Hluchavka nachová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHluchavka nachová
alternativní popis obrázku chybí
Hluchavka nachová (Lamium purpureum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae)
Rod hluchavka (Lamium)
Binomické jméno
Lamium purpureum
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hluchavka nachová (Lamium purpureum L.) je rostlina z čeledi hluchavkovitých. Trochu se podobá pálivým kopřivám, ale na rozdíl od nich nepálí, je jalová, hluchá.[1]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název pochází z řeckého slova laimos nebo lámos tj. jícen, podle stavby květu připomínající rozšklebený jícen. Purpureum latinsky fialový - podle růžově purpurové barvy květů. Carl von Linné zvolil pro rostlinu jméno Lamium. O její české jméno se postarali bratři Preslové kolem roku 1819.[1] Lidové názvy hluchá kopřiva, mrtvá kopřiva dokládají jistou podobnost s kopřivou. Další užívané zdrobněliny jsou: medulka, cumláň, medůvka.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá nebo dvouletá bylina s charakteristickým zápachem.

Čtyřhranná načervenalá lodyha je vysoká 10 až 30 cm, je vystoupavá až přímá, větvená od báze a téměř lysá. Listy jsou nahloučeny v horní části lodyhy, mají vejčitě srdčitý tvar, na okraji jsou vroubkované, měkce chlupaté a mírně svrasklé. Všechny listy jsou řapíkaté a uspořádané křižmostojně. Čepel dolních listů je na bázi srdčitá, směrem k vrcholu přechází v tupou, řapík je 1,5-3,5 cm dlouhý. Čepel horních listů je na vrcholu špičatá a má kratičký řapík 2–5 mm dlouhý.

Květy jsou v 6-10 květých lichopřeslenech. Květy dlouhé asi 1 cm vyrůstají v úžlabí horních listů přeněji listenů, které jsou místy nafialovělé. Neopadavý kalich je zvonkovitý, 5–7 mm dlouhý, purpurově naběhlý, chlupatý nebo častěji lysý. Kalich je zhruba do 2/3 rozeklaný v rozevřené kopinaté zuby. Dvoupyská koruna s trubkou dlouhou asi 1 cm má zřetelně odlišné pysky. Dolní pysk má tři laloky, horní je přilbovitě vyklenutý. Koruna je zbarvená do růžovočervena výjimečně do bíla. Plody jsou šedé tvrdky. Hluchavka kvete od března do října.[2][3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hluchavka nachová je v ČR hojná a velice dobře se rozšiřuje, proto je občas považována za plevelovou rostlinu. Vyskytuje se v půdách, které jsou vlhké až vysýchavé, minerálně dosti bohaté. Rostlinu najdeme na kompostech, polních a zahradních kulturách, skládkách, rumištích. Zapleveluje půdy bohatší na dusík, které jsou kypré a s příznivou formou humusu.

V České republice je rozšířená po celém území od nížin až po vyšší podhorské oblasti. Z vyšších poloh se vyskytuje v blízkosti hospodářských a rekreačních usedlostí. Celkově v Evropě na severu až po Skotsko, střední Skandinávii, jih Finska, Rusko, Malá Asie, Írán, Irák, na severu Afriky. Zavlečena byla do Severní i Jižní Ameriky. Pochází ze západní Asie, odkud k nám byla dovlečena jako plevel.[2]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Hluchavka je léčivá rostlina s významnými léčivými účinky. Obsahuje velké množství tříslovin, kyselé saponiny, flavonové glykosidy, silice, cholin, antioxidanty, vitamíny a minerální látky.

Sběr a použití[editovat | editovat zdroj]

Sbíráme květ nebo celou nať. Sběr vyžaduje značnou trpělivost, neboť její sesychací poměr je velký. Květy sbíráme do nádob, kde nemůže dojít k zapaření případně pomačkání. Při sušení s květy moc nemanipulujeme, abychom je neznehodnotili. Jedlé jsou mladé výhonky, listy a květy. Stonky a listy jsou dobré do salátů a polévek, ale jen v malém množství.[3] Její sladce vonné květy můžeme použít jako jedlou ozdobu dezertů. V minulosti se prý používala k zahánění molů.

Léčivé účinky a jejich význam[editovat | editovat zdroj]

Hluchavka nachová obsahuje stejné látky jako hluchavka bílá. Některé zdroje dokonce uvádějí, že je účinnější. Rostlina má blahodárné protizánětlivé účinky, které se využívají při léčbě zánětu močových cest, ledvin a onemocnění prostaty. Usušený květ se přidává do směsí spolu s květem divizny, černého bezu a podbělu pro léčbu respiračních onemocnění (kašel, bronchitida, rýma, chřipka, angína).[4] Čaj z květů má uklidňující účinky, doporučuje se pít při nervozitě a nespavosti, nebo při neklidu. Pomáhá při nepravidelné menstruaci a v době menopauzy. Hluchavka se někdy užívá pro léčbu akné a ekzému, obkládáme nebo omýváme postiženou oblast. Sedací koupele léčí hemoroidy a mykotické potíže. Na sedací koupele použijeme nať, kterou dáme do vlažné vody přes noc, ráno necháme přejít varem a 3 minuty necháme odstát.[4]

Vedlejší účinky[editovat | editovat zdroj]

Přestože nejsou známy případy nepříznivých účinků, pro obsah saponinů nelze doporučit dlouhodobé nebo nadměrné užívání.

Význam ve včelařství[editovat | editovat zdroj]

Hluchavka nachová často roste ve větším počtu a je proto dobrým zdrojem jarní snůšky včel. Nektar je tvořen především sacharózou. Nektarium hluchavky nachové vyprodukuje za 24 hodin 0,38 mg nektaru s cukernatostí 45 %.[5] Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,17 mg.[5] Hluchavka nachová poskytuje včelám také pyl, který je sbíraný v nachových nebo načervenalých rouskách. Druhové medy hluchavky nachové nejsou známé.

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

Hluchavka bílá[editovat | editovat zdroj]

Tento druh hluchavky má bílé květy a používá se stejně jako hluchavka nachová.

Hluchavka skvrnitá[editovat | editovat zdroj]

Podobá se hluchavce nachové, která je celkově menší, s přímou korunní trubkou a bez kresby na dolním pysku.

Hluchavka pitulník[editovat | editovat zdroj]

Díky typicky žlutým květům je pravděpodobnost záměny s jinými hluchavkami minimální.

Hluchavka objímavá[editovat | editovat zdroj]

Záměna hrozí s hluchavkou nachovou, od které se liší objímavými, ledvinitými listeny či absencí listenců.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VĚTVIČKA, Václav. Na srdce je srdečník aneb Co prozradí jména rostlin. Praha : Akademie věd České republiky, 2006.  
  2. a b SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha : Academia, 2002.  
  3. a b DREYER, Eva Maria. Bylinky do kuchyně a jejich jedovatí dvojníci. Příbram : Tisk PBtisk, s.r.o, 2008.  
  4. a b PAUKERTOVÁ, Ivana. Přírodou za léčivými rostlinami. Praha : Brio, 2000.  
  5. a b HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha : Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 30. (česky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DREYER, Eva Maria. Bylinky do kuchyně a jejich jedovatí dvojníci. Příbram: Víkend,s.r.o., 2008. ISBN 978-80-86891-77-4.
  • NOVÁ, Dagmar a VĚTVIČKA Václav. Na srdce je srdečník aneb Co prozradí jména rostlin. Praha: Andplay 2006. ISBN 80-903749-1-3.
  • SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. 1. vyd. Praha: Academia 2002. ISBN 80-200-0306-1.
  • PAUKERTOVÁ, Ivana. Přírodou za léčivými rostlinami. 1. vyd. Praha: Brio 2000. ISBN 80-86113-26-4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]