zámek Hluchov, Hluchov. www.hrady.cz [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online. 
  13. Volný, Mähren I. 299. 199
  14. Hlucká tvrz a její dějiny. www.kronikahluk.cz [online]. [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. 
  15. Hrady - svědkové minulosti, Helfštejn. www.feudum.eu [online]. [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. 
  16. Zlínský rytíř se lvím srdcem :: Historie mezi Moravou a Nitrou. milan-krajca.webnode.cz [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online. 
  17. Muzeum vystavuje pozdně gotické kachle z hradu Rožnova. Místní kultura [online]. 2015-01-21 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. (česky) 
  18. a b Lhota u Vsetína - Historie obce. www.mistopisy.cz [online]. [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]